Svíráme (There You'll Be)

poslouchám své srdce

a čekám, jestli mu nedojdou slova

bouchá klidně prudce

a podle toho, jak se člověk chová

přemýšlím o všem, co je

vhodné říkat ti po ránu ze srdce
snad půjde to bez boje
když slova sevřou tě něžně prudce

svíráme společně vše živé
bdělí nad tím, co je plynoucí slovo
v rytmu té melodie splývej
čím Bože nejsou slova, to mi dovol

Ulítavá

zakletá v princeznách se zdáváš

když si tiše sama zpíváš

komu z nás se vlastně vzdáváš?

když srdce láskou mícháš?

kdo je Bůh a kdo Kain či Ábel?

vstřícná k rovinám přání

k čemu v nás vyučil se ďábel?

to nemáme my ani zdání

zpěv běží hlavou nad svítáním

možná si nevzpomeneš

jen kdo zná melodii tvého srdce 

předzpívá, když zapomeneš

Tolikrát, kolikrát...

tolikrát napíšu ti dopis písmem

kolikrát dosáhnu svých chtění?

tolikrát se v dotyku stisknem

kolikrát bude, co už teď není?

tolikrát stvoříme si svět touhou

kolikrát umíráme za pocitů ztrát?

tolikrát tančíme vteřinu pouhou

kolikrát chcem si s láskou hrát?

tolikrát zničíme se obrazy Boha

kolikrát je jemnější způsob života?

tolikrát skutečná srdce mnohá

kolikrát hledá kdo, co je jednota?

Zima

měsíční světlo pomalu dopadá

tichem vzlétlo do svalu, jak nálada

modravé stíny krouží v tvém těle

bodavě jiný touží skrýt to osamělé

přichází po špičkách ten chlad

přepadá noční víly v ženách a hlad

vyhání z teplých peřin tančit nocí

láska je slepá a srdce bez pomoci

vidí jen to, co je Bohem neviděno

láska se šeptá, nic není promarněno

a polibky světel jsou z řečí v ráji

sliboval hry boží, dokud se nedohrají

láska je jediné, o čem srdce sní

až zbude zima z lidského sobectví

Po pádu (After the fall)

po pádu sedneš si srdcem dál jen do těla

při hrách lásky zbývá to, cos dala nechtěla

krajina stydkých kostí láme se cvalem pěn

kdo z nás se stále jen postí ve jménu mém

doufá dobrotivá, nevychloubá se nachová

vykoukne nečekaná, když pravdu zachová

ve vše doufá, roztáhne do zpěvu i medúzy
hlas vibruje tělem, panika chvění do hrůzy
věřím, že láska nás dvou přejde i do krve
miluji po sté v náš prospěch a stále poprvé

Neviditelný (Invisible)

zarýváš se do mě

drápy jsou od šelmy

a dřímající pochodně

zažehl neviditelný

dokonalost normou
člověčích potřeb lásky
básnící zvou řečí ornou
půdou pro tvé hlásky

a touha být milován

v poušti života středem

pevným být směřován

jsi ke kráse sveden

když dva je jeden

láskou jsi nesmrtelný

kdo jsme kým veden?

ty lepší neviditelný

------------------------------------

Láska je naléhavé nutkání být zajedno s celkem, hluboké nutkání rozpustit sebe i tebe a dosáhnout jednoty. Láska je taková proto, že my jsme odtrženi od svého vlastního zdroje; a z tohoto oddělení vzniká touha vrátit se zpátky k celku, být s ním zajedno. Když vytrhnete ze země strom i s kořeny, bude toužit po tom, aby mohl zase zakořenit, protože to byl jeho skutečný život. Teď ale umírá. Oddělen od země nemůže strom existovat. Strom musí existovat v zemi, se zemí, skrze zemi. A taková je i lidská láska. Taková je i lidská sexualita.

Chyby a naděje

nenávidím ne člověka
ale jeho chyby
to, když vlk si zaštěká
tam, kde se mu zlíbí

naděje je snem bdícího
a životy bez ní
kde může srdce bližního
prasknout, že nezní

chyby ty lásku nezdobí
a i když zavrčíme
naděje vždycky způsobí
že zase uvěříme

Untitled

bloudíme po řasách

pohledy klopící

bez názvu po trasách

srdcem se tlumící

ne každý snese oči

co berou dech

bez názvu si vkročí

do srdcí všech

pohled je tvé utrpení

co neukryješ

bez názvu ti okoření

co si neprožiješ

Na koho asi...

na koho asi 

padla pochybnost

vzpomněla si

že kdo ji nemá dost

nástroje jsme

na které jde si hrát

rytmus je zde

a melodií začal vát

život harmonie

smrt touhy z rozkoše

svede, neopije

láskou jsi ty, o Bože

v strunách klid

jemně jen načechrat

tvůj život zní

jak ho TY zkusíš rozehrát

Mám jen svou duši (je n'ai que mon ame)

mám jen svou duši

která má přání sen

klíč v knihách o růži

andělský luk je čten

mám jen svou duši

s obrazy levandule

co než se tu usuší

úsměvem do minule

mám jen svou duši

cesta je bolest tmy

můra zašustí do uší

blesk ohluší než tmí

 velká láska je vchod

očí, co srdcem buší

a milovat je ten plod

který dozrává v duši

Přeji vám

přeji vám nezažít bolest

když umírá ta druhá část

každý jsme druhem zvolen

připomínat Bohu slovo slast

přeji vám umírat, jak koně

co dýchají těžce do ticha

je být druhým, trávou pro ně

umírající tráva zvolna usychá

přeji vám umřít, jak slunce

co každý večer hasne v záři

když umírá člověk je puncem

značky JHVH ražené na oltáři

přeji vám, koně, vládci říší, 

přeji vám, ať tráva nepíchá

přeji vám, slunci, hasneme tiší

když umírá člověk zpívá do ticha

NEKKHAMMA (Vzdát se)

