pondělí 25. května 2020

💔 Králík


pro kroků pár, pro kousek úsměvu
pro krásu zmar, bez dalších nápěvů
běžíme životem, hledajíc jen lásku
i myška za plotem a králík bez ocásku

jednou doběhnem a dál jen krokem
nestat se obědem, přišel, mrkl okem
a bez strachu v něm, usedl si ke mně
nevím čím ovlivněn, snad tichem země

a když už mlčky v tom světa bolu
nezdravil, byl co vědí, co je být spolu
čenichal, u tlamky malou sedmikrásku
díky můj cizí příteli, cos sdílel svoji lásku

pondělí 11. května 2020

V klubu poražených (ego)


na křídlech andělů létají už nejen slova
sem tam poletí i pěkná boží facka
a z hloubky bytosti dolují život znova
a ego zasvítí si chechotem racka

v bezmoci odvržených sil dojde k pádu
z života bez radosti zbude jen dril
když opilý mocí bojujeme o nadvládu
bez lásky k sobě tím peklem chvil

sedím si v klubu poražených, jak osel
projevit sám sebe smíchem vod
plačící tvář příchozímu řekne, posel
 že v každé slze zůstal můj život?

Dokud nechceme slyšet pravdu, neroste osobnost, ale jen naše ego. 

čtvrtek 5. března 2020

MILOVAT NENÍ, CO DODAT


vím, jak mluvit, aby mi naslouchala tráva
vím, jak mluvit, abych zaujal tišící se vítr
a tak se to lidem při modlení někdy stává
že jsou kapkou vody, až se z nich stane litr

vím, že mluvit je tryskat vodu z pramene
vím, že mluvit je zázrak vším, co se stalo
a tak ti slovo lásku dává, jindy ji zažene
a jen nechápeš, že vysloveno je už natrvalo

vím, jak mluvit, aby se z dlaní stala sláva
vím, jak mluvit, aby se dal člověk poddat
a tak ti zvuk slova barvu do života dává
Boží slova jsou ty, co k nim není, co dodat

čtvrtek 27. února 2020

🙏❤️ Modlitba na dobrou noc


Běžím tebou Bože o závod
A tak tak si popadám dech
Nemám tvůj čas na návod
Dočtu ho až jednou na zádech

A, i když vlastně nechci nic
Stáváš se TY mým osudem
Možná nádechu trochu víc
Abychom žili až tu nebudem

Všichni umíráme na lásku
A když ji máme plnou hubu
Nikdo nemyslíme na sázku
Vydechnout JÁ byl, jsem a budu

neděle 9. února 2020

❤️ KDYŽ BY SES MOHL BOŽE PODÍVAT


Když by ses mohl Bože podívat do mého života?
A použil bys k tomu moje oči...
Litoval bys mne?

Viděl bys všechny ty probdělé noci.
A všechny lži, co mě srazili na kolena.
Viděl bys myšlenky, které způsobily můj pád.
Tebe jsem obviňoval ze svojí vlastní zrady.
A křičel jsem, abych nenacházel klid.
Nechal jsem tě odejít ze svého srdce.
Jen tak jsem jsem od tebe odešel.

Nemůže zaslechnout lásku ten, kdo válčí.
A pomsta se řine jako záplava.
Zavřený v kleci sebe sama.
Topím se v lásce od, které hledám klíč.
Až jednou uslyšíš mluvit milost Boha.
Slyš. 
Jsem tu nyní.
A to je jediná cesta ven.

čtvrtek 23. ledna 2020

Láska jako duchové


všechny slova nejdou vyplakat
a ani ta bolest, co stojí za nimi
Boženu s Oldřichem vymáchat
v čase společně se všemi jinými

každý den umírá pohled na svět
a třeba právě slza v oku srazila
tu pýchu srdcem se jen zachvět
to, že v slabosti je skryta tvá síla

že život na zemi je trestem smrti
se kterým spojen svým duchem
zrodí se zrána v peřinách kus črty
a budeš spíš vodou nebo suchem?

stojím na přechodu dne a sháním
kde ve výprodeji je kde jaká láce
před tou silou se já slabý skláním
a šeptám si: dej přednost lásce

sobota 18. ledna 2020

Vyprávět


jsem v nebezpečí ze svých ztrát
které jsem přestal propíjet, ale žít
hledám si v sobě hřiště, kde si hrát
když tvá láska je to, co chci mít

kolikrát jsem si už řekl dost než
zamávám z vrcholu hory a skočím
představy jsou jen klidný sen a lež
zapřáhnu v letu slunce, jsem kočí

podívej se, kolik je kroků k tobě
za všechny dny světa nenacházím
pro tebe srdce nikde nežli v hrobě
jsem ten, který sám nerad sází

a divíme se, kdo že za nás říká
všechno, co není v skutečnosti svět
falešný ráj, kde se nikdy nenaříká
o tom, vám chci v srdci vyprávět

Neexistuje způsob, jak správně či nesprávně vyprávět svůj příběh. jen si buďte vědomi okamžiku, kdy vás přepadne touha jej vylepšit. Pamatujte si, že příběh, který vyprávíte je základem pro váš život. A tak ho tedy vyprávějte tak, jak byste chtěli, aby vypadal.

