Očima bláznova srdce

někdo mi říká trp

někdo mi říká služ

a někdo říká neulpívej

bloudím v poli chrp

jen jsem hledající muž

láska řekla jen se dívej

učím se objevovat

učím čím jsem, co vím

a učím svobodu se smát

než barvy zabarvovat

jen srdcem bláznovstvím

jedu, i když nemusím se hnát

dívám se na teď život
dívám se do ticha duše
a dívám se do odpovědí

láska je k duši lodivod
jen zdravě a dobře kluše

bláznivé pravdy ve výpovědích

S Vědomím

S Vědomím

někdy spím

rozedníváš lampióny

a vidím všude škorpiony 

a posvěcuješ kraje srdcem

hrající si na babu s cvrčkem

jak hluboce se všude díváš 

a ten hlas, co říká vnímáš?

zvím když kousnu do ovoce

vnímáš, co je to láska a divoce

po proudu vzpomínek a či proti

skáčeme světem loukoť po loukoti

jdeš ke mně zrcadlem ať vidím na ty kroky

a tak vnímám já i tvé krásné boky

raduju i bojím se, a tak mě učíš bázni

slovem, co jde a říká teď se nepřebásni

neboť jen tak z nás láska nečiní bezduché blázny

když víš, že to, co jsi je ten hlas spásný

m & m

Máme

máme jen svůj smích

který tiše srdce svírá

život v očích slzavých

kruh, když se uzavírá

otázka je vždy jediná 

která vede rozhodnout

kdo teď moje srdce má?

a lze slovem probodnout?

ty stojící nad propastí
prý tě moje srdce svírá
ať uděláš krok i z části
budu držet, i když zmírám

Nina Simone: Ne Me Quitte Pas by ninasimonemusic

Oblivion (Zapomenutí)

klid a mír šitý na míru

ve vyrovnaných vzorcích

utonout v tom vesmíru

kde nezáleží na proporcích

světlo je někdy nůž

až z dětské duše stříká krev

jak má vyrůstat muž?

hvězda se kreslí na zádech

malou máš i na čele

nauč milovat se ty vrásky

v početí tvé šlépěje

jsou to stopy mé lásky

molekuly třpytu hvězd
víš, kam dáváš stopy rtuti?
kam jdou stopy z cest?
kde spí láskou zapomenutí?

Otázky XIII.

polibky dotykem úst

pamatuješ chytil jsem tebe

a skončila jsi náš půst

a řekla´ s lásku si vstřebej

motýl se dotkl rtů

my vkládáme se do lásky

a přání neuslyšet stůj

podívat se do své otázky

prahneme oba dva

srdcem v posledním dotyku

řekla´s já smrt jen tvá

prý podobá se letu kolibříků

Kukačka

bloudící jsme kolem smrti dne i noci

bloudím s tebou v duchu a slyším 

kolem nás o lásce vyprávět

a myslící na strach bezmoci

myslím na dobu s tebou ztiším

když kukačka mi vyzpívala řadu let

polibky z plachých snů měnící touhou

a polibek do radosti práce zní

s láskou skládat abecedy

rozehřívá ledy slovy mohou

ať na tvé srdce nedopadá sníh

chci s tebou vzlétnout aspoň naposledy

Vření

ze zrn slz na poušti

koráby starostí křižují

v modlitbách už síla není

a není už, kdo odpouští

slova, co žal zmírňují

když jsme poražení

plujeme po moři

z vln soli poztrácených

radost po marných nadějích

život, co kvete krátce zahoří

ze zrcátek žalu utopených

v srdcích, když dospějí

tiše pluji po tvé dlani

slituj se nad tou pohodou

láska, co dneska zuby cení

že si včera vzala slitování?

utopila ho pod vodou

bez zbytečného vření

Distorted Angels

po nocích horkých

když vznikala zem

do dlaní stoupá dech

zvedá se na pahorky

když jsi řekla já jsem

a já ležel na zádech

stříbrná hvězda bývá

náchylná k průvanům

padající a nekonečně

země je šílená i snivá

odvěká touha šamanů

vyměnit se za skutečné

vidím v tvých očích

zbytky božího obrazu 

z rolí pyšných údělů

ptám se kam vkročí?

do srdcí bez kazu?

hořící slzy andělů

Ignis fatuus (Bludička)

všímáš si světýlek po cestách

neřešíš zda-li dobrá či zlá

povídají, že bludička ztrestá

toho, kdo se cesty vzdá

veden světlem tím, co chceš

závisíš na ní životem

zvítězíš nebo taky zahyneš

veden tím překotem

v každém bludička je dračí

máš tu vnitřní hvězdu

někoho pozdvihne, zmrzačí

jediné, co říká je, nestůj

řekněte ji prosím až ji potkáte
že bez ní jdu, i když sám
zhasne-li ti srdce v očích popáté
slepý na světlo si vzpomínám

Každý zabíjí když mlčí

nebe nebo peklo
je teď a tady
z šatů jsi svléklo
nás dohromady
a nalézt odpověď
co snímá vinu
jásám naposled
postavit Hirošimu
jazyk vedl v činy
veškeré proudy
a bez stopy viny
zahodil s pouty
co v rukou máš
že dotyky pálí?
vykrást otčenáš

blízko je v dáli
dojít k přílivu
v nebi ještě teď
když tělo naživu
chce odpověď
co v rukou máš
že dotyky bolí?
marně zaklínáš
stříbro do pistolí
láska je jediná
chápe i srdce vlčí
úderem do klína
zabijí, když mlčí

Smrti

bavím se s ní o lidském srdci

říká, jak tiše tepe kroky času

i o lidech, jako o záprdcích

co nevnímají lidskou krásu

tmavá moc se dívá do srdce

zdálo se mi, že jde o jabloň

a ty nevíš, jaké bude ovoce

a tak se před ní prostě skloň

někdy je v horkých srdcích

k smrti zima, že se z ledu sněží

to, když jsme k sobě trpcí

a to je to, oč tu lásko běží

Dernière Danse

objevujeme vesmír

tím, že ukážeme pravdu

těžíme z vlastního srdce viny

křičíme, co vše se tu nesmí

a z ráje jdi až na zahradu

přehlídkou pro hrdiny

všechno je krásné

dokud se nedotkneme

v srdci vší vlídností lásky

to když představa zhasne

a hvězdy nad Betlémem

nesejmou své masky

chytáme na háčky

malé rybky ze strachu

že tak začínáme dospívat

a věčné děti žijeme plačky

láska otlačená od hrachu

co se nám může stát?

