když duše hovořila s Bohem zůstal jsem sám a bez vína a tak se nezabývám slohem slovo Adamovo, růže Evina peču se, jak chleba bez kůrky to, když čekám, až tu nebudu slunce hupslo někam za hůrky a tma se stala svědkem Osudu točíme kola štěstí nekonečna a tahle práce nás moc nebaví
krom toho, že je nebezpečná čekáme okamžik, co je zastaví
a tak spolu našli tuhle svíčku uhořívá, ale nikdy nezhasne a i když slzy někdy na krajíčku svítí jen to, co samo hořet chce
láska je tvá touha po kráse V NAŠÍ TOUZE MODLIT SE, JEN ODRÁŽÍME TOUHU PŘIVÉST BOHA SEM NA ZEM ANIŽ SI UVĚDOMUJEME, ŽE JEDNA POLOVINA KRUHU SICE PŘESNĚ ZRCADLÍ TU DRUHOU, AVŠAK VŽDY V OPAČNÉM SMĚRU.
