pátek 17. srpna 2012

Přeji vám


přeji vám nezažít bolest
když umírá ta druhá část
každý jsme druhem zvolen
připomínat Bohu slovo slast

přeji vám umírat, jak koně
co dýchají těžce do ticha
je být druhým, trávou pro ně
umírající tráva zvolna usychá

přeji vám umřít, jak slunce
co každý večer hasne v záři
když umírá člověk je puncem
značky JHVH ražené na oltáři

přeji vám, koně, vládci říší, 
přeji vám, ať tráva nepíchá
přeji vám, slunci, hasneme tiší
když umírá člověk zpívá do ticha

NEKKHAMMA (Vzdát se)


provázel jsem jednu z ctností
a zrovna vycházejíc ze dvora
šlápnout do hovna zbožností
podvedla mě pýcha i pokora

čekal jsem vždy to nejhorší
a když přišla láska zmazaná
tak ztichly všichni přítomní
do duše byla jsi mi připsaná

vždycky, když vzdáte cestu
po které, když šel každý hrát
čekali jste jen bílou nevěstu
někdy je bílá znamením ztrát

Kolem osudu (Twisted logic)


proplouvám dnem
a navzdory času tu stojím
když na nebi mém
si zahřmí, tak se i bojím

jen kolem osudu
zkoušíte hnout, aby se dál
děj toho, co nebudu
moci zastavit, abych se bál

spouštíte bolesti slz
nechápete, že ne se zárukou
láska jde k Bohu skrz
jen mým srdcem a mojí rukou

čtvrtek 16. srpna 2012

Mene tekel (Drink Before The War)


jsou to tváře otištěné v kameni
kde zbyla jen prázdná hmota
a osud míchá karet znamení
ty čekáš taky, co zbyde ti ze života?

jsou písmena zapsaná v knize
a všechna o nás všech mluví
tvá chuť přežehnat se křížem
v jednom verši se ti Bože neomluvím

jsou tvoje prsty Bože, co píší
kdy Lucifer byl ještě Polárkou
z vína, když Kristus zvedl číši
 a pronesl nám přípitek před válkou

V srdci (In this heart)


jsem počátek a konec všech písní
už podléhám vůli toho, koho miluji
potichu se dívám, až mi tvář zpřísní
v lásce jsi okem srdce a tím slibuji

to láskou jsi z mála udělala moc
a nebylo to vždy jen osamělé snění
někdy jsem volal z dálky o pomoc
a doufal, že tvé srdce něco změní

a teď míchá balíček karet má ruka
láska je kouzlo se srdcovým esem
to i když zamíchá srdcového kluka
láska je i to, co spolu neunesem

středa 15. srpna 2012

Ke všemu (I'll Be Gone)


ke všemu z těch krás
přidávám si i tvou chuť
všechno je už dávno v nás
v místě, kde srdce tluče buď

odhazujem nechtěné
jak svou minulou přítěž
a jako krví rány pokřtěné
srdce ví, že není vždy vítěz

klamáni povrchy věcí
hledajíc vstup do zahrady
chtěli jsme brány ráje přeci
odpuštění je teď hned a tady

WU (Advaita)


Mé je slunce, má je luna, mé jsou hvězdy.
Čeho si ještě žádáš, co více hledáš, má duše?
Kdo zatemňuje oblohu neuváženými slovy?
Vydej se na cestu života jako muž.
Budu se tě ptát a ty mě poučíš.
Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?
Sestoupíš až na dno propasti,
tam k branám smrti, do sídla světla? 
A když již půjdeš do příbytku temnoty,
vzpomeneš si, že už to vše dobře víš.
To protože jsi už byl vždy na světě
a počet tvých dnů je bez konce.
Kdo určil srdce za sídlo rozumu?
A kdo dal do ledví moudrost?
Tak opásej svá bedra jako muž.
Budu se tě ptát a ty mně poučíš.
Dosud jsem o tobě slýchával.
Nyní však Tě vidím vlastníma očima.


Wu - Wu (巫; pinyin: Wu, doslovně " šaman ") jsou duchovní média, kteří praktikovali věštbu, modlitbu, oběti, vzývání deště a léčení v čínské tradice sahá více než 3000 let nazpět. Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Wu_(shaman)

Advaita učení indické náboženské filozofie, podle něhož bráhma představuje samu reálnou existenci, zatímco svět je pouhou iluzí. A projevem advaity je Nath = Navanath Sampradaja je pouhá tradice, způsob výuky a praxe. Není znakem úrovně vědomí. To kam náležíš závisí na tvém vlastním pocitu a přesvědčení. Nakonec tohle všechno je jen slovní a formální. Ve skutečnosti není ani nevědomost ani osvícení. Vše záleží na tom, za co se považuješ ty sám. Poznej sám sebe. Neexistuje nic, co by mohlo nahradit tvé sebepoznání.

Blázen Michael (Crazy man Michael)


jsem písmeno v řádku
mého tajného dopisu
a na hromadě zmatků
se ti teď tady popíšu

jsem blázen s mečem
milující vždy stejně
a podléhající řečem
srdce, co je obyčejné

jsem blázen lodivod
křičíc do lidských uší
díky ti pane za život
a jsme k němu hluší?

jsem blázen Michael
který se neusmívá
chechtá se do pekel
kde se teď rozednívá!

