👐 Ruce plné lásky (Hands full of love)

schovaný v bezpečí tvé lásky

stočený, jak v lůně své matky

slibuji, že nehraju divné sázky

věřím, že přinesu zas zmatky

jsme sběrače bolestí a smutku

co chtějí mít víru žít v dlaních

učím důvěřovat srdci vskutku

hodin těch večerních i ranních

a opírám se o tvé lásko miluji

soustředěný jdu já mezi stíny

a rostu vnímám, co mi slibují

poslouchám, nehledám viny

a každý krok dál jde hlouběji
právě láska sází pochybnosti
před dobrotou se tu zachvějí
všichni, kdo nedošli do sytosti

mé sestře Blance

Poslední z nás

 

možná, že létat opatrně
dá se s přistřiženými křídly
to když se zpoza zbraně
vynoří vlasy, co dávno zřídly

sypou se jako slunečnice
hladové zapomenuté ve tmě
a touha je naše učebnice
ze stínu hledáme se v světle

havrani ztrát nosící plášť
neřeknou, co život v nás tvoří
láska je pochodeň a pláč
a dobře je, když čím víc hoří

Věční námořníci

jako je světlo majákem pro trpící

je tvé srdce cestou ze tmy nocí

my jsme tou vyřezanou lžící

co nic nenabere z vod a donosí

neseme si svou touhu poznat svět

a tak jako námořníci poplujeme

hledáme proudy bytí jako květ

třesoucí, že přivonět si nestihneme

a když vím, co vše obklopuje duši

stávám se jen kapkou v mnohém

a ponejprv vím, že lidem sluší

láska je přátelství člověka s Bohem

💙 KRÁSA JE V PAMĚTI SVĚTA

Krása je v paměti světa.

Kde žije řadu dnů.

Podléhá všemu i ta věta.

Říká a víš, uvadnu.

Bojím se zmizet z řádu.

Toho božího, přec.

Jsi anděl prvního pádu?

A nebo jsi pitomec?

Zpívám tě pro slyšenou.

Dotýkám se barvy.

Vidím tě na smíšenou.

Chuť tisící mi narvi.

Žízní jdeme za potravu.

Láska toho prvého.

Otiskem času pozdravu.

Miluj bližního svého.

NAVZDORY VŠEMU ♥️

hladím tě vodo svými doteky

a v nich je víc slz než bych vyplakala
bojím se, že by sem protekly

a moje touha srdce na svět vyplavala

navzdory všemu se modlím

za krásu všech rozdílů srdečních chyb

ve spánku chvíli zas prodlím

křičet chci, miluji tě lásko bez pochyb

bolí mě tvá bolest jako všech
a tak stojím skoro nahá v moři jako síť
a napínám se touhou v švech 

jsem hádanka, kterou chtěl život vyřešit

a tak se tím dotykem stávám
pasažérem, co vydá se všanc tvým lodím
rozdávám, dostávám, zůstávám

navzdory všemu se k tobě lásko modlím

Nevyprchá

korálky tmy vykoukly z pod tmavých řas

kočka, co ještě spí protáhla drápky a chytla čas

hvězdičky zrcadlí tvou duši v bezejmenné

části toho, co ze srdce nikdy nikdo nesejmeme

zažil jsem hodně slz, co vím ty nezkamení

jsi důvodem, proč tu bdím a čekám na znamení

zrcadlem protnout si naše světy do spojení

a snad, když to moje krvácí, tak pro tvé zahojení

třesou se mi ruce a nenamluvím toho moc

 a že neumím posunout hodinu dozadu pro pomoc

přeju ti jen, aby světlo porazilo tmu bez řečí

modlím se, abys našla svou touhu klidu a bezpečí

a oslepený tichem naslouchám mrknutí řas 

pohladí mě tvoje: "hele brácho, co je to za výraz?

tak zase naposledy, půjdu a ty nebuď drzá!

vím proč stále dýchám, dokud bolest nevyprchá

mé sestře Blance

💞 DOKUD SE ZNOVU NEPOTKÁME

jsi sen, který si sním

žít ho však bude jiná

srdce duní zvuky kovadlin

jak srdce bije voda krve vzlíná

polib mne, ať už vím

dokud se nepotkáme

obraz, co ti nikdy nevrátím

hlasem z ticha, co už nevoláme

každou noc žiju dnem

ruka krásně rozechvělá

jdeš do života s mým snem

ty jsi tím, co jsem tu zapomněla

a tak se modlím a žiju

byl jsi mým vlnolamem

voda zklidní, s láskou ti vliju

sílu, dokud se znovu nepotkáme

------------------------------

obrázek: https://www.instagram.com/coloroutofplace/

⚓ VIGÍLIE PÁNA MOŘÍ ⚓

 

Skládáme život z malých celků.

