Radost III.

stáváš se hezčí s radostí

když máš, co milovat

i když jde hlava z blbostí
láskou chce formovat

tvou radost z věcí malých

láskou k těm velkým

na hrob přání pozůstalých

a ve jménu majitelky

co má klíč schovaný lží

radostí lze násobit

tvou cenu lásky, co smí

uvidět, žít, vyslovit

--------------------------------------

Věci mají jen cenu radosti, kterou mohou působit.

V hřívách

a vše se honí hlavou

jako ten sníh, když usedá

a vločka padá velkou malou

když podíváš se na svět ze sedla

projíždím krajinu svých přání

v hřívách koní, poznal jsem a rád

každý chcem lásku, tak běž už za ní

v hřívách snů, kde můžem srdcem brát

Kolikrát sBohem (Adagio for Thron)

kolikrát ještě spadnu na kolena?

kolikrát se zbarví země krví?

kolikrát jdou srdcem nevyřčená?

kolikrát zlá slova prostě strpím?

kolikrát půjdu sBohem hrou stínů?

kolikrát poznám, že je jediná?

kolikrát vložím své rty do rubínů?

kolikrát kdo se láskou zaklíná?

kolikrát oknem nočního strachu?

kolikrát máš v hrsti ptáče?

kolikrát se Adam vrátí do prachu?

kolikrát uslyším ozvěnu pláče?

Proč? (Why)

mluvím k Bohu

ale nebe je prázdné

o tom, že mohu 

říct srdce je šťastné

láskou těl lidí

ostříš kopí tvé mysli

palčivější vidí

stín mé ruky závislý

a ptáš se, proč je

otázkou těla přijata

že kapka lásky je 

víc než vodopád zlata

Protože zbývá naděje

protože zbývá naděje

co živí touhy v hlubinách

dotknout se spouštěje

nediv se tak, že jsi jediná

jediná je skutečnost

komu se dá dívat do očí

neexistuje statečnost

snovým pohledem vykročíš

na planetu viděnou

dívajíce se teď do sytosti

láska je proměnnou

i hloupý s ní jde k velikosti

Muž a žena

krátká spojení jsou

i víc než věčnost

smysly je ocení a jdou

pečetí srdce a věrnost

stvoření boží úvahou

vznikla žena a muž

společně s odvahou

dostali jablko a nůž

prostor i čas zmizí

uchylující se do stínů

spojení našich vizí

je to, proč nezahynu

láska je spojení činů

a rozjímání o Bohu

vlákno z našich splínů

říkající, já ti pomohu

Táto

zas hledám zlomky míst

kam odešel jsi s pilou

pořád tě vidím v křesle číst

s ní řezal´s kousky žilou

tvé ruce chybí mi v dlani

a pohladit je a tisknout

jak málo máme dotýkání

když ještě je, co stisknout

chybíš mi je už proměnlivo

a je smrt tím rozchodem?

kdo ví, zda není život 

umíráním a smrt životem?
------------------------------------------------------------------

Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. 

Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. 

Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami 

a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.

Tomáš Garrigue Masaryk

Na 100 % (ROADS UNTRAVELED)

marně se díváš z okna

až kam vytočí se šíje?

svět stočený v loknách

upadnul tam, kde žije

hledání cest, co mohly?

zlomené srdce i tělo

hořká je chuť prohry

vzpomínám, že se chvělo

vyhání se slovy slibuji

nečeká, že zkrocen

zas řekneš miluji

lásko na sto procent

Pozvednutí

procestoval jsem celý svět

a přicházím, abych se vrátil domů

srdce tě volá pojď už zpět

potkáváš listí z opadaných stromů

jdouc bez domova hledající

strávil jsem život s tím, že budu bdět

pro věčnou zkušenost cestující

nepozvedl jsem v tanci ani jeden květ

Haja – hove – jihje

a všichni chceme vyjádřit i pravdu

stručně a přesně plující knihou bytí

malující si život štětcem bez klamu

vzdávajíc hold svému Bohu však

jménem skrytí

věřím, že je to pravda, chtít poznání

víry a názory mohou dát odpovědi

však to, co otázky mi z hlavy vyhání

hladem žárlivých, hledajících chleba

ke zpovědi

my jsme ta nevědomost, co skrývá

tu vína realitu zvanou skutečnost

člověk snažící se být probuzený vzývá

skoroBoha, co se světem rozpadne se

na zbytečnost

jen ticho otřásá vesmírem silou tónů

vy chvějící se, úžasem jste do modlily

nevnímajíc okamžiky, kterých je milionů

čím by byl čas, kdyby se všechny hodiny 

zastavily?

