Hořící touha (Burning Desire)

byl první den

a bylo první ráno

Adam měl asi sen

Eva zas rozestláno

na východ svit

západ mává tmou

jen srdce probudit

tok života nás dvou

první dech plic

chvěl vítr Edenu

já oči otevřel sníc?

na co si vzpomenu?

Bůh řekl slovo

a vše tu už bylo

zastesklo podobou

v tobě se vše skrylo

a teď tu jsme

a přes práh věků

my chcem překročit

se touhou po doteku

máš ještě špínu

za nehty a na kůži

a všude cítím hlínu

a přece voníš po růži

Pěst lásky

miluji tě, protože jsi

vlídná pěst lásky v dlani

miluji tě, den počítám po dni

od soumraku do svítání

miluji tě, šeptem básně

co slova hází pod hladinu

miluji tě, ve tmě, když krásné

světlo třeba´s nerozvinu

miluji tě, bez omluvy

dokonalosti jsem se zřeklo 

miluji tě, pravdou bez výmluvy

i kdyby jí mělo být peklo

Barev plášť

maluji tvé tělo barvou

rozemlet prach nenávisti

a v něm slzy plavou

čekají, co v srdci ukořistí

nořím se do tvé kůže

dotýkám se světel Boha

kdo chce a kdo může?

zbarvit jdou slova mnohá

sbírám kapky tvé krve

od jedné až do konečné

zaklínáme lásku trvej

do hry válečné nesrdečné

 a že Bůh stvořil tělo

člověk šije z barev plášť

miluj to, co se chvělo

než jsi v duši našla zášť

Vlkodlakem slz

foto: WOLF SHADOWS PHOTOGRAPHY

chceme věřit na lásku

když do stínů se vítr opírá

a slza klesá na vrásku

světlo tančí tancem upíra

a láska se dál choulí

v pozadí rozpálených očí

znamení vypálená holí

do smrti se v srdci zatočí

cítím vyhořelý pach

co do mne vlétá silou zla

a s ním i bratr strach

lásku však nepřemůže tma

už jen slzy v obličeji

padají vráskami, jak do údolí

věřím, že srdce pookřejí

a že je ta bolest už nezabolí

jsem vlkodlakem slz

co dáví se teď tím stínem

dlouhá je cesta skrz

než spolu všichni splynem

Miluješ mě k smrti (You Love Me To Death)

ten kout nebe zčernal

předpověděl písek pouští

srdce je životní herna

zaplať, jinak se neopouští

miluješ mě k smrti

tečná bytost, uschlý strom

bez vody sucho drtí

bez mraku ozývá se hrom

láska prý padá shora

když z vibrace sílu ztrácí

děláš si ze mě tvora

já, ty, vlny ve vibracích

a světlo tmy oblaků

omluví stínem odhodlání

poslední z vlkodlaků

to, když se slabým sklání

šel k Bohu pro kříž 

co na hrobě nebude držet

sen prázdný v duši

zabil´s, zas začíná pršet

Do hloubek

do hloubek neprožitých mlčení

si zase sahám pro tebe, Bože

tam, kde rostlo jen lidské ničení

namísto klid, křičelo se: cože?

jdu do té krve z otevřených ran

kde váhy se už zase vychýlí

nepoužívejme lásku jako zbraň

zbrocené závaží našich úsilí

pro naděj, co se zas probudila

sviť pro to požehnání z ní

v duši jsi zatím slepá blábolila

otevři krásou i té poslední

vteřině za vteřinou z milování

dýchat pro všechno, co je

všechny láska asi nezachrání

nevzdám se nikdy bez boje

do hloubek neprožitých mlčení

přišla jsi, má zkušenost bytí

my jsme dva do sebe spletení

život je, když láska ještě svítí

Schody do nebe (A Small Measure Of Peace)

světlo stojící před námi

je výslednicí našich chyb

tma mezi dvěma šelmami

a každá chce jen kus msty

když boj přináší naděje

je na cestě tvá upřímnost

a i když se duše nesměje

chce se ti říct stůj, dost

stačí mi to, co je dáno

nebo chci dát se za oběť

tomu, co sestupuje ráno

když hledáš odpověď

spravedlnost nesklízí
zákon příčin a následku
předsudky pout do krizí
a srdce mají zápletku

jistoty bezpečí dětí
odešel mír, cos chtěla
to když muži znesvětí
život i kus tvého těla

co přináší hojnost, boj?
přemýšlím nad prací
hledám té lásky zdroj
jen ona dítě navrací

pocity volají obrazy
a je čas stanovit směr
iluze to možná zamrazí
a jít na jih, na sever?

