na duši i na slunci
najdou se skvrny
nesluší se mládenci
říct ženě, že vrní
kolikrát protože
hodíme příležitost
rovnou do koše
aniž řeknem dost
máváme křídly
k obejmutí ďábla
andělům zřídly
ta pírka slábla
k mávání srdce
není být učen
je už po záruce
ještě trochu tluče
Michal Zachar
..................................................................................
Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností dvou lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco lidsky pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře radosti ze života.