Zakousni se

foto by http://www.sxc.hu/profile/amypalm

kolikrát tě lásko k lásce přivedu

a ty spanilá a uzardělá

řekneš medvěde, děláš nezbedu

jsem slzou, co spadnout chtěla

kolikrát srdce zfoukne dým z natí

a popálíš si prsty sama

ohníčkem podzimním podle tratí

když v popelu saháš do neznáma

tu teplou bramboru tak špinavou

jen drž, ať se nepoleká

posolíš stou slzou, solí mlaskavou

zakousni se s láskou do člověka

MESIÁŠ

položil ruku na kámen a vytryskla voda

svou vůlí můžeš přivolat i bouři

když zvoláš ámen, vejdeš do života 

léčíš i to po čem srdce touží

pokaždé ptáš se, křísící mrtvé dechem

všechno je podřízeno člověku

za Boha vdáš se, myslící s prospěchem

hlava je zlem nevděků

stačí mi dech, pro lásku jdu s málem

žijeme si v srdci, co i stůně

šeptáš v zdech a jak poznáme krále?

že nikdy nesedí na trůně

Zmrzlina

foto: http://cukrarnatropez.cz/wp-content/uploads/2012/06/zmrzlina.jpg

zase utekla jsi, Bůh ví kam

jak předpověď na počasí

jak zmrzlina se roztékám

dáváš šanci, tomu, co hovoří

i když je tma, jak v ranci

hledám, kde spí tvá pohoří

a tak se budí, láska co spala

v hlavě se ti mozek nudí

a záda, co by se kolíbala

milovat znamená, trpět ohněm

co uvidíš spaluje kolena

jedno zda zlem či dobrem

bohatství lásky, duše dojímá

píšu na okno smedné tmavovlásky

miluji tě, jsi má zmrzlina

Nevím vůbec nic

láska je hloubka neprozření

schovávaná pod miskou jahod

mámivá chuť našich snění

co se zvrhne z našich náhod

láskou je jsoucí k zrcadlení

proč utíkáme do samoty

když za dlouhých nocí bdění

Bože čistíš i naše boty

láskou jsi prošel k nasycení

když změříme život člověka

stahujíc masku omámení

nic než smrt nás nečeká

Proč III.

proč stojím a nevím kudy kam

proč hledám zaslíbenou zemi

proč směju se do nikam

proč lásko teskno je mi?

proč jsem námořník bez moří

proč tvoříme svět prostě takový
proč se žádné srdce nebouří
proč naše lásky hladoví?
proč otvírám se jak konzerva
proč všichni k lásce nedojdou
proč čas se měří jako interval
proč drcnou a pak popojdou?
proč čekáme boží infuzi
proč místo není třeba pro krásu
proč trávíme život jako iluzi
proč říkat ano zápasu?

Půlnoc srdce

vyhaslá v rovinách snů

na zem, jak kočka dopadám

užaslá o sobě si lžu?

 blázen jako si něco povídám

křtem je touha dotyků

jak vibruješ mou malou dlaní

jsem i já, když jsi tu?

já v půlnoci srdce do svítání

nořící se ze mě dopadá

jsem, jak struna před prasknutím

zářící ty nebo nálada?

snem hrát si lásku nevynutím

Schovávám tvář, že jsem tvá

po tichu se sama otvírám

v smíchu, co míří do nikam

říkám si pokolikáté unikám?

schovávám tvář, že jsem tvá

a praskají řemeny a zámky

zas nevím, kde jsou ty jamky

když díváš se do mé schránky?

schovávám tvář, že jsem tvá

jsem tady popsaná tichem

vznikám odraženým smíchem

a bojím se pustit tím hříchem?

schovávám tvář, že jsem tvá

Podívej

cesta k středu světla

vede vždy skrze tmu

 aby tvá křídla vzlétla

Pegase vzlétnout zvu

nebát se s láskou dál

hrdost je jen prožitek

a že jsem tehdy hřál

ne boj za slovo užitek

světlo k středu bytí

vyváženost nás mění

podívej, co tmou svítí

hledajíc si odpuštění

Toulávám se v těle

zase se toulávám ztracený v těle

srovnávám slunce do tradičních rolí

jak se milovat a nebýt nepřítelem

když toulání srdce v těle strašně bolí

jsem překvapený z toho, co jsem

našel a nalézám zas znova jen hloubš

co rytmem slova a melodie hlasem

zpíváme spolu po tisící společnou hrou

že, když poznávám, co jsem lokl

vnímajíc příběh chleba a vína v nádobě

a tak tě k ústům beru za pokrm

a tak tě lásko nalézám, jak žijem v sobě

Uvolnit lana

do země zabořený

od Boha neznělé

na suchu utopený

odkazují mi andělé

ty praskliny kůže

zceluje jen čas

co člověk zmůže

spadla křídla z nás

líbám svou ze-mi

polibkem Boha

a dobře je mi?

jak to lze poznat?

uvolnit lana vlasů

držící nerovnováhy

s láskou jdu k jasu

já kapka Boží vláhy

Damaru

vibrujeme vesmírem

někdy rychleji a někdy pomalu

někdo kapkou, někdo gejzírem

jak banda brumlalů

drnčící ozvěnou ztich

někdy jen stát a někdy cestující

někdo má rád, někdo je mnich

ale všichni milující

a zvuky smělé do páru

někdy tříštící a někdy tvořící nic 

někdo sám nic, někdo je damaru

jdoucí s láskou vstříc

Damaru (Skt.damaru, tibetský ཌཱ་མ་རུ, Devangari : डमरु), nebo damru je malý dvouhlavý buben, který se používá v hinduismu a tibetském buddhismus. Damaru je velmi běžný bubínek v celém indickém subkontinentu. Damaru je známý jako energie z bubnu, a když hrájí, ti, kdo hrají věří, že vede k výrobě duchovní energie. To je spojeno s hinduistickým božstvo Shiva . Předpokládá se, že Sanskrit jazyk byl uznán údery bubnů z damaru (viz Shiva Sutra pro zvuky), a celý svět stvořen z Šivova kosmického tance tandava. Damaru používají potulní hudebníci všeho druhu, a to díky jeho malé velikosti.

