When a Man Love a Woman

když muž miluje ženu

hledá svou druhou část

jako je v životním menu

narodit se, žít a umřít zas

nezáleží, jak moc usiluje

o to vidět vědění a sílu dní

to jenom láska posiluje

zde dosáhnout splynutí

láska je akt víry z nalezení

tebe v sobě navzájem

když naše srdce v pozdvižení

dáváme sobě v podnájem

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------

Chceme-li porozumět nějaké osobě, musíme prožívat její pocity,
trpět jejími bolestmi a užívat si její radosti.

Vylívám si srdce

kdysi jsem se tě ptal

kdo drží hvězdy na nebi

a ty, který jsi všechno znal

jsi neměl, co říct, krom tmy

jsi hvězda, teď vzdálená

zas říkám, ruku mi dej

je pro mě smutná tma

a tys byl můj dobroděj

dál plujem, voda klokotá

na lodi citů, co je vratká

ať sjedem po řece života

ať dlouhá je či krátká

co mě teď drží v oblacích

je to, že tě v nebi hledáme

když láska se mi nevrací

jeden z nás vždycky přistane

a tak vylívám si srdce

možná jen zbytečný proud

říkejte si, co chcete

dál budu k hvězdám plout

Michal Zachar

..............................................................................

pro mého tátu, který dneska ráno zemřel

Missing you

láska nepřináší štěstí

prý ani teď ani nikdy

úzkost sevřených pěstí

a bitevní pole trýzni

spousta nocí probdělých

otázek zda jednáme správně

láska je taky o znameních

léky, co shánějí se marně

napsali svá slova rukou

možná, že nejen na zdi

extáze v agonii tlukou

lodě svá moře brázdí

musíme o lásce psát

přemýšlet a pokaždé slova

řeknou jen, co už tisíckrát

řekly ti oči mé znova

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život. 

Stín lásky

otvírám srdce

na straně láska

bouchá tak prudce

že krev až praská

chtěl jsem se naučit

strachu čekání

smíření pochopit

že dáváme stoupání

písečné přesypy

poušť měnící

říkáš, co kdyby

vítr ustal vějící

vidím pouště

srdečních krajin

milovat zkoušet

měníc běh dějin

bojím se smrti

a nechci život ztratit 

bojím se do úmrtí

světla si krátit

světlo je nesmírné

a vypoví běsy

krásy vesmírné

stín lásky mě děsí

Michal Zachar

------------------------------------------------------

 Každý vyprávíme ostatním své příběhy.

Příběhy nás utvářejí. Znát někoho znamená znát jeho příběh.

Těšit se můžeš

tak mi teď řekni

co jsi mi to vlastně chtěl

možná, budeš už za chvíli letní

andělem zbaveným per

když jsi teď unavený

nesníš o vzdálených světech

vyhledáš toho, kdo nevzdálený

teď stojí tam vedle tebe

sdílíš svou bolest

a nebo i potřebu lásky

bez viny podávám protest

a taky bez otázky

láska i pro jednoho

nemá se pokoušet tu ani zdá-li

napravovat druhé, těšit se z toho

že vše je lepší než očekávali

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Otec dává synovi a jsou samý smích. Dává-li otci syn, pláče každý z nich.

Nebe zastav déšť

Říkám si někdy

kdo, kdy vymyslel

to všechno kolem

a proč vlastně?

Možná, že jsme byli

jen zbytkem pokusu,

který se právě dotahuje

do své poslední hodiny.

Jen tak, si moci chodit

a hýbat květinami, lidmi

a nebem a každého přinutit

aby skočil na tenký led.

Možná nás naplňuje i strachem,

ale dává všemu kolem smysl.
To je podstatou života,
že jsme schopni milovat.

Michal Zachar

............................................................................................

Člověk miluje proto, že miluje.

Není k tomu žádný důvod.

Láska

láska je akt víry

v druhou tvář

když v oblaku síry

mizí svatozář

láska je chuť 

okamžiku člověka

prostě tu buď

ze zvyku nečeká

láska je okno

světla pro člověka

jen se protklo

dej ať se nepoleká

Michal Zachar

----------------------------------------------------

Láska je síla, která proměňuje a zlepšuje Duši světa.

Pohled do dálky

když ti zbývá

jenom vydechnout

naposled se díváš

na ten světa kout

opouštíš lásky

ztracené i zjevné

kdy hrazené sázky

byly samozřejmé

načítáš úplňky

pocity svých dnů

a srdeční doplňky

věříš, já zůstanu

rozhodnutí života

je náš počátek

stejně konec klokotá

proudem pozlátek

unášen na místa

kam jsi se bál

pohlédnout do jista

a teď jdeš dál

Michal Zachar

----------------------------------------------

Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. 

O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte se s nimi.