úterý 22. října 2019

My jsme...


až spolknu i tu poslední slzu
a rýmy slov se složí v pohoří
jsi miska plná jemných mlsů
jsi oheň, co se vždy rozhoří

jen pohledem z rozbitých očí
dotlačíš zevnitř i tu poslední
milovat jde ten, kdo vykročí
a všechny láskou zprůhlední

naslouchám srdci dlaní nebe
úsměvem platíme slzy všech
zažít, že láska je to, co klepe
my jsme, my jsme, my jsme

pondělí 30. září 2019

Je to možné


protože z lásky život vzniká
říkám si jemu, čaruj pořád víc
z mála jsi jediná, co je veliká
tím, že neseš den tmě vstříc
v divadle propletených cůpků
co trčí z hlavy jen pro radost
chytáme se antény a hrubku
dáme za okno a řekneme dost
z života odcházíme slovy
a vrací nás do něj zase pláč
někteří papoušci, orli, sovy
připomenou ti, že ty jsi hráč
prsty jsou hráči z boží noty
žít jdeme hrou našich dlaní
když vidíme srdcem, že to ty
jsi klíčem Boha pro uvítání

mé sestře Blance



Dnes není nejhorší nemocí lepra nebo tuberkulóza - dnes je to pocit, že jsem zbytečný, nemilovaný, pohrdaný, nežádoucí, všemi opuštěný. A nejtěžším hříchem je proto nedostatek lásky, ta hrozná lhostejnost k bližnímu, který je vystaven vykořisťování, korupci, bídě, nemoci.(...) Nejde vždy o krajíc chleba, nejde jen o kus oblečení. Po lásce hladovějí lidé i v bohatých zemích světa. A tam je ten hlad nejmučivější: vědomí, že nikdo mě nemá rád, že o mne nikdo nestojí, že jsem zbytečný, nežádoucí. Že jsem sám.“ — Matka Tereza, římsko-katolická jeptiška 1910 - 1997

středa 14. srpna 2019

Spí tam v růžích


chtěl jsem se jen dotknout všech tvých pádů
v jitřním polibku z nepravých kapek rosy
a tak ti je z tváře jednu za druhou teď kradu
dýchám jako když jsme přišli na svět bosí

jazyky polibků ochutnávám mořskou vodu
vytékající z hlubin duše do návrší světa
a jako kdysi anděl zazvonil u srdce vchodu
propadl jsem se, co zazněla poslední věta

že teď letím tmou víček, poskytujících alibi
zavřená síla vytryskla v krátkém doletu
a padáme peklem pochyb tam, kde nechybí
ta schopnost říct stromu, že tu rozkvetu

když kapky krve osolené prolije vodopád
lásky, co mečem šípkové růže proklestí
tak ti chci říct, lásko vítej, teď už napořád
to když místo bolesti může přijít štěstí

sobota 27. července 2019

Dotkni se


jsi vlnkou perliček
co otevírá dveře
ze srdce kousíček
co lepíš sen o důvěře

jsi vlnou z života
když ho poskládáš
tak zmizí lakota
srdce srdcem požádáš

jsme jako ty vlny
co za sebou si běží
láskou ať jsi plný
na ničem jiném nezáleží

Existuje mnoho způsobů v mnoha jazycích, jak říct "miluji tě". Ale ve všech jazycích nenajdete sílu, kterou potřebujete k tomu, se toho, koho milujete, dotknout. Tu máte jen ve svém srdci. A tak až budete chtít někoho pohladit, uvědomte si, že je třeba to udělat jemně. Protože sevřenou pěstí srdce nepohladíš.

pátek 19. července 2019

AMOŘI


Protože nás sítě osudu drží zpátky
Protože naše důvody nás drží jako grál
Protože pod našimi zdmi nejsou svátky

A protože se sami nedostaneme na oblohu a dál
Když nespálíme svá křídla pravdou
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

Se ztraceným tělem opilým mocí řas
Už není jen zmařená loutka naděje času
A pokud je teď život příčinou srdce v nás
Moje duše má svobodu, aby uvěřila ve svou spásu
Se ztraceným tělem bez moci svobody
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

Protože osudem všech je stejný znak 
Kéž všechny cesty tě přivedou zpět domů
Úsvitu nového začátku jsi teď, nikdy pak
Z našich chyb se nic nenaučíme, ani uvěřit komu?
Pokud nezapálíme svoje srdce láskou
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

Ztracený v těle budu psát ten příběh
Už nebudu loutkou náhod, která tu zahoří
Všechny životy ztracené jsou jen chtivé
Muži umírají, že nikdy nevěří, že jsou tví amoři
Dovolím si alespoň uvěřit v soucit
Sledujme cesty, kam se vydáme v srdci

