pondělí 3. května 2010

Dream It's Over


tak je zase vidím
z dáli za mezí
přilétají, myslím
sny od řeky Zambezi

možná, že odlétají
když nemáme mít nic
co dát a potají
věřím, že jich je tam víc

když se ti sny vrací
tak nezapomeň
okna i ty větrací
osvětlit je svým snem

a večery, co jsou
si dávám do oken
svíčku hladovou
krátíš život, ne však sen

Michal Zachar
.........................................................
foto P. Bokvaj

Člověk nikdy nesmí přestat snít.
Sen je potravou duše, tak jako jídlo je potravou těla.

Kam zahazujeme srdce ?


kam zahazujeme srdce
když nevnímáme tep
že tlučou příliš prudce?
a tak to bylo milióny let

když já a já si svedli
o srdce nelehký boj
my od lásky zběhli
a trvá věčný nepokoj

jednou až si ukážeme
jak svoje srdce vnímat
možná už dokážeme
že jsme i lásky případ

Michal Zachar
-----------------------
Sebeláska - to znamená nutit duši jásat
nad sebou samým a ruce aby tleskaly
nad vypískanou komedií svého já.

No broken heart


když vidíme v sobě Boha
možná, že je to mámení
když muž se ženě poddá
spojením vzniká znamení

že těla přestala jen brát
spojením duší můžem být
dotýká se nálezů a ztrát
svítání v nás dává klid

víc než vše je poznání
co dává jeden druhému
z kostela zvon vyzvání
k tanci srdci milému

Michal Zachar
.....................................................

čtvrtek 29. dubna 2010

Krása



hledání krásy je pravé
je pravé tajemství života
krom jiného je zdravé
když krev při tom kolotá

ti, kdo umí, tvoří sebe
přímo do krásných děl
hloupé, jak hledat nebe
v očích přenádherných těl

a poeta ze všech největší
je na život prostě nepřipraven
možná, že být nejmenší
a z pruměrných budeš okouzlen

Michal Zachar
------------------------
Žijeme ve věku, který příliš mnoho čte,
aby byl moudrý a příliš mnoho myslí, aby byl krásný.

Probarvená


hledáme-li probarvená ústa
jen vyrýsovaná tužkou
měl jsem ti říci zůstaň
abys nebyla jen služkou

role do nichž se vybarvíme
se hrají prostě lépe
anebo si my jen tiše sníme
o tobě i po 100 letech

měl jsem ti tenkrát ještě říci
že nevadí mi tvá rtěnka
i když s barvou po pšenici
hrana byla dosti tenká

když barvíme si své tváře
zapomínáme na svět
bereme srdcem slabikáře
a pospícháme dospět

Michal Zachar
------------------------
Kdo si ustavičně obléká cizí životy, jeho vlastní mu sežerou moli.

O dívání se


o dívání se mluví
kdo, přeci náš zrak
tenhle typ samomluvy
umí vidět i naopak

za roztodivným
možná i milé pousmání
mohl by zůstat klidným
kdyby svět nebylo zdání

na co se dívám
rozhoduje v spleti sítí
někdy jen tak splývám
jindy jde o živobytí

někdy pousmání však
vytvoří zdání roztomilé
nasadíme si brýle tak
aby neviděna byla chvíle

Michal Zachar
....................................
Monice

Lidé, jejichž oko nikdy nesmočila slza, mají špinavý pohled.



Odpouštějí



jsme jako malé děti
co na dvorečku hodují
máme v rukou smetí
v očích ty, co nás milují

po čase, který zrádně
soudí zas zlotřile ty samé
my vzorem jsme na dně
dědovy mísy otloukané

jen zřídka, bůh ví zda-li
dáváme srdcem, co chtějí
a k čemu nás vychovali
jestli vůbec kdy, odpouštějí

Michal Zachar
...............................................

