ŽIVOT

foto Geddes

hladívám tě v představách

tam kde jsi volalo po zrození

a za vším otce matky strach

že jednotu na dva nerozčlení

vnímám tě živote v klínu skal

a vím, kam došlo rozhodnutí

jdem největší ze všech bran

kterou projdou jen nesehnutí

dáváme si sebe navzájem

já, ty, my co láskou zazněly

srdce srdci našlo podnájem

a denně vidět boha s anděly

Pierce the veil

ta tvář zabalená v peří

jen se tak dívá tichýma očima

skrz víčka tryskal proud, co věří

proud slz, kterých si nikdo nevšímá

postávám v koutě světa

smíchávám pečlivě dny s nocí

každá neviditelná slza dělá zvěda

když pláčeme krví až do slz, do bezmocí

protínám závoje nastřádané

vody je všude kolem prostě dost

srdce krvácí vždy jen očima milované

bytosti, co je naději Boha, že najde most

Blíž

dávám si pozor na svou cestu

tak, že ani slunce nevidím

dávám významy gestu

i to ti Bože závidím

oslepen světlem ztrácím zrak

a oddanost utápí se tmou

Boha nevyjádří znak

a ruce moje lžou

neumím nikoho nic naučit

láska nestojí proti zlobě

polibek srdce doručit

já našel až v sobě

slova písně projektu Idan Reichel 

עכשיו קרוב    

Sedět na pláži v přední části vody
Zapomněli písek s pěnou dne
A proudem, co teče
Tlukot srdce pamatuje vše

Co bylo dětství
To, co jsme se stali
Naděje pryč s větrem
Andělé vzpomínky dali

A něco tak se mě dotýká
Všechno i krásný den
Tak pojď a buď se mnou na chvíli
Nyní blízko, nyní ukončen

Hvězda padá blízko nás
Opět se modlit, že je
Světlo naděje, kterou nás obklopuje
Je vždy a neprojde

Držet ruce vysoko (hands held high)

věnováno Pavlu Křenovskému

každý den je začátkem života

svoboda stát se čím jen chceš

křik racků nad mořem kolotá

hned, jak se se svou lodí hneš

já chci být jen stromem v poli

co uleví od namožených křídel

rackům, co svoboda nezabolí

já rájem v poli všech plavidel

a tak držím ruce stále vysoko

ať mají si na co usednout

a na srdce uložené hluboko

až budou ho chtít si vyzvednout

„Příroda nám dala krátký život, ale památka na plodný a pracovitý život zůstane věčně.“

Marcus Tullius Cicero

PARAMAHAMSA (Letící labutě)

houf kvítek, co ti v tváři stál

oči zavíral mi tichým pláčem

a jediným přáním srdce vzplál

oheň, co probouzí v nás spáče

budíš dechem času, co voní

co touhou hoří krůpějemi rosy

a člověk pro člověka pod jabloní

zas ruku vztáhne a zrodíme se bosí

jen ticho padá z chrámu hor

to ticho, co náhle vládne všude

a tma přeletěla v dálce za obzor

z labutí, co zbylo už tady je a bude

PARAMAHAMSA

Láska je kruté odhalení

© Ed Ross -  www.edrossphotography.com

láska je kruté odhalení

co povětšinou tiše dopadá

znásobí to, co je v co není

mění se a tvá růže uvadá

lásko jsi Boží bezmocí

co dostali jsme k vyřízení

dáme si sBohem s pomocí

k zabití žáby na prameni

láskou se plní drama

všech opilých svou mocí

když vynášejí brzy z rána

odpadky z odehraných nocí

láska je vše co zbylo

když kráčíš mezi popelnice

přehrabujeme je svou silou

a zavíráme nosy na petlice

lásko jsi cenné zboží

co dostalo i vlastní rozum

spojit se s tím, co je boží

díváš se dírkou na zoom

láskou se díváš ven

a dovnitř druhým směrem

z ničeho oba zároveň

jsoucí si v lásce nepřítelem

Poučky

nauč se se slzami v očích smát

nauč se líbat tvář i poslepu

nauč se všemu sbohem dát

nauč se znát svou potřebu

nauč se milovat svou krásu

nauč se dívat i bez lásky

nauč se v sobě vidět spásu

nauč se i dávat otázky

nauč se dotknout svojí dlaní

nauč se tiše sama usínat

nauč se Blance říkat Blani

nauč se světlem zhasínat

Jsi sovou mých nocí

jsi sovou mých nocí

pomocí, co přichází

když ve tvých bocích

myšlenku svou nacházím

jsi sovou mých nocí

dáváš hluboce snít

bezmocná proti moci

s tou, kterou chceme mít

jsi sovou mých nocí

slepě se dotýkající

hluboko mých nemocí

tiše a mlaskavě, jsi milující

OTÁZKY XIV.

