pondělí 2. října 2017

Neytiri


nehledám lásku pro potvrzení světa
co vzal si můj život na úvěrový list
 jen se tak dotknout bez práva veta
až po sobě řádky psané budeme si číst

chceme dobývat, jak útočící býci
já se ptám všech lidských srdcí
namísto orla do znaku holubici
proč kreslíme si v hrubých náčrtcích?

milovat člověka není tak mnoho
ale kde brát, když nejsou lidi?
svléknout si tělo pro kdekoho
a nebo pro toho, co tvoji duši vidí?

žijeme v otroctví života, co uspává
vnímáme se bez dotyku z lásky
naše láska bývá jenom lákavá
nikdo si nechce milovat své vrásky

my herci života a milovníci rolí
chceme se vetřít Bohu, laskavý
milujeme víc to, co nás bolí
a nevěříme srdci, že jeho láska ví!

a tak si znovu klopýtáme světem
vzrušuje nás nic, ta prázdná víra
bez lásky srdce k Bohu, bděte
pro život se žije a v lásce neumírá

neděle 1. října 2017

PEI


zápasil jsi s Bohem i s lidmi
a teď jsi tulák po hvězdách
jménem koho jsi tu a jsi vlídný
když jsi v prachu na cestách?

a každou šlápotu stírá vítr
co nikdo na světě nezahodí?
slzy, co jich vyplakal litr?
slovo, co srdce osvobodí ?

tváří tvář hlubinám jistoty
odkud se dýchá jen stěží
kdo dělá srdeční bankroty?
"já jsem", na tom ti nezáleží

úsvit úsměvem rozkvétá
hledám, jak došel jsem tobě
každá z tvých cest je zakletá
a teď už běž jenom k sobě

sobota 30. září 2017

Málo chladné srdce


málo srdce chladné mám
odmítám všechny škůdce
ale stejně už zase otvírám
pomalu a bije mi prudce

kolikrát kolibřík uchopí
kapky medu do zobáčku?
úder za úderem pochopí
šumění větru na obláčku

ve dne mám v srdci vrátka
jsou malá, jen pro skřítka
let slunce krví je splátka
co nefunguje na pravítka

málo chladné srdce mám
a taky mi docházejí síly
někdo čeká, že to vzdám
ale kdo tu věří na apríly

bosá noha v trávě jde dál
má žízeň po dotyku země
a každým úderem je grál
nabírán světlem ve tmě

mé sestře Blance

neděle 24. září 2017

Dlouhé schody

autorem obrazu je Gabriela Flimmelova

v záplavě modrých světel
rodíme v bolestech svoje sny
a potom už jen nádech a jděte
že kamkoliv kdokoliv jde, spí

my hledáme okamžik tmy
a minulost přestane existovat
a nikdo z nás neví, co se smí
a nic z toho už nejde schovat

srdce se napíná ke skoku
a odpouští z řádu cti a krve
všechny, co chtějí do kroku
milovat jenom tak napoprvé

a když pláču jsem kapkou
to stáváme se součástí vody
možná jen pohladit tlapkou
láska jsou dlouhé schody

sobota 16. září 2017

Extreme Ways


láska je rubem temnoty
v srdci, které poznalo své jméno
platíme svými bonmoty
za život vše, co mu bylo ukradeno

cihla prý ztvrdne v kámen
a nebo rozdrobí se pod tlakem meče
v pravdě srdce říkám ámen
když do něj vodu nabíráme vkleče

jsme živé duše pátého dne
a ani láska nepřináší vytoužený mír
pořádně máchni nežli tne
ozvěna prvního v žilách ještě hřmí

neděle 10. září 2017

OTÁZKY XXI.

blaženě si tancuji a smíchem pláču
jsem jak šílená a pak z ničeho nic
klečím na kolenou a cítím strašný smutek
svět se mi smrskne jen na pár rváčů
těch amorů, co ulomili ze svých špic
ostří, kterými tě bodají jen pro zármutek

k uzoufání šťastní, nevděčné obrazy
a jde si s námi pohrát taky gilotina
když hlavy padají do košů pod popravištěm
to mrtvoly z ledu v srdci nic nemrazí
a my se jen hádáme čí, že je to vina
nikdo z nás se nestal pro druhé útočištěm

v chrámu andělských srdcí je noc
deště se zaplétají do sítí z pavučin
a místo polibků se tu jen slzy tiše splácí
kdo požádá srdce srdcem o pomoc
když každý učitel tě něčemu naučí
ale tvé lásce tě naučí jen tví vlastní žáci