Takové manželství, to není nějaká betonová stráda.
A právě to je celej ten kumšt a celej ten vtip,
že v manželství, když si dva lidi rozumějí
a mají se rádi, dovedou si vodpustit a můžou se i přát.



středa 28. dubna 2010

Svoboda



všichni vyrůstáme a měníme se
všímáme si slabostí, které chceme napravit
a i když někdy pýchou dávíme se
stejně zase zkoušíme pokračovat dál a být
otevírej své srdce a naslouchej
všemu, co ti říká a následuj sny do ticha dáš
kde se nestydíš a život měj
pro odvážné hledání lásky i když nedoslýcháš
její volání, které po tobě touží
když tě miluje člověk, pak nás všichni milují
my žijeme v zajetí, co nás souží
a svobodu známe jen jako hry, co se slibují

Michal Zachar
-------------------------------
Život se skládá z prostých věcí
a my jsme často unaveni hledáním něčeho,
aniž přesně víme čeho
...

neděle 25. dubna 2010

Jen tak II.


a jen tak si šlapu životem
přemýšlím si o svých slastích
možná, že všichni stojíme
jednou nohou nad propastí

a jen tak nad chodníkem
co vlastně děláme s tou druhou?
kývá se mi nad patníkem
a v srdci kreslí si duha s duhou

a jen tak si zvolit z cest
zavrhnout ostatní a jít jedinou
smítko prachu jemně nést
jdeš po všech, žádnou neminout

a jen tak dojít až tam
záleží, jestli čekáš na znamení
bůh přišel až k nám
proč sem musel dojít po kamení?

a jen tak poznáváš
cestu svou, pro sebe jedinou
důležité, že ji prostě máš
a jen tak chtít ji vesmírnou...

Michal Zachar
---------------------------
Je-li jejich vzájemná láska ušlechtilá a svobodná,
může nalézt hrdinné vyjádření v tom,
že se oba dobrovolně stanou otroky.

Jarní dech... (spring breathe me...)


říkáš si, já teď zmizím
život čeká nádherný
až dojde ke krizím
pochopíš, že svět jsme my

není těžké zbudovat
si všechno znova
vědomě si hrát
odlíváš dobro a do slova

Michal Zachar
...................................

Léto pro zábavu, zima pro práci a jaro pro lásku.


Armagedon


kroky jenž vedou do malých zátočin
říkáme nashledanou odstínům starých vin
nasednout, vyletět se svým strachem
objevit nový svět nezašpiněný prachem
máme své nádoby kam stáčíme med
tváříc se rádoby utrhnout z lásky květ
kroužíme si kolem hlavního srdce toku
jsme pracující polem krajinou bez potoků
a taj vše rovné jsme bezchybná linie
člověk je skromné zvíře, co možná přežije
upoutáni k země zemi lítáme v tom
říct dobře je mi než přijde armagedon

Michal Zachar
...........................................

Jediná spása je pro přemožené: již nedoufat v spásu.
(UNA SALUS VICTIS: NULLAM SPERARE SALUTE)

Čtvrtá brána


někdy je těžké zastavit
svítí zelená na přejezdu dní
před očima běží touha mít
víc a než si řekneš být s ní

nasedneš a jedeš po trati
vlakem, co usnadňuje poznání
a snad podléháš i závrati
z té rychlosti zvané vnímání

dorostem sami k vystoupení
z vlaku i sami nazpět do sebe
za čtvrtou branou už nic není
odtud se jde rovnou do nebe

Michal Zachar
--------------------------------

Láskou člověka k člověku se otvírá brána nebeská dokořán.

pátek 23. dubna 2010

Fly II.


díky za krásné květy
i když kamenné
pronikající světy
záblesk plamene

návraty z výšek
k zdrojům zrození
mlčící smíšek
nad svým stvořením

spojit sílu nebe
zasadit do země
člověka pálí i zebe
tebe vedle mně

Michal Zachar
----------------------
Monice a Míše

Opravdová láska ukáže svou sílu tehdy, 
podaří-li se jí z dvou lidí, 
udělat tvora nebojícího se ani změn, ani neštěstí, 
ani rozloučení, ani nemoci, ani života a smrti.