komu chci dát lásku?
první schod je má čest
cesta boje pro otázku
co ty chceš vnést?

možná jde odpustit
všem mužům co byly
ta touha nic nevpustit
ať není boj zdroj síly

život nám dává dar
sestoupit o schod dále
jsi láska nebo zmar?
já na to se ptám stále

Črty

dlouho jsem neobjal ženu

a tak verše sbírám z lásky

komorám srdečním klenu

kameny slov samohlásky

sbírám slova jako klásky

do věnců je vinu troufale

zapomínám na provázky

že bytí je i mírně hádavé

odpouštím životu slabinu
že pořád víc a víc slyším
zrazovat se než spočinu
dej prázdné pasti myším

a přežít přes lásky škrty

neber mi tu všechny růže
z tvé tváře jsou jen črty
přivonět, už ti nepomůže

Vystrkuješ nohy

foto: Karel Zakar - THE WALL

vždy mlčenlivější než čas

něžnější než smutek
jak růže rozvitá teď zas
vystrkuješ nohy na zármutek

jen díváš se tak opodál tiše
a tma v stínu střech
křičí, co neumějí slyšet

jsi dech a jdeš teď na nocleh

jen schoulení z krás mlčení
bez hlasu tiše vábí
a ústa v tichu zkamení
vím, že tě srdce samotou trápí

dobrou noc, dobrý den růže
neoblékáš si masky
neptáš se, jestli se může
do smrti být v stínu tvé lásky

Čísla (Numbers)

zapomínáme lítat

hlavně o vánocích

ze smíchu vřídla

zpěvy o prorocích

slunce vychází

na východ od nás

a zapadá extází

na západě má čas

zapadne vstane

a zase svítá v duši

vítané nevítané

nasloucháme hluší?

odvolávat bludy

jak Galileo inkvizici

říct, že šel tudy

miluji dal po tisící

pokořen klečet

asi tu chybí pokora

neumíme brečet

a láska padá seshora

tak Bože můj

nikomu neporoučíš

dal jsi nám stůj

lásku nám neodloučíš

pod poraženým

stromem poznání jsi

dáváš vyvoleným

tak, aby tě neodmítli

navzdory všemu

milovat se chceme

tak z lásky menu

berme, co vybereme

přijde číslo, den

lásku přeměňoval

a už nebude ten

kdo by ji ubližoval

Safe & Sound

mezi myšlenku a skutečnost

pomalu dopadá stín

proměna klopýtá v ozvěnách

i světlo dotklo se tě pro radost

a já nevím, co s tím

když tu ležíš tmou zvrásněná

jsi volavka mých tužeb z nocí

včerejšek jako nůž

zakrojil do zítřka, co mi nepatří

vidět v tvých tvářích lásku moci

a s ní vybarvit růž

 a tou vymalovat nejen záňadří

už nikdo nikdy nevidí ten květ

co přebývá v lásce

jsem jiskra, jsem srdce, já hlas

nahota nutí mé smysly bdět

ty jsi duše odkrytá

a uvidět tě, dám všechen čas

Poison & wine

déšť božích slz trval 

tak dlouho až réva uhnila

tys byla moje prvá

oba to víme, vína ubývá

láska duše pro tonoucí

ve sklenkách toho přípitku

jedem růže schnoucí

k vínu dáš vodu pro kytku

v zázraku šesti nádob

se z vody stalo víno života

polykám slovo zrado

neopouštěj nás, krev kolotá

někdo lidskou tvrdost

polykáním slov mlčky zapíjí

to srdce bere trpkost

a vina není nápoj, co zabíjí

Bez váhání

ledová země nebe zrcadlila

a to jí za to posypalo sněhem

když bílá s bílou zbyla

lásky se dotkneš a jsi zběhem?

následuj sebe a nalezneš mne

radost či bolest, láska či zloba?

já proklínám smrt dne !

následuj mne a ztratíš nás oba

do jarních zahrad rozkvetlých

zastavit vpád vloček nedovedu

zastavit v srdci smích?

květy se sevřely v krůpěj ledu

odrážím ke zrodu duši jasem

bez Boha, nečekám, že pomůže

já stal jsem se hlasem

počkáte tu se mnou? na růže?

