Ráno. Já jdu vstříc dni. Je po bouřce. Všude svěží tráva, mokré osychající chodníky a do toho vstává slunce. Maličko ještě přimhouřené paprsky jsou pomalé a líné. Na chodníku přede mnou se zastavily u malého tělíčka. Žížala. A mrská se. Zastavuji chod svého parostroje a nasazuji zpátečku. Na chodníku nemá moc šancí k přežití. Pak ji opatrně zvedám ze země a hážu ji do trávy. Taky jsem ji mohl položit. Pozdě, už letí. Žížaly nemají křídla, ale tráva tlumí. Ujišťuji sám sebe. A spěchám dál, abych naplnil svou lidskou povinnost. Tu, co mi přeci dává smysl života. Já jdu do práce. Já jdu tvořit. Tak mě ty žížalo nezdržuj. V tom zamrzne krok, to když jsem si uvědomil, kolik metrů podél trávníku mi ještě zbývá. A, že všude crčelo, ne jen na tomhle metru a že všude je určitě nějaká žížala vyplavená noční bouřkou. Můžu přejít na druhou stranu. Tam je jen beton. Protože, když půjdu tady bude tu určitě nějaká další. jako kdyby nemohly dávat pozor. A já když už jsem pomohl jedné, se pak budu muset znovu sehnout a položit další do trávy. A to mě bude zdržovat. Pak jsem ztuhnul. Úplné štronzo. Ve vědomí toho, že jsem vždy toužil po tom, aby když něco ošklivého přijde do mého života, mne někdo zase posadil do trávy. A pak jsem si všiml několika mrtvých žížal kolem. Ta moje jediná z nich bojovala. Hýbala se, plazila olepená pískem, ani nevěděla kam, ale plazila se. Taky jsem se kdysi stejně plazil. Po podlaze pokoje, kde jsem skoro rok a půl ležel jen na zádech. Být žížalou, bylo to jediné, co jsem mohl mít za pohyb.Plazit se sám, za pomocí rukou po zemi. Dělajíc žížalu. A i tento pohyb jsem měl tehdy zakázaný. Byl jsem sám. Bez pomoci druhých. Sám a sám. A jen sám. Opuštěný. Tehdy nikdo nepřišel. A já se naučil lidi míjet jako ty žížaly. Nevšímat si jejich pohybů, které i když tak malé, tolik vypovídají. Naučil jsem se je přehlížet. A to byl i důvod toho, proč jsem se zastavil. Možná si myslíte, že jsem na chvíli cítil uspokojení z toho, jak jsem šlechetný. Ale hovno. Zastavil jsem se sám nad sebou. Všímáme si vždy jen sebe sama. A já jsem rád, že jsem pochopil aspoň na chvíli, co je to být žížalou. Za zatáčkou totiž leželo cca 70 žížal. Mrtvých.
FENG-SHUI MAKE-UP - básně vyprávějící příběhy o lásce, o životě a o naší proměně v člověka...
neděle 5. května 2013
sobota 4. května 2013
What's Wrong With Me
tak pobledla mi víčka
z pohledu čaroděje
ty oči nejsou hříčka
co se to se mnou děje?
mých míst se dotýkáš
nehraj si na zloděje
když mě celou máš
co se to se mnou děje?
vším v srdci zápasím
zbavit se beznaděje
k tobě se přihlásím
co se to se mnou děje?
Patřím
tak ti říkám dobré ráno
když ti šaty oblékám
a ty zas necháš odestláno
a jdeme si bůh ví kam
kam mi zase zmizíš
když mi sejdeš z očí?
co zasadíš to sklidíš
a já do života skočím
ty upoutaná na místo
které nelze opustit
a v myšlenkách jistot
jsme poslední hřích
tak ti přeju dobrou noc
a dívám se než usneš
pátek 3. května 2013
Doma
z pocitů, které nevnímáš
a v sobě nosíš vinu
až kde ji máš?
