⚓ VIGÍLIE PÁNA MOŘÍ ⚓

 

Skládáme život z malých celků.

Co vypadávají z kola osudu.

Každý je plný barev po pastelku.

Dost místa pro krásu i obludu.

Nezmizí nic v čase a prostoru.

Snad jen lži budou blednout.

Ale už navždy jsoucí pospolu.

Stačí k tomu ruku zvednout.

Svíráme lásku, tu pastelku moci.

Nakreslí příběh, co si pamatuje.

Ruka hrozící touhou po pomoci.

Neříká nic, jen tiše naznačuje.

Skládáme život z malých celků.

Co vypadávají z kola osudu.

Každý je plný barev pro pastelku.

A budeš kreslit až tu nebudu?

ZVUK TICHA 🎶💖 (The Sound Of Silence)

Co dělá ženu ženou s velkým Ž?

krása, když do vlasů ti slunce zasvítí

ďolíčky smíchu, které korunují dílo

přáním, které jsou tichem srdce zakrytí

když ze tmy natřelo se vše na bílo

noha přes nohu jde upejpavou chůzí
a stejně tak oči, mrknutím sklopíš

 duhová záře odlesku, co mají pstruzi

když ke skoku své tělo vzchopíš

jsi vůně, rozléhající se časem úsvitu

vnímaná, když nám docházejí síly
v srdcích, v tom láskyplném úkrytu
cítíme, že jsme tu kdy byli a žili

Dobrý člověk ještě žije

 

Jdeš k Bohu beze zkratky.

A s vědomím všech ztrát.

A láska žehlí tyhle zmatky.

Když si tě Bůh teď bude brát.

A taky ty sandály a kutnu.

V nich modlil jsi se za nás.

Než osud životu řekl, utnu.

A teď my modlíme se zdrávas.

Chybíš nám bratře do slova.

Cos vždycky srdcem hlásal.

Chvíle s tebou, byla obnova.

Slibu, že věřím, že přijde Spása.

Remember

 

láska je slib, co dávám
že na bolest zapomínám
smělé otevření zprávám
podobná jsi laskominám

jsme slunečnice ve tmě
co hladovíme po úsvitu
ty barvy dotykem letmě
schovávám si do úkrytu

a budíme se rozmazaně
vzpomínka na skutečnost
vstávání až zpoza dlaně
láska je víc než minulost

WITHOUT YOU 💖

mám sílu překonat bolest
mám sílu překonat smutek
až když tě jde život poplést
najdi srdce a udělej skutek

mám touhu uvidět tě celou
mám touhu políbit tě všude
všechno je zemí zdivočelou
démoni slábnou a co zbude

mám chuť dotyku zpřesnění
mám chuť shořet, i ti dohaslí
vím, jen bolest nás nezmění
srdce moje, pouze nás odhalí

XYZ

žijeme časem, až z něj zbydou okamžiky

nemluvíme hlasem, který je pro romantiky

přítelem běhu, co odpočítá tempo marše

nehledáme něhu, dovedla by nás jen k arše

jazykem slov pijeme poháry slz na řasách

okamžik vdov, když radost nahradila strach

vykřičet lásku, co nahradila hloupé pověry

a dostaneš v sázku bez srdce různé poměry

zapomínáme věrnost životu vzít si do krve

nádech je věčnost, vydechni prosím poprvé

Duna

cokoliv se ti stane, jdi dál až k branám pekla
všichni umíráme na vlastní smrt v zběsilosti
že žádný pocit není nekonečný, jsi mi řekla
ze zrcadel života nikdo nevyvázne nemilostí
celá věčnost mnou na kolena smekla

a tak vtažen do světa za stínem vlastních vin
celý den pěší poutě pouští představ v horku
pouště, co buší zrnko za zrnkem do kovadlin
důkazy objevují se, mizí v expedičním morku
dotkneme se radosti bytí z rozvalin

hlava, jediné místo v němž je voda a já plavu
plno emocí, málo místa a spousta trnů bolesti
utíkám pískem skrz skály v milimetrech davu
cesta hledání hvězd navždy v pokoře oklestí
poslední, čekání na poslední zprávu

