Hlas...

zase je tady pořád a zase sílí

hlas, co v hlavách dokola běhá

jdou kupředu obrovi síly

napnutí v hlavě spát nedá

jdem vpřed za silou těch ran

co krouží nám v hlavách nyní

a proudí vzduchem křídla vran

a z přítomných minulost činí

křičet chceš veden radostí

abys pomohl ven tomu zvuku 

co vylétl k hvězdám se zlostí

že srdce rozumu dalo svou ruku

zas jeden sjednocený - prská

když vedle sebe sami stojíme

kdo pozná, jak chutná zmrzka?

když jeden s druhým ladíme...

MZ

my way

když jsem sám, sbírám síly

v očích mám něhu a skákající víly

když čerpám své zdroje až do dna

chci jen, abys věděla, že jsi ta hodná

když mám chuť políbit tu cestu prašnou

že šel jsem sám na cestě s dlaní prázdnou

když utrhnout chci kopretinu, to aby potěšila

poslední před pouští, kde bys ty nepřežila

když přede mnou už jenom tma a dálka

a slyšíš hřmění, to se odehrává válka

když lidi neslyší než jen to svoje

tak nejdu se být pro to svoje

MZ

Sliby jsou jen slova...

Sliby jsou slova kouzelná!

Věříme jim, jako proutku mávnutí.

To naše víra činí silná slova tvá.

Plná, že možná umožní i splynutí.

S časem přilétají sliby spíše,

jak meteory, co dopadají na zem.

Skoro chyby spadlé z velkých výšek

a přitom shoří jako jedna báseň.

Slova jsou navždy vyrčená kouzla.

Co nám z hlavy na zem jen tak utekla.

Až budeš říkat jedno z těch mnoha.

Uvědom si, jdou-li do nebe či do pekla.

MZ

krásná píseň pro tuto báseň na youtube

Stáj

Kůň jsem býval v čínském horoskopu.

Do přesných cest jsem vkládal stopu.

Do žlabu obilí a taky vody bylo dost.

Nadchla mě práce, ostatní je lhostejnost.

V dáli běží cesta zvoucí, až tam, do ráje.

Kdo pohne kopytem a půjde ze stáje?

Ty jdi dál do světa a v jednom mžiku.

Opustíš stáj, co dals ji předtím, tolik díků.

Splynul jsem s kamením, trávou i mechem.

Život je znamením, uvidět v zrcadle, co nechcem.

MZ

Pohádky

pohádkami žijem dlouho

a stát se součástí jen pouhou

kdekdo dá za trochu lásky

všechno co má pro něj cenu...

rozumíme si líp jako děti

počítáme pod dekou od 1 do 5

a odpovíme sami sobě na otázky

kdy jsme dospělostí vzali scénu...

z našeho života divadlo

kde slunce někam zapadlo

nezaleží na tom, jak pouhou

vteřinou jsme ponořeni cele...

většina z nás stále trvá

a nikdo neví, která byla prvá

vždyť láska zraje dobou dlouhou

a může se i měnit v nepřítele...

MZ

............................................

Dotknout se

dotknout se s pocitem

smíchu i slávy

je to ten nebo ten

kdo z nás je pravý?

a tak pojď ochutnat

duši i tělo, co ztuha

nemíchat - netřepat

"power of duha"?

až budou spojeny

udery srdce i pěsti

hrát na muže a ženy

půjde i na předměstích?

MZ

............................................

Balík

když otevřeš mi náručí

a já jsem jenom balík

 že nevíš, co ti doručí?

a dejchám, jak ten Alík...

tak obdivuji odvahu

co ve mně oněmněla

žes trhnout zezadu

sis ani nevzpomněla...

tvé ruce vzali jemně

a bylo toho dosti

že trhali tak pevně

mé zbytky nevlídnosti...

vždyť zabalení trvá

a každý přidá papír

žeš byla v tomhle prvá

a ostřejší než rapír...

tak ti chci jen poslat

své srdce bez papíru

a dát všem jasný odhad

kde nechal pošťák díru...

MZ

......................................

for given...

tak jako světlo proniká sem mezi mraky

máme v sobě svoje semafory

a pronikáme-li k sobě až tam nad oblaky

nevidíme sami sobě navzdory

vlna se chvěje touhou po olíznutí oblohy

a spěje k výši v matném tichu

my sami jsme někdy jak mdlé mátohy

 uslyšíš šplouch nazpět v okamžiku

obloha je chvíli čistá a chvíli zase mraková

prozářit a rozsvítit odrazem moře

jde hlavně těm, co neumí hrát slova taková

že neunesou světlo, avšak hoře

pokaždé, když jde vlna na horu, si nebe olíznout

jdem všichni s ní celí i opuštění

lidem je vlastní touha ochutnat a posunout

a pak zas být klidný v odpuštění

a stejně, když jsi nahoře i dole, jak ta vlna

najdeš i svoje vlastní představy

čím jednou bude tvoje duše s tělem plná

teď víš, že není jen já a ty, ale my.....

MZ

........................................................

všem, co neumí odpustit sami sobě

Snílek

snílku říkalas mi vždycky...

já tvářil jsem se melancholicky...

a opodál padal sníh a ty stála jsi...

s vlasy po ramena v hrozném počasí..

tam na tom našem milém místě...

kde choval jsem se víc než jistě...

a ruce trápilo jen nedostatek plochy...

a chuť vstoupit skrze tebe do epochy...

tak scházívává se láska na místech...

kde sny končí a začíná tvůj dech...

a měl jsem na očích ty černé brýle...

a vypadala jsi tak neskutečně mile...