Korida

jak si sama s tmou uléhám

počasí hledá díry v mracích

říkáš mi jen ať se podívám

na to, jak srdce bolest zvrací

před námi měsíční zvraty

kolikrát vypnout jde Bůh?

a kde za nás kdo je sťaty?

cítíš jak já, rostoucí dluh

mlhou spát v myšlenkách

kolikrát přivřeme si prsty

v oknech čas v písmenkách

proletí snem jako brzdy

a tak se ptám pro sebe

v nitru jak po koridě

kdo jednou uviděl nebe

nemůže lásku nevidět

Modrý samet

šla jsi oblečená v modrém sametu

a bylo to, jak když voda zpívá

jako když poupě do květu

vyrostla žena přitažlivá

a v krbu hořel oheň, co já vím

ze srdce je šedý okamžik

se sklenkou vyprávím

po víně romantik

co může stát se nekonečnem?

vznešená, krásná a zářivá

láska v ohni skutečném

ta pravdu neskrývá

Figurky z tuše

vídám tě ve snách

když Jitřenka už stěží dospat může

polibek ve snu po tobě sáh

před tím, než spadli jsme oba do kaluže

dostávám radost rtů

obtisknul jsem na tvůj vyznání muže

než rozmočí nás v tom snu

voda všech slz, co smývá črty tuše

figurky malované tuší

že lidi jsou bezpodmínečně zaprdění sráči

že hádají se, co komu sluší

a nevidí, že i černá tuš ke světlu stačí

že bez lásky jsem nic

a tak se spoutávám, vším čím si pohrává

moudří v kapkách tuší chtíc

polibek života, jsi můj duch, jsi láska má

Proč IV.? (Why)

ptáš se, co mě rozechvěje?

pohled do očí milované ženy?

jaká prý je láska čaroděje?

lze si ji koupit třeba za prsteny?

dojdeš pro ticho poutníka

kde už se ani hrom neroztočí

brána se večer zamyká

pro ty, kdo tam chtějí vkročit

když se srdce polámalo

vidíš mě jako to zvíře proklaté

je konec srdce natrvalo

vy mi své vlastní nikdo nedáte

děsím se vašich zrcadel

pro někoho odrážející jen viny

nejmenší z lidských divadel

ověšen krásou pláču bez příčiny

jaká prý je láska čaroděje?
kletbou zasažen v masce plivníka
jsou lidé z rodu beznaděje?
přiveďte další, ať tu svou lež odříká

Vůně rozmarýnu

štěstí je někdy vůně rozmarýnu

co v trávě vášní slastně zavoní

jsi a nebo nejsi z mého splínu

jsi svůj stín, s kterým závodíš?

když na luční květy usedají vosy

pod běláskem se chvěje pomněnka

slunce je ostřič, co naklepává kosy

láska je dotyk srdce, ne domněnka

přivedla jsi mne loukou k řece

a teď jsme v těla touze ti, co zešílí

na všechny strany zvoní koniklece

tak jsme se lásko z lásky napili

Vyslyšená

foto Robert Saltzman

jsme jak tančící hory

co vtrhly do tykadel světel

tak někdy lidská láska bolí

to když mečem říkáš, jděte

a ve tmě, co se neusměje

před tebou kdybych klečel

prosil o křídla beznaděje

spuštěné ruce stmívaj večer

andělé křídly zlámou zář

podoby srdce tisknu v dlani

svá ústa polož na mou tvář

polibek dlouhý, až do svítání

láska je modlitba vyslyšená

a svět se mi ztratil aniž tuší

když se jak žena začervená

tak v rozkoší i Bůh ztratil duši

Čelem

foto Robert Saltzman

plující po moři života

jsme toužící lidské lodě

a i když ovládá nás nicota

jsme narozeni ke svobodě

hledáme ji v srdci svém

za toulavých nocí z mrazu

až kam dohlédly oči žen

k úsvitu v tichém vzkazu

tak sbohem, asi řekly by

oblohy plné spadlých hvězd

láska nehraje na kdyby

chce si tě držet, líbat, vplést

z mraku koupajíc červánky

v nebi, kde si postel stelem

tam budou naše líbánky

až lehneme si k sobě čelem

HOD (LESK)

vím, že se díváš
a říkám neboj se
sám sobě dávám
naději ze strachu
když mě stmíváš
jsem ve výbojce
chuť světla k ranám
vzpomínku po blahu

otázky neznělé
v zrcadle věčnosti
vynoří se utonulí?
budou mít svatozář?
jsme sobě andělé
na křídlech od zlosti
co v zrcadle uhranuli
si svou vlastní tvář

a v odrazu bytí
jsi stínem Boha
stvořený ke kráse
je v srdci mém
voda svádí k pití
na přání mnohá
o tom, že zdá se
bude patřit všem?

8. Hod -- vznešenost boží. Necach a Hod tvoří pravou a levou nohu boží. Jsou také zdrojem proroctví.