Svatební víno z Galileje

foto Dream of Angel

když můžeš mlčet

slova se řinou jako vodopád

to ticho může crčet

jak sázkař, co sází na propad

jdu vyměnit sobectví

krutopřísně vzhlížející k nebi

jen já jsem svědectví

kterého tam bude zapotřebí

tak stojím jako strom

a neříkám nic, co bylo včera

život odehraje v tom

kdo ví, šach mat za partnera

když můžeš mlčet

tak mlč, ale ať ti srdce křičí

oceán snů nezamlčet

co láska beze slov ti zničí

potápím se do ticha

ty hluboké vody zřídka bouří

rozpouštím z kalicha

víru, že láska byla, je a hoří

Podle světel

jsem životem v poušti nejistot

a bloudím od člověka k člověku

řekli ať hledám jen správný kód

a došel jsem k srdcím v útěku

hledám si podle second handu

obcházím zdi, co tvoříme si sami

důvěra v lásku s minimem fandů

jdeme od soumraku do svítání

jsem vlastním žákem života

a ne jen toho, co tu nějak zbylo

poušť je skvělá proto prázdnota

že neříká, tys idiot a tys milou

a tak jdu v písku beze stop

protože, co miluji, to si stvořím

místo, kde není sklep ani strop

v pouští stop, co v nich shořím

En bon foy (V dobré víře)

někdy si říkám, kdo nás stvořil

že tak dobře dýchám vzduch

kdo ze zákonů stavěl či bořil

byl to ten, co mu říkáme Duch?

každý pohyb dotyků z lásky

co s ní modeloval tisíce věci

vše dokonalé a žádné sázky

kdo může sebe z kůže svléci?

zanechávám otisk v každém

dělit sebe na triliony atomů

nikomu neříkal slovy važte

když dáte své srdce jednomu?

