často zpíváme ukolébavky bez tváře
to aby jsme sami mohli jít už spát
bez ohledu na to, co kreslí do snáře
prsty tvé duše do kolonky ztrát
a slovy bez obsahu, jak utěrkou snů
smetáme drobty ze stolu života
na hostině ducha jíst kámen úrazů
pomalu krvácí, co ještě kolotá
jak můžete zpívat s plnými ústy slin?
a zvedá se tvá ruka plná zlata?
jazyk lží podobný úderům kovadlin
kdy každý z nás dělá jen kata