Dotýkání

někdy mám z usínání strach

až když zalehnou i oči spáči

že vzdušný zámek na řasách

nos rozněžnělý k pláči

říkám si pro sebe přilnuly

k stulené ruce dávám svou

ozvěny mého srdce přitulím

snad i tak zůstanou

je ruka to, co berem do dlaní?

a jsou nohy to, co nás dovede?

k pochopení našeho svítání

že zázrak jsi i bez nebe

Michal Zachar

-------------------------------------------------------

Rád bych vás seznámil s člověkem, o kterém by se dalo říci, že se k němu Bůh otočil zády ..... Představte si, že se narodíte bez rukou a bez nohou. Nemůžete nikoho obejmout, ani se dotknout a nebo vzít za ruku. Nemůžete tančit, chodit, běhat, dokonce ani stát. Co byste dělali? Jak by to ovlivnilo váš každodenní život?

Seznamte se s Nickem Vujičičem, kterého taková nepřízeň osudu potkala, a přesto se nepoddal beznaději a nezařadil se mezi škarohlídy a naříkače. Vzal život do svých rukou a vykročil do světa bez hranic.

Nenechte si uniknout jedinečnou přednášku Nicka Vujičiče o třech klíčích, které mu ze života bez končetin umožnily žít život bez hranic. Tyto tři klíče změní naprosto i váš život.

Více informací najdete zde www.cintamani.cz/nick

Vrchol

stavíme mystéria
vršíme je přes kopec
je to taková hystéria
čekám už na konec


ať už se na něj dívám
a to z jakéhokoliv úhlu
pořád je to tvář boha
co před ní raději uhnu


třeba se něco změní
kámen, co spadl z chyby?
zůstane kámen na kameni?

energii lásky bez pochyby

Michal Zachar
.........................................................................................

Smrt je peříčko, služba je hora.

Už

naděje vložené rukou

obsahují stopy DNA

jsou pro nás zárukou

že nedotknem se dna

stopy toho, co jsme

a toho, že nejsme jiní

než oblaka toho dne

co dal nám dobrodiní

a neexistuje účelným

být jenom prostředky

jak kamenem uhelným

a dobýváme sousedky

vedeme své stopy dál

kousek do neznáma

a ten, co tady teď stál

je teď směřující s náma

lidé jsou pány osudů

co stalo by se kdyby

i když už dávno nebudu

mám právo dělat chyby

uprchnout nejde před vším

prchají zas jako nálada

i když tady dávno nebudu

před životem, co předkládá

Michal Zachar

-------------------------------------------------------

Lze využít lásku stejně snadno a rychle jako vypít džbán vína a po kocovině začít znova, je to zajímavé, ale stesk srdce to neutiší. Vytvářet lásku jako sousoší něžné a inteligentní hmoty subtilního přátelství je mnohem těžší, ale jedině hodné zralého srdce.

Vlastnictví - possession

zkusil hlavu tvou
odseknout a zahodit
nejde žít s představou
tady bez tebe být


a jsi mou medúzou
mátou, šípkovým čajem
je spolu dávno na druhou
když si tak hrajem


i když víc než jiní
možná dostal´s darem
vydat nejlepší dobrodiní
jít jen dál, s jarem


zahodit hlavu tvou
meč zablýskl mi dán
nejsi už nikdy ženou tou
já přesto připoután

Michal Zachar
...........................................................................................

Pro lásku lidé netrpí. Trpí pro pocit vlastnictví, který je opakem lásky.

Hole in my soul

jdou mlhavé opary

za našimi hlavami

když myslíš, že ti nevadí

jsou zas o krok před námi

a tak dál, dál běžíš

když se chýlí večer

směřování podstaty neusměrníš

ani když budeš v koutě klečet

jsou s námi obavy

o to, co je ruka, noha

když říkáš, tak mi to nevadí

jde o způsob, říct věřím v Boha

Michal Zachar

------------------------------------------------------

Řekni někomu, že na nebi je 97 830 124 656 998 hvězd, a uvěří ti. 

Napiš ale "Pozor! Čerstvě natřeno!" - sáhne si.

Dream on

své dílo nacházíme

v těch malých detailech

když spolu procházíme

mlhou, co bere dech

a když vnímáme boj

vídáváme jen valkýry

co ničí náš lásky zdroj

s kterým světlo zabíjí

pak andělé se vrací

ukazují cestu mezi námi

možná jít na operaci

a vidět pod hvězdami

zas vidět zázrak dne

a kterýkoliv jiný okamžik

tak vytáhněte svůj sen

a řekněte za to jenom dík

Michal Zachar

------------------------------------------

Tady je moje tajemství. Je jednoduché. 

Správně vidíme jedině srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné.

Pokora

míváme pokoru

před slovem zisk

možná svit měsíce

dívá se, co číst

do našich příběhů

pokorným zrakem

tak přidává do běhu

čas před strachem

stačíme utéci dál

nebo se zamilujeme?

láska nechává opodál

všechno, co chceme

pokoru před láskou

která nám dává sny

životem s nadsázkou

pevná, jak pápěří

vnímám své pocity

které jsou jen moje

pokorně naslouchám

nechci už lásku z boje

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------

Petře, Marii, Hance...

Kdo odmítají jít s námi ke společnému cíli, půjdou sami. Nepůjdeme k cíli jeden po druhém, ale vždy dva a dva. Když se poznáme dva a dva, všichni se poznáme. Budeme se vespolek milovat a naše děti se vysmějí temné báchorce o plačícím samotáři.

