i když necháte smutkem zaplnit duši máte v ní aspoň něco víc než prázdno bolest, radost srdce jsou života uši žiješ nebo umíráš, pořád je tu šťastno i když necháte umřít lásku stane se svatebním obřadem, hostinou andělů smrt s láskou i bez ní, bližší najde se život dejte plný z nečekaných předělů
Džhána (jhána, jhana, dhyana, dhjána, čchan, zen) je jedním z klíčových pojmů v buddhismu a hinduismu. Označuje vysokou míru soustředění, někdy se proto překládá jako pohroužení.
Původní pálijský termín džhána označuje stav v němž mysl nehnutě spočívá u jediného předmětu. Dočasně je potlačeno pět překážek (nívarana), tedy smyslná touha (káma-čhanda), nenávist (vjápáda), nepokoj a výčitky (udača a kukuča), strnulost a malátnost (thína-middha) a pochybovačnost (vičikiččhá).
V mahájáně je dhjána (sanskrt) řazena mezi tzv. 6 (případně 10) páramit (dokonalostí).
ty se nepoučíš ani za tisíc let pro čas jste houf loudalů
existuje-li něco jako byl hřích je jak jednáš vlivem minula jdeš šlépějí předků prvotních aby se tvá stopa protnula a jiní zas vedou dál své hříchy tím, jak dnes vedou své děti vpřed ve stopách vlastní pýchy neopouštějíc cestu z paměti ani za tisíc let, než by se měli líp hledáme jen ty, co mají vinu děti dáme obhajobě svých chyb než konání správných činů
ve skutečnosti voláme se k sobě hlasitě křičí náš z lásky hrob že zubem času podlehneme době každá láska dospívá ke konci na konci toho, co bysme měli vědět
jsou všichni jenom lakomci? na počátku tě uchopit a odpovědět? stál jsem před tebou, jak zrcadlo dívala ses a spatřila jsi, svou podobu řekla jsi, miluji tě, tak mě napadlo že teď hledáš svou vlastní svobodu a s bolestí vstáváš a večer umíráš ve mně jsi totiž milovala sama nebe teď už se radši na mně nedíváš v bolesti z lásky, co ve smrti zebe
stál jsem tam sám dlouhé roky bez sebe strachem z neznáma pravdivý naslouchající kroky Evy vedoucí směrem z Adama ve středu sebe sama probouzím jsem všechen neklid lidí kolem žijeme svou pravdu a to popouzí v pohodlíčku, sám sobě si molem
to pravda zneklidňuje naše bytí z nás kolem moře a my ostrovy na nich se jen pravda láskou sytí kde jsou, ti ale nikdy nikdo nepoví
jsme písní srdce svých matek tou, co zpívají rty jejího dítěte to Bůh dal životu zmatek touhou, co vás uhněte žijeme pro objevení naší krásy šílenec hudebník rozladěný nikdy nám ale nedal pásy z těch tónů poraněných
když smích, nikdy ne pro okrasu žijeme sami si pro své role sedm pečetí nepostřehneš proudy z očí jsi je cvakal a nikdy už v srdci nezapomeneš na toho, s kým jsi plakal
obrazotvornost má absenci druhá je teprv rodící se žhavě láska je krásnou v okamžiku obnovující každým dnem znova než život cizí jen podle zvyku otroctvím stane se i bez ostrova láska je přijetí pochybností slovo světla napsané tou rukou mezi námi čas si nepohostí
jeden druhého svou věroukou ------------------- Mysl a srdce se nikdy nedohodnou, pokud mysl nepřestane žít v číslech a srdce v nejistotě.
.jpg)
.jpg)