úterý 14. srpna 2012

Výzvy srdce (Danny The Dog)


díváš se srdcem
říkala´s mi častokrát
běží, jak s chrtem
kam si jde tentokrát?

chceme žít módně
zvuk prázdných explozí
možná ne vhodně
srdce se teď už nenosí

a tak další zásek
tvé oči jsou z tvé výzvy
mé už nemá vrásek
jsou na něm jen mé jizvy

neděle 12. srpna 2012

Červený šat


láska je tancem vesmíru
co unáší nás ve vlnách
na svět jsme přišli ve smíru
když sklouzla slza po řasách

jinak si představit nedovedu
já dostal, co jsem zasloužil
z tance tmy světla abecedu
to právě proto jsem tu žil

tančící žárem ve stínu chvil
a když dívat se je okamžik
šťastným je každý, kdo byl
a mohl zašeptat jen: "dík"

sobota 11. srpna 2012

Radost III.


stáváš se hezčí s radostí
když máš, co milovat
i když jde hlava z blbostí
láskou chce formovat


tvou radost z věcí malých
láskou k těm velkým
na hrob přání pozůstalých
a ve jménu majitelky

co má klíč schovaný lží
radostí lze násobit
tvou cenu lásky, co smí
uvidět, žít, vyslovit
--------------------------------------
Věci mají jen cenu radosti, kterou mohou působit.

čtvrtek 9. srpna 2012

V hřívách


a vše se honí hlavou
jako ten sníh, když usedá
a vločka padá velkou malou
když podíváš se na svět ze sedla

projíždím krajinu svých přání
v hřívách koní, poznal jsem a rád
každý chcem lásku, tak běž už za ní
v hřívách snů, kde můžem srdcem brát

Kolikrát sBohem (Adagio for Thron)


kolikrát ještě spadnu na kolena?
kolikrát se zbarví země krví?
kolikrát jdou srdcem nevyřčená?
kolikrát zlá slova prostě strpím?

kolikrát půjdu sBohem hrou stínů?
kolikrát poznám, že je jediná?
kolikrát vložím své rty do rubínů?
kolikrát kdo se láskou zaklíná?

kolikrát oknem nočního strachu?
kolikrát máš v hrsti ptáče?
kolikrát se Adam vrátí do prachu?
kolikrát uslyším ozvěnu pláče?

Proč? (Why)


mluvím k Bohu
ale nebe je prázdné
o tom, že mohu 
říct srdce je šťastné

láskou těl lidí
ostříš kopí tvé mysli
palčivější vidí
stín mé ruky závislý

a ptáš se, proč je
otázkou těla přijata
že kapka lásky je 
víc než vodopád zlata

úterý 7. srpna 2012

Protože zbývá naděje


protože zbývá naděje
co živí touhy v hlubinách
dotknout se spouštěje
nediv se tak, že jsi jediná

jediná je skutečnost
komu se dá dívat do očí
neexistuje statečnost
snovým pohledem vykročíš

na planetu viděnou
dívajíce se teď do sytosti
láska je proměnnou
i hloupý s ní jde k velikosti

pondělí 6. srpna 2012

Muž a žena


krátká spojení jsou
i víc než věčnost
smysly je ocení a jdou
pečetí srdce a věrnost

stvoření boží úvahou
vznikla žena a muž
společně s odvahou
dostali jablko a nůž

prostor i čas zmizí
uchylující se do stínů
spojení našich vizí
je to, proč nezahynu

láska je spojení činů
a rozjímání o Bohu
vlákno z našich splínů
říkající, já ti pomohu

pátek 3. srpna 2012

Táto


zas hledám zlomky míst
kam odešel jsi s pilou
pořád tě vidím v křesle číst
s ní řezal´s kousky žilou

tvé ruce chybí mi v dlani
a pohladit je a tisknout
jak málo máme dotýkání
když ještě je, co stisknout

chybíš mi je už proměnlivo
a je smrt tím rozchodem?
kdo ví, zda není život 
umíráním a smrt životem?
------------------------------------------------------------------

Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. 
Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. 
Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami 
a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.
Tomáš Garrigue Masaryk



Na 100 % (ROADS UNTRAVELED)


marně se díváš z okna
až kam vytočí se šíje?
svět stočený v loknách
upadnul tam, kde žije

hledání cest, co mohly?
zlomené srdce i tělo
hořká je chuť prohry
vzpomínám, že se chvělo

vyhání se slovy slibuji
nečeká, že zkrocen
zas řekneš miluji
lásko na sto procent

středa 1. srpna 2012

Pozvednutí


procestoval jsem celý svět
a přicházím, abych se vrátil domů
srdce tě volá pojď už zpět
potkáváš listí z opadaných stromů

jdouc bez domova hledající
strávil jsem život s tím, že budu bdět
pro věčnou zkušenost cestující
nepozvedl jsem v tanci ani jeden květ

Haja – hove – jihje


a všichni chceme vyjádřit i pravdu
stručně a přesně plující knihou bytí
malující si život štětcem bez klamu
vzdávajíc hold svému Bohu však
jménem skrytí

věřím, že je to pravda, chtít poznání
víry a názory mohou dát odpovědi
však to, co otázky mi z hlavy vyhání
hladem žárlivých, hledajících chleba
ke zpovědi

my jsme ta nevědomost, co skrývá
tu vína realitu zvanou skutečnost
člověk snažící se být probuzený vzývá
skoroBoha, co se světem rozpadne se
na zbytečnost

jen ticho otřásá vesmírem silou tónů
vy chvějící se, úžasem jste do modlily
nevnímajíc okamžiky, kterých je milionů
čím by byl čas, kdyby se všechny hodiny 
zastavily?

Včera, dnes, nyní – pouze rozdílný způsob popsání okamžiku.
Pouze rozdílný způsob poznání Boha. A proto se nesnažme žít, 
jako by čas byl skutečnost, která může ukrást náš život.