čtvrtek 7. září 2017

V tobě


hrajeme svoje hry, které jdou do ztracena
a tam k nim nedoléhá hluk velkoměst
radost i strach míchá se a nejsou odečtena
na miskách, na vahách, se provonět

s houfem prstů mávnu a tak letíme nyní
možná zblednu, ztmavnu do krve
jdu po světě nevidouc kroky, co dobrodiní
a přece je každý můj krok poprvé

zlehka si nese kamikadze lásky samostříl
kam dech jde sám, jak motýlí křídla
tak i ty své srdce v lásce sám rozprostři
možná, že pomalu či prudce svitla

dopadám na zem každým dotekem tebe
když jsou ty sny v nás na pořád
a zase hlouběji jsem v tobě, když nebe
spustí svých kapek vodopád

úterý 5. září 2017

Křižovatky z cest


a zase stojí na křižovatce a povídám si se zdí
kolena jdou sama vratce a vržou, že to nezní
komu dáme svoje dny, když noci jsou a budou
vteřinu za vteřinou spí, svědomí hrazené nudou

za peníze nekoupíme lásku nebo spásu pro Boha
k ránu snad trochu chrápu, nespí mé duše výloha
proutníci povážlivých stezek, upletli si pomlázku
kam si zajíc vleze, do křoví, do košíku? pro lásku?

stojíme na prahu svého srdce a není dobré žít kříž
krom těch, co nevěří smrtce a nejdou k dobru níž
křižovatky srdcí vždy táhnou, kam? to je nasnadě
možná, že jen navždy, nepřestanu vnímat beznaděj

neděle 3. září 2017

Ještě?

FOTOZDROJ
orgasmus žene nám prý barvu do tváří
a kdekdo se při něm tváří jako imitace
milování už vyšlo z mody, my lichváři
umíme tak pouštět vzdechy do matrace
a vznešená slova plná břitkých nástrah
už nedopadnou srdcem do vymazlení
místo prosím chci, to je teď tvůj zásah
 a meditace jako bonus nebo přilepšení
co chodí kolem tvého srdce jak pes?
co asi dáváš za kosti svým démonům?
den za dnem, stejný včera jako dnes
podléháme všichni stejným zákonům
copak to jde zatratit lásku? a jak snadno
když potom za nocí ženou se slzy deště
pomalu utichá tlukot, zamrzá, je chladno
a ty se tu ptáš Boha, jestli já chci ještě?

čtvrtek 31. srpna 2017

ZKRESLENÍ ANDĚLÉ


všude tam, kde jsem doma, něco začíná
v těch chvílích okamžiků síly
moc lásky je stálá, jak hurikán a jediná
dívám se na život a jeho díly

a tak popadám dech, když šlapu schody
najednou se to vše prodlužuje
život má smysl, když chci dát do svobody
všechno, co ho tady nebuduje

veliký medvěd mávající velkými tlapami
jak ptáci, co odlétají na podzim
to dobré, za co stojí být ještě není za námi
a tak ti to dávám, to neuprosím

člověk není nic jiného než to, čím se udělá
objevili jsme všechno, jen ne, jak žít
a tak říkávám ji, své duši, nebuď zbabělá
do pravé ruky meč a levá bude štít

úterý 29. srpna 2017

Ember

foto: www.jeanie-marie.dk

klepu se zimou u své klávesnice
písmenka padají, jak z nebe kousky ledu
a popelem ze snů, co hořely ponejvíce
já už znovu zatopit nedovedu

poskládáme denně střípky osudů
když dlaněmi prošly bez všech zastávek
co ti budu lásko zpívat, až tu nebudu?
čekáme, že život řekne: přídavek?

všechny mraky vesmíru se skryly
když před úsvitem vyšla tvoje hvězda
máme jen svoje srdce na azyly
a to je to, co se ti lásko nezdá

úterý 22. srpna 2017

Najdu si tě


někdy je podat ruku víc než láska
zvláště, když nevíš, koho vlastně držíš
co člověk, jsme jen bídná cháska
a jako Jidáš se ptáš, kolik stříbra stržíš

tvrdíme, že chceme vládnout světu
ale neumíme podat ani ruku své lásce
prodáme se za nedokončenou větu
dáváme srdce do rukou nejmenší sázce

že tvoříme svůj osud svými výkony?
otoč se a uvidíš mě, pro pohled do pekla
svět je teď, jsme sami sobě démony
není už místo, kudy by tvá duše utekla

v té chvíli, kam ani světlo nedosáhne
se tobě budu dívat tvýma vlastníma očima
do tmy Boha, jsouc kapkou i oceánem
dívám se ti do duše, víš ty, co je nevina?

