Záloha

jen okamžik zbývá nám ze štěstí

když nenacházíš den v tmách

kam propadlo se bytí, ve vteřině

to když se dotýkáme pěstí

a s láskou vidíme svět v hrách

jak se žene na volno na návěstí

dáváš mi všechno, co chceš

podstatná jména jsou podstatná

a komíny k nim kouř přidávají

když říkám ti nebreč, tak řveš

záloha srdce, co je nevratná

střílíme ji na poutích v jinotajích

a tak jedeme vlakem života pryč

s námi je venku zas slunce a vítr

objevujeme ve všem zázraky

to když nebeský kočí si vzal bič

vyždímal z koní potu aspoň litr

a zmizel nám zas nad mraky

Bláznovo srdce

údery do srdce bolí 

široký je okraj světa?

každý si svoje volí

soucit je cigareta

údery srdce zvoním

sem tam zapálím si

v ohni si oči cloním

ať tiše shoří, čím jsi

úderem srdce měkkým

planoucí trhán z citů

a být si pořád němým?

bez klíčů svého bytu?

údery srdce zpívám

láska, že je melodie 

vypráví, co skrývá 

bez slova neožije

údery srdce spojím

a že jich je tak málo

trochu se ještě bojím

aby žít za to stálo

DÁNA (Štědrost)

photo by Monika Žálková

chceme být štědří, ale proč?

mít štědré srdce nás nenapadá

rukou z ní kámen řekl skoč

my snící hledáme po zahradách

chválíme štědrost toho davu

co sleduje, jak si kupujeme klid

jsme štědří pro jeho slávu

bez chuti ten domov pochopit

králové se hlavou klanějící

v očích dětí jsme zapomněli číst 

sami sobě jsme ti kupující

a říkáme si Buddha nebo Krist

a tak záleží v jakém povodí

láska zrodí komu se co se dává

chamtivým se člověk nerodí

chamtivým se totiž člověk stává

Dána je sanskrtské a pálíjské slovo, znamenající štědrost nebo dobročinnost. V buddhismu je jednou ze základních Dokonalostí a prostředkem, jak potlačit vrozenou lidskou chamtivost a egoismus. 

Osobně se nedomnívám, že chamtivost je nám vrozená. Vrozená je jen naše touha mít.

ŠÍLA (Rozhodnost)

photo: Monika Žálková

utrácíme čas, proběhneme sebou

možná že jsme chvíli v nás 

na viděnou a na zapovězenou

zabíjením života, ve všech formách

jsme jako voda, co kolotá

opíráme se o koryta, ve svých normách

vlastníme to, co nebylo naše zboží

život vybíráme piruetou

nikdo nechce, aby jeho život byl boží

lžeme si i v tom, co chceme krást

jsme jako poražený strom

co sekyrou dostává význam slova slast

napájíme se mořem, rackové polétaví

od srdce k srdci tchořem

smrdíme láskou, dokud nás nevyplaví

MZZ

V páli síla, v sanskrtu šíla je indický termín používaný v hinduismu a buddhismu, který je do češtiny většinou překládán jako morálka nebo etika. Vychází z úmyslu nepůsobit druhým bytostem utrpení. Nejedná se jen o soustavu zákazů určitého špatného nebo neprospěšného jednání učiněného tělem a řečí. Ale síla také znamená, že v každém okamžiku je přítomno čisté vědomí a záměrné sebeovládání nespáchat neprospěšný čin přicházející v úvahu a s tím současně vyvstávající rozhodnutí.

METTÁ (Laskavost)

vylétáš ze mně noční pták

tak jak vyšel člověk z Boha

z dob, co jsem byl se ptám

jsem já laskavá předloha?

nohy, co mě všude nesou

ptají se země, kdo je milující

a na klavíru jsem klávesou

sám sebe v tónech mačkající

složeni z hebkých holubic

chováme se k sobě jako zvěř

s pocitem, co srdce zahubí

zabij mou lásku a klidně běž

pro Míšu a její klidný spánek

Mettá (pálí, maitrí v sanskrtu) je buddhistický termín pro nepodmíněnou a nesobeckou milující laskavost zaměřenou na všechny bytosti bez rozdílu. Často se překládá také jako dobrotivost. Je přirovnávána k rodičovské lásce, protože jí nejde o vlastní prospěch, a zahrnuje také přátelství a upřímné přání, aby byly všechny bytosti šťastné.

