Sen o růžovém klobouku

by Alice Vegr

v klobouku z růží

spí něžná krása tváře

ženy kreslené tuží

co vypadá, jak od oltáře

zavřené oči tiše sní

a třebas zrovna o lásce

a sladce v růžích sní

tajemná hudba, poznáš se?

vy vytržení z melodie

snů, co kvetou do růžova

a pak, že láska neopije

líbá tě ve snu zas a znova

Vesmírná hra

by Alice Vegr

planety zase rozcuchal

jen letmý dotyk Boha

andělům volno dávno dal

i protivenství mnohá

kolikrát si s nimi zatočil?

večer, co trval do rána?

polibek titán padl, aby žil

vesmírná hra je dohraná

tančící ruleta všech světů

kasino zvané energie

poslední hráč padne peklu

a tam už nikdo neožije

Čarodějka

by Alice Vegr

vzal jsem tě za ruku
teplá a vřelá, jak tvá duše
ty oči chtěly záruku
Marsem bijem do Venuše

sklopené oči za zrak
pomalu zvedáš srdce sílu
jdeš nabitá kampak?
a umíš milovat bez rozdílu?

a zpod krásných oči
čarodějky prý srdcím lžou
Venuše chce být kočí
Mars zůstává přikryt tmou

vzal jsem tě za ruku
a tys vzala do ní mou duši
a všechno ve shluku
jsme láskou k sobě hluší

Uzávěrem

Teresa Corbetta

maluji ti na obličej srdce

a nepřemýšlím o tom

nebouchám jen tak prudce

a nevím budu hotov?

skutečná láska je realita

drsných snů o životě

voda, chléb i sůl použita

svědčící o lakotě

kreslíme si srdcem život?

otevřeným směrem?

a čekající na něčí příchod

jsme lásky uzávěrem

Tentokrát (הפעם)

Teresa Corbetta

kapkami padajících slz

zahalím sebe tentokrát

modlím se, aby zmrzl

boj, co nejde neprohrát

kam jdou ty slzy spát?

když si brečíš v sobě?

jak říct to tentokrát?

bojím se v téhle době?

kapky lásky ve smrti

těla si jen tak zapadnou

co je to, co nás rozdrtí?

když naše růže uvadnou?

kapkami padajících slz

jsi ležící sen poražený

jde o to proniknout skrz?

abys byl zasvěcený?

Střelci

střílíme si šípy ze zad

stojících figurín dobra

za dobré rány i řezat

svíjíš strachy jak kobra

a věci, co nejsou láska?

znamení klidu a boje?

proč červená ti maska?

když hledáš nové zdroje?

jsme milující představy

lidé poutající šípy perem

holubici nosící zastaví

tvá láska před večerem

Volně dýchám

s kým se mi volně dýchá?

s kým zní můj hlas nejjasněji?

a kdo nemá nálepku pýcha?

a komu řeknu, ty čaroději?

oddej se každému dni

milovat jednu vteřinu po sté

silou i té, co bude poslední

o to každý den proste

životem jdu nepoznaný

a když ublížil, se omlouvám

zas trochu tiše udýchaný

platím, že nesmlouvám

Měsíc

autor: Alice Vegr

milenci spolu nepláčou

ani když měsíc míjí

hodinu konce dvacátou

když v srdci šílím

chvílí roste a pak couvá

láska jako měsíc

večerem světlo vplouvá

už nikoho neděsíc

a jako měsíc jsi temná

a skrýváš svůj cit

zas skáčem do tajemna

my, sny a jejich svit

Piktogramy

foto: Julie Zákostelecká    model: Bláža Hlasová

ptám se dost často 

a říkám si, kdo to uvidí?

láska si oře brázdou

jak lodě moře před přídí

počítáme své lásky?

jsou to i letmé doteky těl?

kreslíme si za obrázky

možná víc než by život chtěl

přinášet pochopení?

chránit si bolest sebeklamy?