pondělí 21. srpna 2017

Prázdná srdce


nejhorší je vstávat do bolesti
když zvoní bez mobilu hrana
když na posteli bez pelesti
počítáš ta opuštěná rána

všechno nezahojí nikdy čas
a rány bolí tak nějak znova
to vše je už navždy v nás
zhaslá lásky supernova

a vymetáš popel z ohniště
plamenem umírat své děti
viděl jsi cizí lidí pro příště
první krok jít bez paměti

že bolest prý nutí lidi lhát
a to, co bylo ještě nevinné
prázdná srdce nejde brát
a i tohle jednou pomine

Time lapse (Okamžik dne)


rodíme se z popela rán
a kdy rosou zavlaží se zem
každý z nás bude zván
na místo, kde říkáme: jsem

každý den se rodíme zas
když spadne po výbuchu tma
střípky zrcadel, co z nás
udělala fénixem ta boží hra

střídáme koloběh života
spějeme do smrti okamžiku
krev Boha v nás kolotá
tak díky Bože, za tu erotiku

každý den začíná zrodem
láskou jsi v srdci zachován
a není to jen mimochodem
láska boží už je taková

pondělí 14. srpna 2017

Dotkni se ♥


dotkni se srdce svého
položíš si na hruď ruku
uprostřed všeho zlého
hledej podle jeho zvuku

dotykem hladit trápení
taky přidat trochu lásky
nebát se, že zuby vycení
či zamručí samohlásky

někdy jdem bez naděje
v nás zbylo málo z citu
uspěje láska? neuspěje?
stopy Boha ve sgrafitu

že dotknutí jsou strohá?
kroky toho pocestného?
když slyšíš zpívat Boha
dotkni se srdce svého

neděle 13. srpna 2017

YARA


Po větvích vítr se v sadu honí.
Ještě brzo k dozrávání otrhat.
A Adam s Evou pod jabloní.
Neměli by si, kde s hady hrát.

Potichu se plazící trochu líně.
Na to, že zasadí do srdce Boha.
Svár a neuvidíš v žádném kině.
Jak hadi rychle berou roha.

Jsme jsoucí mračna tří bodů.
Milovat, dotýkat se srdcem včas.
Odhodit meče a bez návodů.
Být tím, čím jsem už byl, zas.
Láskou...

úterý 8. srpna 2017

Hurts Like Hell (bolí to, jak peklo)


v srdci bolí to, jak peklo
když se rozhodneš jít dál
a kdyby na kolena kleklo
není nikdo, kdo by se smál

slza je tam, kde byla láska
prázdné se ti ozývá tichem
co žilo v napětí jen praská
já, království sudé a liché

za branou tichých dnů jsem
dveře lásky tavilo a speklo
cos řekla, bylo zlým křtem
v srdci to bolí, jak peklo

Bílá maska

foto: Karel Zakar

bezpočet křídel zlomil jsem
od vážek až po anděly
a všechny prosil jsem
jen, aby nemlčely

ale s jedním křídlem neletí
a tak jsem noční můrou
kdo spí v srdce zajetí?
já s drsnou kůrou

v těch rozechvělých tónech
jakoby ďábel stisk mi ruku
a ronil dokud neutone
slzy čistého zvuku

dopustit smutek v obrysech
zla srdce člověka a dost
nejsi hoden, aby ses 
dělil o jeho radost

pátek 4. srpna 2017

FIRST LIGHT

foto: Karel Zakar

modlím se za ta křídla motýlí
co vzlétla s řádem světa
a tak ti, co svou lásku dopili
vzali si hrníček a znovu zkouší létat

jsou chladem srdce zamčená
když narodíš se ledy tají
než přikrade se bez jména
a rdousí srdce, a nikde nevnímají

a za zdmi srdce z bloků ledu
jsme stejně jenom sami
a ptáš se, copak tohle svedu?
vystoupit ze tmy sám do svítání?

a tak se rodí duše
tvořená bolestí tvých rtů
a naše láska kluše
políbit světlem boží tmu

pátek 28. července 2017

Rozhled

foto: Karel Zakar

rozhlížím se po tvých očích
a vidím, co je na světě krásy
každý, kdo do nich vkročí
že je milencem tvé spásy

chci mluvit, než se podíváš
a svět je náš o jedinou chvíli
k východu slunce zazpíváš
my se pomodlili, černí, bílí

a hvězdy na nebi nesou prach
když je křídla motýlů stírají
černá pro obavy, co je strach
co naše lidská srdce svírají

tak tu teď stojím úplně sám
a očima piju to, co není lež
a slyšíš, než se ho vzdám?
ze stínu mého srdce jdeš