provázel jsem jednu z ctností

a zrovna vycházejíc ze dvora

šlápnout do hovna zbožností

podvedla mě pýcha i pokora

čekal jsem vždy to nejhorší

a když přišla láska zmazaná

tak ztichly všichni přítomní

do duše byla jsi mi připsaná

vždycky, když vzdáte cestu

po které, když šel každý hrát

čekali jste jen bílou nevěstu

někdy je bílá znamením ztrát

Nekkhamma

Kolem osudu (Twisted logic)

proplouvám dnem
a navzdory času tu stojím
když na nebi mém
si zahřmí, tak se i bojím

jen kolem osudu
zkoušíte hnout, aby se dál
děj toho, co nebudu
moci zastavit, abych se bál

spouštíte bolesti slz
nechápete, že ne se zárukou
láska jde k Bohu skrz
jen mým srdcem a mojí rukou

Mene tekel (Drink Before The War)

jsou to tváře otištěné v kameni

kde zbyla jen prázdná hmota

a osud míchá karet znamení

ty čekáš taky, co zbyde ti ze života?

jsou písmena zapsaná v knize

a všechna o nás všech mluví

tvá chuť přežehnat se křížem

v jednom verši se ti Bože neomluvím

jsou tvoje prsty Bože, co píší

kdy Lucifer byl ještě Polárkou

z vína, když Kristus zvedl číši

 a pronesl nám přípitek před válkou

V srdci (In this heart)

jsem počátek a konec všech písní

už podléhám vůli toho, koho miluji

potichu se dívám, až mi tvář zpřísní

v lásce jsi okem srdce a tím slibuji

to láskou jsi z mála udělala moc

a nebylo to vždy jen osamělé snění

někdy jsem volal z dálky o pomoc

a doufal, že tvé srdce něco změní

a teď míchá balíček karet má ruka

láska je kouzlo se srdcovým esem

to i když zamíchá srdcového kluka

láska je i to, co spolu neunesem

Ke všemu (I'll Be Gone)

ke všemu z těch krás

přidávám si i tvou chuť

všechno je už dávno v nás

v místě, kde srdce tluče buď

odhazujem nechtěné

jak svou minulou přítěž

a jako krví rány pokřtěné

srdce ví, že není vždy vítěz

klamáni povrchy věcí

hledajíc vstup do zahrady

chtěli jsme brány ráje přeci

odpuštění je teď hned a tady

WU (Advaita)

Mé je slunce, má je luna, mé jsou hvězdy.
Čeho si ještě žádáš, co více hledáš, má duše?
Kdo zatemňuje oblohu neuváženými slovy?

Vydej se na cestu života jako muž.

Budu se tě ptát a ty mě poučíš.

Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?

Sestoupíš až na dno propasti,

tam k branám smrti, do sídla světla? 

A když již půjdeš do příbytku temnoty,

vzpomeneš si, že už to vše dobře víš.

To protože jsi už byl vždy na světě

a počet tvých dnů je bez konce.
Kdo určil srdce za sídlo rozumu?
A kdo dal do ledví moudrost?
Tak opásej svá bedra jako muž.
Budu se tě ptát a ty mně poučíš.

Dosud jsem o tobě slýchával.
Nyní však Tě vidím vlastníma očima.

Wu - Wu (巫; pinyin: Wu, doslovně " šaman ") jsou duchovní média, kteří praktikovali věštbu, modlitbu, oběti, vzývání deště a léčení v čínské tradice sahá více než 3000 let nazpět. Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Wu_(shaman)

Advaita učení indické náboženské filozofie, podle něhož bráhma představuje samu reálnou existenci, zatímco svět je pouhou iluzí. A projevem advaity je Nath = Navanath Sampradaja je pouhá tradice, způsob výuky a praxe. Není znakem úrovně vědomí. To kam náležíš závisí na tvém vlastním pocitu a přesvědčení. Nakonec tohle všechno je jen slovní a formální. Ve skutečnosti není ani nevědomost ani osvícení. Vše záleží na tom, za co se považuješ ty sám. Poznej sám sebe. Neexistuje nic, co by mohlo nahradit tvé sebepoznání.

Blázen Michael (Crazy man Michael)

jsem písmeno v řádku

mého tajného dopisu

a na hromadě zmatků

se ti teď tady popíšu

jsem blázen s mečem

milující vždy stejně

a podléhající řečem

srdce, co je obyčejné

jsem blázen lodivod

křičíc do lidských uší

díky ti pane za život

a jsme k němu hluší?

jsem blázen Michael

který se neusmívá

chechtá se do pekel

kde se teď rozednívá!

Výzvy srdce (Danny The Dog)

díváš se srdcem

říkala´s mi častokrát

běží, jak s chrtem

kam si jde tentokrát?

chceme žít módně

zvuk prázdných explozí

možná ne vhodně

srdce se teď už nenosí

a tak další zásek

tvé oči jsou z tvé výzvy

mé už nemá vrásek

jsou na něm jen mé jizvy

Červený šat

láska je tancem vesmíru

co unáší nás ve vlnách

na svět jsme přišli ve smíru

když sklouzla slza po řasách

jinak si představit nedovedu

já dostal, co jsem zasloužil

z tance tmy světla abecedu

to právě proto jsem tu žil

tančící žárem ve stínu chvil

a když dívat se je okamžik

šťastným je každý, kdo byl

a mohl zašeptat jen: "dík"