okolo srdce jdou otazníky
z lektvarů vypitých
co s dryáčníky
sítí vyrytých
okolo srdce jde i probuzení
a dlouho tady nečeká
chuť, co chutí není
uviděl´s člověka
čtvrtek 2. května 2013
Bůhví možná
je to jen pár slov, na které se zítra zapomene
jdem krokem, co zvoní jak prasklý kov
a spěcháme být první u pramene
je to jen pár slov, co splaší hustou mlhu
a jako se říká mužům dobrý lov
a mne Bože nikam neuvrhuj
je to jen pár slov, u kterých nikdo nebyl
zpíváš je v tónech, co nemaj sloh
a drží, jak zrezivělé hřeby
je to jen pár slov, co ale srdcem říkám
mé kapky krve tančící na proslov
to jenom Bůh ví kam
Modlitba pro OP
foto KAREL ZAKAR |
VŠEMOCNÁ LÁSKO
PROSÍME O MILOST
DEJ AŤ TĚ NIKDY
NIKDO NEMÁ DOST
JSI DÁVANÁ BRANÁ
KRÁSNÁ BEZMOCI
JSI SVĚTLEM RÁNA
A TMOU DO NOCI
A HLASEM MÍRU
ZPÍVEJ ODVĚKÁ
JSI SPÁSOU K DÍLU
STVOŘIT ČLOVĚKA
Ptám se
Par Zachar Rise |
stejně jako se obracíme zády
chceme jen něžně milovat
než pochopíme, že ne rády
ptám se, co chceš slepovat?
stejně jako jsme tuze líní žít
chceme brávat daním
já chtěla rosu tvoji pít
a já se ptám, kdo ti brání?
stejně jako chceme být málem
aby nás ocenil zvláštní svět
srdce my tiká cvalem
a ptá se, co chceš uvidět?
Rozdávám
rozdávam fotky starých tváří
že skoro nejde vydechnout
každý se vidí, jak jen září
než pohltil nás proud
žluté fotky berem do dlaně
komu patří proudy slzí
když nechtěli zplanět
řekne mě to mrzí
jsme jenom malou vinou
v paměti Boha mizící
prachu domovinou
obrať se ty věřící
HERETIC: JAM romantické lásky
HERETIC: JAM romantické lásky: Tolik jsem ze svého života strávil hledáním a toužením, že ani nevím čeho. Tolik okázalých cílů, tolik věcí, o kterých jsem si myslel že je ...
středa 1. května 2013
Sníh představ
ponořila ses celá do víry
až z duše na anděla padá
i ďáblové dali trošku síry
padala dlouho vločka mladá
scházíme ke svým prahům
čekající na zázrak i hřích
a svobodu dáváme vrahům
omluvou jsou z posledních
my první do čela z pýchy
otvíráme i vrata kostelů
vločky rozpuštěné smíchy
kapou do srdcí z výstřelů
myšlenek, co teď zabíjejí
žebráci u vrat líně leží
i když už padáš pomaleji
dívám se k nebi, zase sněží
Smrti
potoky sluncem vylitých
do slz, co slaně plují
z pohárů lásky vypitých
čekala´s až dohodují
nápoje lásky slané
vyprodávajíce cit od koní
co vlastně v sedle máte?
schválně si oči zacloním
do bitev strachu jedu
obavy schovám za plotem
v srdci mlčet nedovedu
platí-li se životem
pondělí 29. dubna 2013
Slovo se stalo tělem
podáváš svou ruku slovům
svaté jejich přijímání
to my muži věřící kovům
ani svou kapkou krve!
dáváme si taky tělem sebe?
křičíme rozkoší trvej!!!