Co vypadávají z kola osudu.

Každý je plný barev po pastelku.

Dost místa pro krásu i obludu.

Nezmizí nic v čase a prostoru.

Snad jen lži budou blednout.

Ale už navždy jsoucí pospolu.

Stačí k tomu ruku zvednout.

Svíráme lásku, tu pastelku moci.

Nakreslí příběh, co si pamatuje.

Ruka hrozící touhou po pomoci.

Neříká nic, jen tiše naznačuje.

Skládáme život z malých celků.

Co vypadávají z kola osudu.

Každý je plný barev pro pastelku.

A budeš kreslit až tu nebudu?

ZVUK TICHA 🎶💖 (The Sound Of Silence)

Co dělá ženu ženou s velkým Ž?

krása, když do vlasů ti slunce zasvítí

ďolíčky smíchu, které korunují dílo

přáním, které jsou tichem srdce zakrytí

když ze tmy natřelo se vše na bílo

noha přes nohu jde upejpavou chůzí
a stejně tak oči, mrknutím sklopíš

 duhová záře odlesku, co mají pstruzi

když ke skoku své tělo vzchopíš

jsi vůně, rozléhající se časem úsvitu

vnímaná, když nám docházejí síly
v srdcích, v tom láskyplném úkrytu
cítíme, že jsme tu kdy byli a žili

Dobrý člověk ještě žije

 

Jdeš k Bohu beze zkratky.

A s vědomím všech ztrát.

A láska žehlí tyhle zmatky.

Když si tě Bůh teď bude brát.

A taky ty sandály a kutnu.

V nich modlil jsi se za nás.

Než osud životu řekl, utnu.

A teď my modlíme se zdrávas.

Chybíš nám bratře do slova.

Cos vždycky srdcem hlásal.

Chvíle s tebou, byla obnova.

Slibu, že věřím, že přijde Spása.

Remember

 

láska je slib, co dávám
že na bolest zapomínám
smělé otevření zprávám
podobná jsi laskominám

jsme slunečnice ve tmě
co hladovíme po úsvitu
ty barvy dotykem letmě
schovávám si do úkrytu

a budíme se rozmazaně
vzpomínka na skutečnost
vstávání až zpoza dlaně
láska je víc než minulost

WITHOUT YOU 💖

mám sílu překonat bolest
mám sílu překonat smutek
až když tě jde život poplést
najdi srdce a udělej skutek

mám touhu uvidět tě celou
mám touhu políbit tě všude
všechno je zemí zdivočelou
démoni slábnou a co zbude

mám chuť dotyku zpřesnění
mám chuť shořet, i ti dohaslí
vím, jen bolest nás nezmění
srdce moje, pouze nás odhalí

XYZ

žijeme časem, až z něj zbydou okamžiky

nemluvíme hlasem, který je pro romantiky

přítelem běhu, co odpočítá tempo marše

nehledáme něhu, dovedla by nás jen k arše

jazykem slov pijeme poháry slz na řasách

okamžik vdov, když radost nahradila strach

vykřičet lásku, co nahradila hloupé pověry

a dostaneš v sázku bez srdce různé poměry

zapomínáme věrnost životu vzít si do krve

nádech je věčnost, vydechni prosím poprvé

Duna

cokoliv se ti stane, jdi dál až k branám pekla
všichni umíráme na vlastní smrt v zběsilosti
že žádný pocit není nekonečný, jsi mi řekla
ze zrcadel života nikdo nevyvázne nemilostí
celá věčnost mnou na kolena smekla

a tak vtažen do světa za stínem vlastních vin
celý den pěší poutě pouští představ v horku
pouště, co buší zrnko za zrnkem do kovadlin
důkazy objevují se, mizí v expedičním morku
dotkneme se radosti bytí z rozvalin

