911

stojící příkrovem světla vzplál

zrcadlila smutek, jak papírový otčenáš

kdo vyhraje v lásce není král

barva bílá, kam utek pro proslovy 911

když zvedneš hlas, ale ne ruce

je konec srdce z dětinských obrátek

jak mimčo být a  palec cucej

tam, kde končí láska, je jen začátek

držící mě táhly aniž musely

vědět, kdy zvednout ruku k pozdravu

pěsti zvedat chtěly nechtěly

dokázat srdce pozvednout nad hlavu

zdvednout k prosbě, k modlitbě

z nás ve večnosti hodiny bije červená

prach se v mě víří důvěřivě

hlas co nepohostí, jediný uslyší je 911

Sedmá tvář

jít cestou tmavých koutů

co dávají to, co nehledáš

dostáváš tváře od mrzoutů

že strach srdcem vymetáš

a zbytky smetí od kejklíře

otevřít je, skočit do dna pít

životem žít v dobré víře

milovat znamená uchopit

hledáme cesty, kde nejsou

vypráví z nás bolest a strach

 všechny čekajíc tvář sedmou

láska je tvůj dech na řasách

SEDM TVÁŘÍ TEMNOTY

Na křídlech snů

fotolink

na křídlech snů nejsou k probuzení vrátka

když vyvoláš si ze sna sen a postavíš ho

že každá chvíle života je bez něj krátká

opřít se o nic je výsada srdce věřícího

každá chvíle je dlouhá jako věčnost denní

do smrti nás zatahuje noc svou chutí krve

uskutečnit život je jak brzské probuzení

a málokdo to zvládne rovnou napoprvé

udělat radost třeba jen jedinému člověku

tou druhou možností probuzení je smrt

že lásku dáváš klidně srdcem bez vděku

veškerou bolest těla, duše tu teď strp

to, že každý den je jako jeden malý život

tak pravda tvoří vše a láska byla snění

na křídlech snů usnul bych a jaktěživo

bych nikdy nechtěl dojít k probuzení

VĚNOVÁNO JOGAMATKÁM EVY MAŠÍNOVÉ

OPEN

hledáme bezpečí ve veletoku

kde se každou chvíli někdo utopí

stálost, když krom kroků

tvou loďku vždy někdo překlopí

láska prý nechce zájmena

chtěl jsi být někdy rozkmitán?

jste chuť slova vyřčená

pro toho, co říkáš mu kapitán

vyhovět druhému střípky

zas hudba těl zahraje tři sloky

co ztrácíte pro polibky?

očekáváním se řídí vaše kroky

jsi důležitá sama v sobě

nejsi stín slunce, co dělá krásku

chceš platit své době?

to radši svobodu než tvou lásku

House Stark

Svit oslepující zavřela tma.
Slova mají hodnotu brusky.
Uříznout větev, co nespadla.
Jsem tvůj soumrak i úsvit.
Přijímat a dávat to určené.
Učil mě soudruh kněz i kat.
Milovat strachem sevřené.
Srdce já neuměl vyplakat.
Srážet lásku až na kolena.
Nezvyklé odháněj stranou.
Se jménem i bezejmenná.
Dobrý den a na shledanou.
💚

fotoimage

Počátek

spálené mosty, po sítnicích vzory

na svět dopadá klidný třpyt

život je pro bolest a pro netvory

snažím se tohle pochopit

vyzývám klidnou realitu, aby šla

zas o kousek dál jen pryč

to luxusní služka zase nepřišla

aby si vzala i tvůj klíč

k čemu je potlačovat sebe sama

když stačí bolest z minula

a znamení blíženců dělá drama

dva z jednoho vyjmula

prostorem těla možnost ujasnit

železná vrata vrzly panty

ze zlem nelze najít v duši klid

dobro jsou tvé varianty

přijal jsem výzvy k neúspěchu

lásku životem dávat a brát

všechny slzy nejsou pro útěchu

a ani popisem tvých ztrát

znamením hudby vyšli k sobě

to, co už nikdy nezažije

srdce z lásky odevzdané zlobě

její rytmus a melodie

a v tichu teď jen slzy hovoří

jak loďka s loďkou pluje

když lásku spolu ze-mě vytvoří 

dostanou, co je přesahuje

SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: RADOST ♥

SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: RADOST ♥: Odsoudit pocit znamená odsoudit život. Často nám rodiče ukládali na srdce, aby jsme se v případě určitého pocitu nechovali špatně. Platí...