jedna za druhou spadla každá tvoje maska

to jediné, co ještě uvidíš je čisté noční nebe

miliardy hvězd svit radosti, když strach praská

zbláznil se, abys ty našel normální kus sebe

tak už se ho pusť, líbá tě tvá láska

mé sestře Blance

NEZNÁMÉ

tak jako se ozve zvuk z tamburin

hrajeme melodie, jen já a můj stín

zpívala jsi se přesně, jak v mém klíči

a když utichne ticho, tak srdce křičí

nechci být kapelou, co hraje sama

beru do dlaní polibek od neznáma

a všechno, co ve mně ťuká rytmus

říká nejsi sám nikdy, jen věřit zkus

ve všech divokých snech běžet dál

a tak tu stojím na silnici nahý král

blues stojí, běží, krásné věci naříká

tvůj klíč neznámé ničí a do dalších ... proniká

Držím tě

Prší, a kapka za kapkou padá.

Vytrvalostí v objetí gravitace.

Řeknou si vůbec, mám tě ráda?

Na chvíli vládkyně a abdikace.

Letící svými polibky protnou.

To zpívání drobností hlasem.

V pokoře pádu nebe zkrotnou.

Každičká jdoucí svým časem.

Až země nastavující své tváře.
Déšť je tvé srdce, co tu kluše.
Láska kapek miluje i ty lháře.
Co čekají až doběhne i duše.

Kolotoč bezedných dnů

Každičký pohyb vesmíru,
mi připomene tebe lásko.
Srdeční tlukot na míru
odvíjí niť, jak život krásko.
A tak hledám i tvé dotyky,
co bolestí i steskem straší.
A chci vypadnout z putyky,
kde chlast je čím dál dražší.
Když večerní špunty létají,
hospoda na tobě nechce tratit.
Radost už žádnou nedají,
zaslechnou jen platit, platit.
Dívám se plačky na měsíc,
nádobí myju za ten chlast.
Mačkajíc slzy srdcem vězíc,
v deliriu představ, co je slast.
Ještě poslední pár půllitrů
a mám zas chvíli vystaráno.
Tak se po jitru dívám na dno,
až bude další nadbytečné ráno.
Ten kolotoč bezedných snů,
končívá každý večer sázkou.
Zaklínám Boha všech nocí i dnů
a šeptám LÁSKO, LÁSKO LÁSKO ...

Mlčení srdce

na vlnách měsíce si pluje
ta moje touha po objetí
a mlha dál mlčí, zakazuje
zvlhlá křídla už neodletí

nesvítí místo odrazů světa
když doběhne to prokletí
a hlavě se vzpírá ta silueta
slov, co zničila to objetí

pokaždé dáváme v sázku
srdce se dotkne koloběhu
a slzy slunce svítí pro Lásku
co se nedostala do oběhu

Neopouštěj mě

nebe zas odívá se temně

a kolik z nás jej vnímá?

já kladu své ruce jemně

kdo hříchy naše snímá?

do zimních nocí vylétáš

a tvé stopy pálí most

plynoucí život tady máš

a ty pozvaný jsi host

kolikrát zaklínání slovy

pomůže navrátit duši?

kdo ví, už mi neodpoví

milujeme víc než tušíš

Sto tisíc andělů (A Hundred Thousand Angels)

bolí mě usínání bez tebe

hvězdy si tančí za zenitem

žijeme v mrazu, co nezebe

sami sobě zemí i satelitem

lampu zhasíná překvapení

poprosit vše o odpuštění

láska je tady bez kradení

to červánky jsou rozluštění

zhasínáš lampu a vychází

sluneční záblesk nevídaný

oči jsou jak okna vitráží

a smutný čaj bez snídaní

jak často slyšíš miluji tě?

bez tisíců andělů, co musí

šeptat naposled při úsvitě

kdo nevěří, ať si to zkusí

Odemknout

láska je klíč ke všemu
a nikdo neví, co se s ním otevírá
skoro, jak sáhnout do džemu
a do dlaně radost z větru odebírám

láska je sluncem v moři
a racci a hudba cikád tančí opilostí
to, když víno v žilách shoří
srdce chce volnost, kdo ho omilostní?

