Neopatrný šepot (Careless whisper)

najednou není chuť psát básně

možná za to může klima?

je snadné obvinit zlem krásné

když za nehty je tvoje špína

jednou vše se splyne v jeden

a život se pozná zvenku

a kdo si teď čas krátí jedem

dostane poslední navštívenku

královna bezmoci strachu bdí

nad králem, co vidí syna

jak se první změnil v poslední

i za tohle teď může klima?

a naše příběhy jsou jak lovy

a šelmy, co prohrát umí

zuby už pušce nikdy neodpoví

šeptej se proč a porozumíš

Úplné zatmění srdce (Total eclipse of the heart)

naříkám, ležící do ticha

já nedýchám, bežící do břicha

proklínám, tu vzdálenost

k vagínám, co nikdy nemaj dost

zhasínám, bez plamene

a hodinám říkám nezapomene?

přijímám se, svou touhu

objímám se, čtou mě mému Bohu

zatínám, se naproti dešti

zaklínám, despoti, kdo to tu třeští?

sahám si tam, kde drhne

dostávám sám úplné zatmění srdce

foto: http://fb.com/ArtPics.tv http://instagr.am/ArtPx

sBohem VI.

Boha prý oslavují činy

třeba úsměv na tváři

a jak jsme každý jiný

důležité je to, co zazáří

jsme rozděleni pýchou

co okrádá nás o lvíčka

srdce pláče píseň tichou

milovat se není o knížkách

Boha prý oslavují činy

veverku až na ocásku

šimrá jsme k sobě líní

ne k tomu si zabíjet lásku

Dary

dáváme dary

řvoucí tichem

kolik má páry

rytmus v lichém

v pohybu čela

leskne se pot

dáváš se celá?

či mrtvý bod?

to jsme chtěli

poznat, co je

aniž jsme měli

chuť do boje

nedokazujeme

jiným sebe

odbavujeme

jen své nebe

neohlížíš se dál

a stále jdem

jen o to stál

být ti úsměvem

..............................................

Když odvážně hledáme lásku, láska se nám odhalí 

a my nakonec budeme přitahovat další lásku. 

Jestliže nás miluje jeden člověk, pak nás milují všichni.

Paulo Coelho

Fialové víno (Lilac Wine)

byla tma skoro ukrutná

a do ní skryla jsi se celá

vědělas, že život chutná

i chvíli, kdy jsi nezemřela

odmykáš, jen odmykáš

srdce těm, co zkameněli

to, když s láskou zajíkáš

souhlásky, co oněměly

plynuly měsíce a týdny

aniž je vzpomínat třeba

že dotyk tvůj tak vlídný

byl fialové víno a chleba

život je někdy skoupý

když tě ze života vyjmou

to já byl tehdy hloupý

víc než jsem mohl přijmout

Ptej se...

foto: http://www.sxc.hu/profile/otjep

chytni si srdce do dlaní

a schovej se v něm celá

všimni si jak uhání

krajina kolem nedospělá

ptej se svou otázkou

na to jak dlouhá bude

tenkrát vycházkou

bylo to srdce všude

ptej se jak jde čas

ptej se, co komu vzal

ptej se pořád zní hlas

zvonu, co tě hřál

Jsi pole zlata

foto: © Andrey Stanko

nahmatat dlaní bod

odkud bolívá tě hlava

vstoupit za ten schod

odkud hoříš popelavá

ponechat srdce v dlani

a dotknout se jím tebe

lásko posviťme si na ni

která dotýká se tebe?

zas vzplane bitva celá

za Boha, krále, rodinu

nahmatat bolest chtěla

ta ruka nejmíň hodinu

a při tom se poznáváš

tou dlaní říkáš děkuji

do slova se lásko dáš

jednoho slova, miluji

Pousmání

images: K. & A.Carden

bolestí starých ran

krev pořezané kůže

jsme každý odevzdán

sobě víc než zmůžem

absurdně dotýkáme

písmem, co zevšední

pírko neřekne ámen

žízní srdce průhlední

my svítíme lásce sny

v knize života hynou

je první je i poslední

letící křídla splynou

láska přichází vždy

světlem křídel v dlani

s láskou, co ještě spí

probouzíš pousmání
......................
Aničce

Příteli

foto link

když mi tak vyprávíš

o ženě, o lásce, o výbuchu

o tom, co třesklo

jak ti říct, že neslyšíš

bolest, která nemá sluchu

a já vnímám všechno

jak vykřičet mám co tebe bolí?