Rainbow

láska je cesta dovnitř kruhu

k tomu, aby se narodilo nic

a že nejsme všichni z druhu

v hloubce sebe najdeme víc

kdy laskavost dáváš darem

vycházejíc ze své brutality

v kuráži srdce je teď harém

jen plný vzteku a zneužitý

nestrpět ticho a klidně křič

nenasytnost dělá lakomce

plného zisku a je nyní pryč

skromnost zbývá dokonce

beze cti poběží jenom lež

na sobě trikot prolhanosti

chytrou chtěla jsi být, leč

nejde se cpát jen dosytosti

pijan, co sahá po sklence

aby si zkrášlil iluzí svět

moc měkký pro milence

když realitu chce nevidět

darem skleniček je touha

po jemnosti, bezpečí krytu

splynout se vším se rouhá

zpěněná lehce do blankytu

láska není posedlost činem

ani struktura hodnot dobra

když na svatbě křtil vínem

vodou, co přišla mu shora

zázrak bytosti světla a tmy

není v tom, že láska je Bůh

zázrak je v tom, že srdce ví

která jsi barva, v duze duh

Death Is The Road To Awe

milovat bez času to, co není zjevné

je jako v spánku života tvá chůze

co bylo drahé srdci je mi nyní levné

vědomím najít smrt je cesta k hrůze

kapkami života, když pramen kolotá

nebojím se být sám, žít bez tvé krásy

provázky z nití časů mi smrt rozmotá

naber si omylu, třebas na věčné časy

lidé prohrávají a nebo se i zblázní

v hodině opojení ztratit pro pohodlí

umíráš v tichu údolí jen srdce zazní

tam nikoho neslyšel jsem se modlit

v křiku od řevu nelze rozeznat pláč

a z lhostejnosti obětí děsu z lásky

alfou i omegou je zůstat jenom hráč

ze zbytků nechat klíčit trochu spásy

SVATOZÁŘ

i když vás srdce bolí

a sem tam spolkne trochu pláče

psi bijeme ze stran holí

to, aby opustil nás pocit spáče

i když vás srdce bolí

a do hromů guláše vmíchal se i med

se šetříme dokud nezasolí

když chceme všechno mít teď hned

i když vás srdce bolí

a po tom, co upadla do prachu tvář

svázaní v kolotoči rolí

a hledáte dál svou masku svatozář

ALGIZ

k tomu uvidět pravdu

stačí podívat se na sebe

než oslepneš tě zmatu

zahraješ si sama na nebe

obarvi si oči stínem

dívám se a nic nevidím

rozplynu se s vínem

ani nevím, zda závidím

když úsměv navždy

překryje tvé srdce z ledu

nadechnout doopravdy

za ruku tě držet nedovedu

vtrhneš do temnoty

uvidíš srdce bez domova

co to bylo za životy?

kde byla krev Adamova?

Sacrifice

zeptal jsem se z lásky

dostal jsem bolesti hrst

když Hádes nese sázky

v ruletě, kde ztratíš srst

kůže, jak znovu zrozená

po srázu cest ke hvězdám

srdce je bouře slyšená

v tichu, kam nespěchám

zde vidíš všechny jizvy

uvnitř sténající pohybem

dech doby, kdy vznikly

vítr zla končící poryvem

a teď, když už nezbývá

než modlit se za lásku

do duší, jak se nazývá

pár mořských oblázků

Jsem tvůj stín (I Am Your Shadow)

jdeš časem na místo smrti

tam, kde jsou stíny zrušeny

a čas zadrží dech, jak chrti

co po závodě leží sečteny

a v tom běhu být životem

jak chudý herec na jevišti

smrt nezaženeš bonmotem

ani tmu světlo neroztříští

když dojdeš k bodu lásky

ne každý, kdo bloudí je sám

pro ty odpovědi na otázky

kdo stoupá srdcem neklesá

dech smrti je tvým grálem

z popela oheň znovu vzplane

nekorunovaný bude králem

obnoví to, co bylo polámané

Mé stěny

uši dávno neslyší pláč

rty necítí chuť malin

kůže jsou mé stěny, nač?