a se sluncem bouráme nebe
do hloubek scházím
do duše nevidíš temný díl
do stínu slunce sázím
do studny vody, abych pil
prohlížím si bolesti
jsou většinou až tam u dna
všechnu vodu přenésti
do míst, kde není stud na
sekáme mečem slova
hledajíc tu harfu utopenou
potápíme se znova
s láskou jen na zapřenou
a všechny mince slov
vhodily sem jiní s láskou
tvoří mým rukám rov
poslední mince je maskou
chtěly jste vodu živou
zasadit, porodit syna, mít klíč
mince slov v nás plynou
z harfy zní jen chladný chtíč
zas stojím u studny
kam křivda zavalila lásku
z mincí slov bludný
kov tvořící bohatou masku
Popsané dny
foto: Belovodchenko Anton |
popsané sny v kalendáři
ostrůvky samoty nízké
třetího druhu a září
stačí dotyky blízké
kam dlaní píšeš mi vzkaz
o tom, jak se mi bráníš
kopřivu nespálí mráz
srdce jen dotýkání
potichu zvoní mi polibek
otázkou znějící zpívá
poslední láska je lék
na lásku, co zbývá
ostrůvky samoty nízké
třetího druhu a září
stačí dotyky blízké
kam dlaní píšeš mi vzkaz
o tom, jak se mi bráníš
kopřivu nespálí mráz
srdce jen dotýkání
potichu zvoní mi polibek
otázkou znějící zpívá
poslední láska je lék
na lásku, co zbývá
Zmatky z matky
foto: Belovodchenko Anton |
muži prý děti nerodí
obava z matky braná
strach ženám vévodí
zmatky otevřená brána
dítě je duše a tělo?
kdo dává a kdo přijímá?
které srdce víc chtělo?
kde já končí, já začíná?
od věků předávaná vina
dotyky těl jsou neznělé
hříchem lásky je člověčina
a ďábel je zase andělem
sobota 27. dubna 2013
Uvnitř
mluvíme abysme se skryli
dřív než přijde ráno
aby se naše slzy za omyly
slily v tom, co je psáno
díváš se a vidíš bytost?
tu, co ti žena nese
strach, slzy, smutek, lítost?
sama karkulka v lese
války můžů za peníze žen
hledání prahů duše
kdo vytržen a podroben?
Amor od Venuše?
láska je možná fantazie
co můžeme i prožít
a noc z ní mnoho neupije
střepy, co se složí
Poslední květina
vracíš se a tím vše začíná
kolikrát ještě utrhnutá?
chceš být poslední květina
co vadne po minutách?
nápoje lásky v duši klid
pomohly najít prince?
opravdu lásku pochopit
hned teď, ve vteřince?
andělské prožití Boha?
nepřináší tu spásu
co čekala srdce mnohá?
jsi bláznem v času
Nakreslete meče (Draw Your Swords)
a tak stojím sám a říkám
nakreslete meče
je už konec tvým lyrikám
když se čas vleče
co dáváš srdci jako lék?
k tomu, že umírá?
stačila by jen vůně fialek?
a mír tě nesvírá
to jenom ty jsi slovem
života do výseče
neřeklas mi ani s Bohem
nakreslete meče
Smíš (Take me somewhere nice)
www.facebook.comStefSabby/9 |
smíš se mě dotýkat, ale jemně
i na místech, co ti pošeptám
já láskou v dlani uzemněn
tiše otvírám, pronikám
vezmi mě někam, kde je pěkně
ty vzkazy psané linkou oční
blok skály ve mě měkne
zas zvu tě na půlnoční
láska je požehnáním člověka
studánko za všechny křtíš
vodou živou z daleka
srdce v srdci, smíš
čtvrtek 25. dubna 2013
JE
© Greg Lotus |
je možná lepší nechat srdce plakat
protože pak odpustí se skály
je možná lepší nechat rukou mávat
protože pak bysme se bály
je možná lepší být jen vodou
protože ta sama dolů teče
je možná lepší za pohodou
protože čas se jen tak vleče
je možná lepší jen tak vzlykat
protože rozpouští se skály
je možná lepší srdcem dýchat
aby se s láskou vzaly
středa 24. dubna 2013
Tvé doteky
tvé doteky jsou jako kůže
co v objetí se hladí
dotyk někdy hodně zmůže
když sevření je hadí
tvé doteky jsou jako samet
co tiše láskou splývá
a v buňkách zbylo pár gamet
která je ta živá?
tvé doteky jsou láskou samou
co křičí, ber mě, ber
v náručí tvém mé city plavou
s láskou za úsměvem
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)