jak spolehnout se víc než na cokoli?

jak otevřít rány ještě víc?

jak se zavírá krev žil láskou holí?

jak se dostaneš dál tou solí?

jak pomoci, když už nepomáhá nic?

o tom splývání asi víš

všechno nejde na předtuchu

u očí se zalesklo

jak říct, že neslyšíš

srdce je ještě plné vzruchů

a já vnímám všechno

Láska pod deštníkem

by Alice Vegr

modlitbou vyprávíš

své příběhy Boha

slzy deště, co sníš

které zná mnohá
schovaní v srdcích
a pod deštníkem
jdou si a brzcí
stanou se mžikem

schoval se do nich

a ty jako historik

sny o broskvoních

hledáš jej čímkoli

o pravdě, co unese

svlékáš mě do naha

až maličko otřese

srdcem tvá odvaha

Duchovní život je možný i bez seminářů, půstů, odříkání a celibátu. Stačí věřit a otevřít se Bohu. On pak sestoupí do každého z nás a naším prostřednictvím bude činit zázraky. - 

Paulo Coelho

Z korálků

foto: http://www.sxc.hu/profile/kasiunia

se srdcem z korálků

vnímám tě na dálku

nechci mít do dárku

net plnej vtipálků

co nadávaj: pisálku

ještě, že do kanálků

pouští mi kořalku

dělám si z neználků

pozdravy katafalku

vzpomínky na válku

sekyrou do špalku

zvednu ti morálku

nestrpím zahálku

posílám obálku

odcházím na pálku

popohnat píďalku

co leze na třezalku

o kterou zápalku

škrtám a z krystalků

vyjímám rivalku

a hele ji hvízdalku

dávám tě do šálku

pro lásku z korálků

Vychutnat

vychutnat mé tělo

podívej se na ruce

objevovat by chtělo

po dlouhé výluce

polibky andělů

v závojích radosti

křídla ze záměrů

člověka vyhostí

sladkostí života

je dotknutelná tma

hrajícímu slepota

k dotykům dna

a jako v tvé tváři

slib láskou šeptají 

modlitby se září

tichem a potají

Natalie Merchant - My Skin

Proč? II. (Why)

Photo by Wingate Paine (1915-1987)

Jsou dvě v noci a zkouším spát.

Spát tím, že se budím.

A zkouším chápat, kdo chce lhát.

Kdo se vzít nad osudím?

Točící kolem osudu nevěřící proč.

Letí chvíle našeho času.

A v duši s tělem vypukl kolotoč.

Chyby s láskou pro spásu.

Někdo si letí, jiný je vláčen proč?

Co ještě nikdy nestaví?

Srdce je sval a křičí prosím skoč!

Koho svou smrti pobavíš?

A tak se zabíjíme k ránu proč?

Že tma je milosrdná?

Srdcem pro lásku víš, že vkroč!

Říkáš jen, že jsi ta prvá.

sBohem V.

foto: © Christel Bangsgaard

sláva je světlo

jedním z mnoha

co samo vzlétlo

vnímajíc Boha

královská síla 

kterou tvoří živí

z vody, co pila

už nikdo nežízniví

písně z hmoty

o rovnosti v klidu

lámajíc hroty

laskající bídu

od věků do věků

síla se střetává

v čase k člověku

vytržená lákavá

amén je náš slib

jdoucí k svatbě

srdce své projevit

s láskou vpravdě 

Jiskří se tiše

tak už dlouhou dobu jdu

tiše se jiskří kolem cesty

vedoucí v barvě plamene

k ránu barvy sčítám k dnům

kterými oddělujíc od nevěsty

čekám, která si vzpomene

v ruce mám klíče dne i noci

kde bydlí Bůh už dávno znám

kalichy erbu svítí do zlatova

saraf volával jsem bez pomoci

jsoucí si časem přijít k hodinám

zlatá je barva, v níž žije fialová

dali jsem vše pro lásku svou

kruhem se vše v Bohu uzavírá

bláznům hrajou jisker kastaněty

pokoj všem dobré vůle co čtou

v dveřích, co si srdce otevírá

k průchodům k sobě mezi světy

Viděla jsi

viděla s pouhý okamžik

kdy přítomnost byla celá

štípnout se, je to snad trik?