když jsme srdcem lhali

prsty nemající trochu citu

oči, vidící svou pýchu

duše s nálepkou k použitu

směřující lásku k tichu

jsi malý krok své krve

co září plnou barvou

nestačí říct lásce setrvej

někdy se i srdce zatnou

kolikrát přehraješ si zlo
hrot srdce je vyměněný
zaklínáš se do svých slov
tvou bolest drží mé stěny

Komár

v hranici planoucí vrchem

láska podobá se slámě

hrající si se srdcem

odpověz mi, znáš mě?

jak komár toužící po krvi

způsobíš bolest všem

a kdo bodnutí nestrpí

neumře sám spokojen?

mít křídla ne pro okrasu

jen navždy zmizet

oči nedávají spásu

stačí se podívat cize?

umět létat, až do vesmíru

okny chceme unikat

Bůh dává draze víru

kolikrát musíme umírat?

Oči nočních sov

průsvitné steskem jsou oči sov

svítící uhlíky, tmou žhnoucí

vítr, co zbyl z tvých slov

stébla pro tonoucí

o svět, co vznikl z plamene

láska znamená se rozdělit

když řekneš tušené

neboj, bude líp

led pokryl vše, co v tobě žilo

zamrzl život, dech i les

možná se zachytilo

co jde do nebes

zpívají oči nočních dravců

třpyt hvězd tu sílu nemá

jako křik mořeplavců

srdce, co jsou němá

„Dříve či později se však svých konfliktů přestaneme bát – 

také proto, že duchovní cesta je cestou lásky jako každodenní zkušenost.“

– Paulo Coelho

Slepý ďábel

když hořeli jsme tvojí dlaní od lásky

co na pokraji rýmu utečou

když dávali jsme sobě jen nezřetelné obrázky

to abys prošla oblevou

když láme slova vzdech tvých plic

a na palouku přede tiše sníh

chtěl jsem být všechno a nejsem těch u zřítelnic

slepý ďábel a jeho smích

když plavem kam vítr fouká pěnu

z říčního jezu slyším pláč

kdo se točil dříve, Viktorky pláčou bez prstenu

vítr hřímá točící jsi hráč

když myslíš, že přišla tvoje chvíle

ústa ti srdce sprostě zkrvaví

kdo mění víru nemá žádnou, zůstane jen bílé

člověka nepředěláš, jen se vybarví

a teď víme, kdo je kdo...

Šití?

Třísky Boha

na kraji šílenství se hroutí tma

vyplivne všechno, aby si všechno vzala

a jako u starců, které pokroutila dna

je bolest přede mnou i za mnou, aby ukázala

plující třísky Boha potažené kůží

co se tak kmitající vzdali chutí z boje

teď už se jen ten dech ducha zúží

a smrt jde dřív, než řekneš si, o kom to je?

jsme kůrou neznámého stromu

který by poznáním prý přinášel i plody

to kdyby nehráli jsme malá domů

kde blbost kvete, daleko od svobody

krajem šílenců je černočerná tma

v ní my pohlceni vírem, co už nelze zastavit

kde se umírá, a venku křičí, to je hra

pro ty, co chtěli bez lásky najít božský klid

SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: DOSPĚLÉ VÁNOCE

SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: DOSPĚLÉ VÁNOCE: Vzpomínám si na jednu pasáž ze starého anglického humoristického románu: “ Babička Shelbyová byla během vánočních svátků předmětem neuvě...