život hraje představení

a my jsme jeho piktogramy

Piktogram je grafický znak znázorňující pojem nebo sdělení obrazově. Většinou jde o malý a srozumitelný nákres věci. Piktogram je též nezbytnou pomůckou k zachycování prostorových informací do map. Využívají je sporty jako je turistika či orientační běh. Orientační běžci využívají vlastní piktogramy pro bližší popis kontrol. Když se nakreslí srdce, každý hned pozná, že jde o znak „lásky“. Ale když někdo nakreslí propíchnuté srdce šípem, všichni hned poznají, že autor kresby nám sděluje „jsem zamilován“. Je to i určitý druh domluvy mezi lidmi, protože ne všichni lidé mluví stejným jazykem. Tak se stávají mezinárodním jazykem. Piktogramy pro vyjádření sdělení používají i barvy. Např. červená znázorňuje „ZÁKAZ“ nebo „NEBEZPEČÍ“. I ostatní barvy (modrá, bílá, černá) mají svůj specifický význam.

Některé piktogramy jsou stejné pro celý svět, celou oblast, celý stát, město. Například dopravní značky jsou piktogramy, podle nichž se řídí všichni ohleduplní řidiči. Když se nedodržují, snadno dojde k dopravní nehodě. Už prehistorické civilizace kreslily na zdi piktogramy, z kterých se později vyvinula obrázková písma. V roce 1849 žádali pomocí piktogramů Indiáni o navrácení lovišť Kongres USA.

Za zrcadlem

zbyla jsi jak stín za zrcadlem

po tváři, co už v něm není ani vidět

ta malba vzpomínky až najdem

poslední špunty z poztrácených vignet

zbloudilá touhou honíš dál přelud

a ani v zrcadlech ho neuvidíš stát

on totiž prchá jak šampus a vermut

je dobrý pití, dál radši nemíchat

zas hledáš oči a pavučinou šedou

co svedla cesty svatých až na dno

to ani bez nich nikdy nedovedou

nevidět, jaký máš v srdci prázdno

a zbyla jsi jak stín za zrcadlem

po tváři, co už v něm není ani vidět

ta malba vzpomínky až najdem

poslední špunty z poztrácených vignet

1+1

láska už zase došla 

a prý další nebude a není

naše srdce prošlá

teď tančící, narazí na kamení

láska je přežitek snů

koukej, kolikrát převracíš se

zachráníš-li princeznu

a v cizí posteli propotíš se

láska prý zmizela z očí

koukám, kde spadla její křídla

na cestě, kterou vykročí

1+1 je to, cos mi nenabídla

hudba je zde

Trumfy

slunce si chodí mezi mraky

a za chvíli zas půjde spát

touláme se už dlouho taky

a chceme si den brát

po skalách srdečního svalu

sem tam myšlenka skáče
a ticho říká mi: "jen kraluj"

ať nevzbudíme spáče

slunce i já jsme dva únavní
hráči kroužící svým duchem
život je karetní hra a v ní 
srdce není nikdy trumfem

MITA BINEŠÍKÁ (Láskyplně)

výkřiky do tmy rozněžnělé

vkládají do úst sucho

výpadky logiky jsou smělé

vedoucí a jednoduchou

ozvěnou srdcí v hodinkách

okrádají čas o sebe

o tom, kdo kdy kam si plách

otevřu si až do nebe

a na pomezí jen tak stojím

a srdce bije na ukázku

a čeho se Bože vlastně bojím?

až řekneš: "Dej mi Lásku"...

Osamělá (Lonely)

v závoji skrytá posmutnělá tvář

kroutíme představy svých dnů

a křičí jak je bitá její svatozář

to podle svých definic a snů

dostatečně vyspělá už na matku

pohyblivá kůže září časem tvých

a dokončí taneční rej zmatků

o čem, že si sní v pokojích

pýcha, zmražená hrdost a zloba

závojem pro oči snů hluchých

ta tvář se ti vůbec nepodobá

závistivý chudne štěstím druhých

Amen

láska je krásná jako vy

jako to štěstí v lese

a že má oči větrový

a říká kdo ví, co neseš?