láska je poslední mašlí
a ty volánkem z živůtku tanečnice
odemkneš, protože jste našli
bolest na dně poslední vlásečnice

zamykám lásku beze slova
dotyky klavíru říkají jen, co kdyby?
milovat znamená zase znova
odemknout všechny své pochyby

🤍 Sirkou

dnes zapalujeme na věnci svíci
a přejeme si srdcem dobrou věc
nejsem bdící, jen stojící a spící
a tak čekáme, co přijde nakonec

zabývá se dobrem možná příliš
každá z těch svíček, co uhasíná
kdy je víc než dobro to, co sdílíš?
když tvůj čas na zlo se sám stíná

pýcha je to, co naši lásku přezírá
vraždí motýlí křídla snů a dostává
plat za to, že další zmatek předstírá
škrtnutím sirkou tvé srdce dozrává

snad malá chvíle tím, vším otřásla
neptám se tě pane zda jsi požehnal
kouzelná láska prý byla otázka?
a na co ses člověče vlastně ptal?

Tesaři hříchů

 

hledáme svobodu ve všem, co není
že zapomínajíce na jméno
sázíme hned vše pouze na příjmení
pečeti démonů hlásí: zlomeno 

láká tě medové nic v náruči stínů
pomezí tmy na mezi duší
bez krve jsou ruce všech asasínů
mrtvá srdce nikdy nezabuší

cokoliv nabídneš dát do řeky pláče
rozpustí se polibkem smrti
a utěšit duši, co tu bezhlavě skáče
za mrazivý úsměv, co zdrtí

stačí vše vyměnit za kousek viny
tesař hříchů říká, že přebije 
jen láska je světlo, co nezná stíny
a ty jizvou duše, co přežije

Jídelní lístek

nikdo z nás netuší, jak získat lásku
jestli jen stačí dávat dárky
a nebo venčit srdce na provázku
a v mrazu sníst dva párky

až mezi námi místa plná prázdnoty
na která se radši zapomíná
vzpomenout si srdcem na dobroty
to když chuť byla jen jiná

podáváme si do rukou nebe a zemi
a z nich náš jídelní lístek
kterému tak moc chybí pohlazení
tak to je život bez pojistek

láska je i v prázdných místech snů
tvořených motýlími křídly
radost chuti milovat, Bože nezhasnu
zaplnit i místa, co už zřídly

Přání

 

každý z nás je jiný

ale sny, ty máme společné

nehrajem si na hrdiny

jen se srdcem smát, už konečně

a tak se mi asi zdáš 

jsi něco, co sama vytvoříš

v sobě vírou to dáš

a jen ty to všem láskou vyzdobíš

jsi dortík plný chutí

písnička, co se zpívá sama

najdi si k rozmáchnutí

křídel místo a naskoč si do pyžama

ať je s tebou vždycky

tvá víra v sebe a chuť si lítat

a tvé srdce magneticky

přitáhne zázraky dříve než bude svítat

CO DÁL SHAKESPEARE?

proč svět je dané jeviště?
a většina z nás nezná ani svou roli
co vstoupí na něj do příště?
smrt, láska, život co dává smysl a bolí

v prostoru svých zemí nebýt
sobcem je dnes samý kousek reality
šílenství vynáší trumf a přebit
je kousek dobra, co chce překvapiti

my dívali se dlouho na západ
slunce, co si nad pláží osvětlilo letmý
okamžik krásy, co chce nechápat
někdy je třeba vykročit srdcem do tmy

ZAPOMÍNÁM

 

jsi hranicí mezi prostory
rozdílem mezi Bohem a realitou
co když mě hladí, tak napoví
vášnivá dlaň vede tě přes hlasitou

zpověď, co do všeho dala
trochu sténání z ticha bolu lásek
a pak beze slov jsi povídala
a já jsem ti svlékal z šatů pásek

v sobě vlásek po vlásku
hledáme bez dechu tiše a jemně
zapomínám tu svou lásku
dík za to, že ty tu svou zas ve mně