když hořeli jsme tvojí dlaní od lásky
co na pokraji rýmu utečou
když dávali jsme sobě jen nezřetelné obrázky
to abys prošla oblevou
když láme slova vzdech tvých plic
a na palouku přede tiše sníh
chtěl jsem být všechno a nejsem těch u zřítelnic
slepý ďábel a jeho smích
když plavem kam vítr fouká pěnu
z říčního jezu slyším pláč
kdo se točil dříve, Viktorky pláčou bez prstenu
vítr hřímá točící jsi hráč
když myslíš, že přišla tvoje chvíle
ústa ti srdce sprostě zkrvaví
kdo mění víru nemá žádnou, zůstane jen bílé
člověka nepředěláš, jen se vybarví
a teď víme, kdo je kdo...