duše křičí lžeš rozechvěním těla

kolikrát spadne opona?

uvidíš klid a ucítíš lásku?

výprodej zázraků se nekoná

stačí vydechnout a sundat masku

až vyhrkli slzy krásy

každý den prosíš o milost

v království je dostatek spásy

pro ty, co iluzím řekli už mám dost

Království Boží (řecky βασιλεία τοῦ θεοῦ basileia tú theú) nebo království nebeské (βασιλεία τῶν οὐρανῶν basileia tón úranón) je jeden z klíčových motivů Ježíšova kázání a Nového zákona, v němž se zmínka o Božím království objevuje více než stokrát. Ježíš navazuje na starozákonní označení Boha jako Krále (hebrejsky מֶלֶך‎‎ melech) a svým posluchačům sděluje „radostnou zprávu“ (εὐαγγέλιον euangelion, evangelium) o tom, že toto království – tedy stav, kdy bude naplněna boží vůle – je nablízku a mezi nimi. Přesný obsah pojmu není v bibli definován explicitně, Ježíš o něm hovoří téměř výhradně v podobenstvích a blahoslavenstvích. Království boží však není míněno politicky („není z tohoto světa“). Mezi mnoha křesťany je chápáno eschatologicky, jako něco, co roste mezi věřícími a v úplnosti se uskuteční na konci tohoto světa. Jiní ale vidí toto království realizovatelné v přítomnosti. V moci přítomného okamžiku.

Vody

bojíme se hlavně bolesti

co si smrt najde pod peřinou

a my držící se pelesti

krademe vteřinu za vteřinou

bojíme se srdcem milovat

křičíme polibky falše do nikam

stačí jej blesky grilovat

já přesto dál tebou pronikám

bojíme se svitu do vědomí

sami jsme malinké hromosvody

tma za nás slzu neuroní

že nahoře i dole je třeba vody

Na nedohlednou

foto: © Vlad Gansovsky

žijeme jen jednou, tak balíš

krabičku filtrů z cigaret

a papírky a tabák sametový

na nedohlednou je to co splatíš

ve víčku leží vajglů pět

sirky smrdící až do podkroví

kroutící se mezi prsty vzniká

malá trubička s dutinkou

okamžik dospělosti v hrách

vonící na rozmezí, sirka škytá

milá trošička kouře s tmou

rty daly dík posedlosti i strach

cigaretám ubaleným s láskou

prve přišel slastný okamžik

zahučet a s láskou vzplanout

a kdovíkam až smích s maskou

do krve přešel malý kominík

co smetl sázkou srdce na troud

Zpovědnice

kdo z nás zná všechny pocit lásky?

jsi zavřená ve své zpovědnici

odkud vylétají masky

netopýři ve vichřici

batman je povolán

tvoříme pochopení

kdo je jak ukován

v tomhle představení

uvidět bez názoru

který tě zasahuje

spíláš do cenzorů

bezmoc tě otravuje

zpovědní tajemství

pouštíme netem

uprostřed hrudi zní

sotva se spletem

tak házej dál houšť

dokud to neproberem

nedávej další písek na poušť

aby se tvé srdce nestalo nepřítelem

S láskou

Srdce je podstatou světa.

Vyprávím mu o našem zatmění.

Které postihuje hlavně srdce.

V jeho každodenním bití.

Co tluče záškubem svalů.

Připraveno nikdy nepřestat.

To my mu dáváme směr.

A taky naději, že má vytrvat.

Ale namísto věčnosti má boj.

A srdce neumí bojovat věčně.

Věčnost je jen ve chvíli lásky.

Která nás volá svým tichem.

A tak se i v nás ozve ticho.

Ticho smrti s věčností srdce.

A my nevěřící jdeme na věčnost.

Bojíme se tolik ukázat svou nesmrtelnost?

Že raději zastavujeme svá srdce.

Zastavujeme je životem bez lásky.

A věčnost je tak mrtvá tím tichem.

Bez tlukotu láskyplných srdcí.

Našich srdcí zpívajících ve smíru.

O tom, že pochopila sebe.