tak si trhám ve zdejším chléb

a do vína znak, že je vyleptán
a i když zbyl z lásky jen střep

věř, já ti to někdy pošeptám

The House of the Rising Sun

hledáme v dějinách místo

oheň je třeba šířit pomalu

aby vzplál a v duši čisto

shořelo zlo včetně obalů

a každým krokem rázem

na konec cesty, kde se platí

to někdo chce být odrazem

ale všichni chtějí být svatí

a tak jsem se sebral a jdu

vím, že na opačnou stranu

že docházím k svému dnu

shoří to tmavé srdce snů

a tak se vzdaluji do pekla

a lidi křičí na mě, slepá je

já usmívám se bez reklam

jdu nejkratší cestou do ráje

ANO

jsme dva cestující časem

co ztratily si lístky zpáteční

a dneska sobě slibujeme hlasem

že víra v nás je navždy sváteční

láska nás sveze do života

a bez ptaní vystupuje z tmy

šeptá není čas čekat na Godota

milujme se, když milovat se smí

láska žije a jen nepřežívá

když srdcem srdci říká ano

uprostřed věty, co se nezazpívá

budiž vám dvěma požehnáno

Želvy 🐢

do srdce se nevejde reprodukce míst

co jsme navštívili bez chuti a lásky

jak želvy, co chtějí zelný lístek sníst

poškrábat na krunýři, viditelné vrásky

míváme svůj svět nezaplněný hříchy

kde fouká vítr jenom lehce přes noc

a kostkou nehodíš ani sudý ani lichý

a udělat jeden krok v písku už je moc

hladová skutečnost požírá svoje děti

až tak, že se i želvy zastavují v běhu

neotvíráme oči a žijem jen po paměti

ztrácíš jediné, cos hledal člověče, něhu

V bodě nula 💛

jsme průsečíkem všeho, co jsme 

v touze dotknout se toho jednoho

a z každého z nevyřčených jmen

dáváme lásce málo za mnoho

nekonečno otázek bez odpovědí

a chceme mít vždy rychle a teď

klečící jednu k druhé ke zpovědi

dotkneš se duše a řekneš leť

v motýlích křídlech je schovaná

a hroutí se do tmy bez pozvání

a od srdce k srdci krása hledaná

je probuzení lásky, do svítání

Klec

z papíru s linkami not zbude jen hrst prachu

světelný bod z té hromady říká si, já vnikám

jak most se stavím mezi fantazii tvého pachu

kouzelné tóny ze srdce jdou odnikud nikam

falešné naděje a touhy v laciných obrazech

malují šťastný svět palem v modravých mořích

v nich, jak slunce jsi, s očima spící v odrazech

z lásky k té melodii zas beze zbytku shořím

v zapadlých klecích ze zlata učí se zpívat falší

vzpomínky vyblednou a sobě lžeš místo zpěvu

a bojíš se dne, kdy na tvé místo vstoupí další

tak co na tom, že vypláčeš si rty do úsměvu

a svět je hříchem, bez svobody začneš se bát

přestaneš vnímat, že tě tvé srdce něčím tíží

tak přestane slovo života letět a zůstane stát

hořící láska lidí není letět od mříže k mříži

Zvlč

vždycky jsem se bál chvíle

kdy nebude, co říct dál

a najednou a v plné síle

jsem poznal lidský grál

v tom hemžení těla stínů

končí slova bez hranic

když dál už nepoplynu

a slzy nedám do pranic

je lehčí dál jen tiše mlčet

když vyčerpáváš slova

to hudba srdce dělá vlče

co vyje teď a zas a znova

když už není co říct, mlč

a naslouchej tomu zvuku

ty vyceň své srdce a zvlč

to ti Bůh podal svou ruku

VOŃAVĚJŠÍ

 

až budeš v noční košili

a kolem bude tmavý chlad

tak to, co nás uvnitř rozptýlí

tam spolu můžem milovat

až budeš jen tak bez sebe

a nádech výdech bude málo 

že jsme v objetí, šli do nebe

a ve všem, co za to stálo 

až budeš v noční košili

ležet vedle a srdnatější

tak díky Bože za chvíli

ucítit, jak jsi voňavější

Odnikud nikam

šeptám ti stužkou do ucha

píšu na nepopsanou kůži

láska těl je srdce záducha

mozek už střílí ven kůží

džbánek vína stál na stole

tvoje ňadra byla jen kapkou

a já tvůj oceán nahoře dole

stávat se z andělů šlapkou

stavitel mostů do tvé země

pluli jsme přes úžiny boků

do vína zasedlo i tvé sémě

utichl hluk vášnivých kroků

stojící já, krása bez dechu

a tu zaklapla smrtící past

slýchávám o ní z doslechu

vítr chimér jménem slast

z dopisů zbyl jenom popel

a melodie, co byla mostem

je vzpomínka na letní hotel

aniž přijímán natož hostem

v laciných obrazech světa

občas zas někam vnikám

spícím Růženkám zakleta

láska jde odnikud nikam

Jedna, jedna

házíme mince z fontán na nebe
za zdmi z vysokých hradeb snů
bráníme všichni štěstí pro sebe
vězni těch pocitů, co řeknou stůj

Piláti ruce myjící v díle obrazů
zase jizvy předkládáme v rámu
důsledky kroků ztuhlých zákazů
obavy srdce z toho, že zklamu

když po bolesti přicházívá klid
a naše ruka svírá výhru ze dna
dnes jsme si s Bohem zase kvit
vyhrává pořád nula jedna jedna