Tvé stopy

zas zkoumám tvé stopy

ve sněhu mých závitů

což nikdo nepochopí

že i v mozku sněží tu

sněhem se tu nešetřilo

pravda skoro nikdy

někdy i zamrazilo

že ztrácím se místy

ale tvé stopy jsou tím

co mne obnovuje

možná teď jen vím

že v nich provokuješ

moje vědomí k tomu

být zas tím, co jsi chtěla

králem tvým, u sta hromů!

copak jsi zapomněla?

Michal Zachar

-----------------------------------------------------

Lence a všem přátelům, co nechávají své stopy v našich myslích...
Nemůžeme změnit minulost, ale můžeme vnímat její stopy a akceptovat ji.

Je daleko?

zas jedna střela vylétla

a jak se ruka uvolnila

tak slza z oka vyhlédla

a tiše se sama uronila

vracíme svou energii

střelám tiše mizejícím

za obzor běžíš za legií

smrt něžně přinášející

od počátků dne byla

teď jen vyšla najevo

ptal jsem se a nevěřila

smrti, jak jsi daleko ?

Michal Zachar

--------------------------------------------------------

na památku Vjačeslava Tichonova - + 4.12.2009

Válka je iracionálním následkem pýchy, nudy a chamtivosti.

Buď připraven

jestli věřím na zázrak

zeptala se dcera

přeběhl čelem mrak

když zabrečela

povídám, že možná

a co potřebuje

že trápí ji věc hrozná

srdce zastavuje

jestli se v nebi zlobí

když přijdou

lidé, co trochu drobí

kampak jdou?

pohladil jsem úsměvem

tu malou hlavu

srdcem buď připraven

na lásky zprávu

Michal Zachar

........................................................................................

Abychom lidi získali, musíme v nich vzbudit víru, že je milujeme,
a nejlepší cesta k tomu je, milovat je opravdu.

Cesta do nikam

učili nás dosahovat cílů

v cestě do nikam

pot, co se ze mně řinul

pořád polykám

cesta, co bys jí neprošel

v světe není

sycená pachem lidských těl

kámen po kameni

to, co má prý každý rád

prapodivně jiný

když přestaneš cestovat

dorazil jsi k cíli

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Láska je nejkratší cesta k bližnímu.

Žáby na prameni

myslíme srdcem

a hlavou přitakáme

kdo je tím kupcem

30 stříbrných si láme?

chtění a strach

je blíže než se zdá

další místo na marách

když chtěl jsem být dva

k jasnému dni

vede hlavně odvaha

když neuslyšíš povel spi

jak se večer marně namáhá

srdce nechráním

a dávám jej pro hry

otevřít své oči znamením

postačí milovat tě tak, jak jsi

na cestě za pravdou

bez nálepek našich oslovení

slova křesťan, žid, muslim lžou

svíráme srdce, jak žáby na prameni

Michal Zachar

................................................................................

Cynická lidová moudrost tvrdí, že láska je slepá.
Ve skutečnosti jsou slepí ti, kdo nemilují a tudíž nevědí, jak hezký a láskyhodný je svět.

Úlet

někdy si tak rapuji,

ani nevím,že si zpívám

ale pořád se vnímám

a jen tak si pobrukuji

a říkám si, že to dobré

a zmrzlina tam patří taky

je vlastně nejprve špatné

jak slunce nad mraky

jsi schopný říct, na to máš

a jdeš pořád kolem dokola

sprayem zeď postříkáš

a nakonec, jóó kofola

a tak si říkám, to je cool

budou tady pořád-ny baby

nevím, jestli patří sem pool

já vím, jen ice, ice baby

Michal Zachar

...............................................................................

jestli v tomhle někdo hledáte nějaký smysl, tak jste úplně mimo...

video je zde...


 a stejně praštěný video je i zde

Vězni mysli

jako jednotlivé schody

které přístup znamenají

přemýšlím, jak to chodí

hledám směr, kterým utíkají

vídáváme často tak i sebe

strach nás drží, ne víra

chci vidět taky kousek tebe

než se nám brána uzavírá

vězni mysli, tak si žijeme

a někteří to nechávají tak

a tak si i taky zemřeme

vzbouřence nemá nikdo rád

když přijdeš na to, kde jsi

obklopen stěnami strachu

tak jediné, co lze je přej si

pozorovat systém krachu

tvých manýrismů a názorů

co vznešeně si sami hájíme

sám sebe vidět jako potvoru

to přeci nejsme, to vidíme :)

a tak nakonec poznávám

že žiji mimo svět své mysli

tu tvojí bourat nehodlám

kam by jsme to vlastně přišli ?

Michal Zachar

..............................................................................................................

Mysl otřesená pochybnostmi se bojí. A protože se chceme cokoliv, jen ne bát se, děláme vše proto, aby naše vlastní mysl nebyla náhodou znejistěna pochybnostmi okolního světa. Co kdyby to všechno kolem nás náhodou byla pravda? No a co?