krájejíc tmu

světlým pivem

hořkou část dnů

chvějíc, že splynem

zapalující čas

zhaslo u napětí

prosíváme ten hlas

plamínky předsevzetí

přidávám boj

zrozen po tisící

lidský život je stroj

s boží láskou cestující

To začíná a končí s námi

model: Bláža Hlasová

to začíná a končí s námi

hledání mostů mezi světy

prsty skrývají mezihrami

laská srdcem na podněty

obřadním rouchem gotika

klenbu  rozechvívá zvon

když se ve mně dotýkáš

milovat, chce nebe hrom

jsi věnec z květů kůže

 studánka jsi s krajkami

očima jsi má náruč duše

to začíná a končí s námi

S láskou...

zpívám tu všem

opuštěným duším

v tom nebi svém

Boha už netuším

zpíváme všichni

píseň o harmonii

tep řekne ztichni

a já tu stále žiji

zpíváme beze slov

o tom, jak krásná

slza je náš hrob

v srdci jsi jasná

do hloubek duše

každý si  jdeme

a jiný, že kluše?

s láskou chceme

Na dně zbyla krůpěje

láska přiletí potřebná na každý den

nemá jen pálit, ale může i hřát

léčíme láskou každičký sen

který si dokážeme přát

láska je nejgeniálnější myšlenkou

kterou mi kdy srdce řeklo

byla jsi chvíli milenkou

ani to tak neuteklo

vytržen s kořeny bez tebe umírám

stačil i malý kousek naděje
sůl života čas podávám

na dně zbyla krůpěje

I don't wanna miss a thing

čekám, že mi zavoláš

celá jsem a já naslouchám

když s Bohem vrávoráš

vzácně si teď lásku nerouhám

krotím se jak divocí sloni

láska těl je ostřejší nežli kopí

palčivější plamen skloní

šíp mysli člověka co nepochopí

někdy si říkám, že v nás

chvíle se ztrácí v přílivu ztrát

havrani smetou křídly čas

láska je a ty se Bože nemusíš bát

NOC

objímám tvou duši

když srdce stýská mi

modlím se ať slyší hluší

cestičky ať končí dvířkami

a všechny objetí světa

strč si za límec, říkám skoč

copak se vdáš jen do zakleta?

v ranních modlitbách objímáš noc

a když už jsi na okraji

kolik dechu potřebuje hláska?

nežiješ tím, jak se o tebe starají

ale jak ty se staráš, tak žije tvá láska

Mám?

Schovaný hluboko

Láska je protěží

Co jen tak pro oko

Jen tak tě potěší

Kde je tvé domů?

Pro slovo jdu!

Padají do polomů

Vstříc svému dnu

Květiny vzpomínek

Utkaných z chyb

Bláznivý kamínek

Zasadit jde líp

Do šperků zřítelnic

K bohu se otáčí

Já jsem člověk

Mám co nestačím?

Nad hlavou

zklamaný proměním bolest srdeční

sledujte jak tančí nebe nad hlavou

ten parket je pořád volný a taneční

tuláci ve hvězdách, ryby co neplavou

na světě každá bytost musí milovat

to my musíme umřít se svou láskou

kolikrát jsem tě viděl život slepovat

očima vaříš naši oblíbenou, rajskou

číst si v dešti noviny pod deštníkem

pohladit myšku šedivou po ocásku

já nebudu rybou, já jsem vodníkem

život není krátký nemít kdy na lásku

Vytržené srdce

zas dostávám lehký úpal ve tmě

opravuji svaly, teď našlapují dnem

to tvé boky křičící jdou ke mně

kamkoliv hnaly, se na to vykašlem

kolikrát dáváme dary z lásky samé?

tajemné zlomky času dál zastavují

medvídci zabalení v tom, co známe

my jsme okamžiky, co prověřují

uzly na šátcích zvou k roztržení

jen my ochutnáme, co zůstávalo

ta jemná síla vede srdce vytržení

a chceme ten pocit natrvalo

Polibek duše

opravdu zemřít chvíli trvá

někteří lidé umírají rychle

asi že smrt byla jejich prvá

odpoutávajíc prsty štíhlé

tady si jen zvolna kráčí

ke dveřím na věčnost

pošeptá do ucha mi: stačí

pojď poznat skutečnost

pohlédnout na opuštěné

a co všechno se ti chtělo?

dík za laskavost, za uctěné

tvá duše, která políbí tělo

Na cestě

krok na cestě

slunce už zapadá

prach sedá na vestě

dlouhá už mi nepřipadá

a další příjdou

tak jako jde tma

jako hvězdy hvízdnou

Bruncvík, co si hledá lva

paprskem očí

obzoru zahleděným

protože, kdo nevykročí

nepřidá se sám k uviděným

Mydlinky z vaty

model by Bláža Hlasová & foto by Petr Judas Müller
visage by Daniel Black Černý & styling Blahul

vidíte můj dech?

vidíte mou cestu!

vidíte skvrnu na zádech?

vidíš, tak nestůj!

vidíte svoje sny!

vidíte jen moje oči!

vidíte jak život pochopím?

vidíš, jak skočím?

vidíte jsou sňaty

vidíte čistou pěnu

vidíte mydlinky z vaty

vidíš tu změnu?