Otázky X.


kladu své otázky
to do náručí vran
a odlétají do dálky
jako vše, co mám

i věc nepodstatná
smítko v oku hraje
změní krásu v úzko
že si nevidíme ráje

a hejno vran odlétá
s otázkou po potravě
možná jsem popleta
co nemá jasno právě

když nejsi schopná
uvidět za sebou sebe
je přeci vada drobná
že nevšimneš si nebe

Michal Zachar
...............................................
Až bude všechno vysloveno a nesčíslněkrát opakováno,
až se místa, která jsem navštívil, události, které jsem prožil 
a kroky, které jsem ušel, přetaví se ve vzdálené vzpomínky, 
pak nezůstane nic než čistá láska.

čtvrtek 22. dubna 2010

Volba


říkám si, jestli je potřeba
odvaha k tomu se ztratit
neměl by se bát nezbeda
mít chuť se zase vrátit

ztráty a zoufalství jsou
nástroje Boha pro nás
tak jako nám dny jdou
a odebírají nám náš čas

to, co je třeba se naučit
máme před sebou vše
jen dávat pozor, kam jít
aby nebylo zbytečně zle

nikdy se nestyď přijímat
vše, co život nabízí ti
všechny vína ochutnat
kdo poznal trpké, ten cítí

a to, že chce zas milovat
poznal, když se ráno holil
životu smysl ten chci dát
jen ten, jaký jsem si zvolil

Michal Zachar
..............................................

Smysl lásky je shoda duše a těla, nikoliv jejich stejnost.

úterý 20. dubna 2010

ODEMYKÁM



umění je smát, když se ti chce brečet
nevím, jak lkát bohu, i když neumím klečet
jak vyzpívat, co trápí srdce, když stojí
jen tak se usmívat, přijímáš přeci pod obojí
láska je vždy tvá nová zkušenost
nezáleží milujem-li jednou, nebo 10x  a dost
při tom procesu života a umírání
musíme vždy čelit novým situacím a jít za ní
energie z níž je stvořena je surovina
a z ní je celý vesmír, je to smysluplná psina
nedá se ovlivňovat a vede vše v nás
klíč k tajemství je v miluji tě, odemykám zas

Michal Zachar
.......................................................

Láska znamená obyčejně sdílet svět s někým dalším. S partnerem.
S tím, kdo je blízko vaší duše i vašeho těla.

neděle 18. dubna 2010

Vztahy


když vkládáš do očí smích
svým dětem jako náhradu
nevíš, jak udržet ho v nich
když rytíř ujel od hradu


po mostě, co váš žal udržel
přes příkop lásky vzbouřené
každý je takový, jaký chtěl
kdo přečte dílo plamenné?


popel uklizen a možná, že
zase někdo bude dobývat
srdce pláče, když neví, že
zas někdo řekne mám tě rád


hledání štěstí je důležitější
možná, že potřebujem lásku
když smysly bolestí plnější
dávají znovu náš život v sázku

Michal Zachar
...................................................

Srdce je zakletý anděl v těle.
Snad hledá zase jen anděla v jiném,
který by je vysvobodil.

Umýt si nohy...



nejasná a nezřetelná prázdnotu naplňuje
ostrý štít a srázy se v mlze ztrácí
tam, kde tvar i stín prostý neexistuje
na úpatí všech hor zázraků se vracím

klamem je vysvětlovat tajemství forem
a mluvit o jejich podstatě v nás
nevíme, kde začíná jeden svět norem
a kam druhý míří, spatřím ho zas ?

já sejdu z hor k potoku a umyju si nohy
vzhlédnu k nim a projasním si zrak
už nesním o světě slávy, jsa bez předlohy
co víc si ještě mohu Bože přát ?

Michal Zachar
..........................................................

To, co milujeme, je předmětem našeho nejhlubšího poznání.