hlava, jediné místo v němž je voda a já plavu
plno emocí, málo místa a spousta trnů bolesti
utíkám pískem skrz skály v milimetrech davu
cesta hledání hvězd navždy v pokoře oklestí
poslední, čekání na poslední zprávu

jedna za druhou spadla každá tvoje maska

to jediné, co ještě uvidíš je čisté noční nebe

miliardy hvězd svit radosti, když strach praská

zbláznil se, abys ty našel normální kus sebe

tak už se ho pusť, líbá tě tvá láska

mé sestře Blance

NEZNÁMÉ

tak jako se ozve zvuk z tamburin

hrajeme melodie, jen já a můj stín

zpívala jsi se přesně, jak v mém klíči

a když utichne ticho, tak srdce křičí

nechci být kapelou, co hraje sama

beru do dlaní polibek od neznáma

a všechno, co ve mně ťuká rytmus

říká nejsi sám nikdy, jen věřit zkus

ve všech divokých snech běžet dál

a tak tu stojím na silnici nahý král

blues stojí, běží, krásné věci naříká

tvůj klíč neznámé ničí a do dalších ... proniká

Držím tě

Prší, a kapka za kapkou padá.

Vytrvalostí v objetí gravitace.

Řeknou si vůbec, mám tě ráda?

Na chvíli vládkyně a abdikace.

Letící svými polibky protnou.

To zpívání drobností hlasem.

V pokoře pádu nebe zkrotnou.

Každičká jdoucí svým časem.

Až země nastavující své tváře.
Déšť je tvé srdce, co tu kluše.
Láska kapek miluje i ty lháře.
Co čekají až doběhne i duše.

Kolotoč bezedných dnů

Každičký pohyb vesmíru,
mi připomene tebe lásko.
Srdeční tlukot na míru
odvíjí niť, jak život krásko.
A tak hledám i tvé dotyky,
co bolestí i steskem straší.
A chci vypadnout z putyky,
kde chlast je čím dál dražší.
Když večerní špunty létají,
hospoda na tobě nechce tratit.
Radost už žádnou nedají,
zaslechnou jen platit, platit.
Dívám se plačky na měsíc,
nádobí myju za ten chlast.
Mačkajíc slzy srdcem vězíc,
v deliriu představ, co je slast.
Ještě poslední pár půllitrů
a mám zas chvíli vystaráno.
Tak se po jitru dívám na dno,
až bude další nadbytečné ráno.
Ten kolotoč bezedných snů,
končívá každý večer sázkou.
Zaklínám Boha všech nocí i dnů
a šeptám LÁSKO, LÁSKO LÁSKO ...

Mlčení srdce

na vlnách měsíce si pluje
ta moje touha po objetí
a mlha dál mlčí, zakazuje
zvlhlá křídla už neodletí

nesvítí místo odrazů světa
když doběhne to prokletí
a hlavě se vzpírá ta silueta
slov, co zničila to objetí

pokaždé dáváme v sázku
srdce se dotkne koloběhu
a slzy slunce svítí pro Lásku
co se nedostala do oběhu

Neopouštěj mě

nebe zas odívá se temně

a kolik z nás jej vnímá?

já kladu své ruce jemně

kdo hříchy naše snímá?

do zimních nocí vylétáš

a tvé stopy pálí most

plynoucí život tady máš

a ty pozvaný jsi host

kolikrát zaklínání slovy

pomůže navrátit duši?

kdo ví, už mi neodpoví

milujeme víc než tušíš

Sto tisíc andělů (A Hundred Thousand Angels)

bolí mě usínání bez tebe

hvězdy si tančí za zenitem

žijeme v mrazu, co nezebe

sami sobě zemí i satelitem

lampu zhasíná překvapení

poprosit vše o odpuštění

láska je tady bez kradení

to červánky jsou rozluštění

zhasínáš lampu a vychází

sluneční záblesk nevídaný

oči jsou jak okna vitráží

a smutný čaj bez snídaní

jak často slyšíš miluji tě?

bez tisíců andělů, co musí

šeptat naposled při úsvitě

kdo nevěří, ať si to zkusí