je krásná v tvé tváři

kde odrazí tvé sklony

to jen tak v rose září

a srdce bijou jako zvony

stačí si srdcem otevřít

a dech věkû vane ven

bijící tiše s láskou BÝT

přestat bít se s cizincem

koruna králů spočívá

na každé kapce krve

aby tvá touha bláznivá

řekla si v té chvíli trvej

tak zastavujem čas

na věky věkův v kámen

aby si láska našla zas

toho, kdo ji řekne - amen

------------------------

Amen (hebrejsky אמן) je slovo, které se často používá při modlitbách, v náboženských a liturgických textech. Nalezneme je jako součást/závěr modliteb jak v židovství, tak v křesťanství či islámu (ve formě امين ámín). Přes liturgii přešlo i do hovorové mluvy. Slovo amen je jedním ze svědků společné semitské náboženské tradice spojující tři velká světová monoteistická náboženství. Původně hebrejské adjektivum אמן (amen, skutečné, pravdivé, v některých biblických pasážích užíváno i též jako podstatné jméno) se stalo neurčitým výrazem pro stvrzení výše řečeného ve smyslu „tak se staň“, „pravda“, „kéž se tak stane“. Etymologicky vychází z kořene א-מ-ן, ’-m-n, tj. věřit, doufat, ujistit se, být věrný (od stejného kořene je odvozeno i slovo אמונה emuna, „víra“). Podle výzkumů je příbuzné se slovem אמת, emet pravda. Odvozené formy jsou v nif’alu נאמן, ne’eman - „být jistý“, „být pravdivý“, přeneseně „obstát“, v hif’ilu pak האמין he’emin - „věřit“ či „uvěřit“. V judaismu původně nejspíš bylo formulí pronášenou vždy na závěr modlitby a benedikce, pravděpodobně to byl také jediný moment, kdy se společenství svými responzemi aktivně účastnilo liturgie. Slovo amen bývá někdy interpretováno jako akronym pro sousloví אל מלך נאמן El Melech Ne’eman, „Bůh, věrný král“. Ve stejném významu jako v židovství se vyskytuje např. v Novém zákoně, když Ježíš vyslovuje závažné výroky, které uvozuje právě tímto slovem: „Amen, amen, pravím vám“ - znamená to tedy: „V pravdě vám říkám“, „To, co říkám, je jisté“. V islámu se slovo amín říká vždy po recitaci úvodní súry Koránu Al-fátiha.

של אהבה הפרח

ztavena do malinkých dílků

tančíš si Bohu na počest

v sérii nadpozemských snímků

tou rukou pořád svíráš pěst

žijeme často v tom, co bylo

nevnímajíce toho na počátku

každý má jen svou stopu bílou

a tma má radosti všech svátků

v krvi jsou skryty klíče času

já si tak odemyká tvoji lásku

kolikrát člověk najde spásu?

hrou života mě dáváš v sázku

hraje, si dnem i nocí o život

do herny vyplouvá loď CESTA

záleží na tom, kdo je lodivod?

když víš, že nejde přestat?

KARUNÁ (Soucit)

soucit je to, co rozděluje

na ty, co ho mají a ty ostatní

zvuk srdcí, co zabarvuje

když si ty sám sebe uplatníš

ten pocit sahá dál

bolestí jiných, tehdy vzniká

kdo první slovo psal

a můžeš hledat po kronikách

i k úspěchu se kloní

stejně tak jako k smrti bližní

Eva stojí pod jabloní

a Adam neví, co je to hříšní

soucit je síla člověka

milujícího vše bez rozdílu

a láska chodí zdaleka

k tomu mi Bože, dávej víru

Proklínám lásku

proklínám lásku pohlazením

a docela polibků troufalá hrst

vyskočilas, že větru nedocením

až se ti rozvlnila kočičí srst

proklínám lásku lvů do lvic

až do kroku z beznadějí

snad chtít od ní zas o trochu víc

když se tu v tahu ani neohřejí

proklínám lásku každodenní

kterou jsme dali bez optání

vyměníš-li sebe za příjmení

miluj už bez přestání

Do koutků řas...

až do koutků řas neskrýváš svůj stín

co šel naproti snům

když jsi silná dostaneš víc

tak spoutáváš den a říkáš si co říct?

kam jdou myšlenky po řasách?

kudy vyskakují z očí?

jsou maličké až slzy padající
jsou jak obřiska?

a tak jen smutek možná sáhl?

kam jde tam i zas radost vkročí

a dlaní cloníš sluneční ohniska

kam vypravějí víly dětem na spaní

zas pohádek přinesem pár

skončila doba snění, hrrr na hraní

a tak když dva jsou pár...

Waiting

co stoupá z plných plic?

to čekání na lásku bere dech

a co v nás dvou je víc?

když jsou v nás už stopy všech

láska začíná teprve tam

kde už nelze čekat žádný dar

ten, kdo chtěl, řekl dám

láska jsou dva, když čekáš pár

dostávám a bylo i vzato

život je jízda stanicí konečnost

život je čekání srdce na to

kdy se sny změní ve skutečnost