Vám (Vám)

vám zpívám, kteří jste tu pouze pro lásku

a když jste už u dna s dechem

když svět z vás serve krásnou masku

a podíváš se s povzdechem

a jakou jsi ty v dnech, kdy slova mlčí

ve vás jsem je našel všechna

pěsti, jak srdce v řadě jdou tlamou vlčí

vás vybral Bůh a vám ať žehná

tys mě vzala sebou do slunce písně

která je můj život a nic víc

nabízím ti kousek svého srdce přízně

a ve vás jdu sám sobě vstříc

bubliny kouzlíme jedním skokem snů

pro vás, co děláte mi život

láska je tou látkou peřiny mých dnů

pláče, když je proměnlivo

jsem horizont vedoucí vás za obzor

a s láskou ptám se v čem

je radost z mých lásek, co za prostor

dám za čas být svým snem

Má paní

koho jsi svíral v náručí?

až trochu do kulata

vzdálenost k tobě naučí

k Bohu být láskou spjata

kdo se ti rodil v rukách?

v dotyku tála těla

jako sníh v jarních lukách

tehdy jsi o sobě nevěděla

a co šepot, když mi nahá
očima dáš slitování
kůže, že je tuze drahá
a srdce říká, vítej na ní

moc rozumu ať nezaclání
otázkou k milování
Bohu mám dávat braním?
to když jsi ženou, má paní

Karkulka

běh vlka osamělé stopy

kam mlha lesů padá
co smečka už nepochopí
jak děsíš se mít ráda
a jazyk s hebkou slinou
čechrajíc trávu děsí
jak kapky krve plynou
ber na vědomí, kde jsi

a pak tiše praskly kosti
nevím zda to chtěla

hlad žene tě do sytosti
než bys zůstala celá

Na počátku

spálená křídla motýlí

tvořící hejna malých much

nám svoje vychýlí

zbývá už jen hořící vzduch

ničíme strachem svět

co v druhém ještě tiše leží

chtějící pouze uvidět

co od srdce k srdci střeží

a vše hoří chaosem

očkovat nejde protilátku

Bůh není eposem

byl, je a bude na počátku

Zátky

tak si zas ve snu pluji

v mlčící řece života

šeptám, slova onanuji

je pláštěm má nahota?

to duše se nad vodou

svlékají z pravidel
končící s nepohodou
jako by Bůh je neviděl
duše jsou zátky z lidí
aby voda nevytekla
to moře nikdy neuvidíš
bez vody, abys nelekla
a z nebe se voda snáší
já kus maličké zátky
co k nebi zase stoupá
já jdu jen tam a zpátky

Člověk

foto: Igor Burba

zrozená postava

odvážně kráčí

a voda laskavá

odráží let ptačí

stát člověkem

ponořených snů

Bůh s povděkem

řekl, jsem tvůj

život povstává

a ptáků víření

lásko jásavá

přinášíš smíření

V mém srdci?

foto: http://www.sxc.hu/profile/ba1969

tlučeme svalem do krve

říkám ji bublinko uprchni

a dostala se sem poprvé

vybuchla jsi v mém srdci

kolik stahu je potřeba

k tomu abys řekl miluji tě?

a kolik stahů tě ukolébá

když láska narodí tě?

kolikrát zvedneš oči?

políbíš svým pohledem

kolik si stahů krví točíš?

bublinko s medem

kolik stahu srdce máš?

pro život v téhle realitě

kolik stahů srdce mi dáš?