Freedom

a každému, kdo se zeptá

řeknu, že jsem zapomněl

tečku, co se naposled šeptá

pevný bod, odkud jsem šel

zas další zasadit strom

a najít tady živou vodu

každý den je ten samý zlom

vykopat studnu za svobodu

teď pro všechny čekající

a z posledních jste prví

kdo by se sám bál nemající

jizvy jsou ruce umyté krví

srdcem se vlévá do žil

to moře z lásky, co žije

poslední Evina rodu, co zbil

co nejde e-mailem do kopie

Light & Love

tlučeme slovy do prostoru až o tvrdou zem

narazím a rozletím se na tisíc střípků

volal jsem tvé jméno a nebyl to sen

když v tichu noci umřel, šeptal do polibků

kde najít světlo, když každý z nás zatouží

nezvedáme hvězdy, co na zem spadly

přitom než spadneme z lásky do louží

jsme všichni potomci andělů, jen už spadlí

kráčím ve tvých vlasech, které jsem učesal

a chci teď na sebe v sobě zapomenout

a díky tvým rtům vidím, kam jít dál

zašeptat do ucha chci ti sen a připomenout

Tiché kovadliny

jsme andělé, co tančí po křídlech

a zašlapavají si sobě pírka nejistot

ruku v ruce jsoucí za jeden dech

hledáme v srdci druhých svůj kód

kloužeme hbitě po prostoru časem

a nezdvihneme se dál než gravitace

každý z nás zpíváme komu, já jsem

žádný není Herkules, ale jen imitace

pomalé pohyby a ty, co tvoří lásku

údery srdce, jako kladiv a kovadlin

z vystřelených koulí udělají pásku

co drží zbytky, co jsme ne rozkradli

krademe sami v sobě až nezbude nic

křičící zloději z palub pro tonoucí

chvěje se to, co zbylo z plných plic

sbíráme zrnko za zrnkem, žhnoucí

Vůně

dala jsi mi úžas a taky vůni

to abych našel svou krásu

ztracený, jak sumec v tůni

hladový v molekulách pasu

tak takhle nasávám sám sebe

a je to za trochu endorfinu

a za život, když cítíš nebe

čichám díky tomu člověčinu

až když dáváš žiješ dvakrát

a to všechno se vrací zpátky

tak zas máš chuť se zasmát

a vůně vracívá na počátky

a ještě než dopadne zblízka

už ve chvíli stisku se chvěju

křičím, jak moc se mi stýská

ale dnes už se zase směju

Někdy

link

někdy je chvíle delší než čas

co schovává se v peřinách

černá je bílá, když řekne hlas

že touha je děvka laciná

pohledem si říkáme všechno

a netušíš, kam tě odkrývá

dva kolty, co skryly ti stehno

pravda se vždycky zarývá

vystřelil´s pohledem do tmy

pronásledují tě tvé mýty

za hříchy svedeni jsme my

popelem z lásky smyty

někdy je chvíle delší než čas

a prostor se ohýbá přímo

každý zničíme srdcem v nás

chvíli, a z vody je víno

Jen chci...

jen chci, abys vzal rukou mé srdce

a přestal se přitom stydět za slzy

abys to, co odevzdáme smrtce

uchopil dřív než zamrzí

stojíme na světě a nevidíme krásu

chceme se škrábat nohou bosí

hodujeme v života kvasu

bez úcty ke kapce rosy

jsme ti bohatí nejchudší na světě

nedostaneme nikdy vstupenku

možná z plyšového slůněte

uděláme lásce jitřenku

a tak stojím s plyšovými slonem

a naslouchám, co mi povídá

že v plyši neznají honem

a milovat je věc spojitá

jen chci, abys vzal rukou mé srdce

a šel mnou na místa, kde jsem

a, i když nebudu ve vývrtce

budu tvůj v dobrém i zlém

Příčina

Umím vykouzlit smích na tváři ženy

A nejen té, kterou teď miluji

Jsem zaklínač, těch, co probuzeny

Říkají srdcem lásce, slibuji

Jsme všichni z jedné generace lidí

Co slyší tlukot přes kabát

A když se podívá skrz to, co vidí

Tak se všichni začínáme bát

Žijeme v myšlenkách a nebloudíme

A naším průvodcem je strach

Že ztratíme se v slepé pantomimě

Že ze srdce je popel na řasách

A ten pak oplachují hromy a blesky

Pritom stačili by jemné dotyky

Co by ty, řvoucí popeleční stesky

Setřeli, výměnou srdcem za dýky

A na konci, tam v pekle na radosti

Až tam to všechno býti začíná

Uvidět dna slz, kapkami ukrutnosti

Láska vidí, nejen svýma očima

Trojčíslí

ve chvílích ticha sleduj slzy

kam se ty kuličky citů vydají

padají po tváří až mezi prsy

odtud horkými srdci až do bájí

a kdyby hráli, uslyšíš anděly

maličké vzkazy ze všech myslí

když ke skoku okem dospěli

láska je svolá vždy na trojčíslí

a sedí si tu a cosi tiše potají

vypráví tobě, mě i všem lidem

slzy tečou, to srdce zpívají

chvěji se předstíraným klidem

a padají dolů, kam nemůžu

pokaždé, když vidím obrázky

andělů, co řeknou pomůžu

 a skočí do slz očima od lásky