že jsem vstoupil do věků, kdy sny...

končí a kdy jsou předepsány jen dny...

ta zkratka byla přes 20 let života...

a teď jsem tam, kde sen se chichotá...

že jsem zpět a ptá se: "vstoupím?"

když se v louži vločka sněhu topí?

MZ

............................................

všem, kterým připadají sny na nic

Prší

A dávej radost dokola,
až přestanou tě,
hledat shora zezdola,
když nenajdou mě...

Směj se, pleskala tvář,
 rukou, co drží
a samotu ti drtí snář,
 když tiše prší...
Dnes a ani zítra už
 nemusíš nic být,
 stačí jen žena a muž
a vědět, co chtít...
Člověka nedělá, že ví
a pokusit se něčím stát,
 stačí, když hlína napoví,
 co déšť si bude přát...

PS: pro ty, co stále hledají rozuzlení příběhů zla a dobra. 

Prostě zkuste někdy pochopit, že když prší, tak je hlína i mokrá...

MZ

............................................
věnováno všem, co žijí svůj život zaťatí ve výkonu
a sami sobě nedovolí přijíti k nám ostatním...

Sůl

a nezapomeň slzy polykat

sůl je totiž důležitá

když nás lásky nutí zalykat

se solí, co je ze života

sůl je to, co je tvou slastí

když spáči pláčou

nad tím, kdo jejich duše vlastní

a někdy spláčou

jeden každý známe sílů soli

co rozežírá z očí zář

ale nejsme jen v jedné z rolí

kdo chce vidět tvář?

jsme lidmi si solenými, kteří

jsou zvolenými v tom

že se slzou v oku v cosi věří

a nečekají na potom

MZ

-------------------------------

nezapomeŇ...

bojujeme do pouští

našich pamětí

nedojde ani vjem

že máme napětí

a v proudu bez 

elektřiny jsme vzápětí

jako bez želez

a milujeme do pěti

když neumíme počítat

a jako je slunce

nade mnou a vyčítat

že jsi pouze mou?

uvidíme příčiny a

taky pevný kmen

stromu, co volá

stojím, nezapomeň

MZ

------------------

Damienu Ricemu a jeho písním

blíž...

když bouří moře a tobě moje pusa chutná slaně

odevzdávám moři, že i má přáni jsou rozervané

dotykem blíže horkou kůží lehce make-up slízneš

jak vlna co se žene ke břehu a ty jen přístav mineš

a vyčnívajíc v davu jdu sám a proti tobě nevidím

a moje oči ne po právu uvidí tě, jak tě nenávidím

tvá role byla točící se kolem dokola a já nevnímal

tebe, jaká jsi, to když jsem si s tebou jenom hrál

když čekáme na břehu a rozuzlení příběhu je v nás

že zastavíme vlny naděje až všechno spláchne čas?

MZ

-----------------------------------------------

věnováno filmu CLOSER a všem, kdo tančí u tyče

Výzva

jen se zlehka dotkni

a uvidíš, co příjde

znám všechny tvoje touhy

a vím, že málo víme

jsou všechny nohy žen

tak hladké a sametové?

rozhodni se pro žen-šen

ať vidíš to, co je to pravé!

jak vnímáme lásku?

jako své skvělé tělo?

a duše máme na opasku

skalpy, co kdyby uletělo?

a jsme jenom tělem?

kdo vytáhne nás z pekla?

nebe bdí si nad andělem

aby ani 1 duše neutekla

tvá ruka hladí sama

sebe, když letím životem

pujde mi vstříc tvoje brána

a nebo sejdeme se za plotem?

MZ

..................................................

věnováno tvořivým silám všech, co chtějí dávat sebe

Stát ve tmě...

Stojíme často ve tmě

a vzbudíme se do světla,

snad kousek písně zve mě,

na louku, co teď vykvetla.

Jsem chladná síla ohně,

co rozplyne se do tmy,

aby ovce našla jehně

a já byl tím, co poví.

Když ohně zapalují květy,

na loukách našich ran

a hvězdy zblednou, věř mi,

radost přišla zas k nám.

A co je ve mě? Světlo!!!

Chcem si být navzájem blíže,

aby snad štěstí neuteklo

aby se plamen snesl z kříže?

Do srdcí lidí spálit zlost

to, aby louka vykvetla!

Studeným plamenem a lhostejnost

postála v koutě a pak utekla...

Stát se hlasem v hlavě...

když jsi se stala hlasem

v mojí hlavě

a trhlas masem

dosti neodbytná

kdo z nás je blázen,

že myšlenky popelavě

říkajíce padnou na zem

a kdo je naše bytná?

MZ

Otázky...

Jak vzniká radost?

Jak jdou sem vlny?

Jak vykoumat a dost?

Jak nebýt ničím plný?

Který den, co značí?

Který z nás je plašší?

Který chce jen k pláči?

Který už jen straší?

Co jsi strachem ohluch?

Co provází nás? Malost?

Co bije zubem o zub?

Co skrývá tvoji zralost?

Proč věřit slovu muže?

Proč vybarvit si skvrny?

Proč ponechat kus kůže?

Proč bílý bez poskvrny?

V čem jedeš vlastně ráda?

V čem vozíš své značky?

V čem zraje marmeláda?

V čem nevidíme hračky?

MZ

...............................
Veronice