Včera, dnes, nyní – pouze rozdílný způsob popsání okamžiku.
Pouze rozdílný způsob poznání Boha. A proto se nesnažme žít, 

jako by čas byl skutečnost, která může ukrást náš život.

Koho chceš milovat?

kdo bude mě mít rád teď?

když spolu zápasí Bůh i Ďábel

a mé já čeká odpověď
kdo z nich je Kain a kdo Ábel?

jen sledující jsem, jak ruce

místo přijímání k sobě vyšlou sílu

země i nebe je po výluce

a jen oni dva jdou k svému dílů

je čas zemřít a vy žijte dál

kdo z nich je v právu a kdo kat?

možná jen o to, jsem stál

vědět, že ty víš, koho chceš milovat

Jen když usínáš (Felitsa)

jen, když usínáš

kolikrát se zvedne opona

kolik si ještě dáš

života, kterým se nekoná

jen, když usínáš

v závislostech k Bohu a duši

pořád jsi, kdo máš

lásky klíč od toho, co netušíš

jen, když usínáš

probouzí se sen o tvém bytí

dáš sama, nehledáš

tmou, co si sama sobě svítí

Čokoláda

díky Bohu život je hořký

a někdy docela těžká kláda

faktem je, že za bouřky

mi nejvíc chutná čokoláda

a líznout si jednou je nic

cesta je nikdy se nezastavit

sbírat sladkou z plných plic

jazykem chvil nás blahoslavit

umění žít je jako čokoláda

jen zlehka si na jazyk položit

dlouze vychutnáváš ráda

a zbytek je mít chuť se prožít 

Fire

jak oheň dáváš mi směr
letíš jako střela zapálená
já žiju jen podle svých pravidel

a vím, kdy vezmeš nohy na ramena

jak oheň dává smrti stín

obálkám modních časopisů

skvělým jsme lidem nemocným

jen divoce se plazíc podle dluhopisů

jak oheň stráví v srdce mír
některé věci lze spálit asi stěží
boj s bleskem, kterým láska hřmí
rozsvěcím lásko plamenem, co sněží

Objetí

ztrácíme kontrolu při objetí

moc nad veškerým děním

zase tak padáme do zajetí

bdělí čekající já, že změním

zjemníme sebe prach bídní?

narodit se znovu z dechu

tajemný smysl není rigidní

přivábit zpět lidskou něhu

Kdo chcete křídla?

až když potkali jsme lásku

a víme, co v životě nám chybělo

tvá ruka měkká šeptá hláskuj

utírá slzy, když si srdce vzpomnělo

dám vlčí máky na bolest dnů

my dva na života boj i hodiny štěstí

nevěř soumrakům, mě důvěřuj

ty rubikova kostka, skladů od bolestí

jazykem lásky bereš všechno

malinová šťáva a tvář bude růžovět

láska je to, co rukou šťávu vetklo

vy, kdo chcete křídla, láska je odpověď

Výzva (Alegria)

jsem ten, kdo dokonán

přišel tvou branou

a výzva noci zůstat sám

dává ti na vybranou

Vyplouváme

odvaha je strach

kterým se modlíš o milost

v očích máš krach

tím, že lásky nemáš dost

bojím se jen o tebe

to, když vyplouváme k noci

a vítr plachtou třepe

žes zbyla sama bez pomoci

na stožár plachty bílé

díváš se, když mizí zenitem

ta nejtemnější chvíle
nastává chvíli před úsvitem

Il y a trop de gens qui t'aiment

i přes to, kolik lidí tě miluje

já tě mám taky rád

a taky dech, co tě vzrušuje

přijímám bez výhrad

sex je prý mystikou vesmíru

a lze prý jen milovat

jen srdce drahou míru ve víru

života láskou lemovat

milovat a být láskou poznán

a dávat si zasvěcení

blízkostí vcházíš do těch bran

s modrou do červení

to láska tvoří z knihy další list

je z lidí a ty pojď blíž

ještě nevím, jak ji celou číst

ty psát do ní smíš

Do ráje

lásko jsi cesta k vědomí

moudrá a daleká, jak je

pšš, tu trochu soukromí

nejkratší cestou do ráje