úterý 16. července 2019

Tančící bublinky


láska je zatmění šílené noci
kůže perlí se hvězdami nebe
voníš mi a jen bez pomoci
v tobě našel jsem zase sebe

stojíme si pod sluncem tmy
naše oči schováváme stínem
hluboko uvnitř kvasilo, kdy?
a stáváš se šumivým vínem

všechny bublinky jdou pryč
stoupají společně na hladinu
že z bezmoci vyplaval klíč
lásko, nehrajem si na hrdinu

popadnem kousíček chleba
namočit do vína a tiše sníst
ze tmy ještě světlem slepá
život je kniha a chceme číst

čtvrtek 11. července 2019

Hranice


překročit hranici znamená nebýt sebou
stát se někým jiným a přinést své světlo
a netuším kým a děsím se žil, co tepou
děsím se strašné změny, kterou já spletlo

a tak hledám lásku, zoufale hledám lásku

do které bych mohla vkročit celá bez vady
žijící se starými ideály, i s těmi po fiasku
já chci být jen taková jako jsem teď tady

hledám, protože nechci zlomit svůj život

chci, aby byl celý od počátku až do konce
zůstal mi se vším, co jsem měla na šedivo
poslední krok, co mi zbyl udělám lehounce

sobota 15. června 2019

Archanděl


někdy je bolest nad rozsahem ztrát
tím jediným, co ještě vlastně zbylo
poznání, že se z prázdna nemá brát
 ani, že slzou Boha se srdce neumylo

když cítíš doteky slz, těžko se mlčí
probudíš se v hrudi bez obalu lásky
a každá bytost, co se před tebou krčí
je symbolem tvé krve žhnoucí masky

když jsem tě tehdy neposlechl pane
a nevyhladil srdce bolesti všech lidí
řekl jsi peklem budu, ale že vzplane
srdce anděla láskou všech, co tě vidí

každý krok, co bolest nese není boží
a tys donutil věřit bez svobody Slova
láska je darem svobody, co se vloží
archanděl Lucifer, k službám, znova

pátek 7. června 2019

Krotká


chci vám jen připomenout
že každý má právo na lásku
chvějící rukou navrácenou
v kožichu z myších ocásků

v pohádkách nočních zpráv
co vykládala babička i máma
láska nebyla dobrá ani zlá
možná víc v srdci známá?

chci vám jen připomenout
abyste snili, i když to nejde
když se chce rozpomenout
na život z lásky se ptejte

v ranním oparu svítá naděje
že se s láskou každý potká
možná, že i vám prospěje
vědět, jak je vlastně krotká

úterý 14. května 2019

Znak


zas zničila jsi stovky krásných míst
ty lásko, co přicházíváš v dešti brzy
to kvůli tobě začal tváře srdcem číst
až když v tváři Boha spustily se slzy

jsi nemravná, krutě žádoucí a chceš
najít vše bez času, co dává odpovědi
na víčkách stínu je pravdou vše i lež
a tak nás přivádíš všechny ke zpovědi

nejjemnější ze všech tajemství, co zná
bijící teď, kdy všechno bylo je a bude
tvá ruka kreslí láskou čarodějný znak
který tě v životě svlékne před osudem

čtvrtek 11. dubna 2019

Rohlík


pro všechnu víru světa pane Bože
pronikám tebou do podstaty
tam, kde jazykem se klouže
a ty nekousej mě sakra do prostaty

to láska jsou divná vrátka k Bohu
tak tělesná, pak sexy o to více
že i přes odpor křičím já mohu
a že na konci je prázdná makovice

a tak se dechem rozpouštím a plním
to s tebou zažívám i harmonii
když těla dotknou se tak vrním
moc lituji ty, co takhle lásku neprožijí

a takhle jsme spolu věčně v okamžiku
v místě, co naše srdce nezamyká
v posteli má i zbytky po rohlíku
láska, potvora co kouše nejen do jazyka

pátek 22. března 2019

Lucifeři prachu


padají vločky do srdcí, jak do otevřených bran
a poletujíc vzduchem, hrají si spolu o život
každičký okamžik, kdy letí, je vzpomínkou z ran
které na sebe vzal ten, co se mu říká lodivod

který zazvoní, když už potkali jsme plno sněhu
na srdce, které puká od bolesti jenom dýchá
vzpomínka z hlubin počátku, že zapomněli něhu
lidé, kteří se stali tvory, které osedlala pýcha

jak jemně poletují, aby dotkli se našeho strachu 
a umírají všechny do jedné, kde neprozradíš 
padají z nebe do země, z nicoty lucifeři prachu 
myšlenkou sevřenou pěstí srdce nepohladíš


středa 20. března 2019

Vaše výsosti

Image by Arkin54 from Pixabay

a někdy je krok závaží cestou do pekla
když, co dáš si, neváží ruka, co utekla
na schodech do krypt nevědomí smrti
jít bojovat ne krýt to, co pádí jak chrti

a dává krokům styl tance od pasu dolů
když jsi smyl z rukou krev ze symbolů
nad úbočím ramen kroutí se síla bolest
každičký pramen, kterým jdeš prolézt

jak vzlykáš modlitby zavřenými víčky
a do kalicha vylity z dlaní srdeční říčky
naplníš se proměnlivo, že láska je víra
láska je víra, že život, je to, co neumírá

věnováno ZAHRADĚ KLADNO