Hněv nikdy neumírá (Anger Never Dies)

začínáš zakopávat o svět u nohou

naivně svěží plná sil a jdeš se líbit

a něčí ruce ti po noci pomohou

postavit pohár života a zas si připít?

nevidíš ještě ostře, co je to strach

nevnímáš zklamání jako své prohry

srdce se ti houpá na řasách

odkud ti je ty sudičky asi šlohly?

byla´s nádhera fantastických snů

a každý zatoužil po tobě nocí plout

jak absint opíjel tě hněv tvůj

žít bez lásky z nasazených pout?

že světu vládnou peníze a žumpy

ano má svůj rub a líc i ve tvé tváři

vzpomínkou vyháníš si lumpy

a čekáš, že světlo všechno přezáří?

dívat se bez masky vznešenosti

ne skrz prsty po malých škvírách

i když ho srdce už nepohostí

víš, že tvůj hněv nikdy neumírá?

OTÁZKY XV.

stane-li se obraz činem

v rozhodnutích podle těla

štěstí je v tobě a ne v jiném

takhle jsi to chtěla?

spojila se černá zem

výbuchu skrytých třaskavin

a nebe ve jménu v srdci mém

tančíme krásně laskaví?

když se staneš zvířetem

v osudu krvavý masa smích

tanec smrti, co vířil parketem

najednou zcela ztich?

trpíme za ty jiné duše

dech připomíná jen jeden jazyk

srdcem k srdci tančící láska kluše

proč milujem se nazí?

Moudré srdce

když vynechává srdce

hravě si možná vzpomeneš

láska tluče mává prudce

protože je z moudrého kamene

a i když máme své dny

nespoutané naším chtěním mít

říkám mu, bij za sny

tluč odhodlaně, jsi toužící být

hřející tvými doteky

zpráva mi jen letmo podaná

to moudré srdce bezděky

tluče svými tepy a já dozrávám

OTÁZKY XIV.

když nastala tma

a oči bloudí po zdech pokoje

otázku jsi-li zlá

zda vládneš bez boje?

se odehrává uvnitř zdí

co postavila v mysli chuť se prát

a srdcem říkáš jdi

bez toho čekat na návrat?

paprsky svitu krájí tmu

a chuť milovat tě pálí svou krásou

nastavit srdce jednomu

srdce, co bude naší spásou?

Vysvobození

nechal jsi náš život plynout

na klapkách klavírů

tónům ses nechtěl vyhnout

v srdci, co bylo na míru

klid a mír ty tóny klepoucí

vyváží hranice snů

kam jsi šel ty sám vidoucí

že život byl i svůj

a tak ty už buď duše svolná

dosáhnout pokoje

já jen nábožně poslouchám

tvé písně, co v nich je

Miluješ mě k smrti (You Love Me To Death)

v hladinách celku pluje

mé srdce vyrvané nočním můrám

v zákoutí Platonovy sluje

záblesky stínů z ohně křičí hurááá

na svět jsme přišly tiše

my lidé jsme začali k smrti šílet touhou

mít Bohy, hřebíky a kříže

a jazyk věků zničit za vteřinu pouhou

jsme mrtvé stíny stínů

ze kterých nezbylo už ani trocha kostí

láska si hledá domovinu

kde? v srdečních síních z lhostejnosti?

foto: JULIA TROTTI

50 odstínu šedi

v šedivé barvě míst tvého srdce

kde už není ani trochu vidět krev

50x by bouchnout mělo prudce

než spadne víko sexu na rakev

uháníme svůj život chtěním

o které možná ani není zájem

a tak bloumající za dne sněním

dáváme srdce na podnájem

tvořící výhně z ohnivé pece

vdali jsme se v srdci z rozumu

v zajetí lásky betonové klece

podlehnem volaní sexu na gumu?

když odcházíme jeden s druhým

po rovnoběžkách křivých cest

to v srdci dělá šeď zas další pruhy

a my vzdáváme se citu, co měl vést

link foto: http://crispme.com/wp-content/uploads/2014/10/Estrella-840x559.jpg?pass