Ženám

ženy nás vrací do života

a nejen naším zrozením

tvoří nás z lásky, maso, voda

jsou naším tajným znamením

spoutávájí nás gesty svými

když hladívávají ve vlasech

se svými vlasy spletenými

nám dávají svůj dech

a ukladají popel náš i slzy

z jejich slov jdou věty návratů

do časů, kam vracíme se brzy

když jejich láska byla tu

Michal Zachar

................................................................................

Ty oči mě zaplavovali zvláštním mocným zmatkem.
Z těch neproniknutelných očí vycházelo nekonečné kouzlo,
nyvé jako závan větříku, svůdné jako pohasínající obloha za šeříkových,
růžových a modrých soumraků, trochu melancholické jako noc přicházející za nimi!
Ty oči skrývají v sobě tajemství toho, co se zdá a neexistuje,
co se může objevit v pohledu ženy a zapůsobit, že v nás vzklíčí láska.

Satori

návraty do srdce

vstupují do proudu

smýkající prudce

životem nás bloudů

bloudících kolkolem

proti a souběžně

honících se za bolem

srovnávajíce si něžně

svá laskavá objetí

ve kterých odnímán

necítíme svá dojetí

je načase být sám

Michal Zachar

...........................................................................

Jednou ses mě zeptal, jestli mám radši Tebe nebo svůj život, a já odpověděla, že svůj život. A tys odešel, aniž by ses dozvěděl, že můj život jsi Ty.

Bezejmenná

každou vteřinou

stěhuji se prostorem

buňky mi mizí

zem ubíhá za obzorem

vidím tvé pohledy

splývající v mých očích

máme-li ohledy

srdce nám povyskočí?

dáváme do rukou

spousty oboustranných chvil

které jsou zárukou

že jednou přijde královna víl

Michal Zachar

-------------------------------------------------------

Já pocítila v životě mnoho bolestí, trpkých klamů, byla jsem na kraji zoufalství -
avšak navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem. - Božena Němcová

Spáči

stávám mezi proudy

říkával jsem si sám sobě

nedbajíc, že soudy

dostihnou mě dřív než v hrobě

okleštěn z pocitů

vnímajících spouště přání

zameten bez krytu

silou času myšlenka doběhla mi

když se bojí jeden

vyslovte obavy z toho, co oni

patří na chleba s medem

ještě i máslo, co ti teď voní?

těšit se budu z ničeho

laskat květiny přejících snů

zničených tím, že bez jeho

přispění zapaluji království dnů

stojící upálen bouřkou

hledal jsem jej snad všude

teď opuštěn touhou

vidím, že přeci jen království bude

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------

Království Boží (řecky βασιλεία τοῦ θεοῦ basileia tú theú) nebo království nebeské (βασιλεία τῶν οὐρανῶν basileia tón úranón) je jedním z klíčových motivů Ježíšova kázání a Nového zákona, v němž se zmínka o Božím království objevuje více než stokrát. Ježíš navazuje na starozákonní označení Boha jako Krále (hebrejsky מֶלֶך‎melech) a svým posluchačům sděluje „radostnou zprávu“ (εὐαγγέλιον euangelion, evangelium) o tom, že toto království – tedy stav, kdy bude naplněna boží vůle – je nablízku a mezi nimi. Přesný obsah pojmu není v bibli definován explicitně, Ježíš o něm hovoří téměř výhradně v podobenstvích a blahoslavenstvích. Království boží však není míněno politicky („není z tohoto světa“). Mezi mnoha křesťany je chápáno eschatologicky, jako něco, co roste mezi věřícími a v úplnosti se uskuteční na konci tohoto světa. Jiní ale vidí toto království realizovatelné v přítomnosti.

Možná, že stačí vědět a vidět, že až budete jednou nespokojeni ne proto, že chcete něčeho více, ale proto, že nebudete mít ani zdání, co to vůbec chcete, až vám bude těžko u srdce ze všeho, za čím jste až doposud honili, a bude vám nanic i té honby samotné, pak vaše srdce dosáhne významného projasnění, vhledu, po kterém se naprosto záhadně budete radovat ze všeho a zároveň z ničeho.

Rybičko

viděl jsem dva lidi vstoupit

do klidné řeky svědomí

jeden mohl dál klidně být

druhý se utopil ve vědomí

možná to byla iluze pouhá

odrážející můj mysli stav

že ještě někdo hledá boha

a nedává pozor, tak plav!

přestaň se hledat rybičko

hledat není třeba nic

ještě nenavázal jsi udičkou

svou kořist do udic

to se spíš slon chytí zpráv

na udici slov, co jej ulovily

nežli bůh do představ

co jsme si o něm utvořili

Michal Zachar

..............................................................................

Kdo chytí rybu, je rybář.

Hluboký ponor

možná, že lásku hledáme

na nehostinných místech

a taky si skály lámáme

prsty odíráme po zdech

prameny tvé vnitřní lásky

tryskající v pohledech

bookmakeři berou sázky

na to, co láska dovede

osvěžující voda proudící

dál do srdečních komor

a tvůj pohled bránící

jít na hluboký ponor

Michal Zachar

-----------------------------------------------------
foto - Martin Císař

Nejklidnější toky jsou často nejhlubší.

Sahající tvář

jsem prahem nekonečných světů

prostoru sahajícího do hlubin

jako květ ptačích snů kvetu

bílý samet malých jeřabin

jedna malá tečka na vršku palce

stmívá mikroskop nekonečna

nitro nás mění na zoufalce

jsi zavřená sedmitečná

od věčnosti se už nelze oddělit

a tak odhalujíc místa drahá

sklopený zrak může být

ta tvář až ke mně sahá

Michal Zachar

--------------------------------------------------------

foto - Martin Císař

Radostným srdcem zkrásní tvář.