Feel So Different II.

má duše poděla se kdoví kam

když stříháš nitky v kole osudu

jdu za tebou vždy jenom sám

a když usínám, vím, že nebudu

když opravdu vyslovím slovo

ty s láskou jsi, kdo porozumí

proměním zas zlato na olovo

měsíc, co dostal se na výsluní

asi proto stvořeni jsme pároví

Bůh potřebuje dva lidi, co umí 

jednoho, který ji v srdci vysloví

druhého, co jí srdcem porozumí

Snedronningen

photo by Jfg

zrcadlo z ledových střípků času

to kouzlo, co křiví obraz toho
co se z něj podívá na grimasu

falešné vlajky vlají pod oblohou

a jen tak zvětšuje ošklivost tebe

už nezobrazuje dobro ani krásu

když vynášel jej dábel do nebe

prasklo a rozlétlo se zemi k masu

ty střípky jsou v lidských očích

v srdcích jsi srdcem zamrzlou

a když ti do něj někdo vkročí?

uvidí oči jen to, čím pohrdnou

jsme svými zbytky mýtů ve sluji

a můžeme si oči vyplakat i hned

když nepláčí oči, které tě milují

nemáš, jak bys rozpustil ten led

Sněhová královna - pohádka

Ayasofia

má krev je tvá barva

otázky srdcem zodpoví

tak na poušt padá mana

že i bílé růže zrůžoví

rozumím, jak podobní

jsme si pro milování

stvoření Boha zpodobním

když nás Bůh neodhání

nehledej v pohledu kamsi

proč vdávám se svou kůží

na svatbu oblékám si

šaty z živých bílých růží

Neviditelný milenec (The Invisible Lover)

pomalu hrající 

vybarvuješ mou duší

tu hudbu ladící

neslyší všechny uši

v kapičkách tónů

podmaňuješ si celou tmu

a dáš bez pardonů

světlo do oken beze snů

uchopíš mou sílu

tóny jsou tvůj spiklenec

jsme bez rozdílů

slunce, neviditelný milenec

Zmizelé

zmizelé znělé zlomky samotných not

padají do dálek ticha kolem nás

jsme jedné krve a nevím, co je vhod

na malinký špalek složil hlavu čas

tak sekáme do tmy a zvučíme struny

láskou horkých těl křičíme do uší

ach, Bože, kdo je, kdo mi porozumí
nástrojů z těl ozvěnou bez duší

a tak spolu mluvíme za zvuků strun 

a každé slovo je nám tam třeba

rozsvěcím a ty se v tom světle lásko sluň

Bože, jsi moje víno i můj chleba

Na konec řádku

foto by Garibaldi

já jsem tajemství, které vyzpíváš

a jsem noha bosá, co se potí

když sem rosou chodíváš

říkat mi o doživotí

jsem potřebný těm včerejším

stejně tak zítřkem denním

když srdcem konejším

v tmu neproměním

a tak jde jen já a já světem

a to jsi úplně od počátku

až dojdeš odkvětem

na konec řádku

Feng-shui

paintitng by Dong-Honh-Oai

čas stírá vymyšlené vášně

taky na korunách stromů

v květech jako by zvážněl

a jenom Bůh ví kvůli komu

neznáme ani mnoho slov

co vyjadřují tlukot srdeční

voda, dřevo oheň, země, kov

a každý pohyb je mi sváteční

nemám proč dál tě vést

zastávka cesty konečná

vítr a vodu s láskou nést

když jsou slova zbytečná

V zapomnění (Sakura leaves)

v zapomnění tvých doteků

se po ránu propadám

nahota zbavuje převleků

blíž a blíž k záhadám

pomalu se dotýkáme tmy

svítíce si nad očima

a to se v lásce prostě smí

z minima do maxima

a dotyk klavíru tvé kůže

zní mi u pramenů

v zapomnění dělám muže

a tobě dávám ženu

a tak jsme tím rukopisem

vepíšeme si štědrost

to když teprve v objetí se 

z náklonnosti stává věrnost

Snad Bůh nebude moc žárlit

snad Bůh nebude moc žárlit

až vytáhnu zas svoje pistole

dala jsi mi důvod je nabít

a nenechat je jen ležet na stole

snad Bůh nebude moc žárlit

když jsem se sám rozhodnul

že bez něj jdu jen tak zabít

myšlenky na nichž se neshodnu

snad Bůh nebude moc žárlit

když stávám se svým katem

osvobodím-li jeden závit

 z potřeby označit se stigmatem

snad Bůh nebude moc žárlit

dám jim šanci být na poušti

tak škrábu malbu sgrafit

z myšlenky, co mě teď opouští