když říkáš, miluji tě

Legie

vzdal jsem se lásce

křídla jsou polámaná bojem

a mečem si už jen klestím cestu

vystupujíce lesem pomalu až na vrchol

letěl jsem a šel za tajemství svého srdce

přiblížit se k poznání zlomku života

kterým zakrýváme svou nahotu

my, co jsme v srdci Boha

a přitom jsme ptáci prostoru

jen zavření v klecích z myšlenek

sami bez možnosti roztáhnout křídla

v kleci se totiž nedá rozletět se do světa

tak spolu mluvíme melodií beze slov

a ty mi přesto pořád ještě nevěříš

slábneme silou nevyslovených

to jen srdce udrží pravdu

Vkládám

vkládám své ruce na tvou tvář

a dotýkám se tak tvého snění

ve hmotě ti Bůh dal svatozář

svatou zář srdce, kterým měníš

chvějící ti budu říkat do skonání

pulzující životem, co neuvadá

dotýkán opatrně drsnou dlaní

jsi puzzle světa, co si nezapadá

a tak stoupáme na obzory dnů

ty dotyky se až láskou laskají

a na vrcholu dotknout se snu

hrající puzzle, až nám mlaskají

vkládám své ruce, ty žehnáš mi

a stavíme obraz krásné ženy

stavím i to, co Bůh nedal mi

ten odraz mám v srdci zavěšený

Tanečnice ve tmě (Dancer in the dark)

hořící temnotou držíš pevně

zamířit stisknout kolikrát

jak tanečnice ve tmě

lásko jsi opiát

za masky dáváme zřejmé
a z duše už je plagiát
do kouta k ženě
už promíchat

jak roztrhat na kusy jemně
a jak si krev promíchat

ty tanečnice ve mně

kroky do ticha

Neopatrný šepot (Careless whisper)

najednou není chuť psát básně

možná za to může klima?

je snadné obvinit zlem krásné

když za nehty je tvoje špína

jednou vše se splyne v jeden

a život se pozná zvenku

a kdo si teď čas krátí jedem

dostane poslední navštívenku

královna bezmoci strachu bdí

nad králem, co vidí syna

jak se první změnil v poslední

i za tohle teď může klima?

a naše příběhy jsou jak lovy

a šelmy, co prohrát umí

zuby už pušce nikdy neodpoví

šeptej se proč a porozumíš

Úplné zatmění srdce (Total eclipse of the heart)

naříkám, ležící do ticha

já nedýchám, bežící do břicha

proklínám, tu vzdálenost

k vagínám, co nikdy nemaj dost

zhasínám, bez plamene

a hodinám říkám nezapomene?

přijímám se, svou touhu

objímám se, čtou mě mému Bohu

zatínám, se naproti dešti

zaklínám, despoti, kdo to tu třeští?

sahám si tam, kde drhne

dostávám sám úplné zatmění srdce

foto: http://fb.com/ArtPics.tv http://instagr.am/ArtPx

sBohem VI.

Boha prý oslavují činy

třeba úsměv na tváři

a jak jsme každý jiný

důležité je to, co zazáří

jsme rozděleni pýchou

co okrádá nás o lvíčka

srdce pláče píseň tichou

milovat se není o knížkách

Boha prý oslavují činy

veverku až na ocásku

šimrá jsme k sobě líní

ne k tomu si zabíjet lásku

Dary

dáváme dary

řvoucí tichem

kolik má páry

rytmus v lichém

v pohybu čela

leskne se pot

dáváš se celá?

či mrtvý bod?

to jsme chtěli

poznat, co je

aniž jsme měli

chuť do boje

nedokazujeme

jiným sebe

odbavujeme

jen své nebe

neohlížíš se dál

a stále jdem

jen o to stál

být ti úsměvem

..............................................

Když odvážně hledáme lásku, láska se nám odhalí 

a my nakonec budeme přitahovat další lásku. 

Jestliže nás miluje jeden člověk, pak nás milují všichni.

Paulo Coelho

Fialové víno (Lilac Wine)

byla tma skoro ukrutná

a do ní skryla jsi se celá

vědělas, že život chutná

i chvíli, kdy jsi nezemřela

odmykáš, jen odmykáš

srdce těm, co zkameněli

to, když s láskou zajíkáš

souhlásky, co oněměly

plynuly měsíce a týdny

aniž je vzpomínat třeba

že dotyk tvůj tak vlídný

byl fialové víno a chleba

život je někdy skoupý

když tě ze života vyjmou

to já byl tehdy hloupý

víc než jsem mohl přijmout