Někdy

Michael Parker, USA

někdy si hrajem silou

někdy jsme vlastní otazníky

někdy jsme jen vílou

někdy nevíme, co s nápadníky

někdy jsme tvořící hráz

někdy jsme připoutáni k sobě

někdy zníme, jak vlas

někdy hnijeme ve svém hrobě

někdy jsme hvězd prach

někdy jsme lační po pohodlí

někdy je odvaha strach

strach, který se za nás modlí

Pilot

jsi má velká hvězda s křídly

jen kulatý odznáček z klopy

a žádná přestávka mezi jídly

i žena, kterou asi nepochopím

a marná je tvá spotřeba lásky

na ty sny, co si sami k tobě letí

kolikrát stáhneš srdce z pásky

cílové, když řekneš si budu třetí

je teď jen slovo milující život
a říká ho mé já jen ústy muže
to ty jsi lásko ten, kdo je pilot
tak leť, ať vidíš, co láska zmůže

Záléváš

vytváříš tmu

vytváříš den

jen sklopením rtů

krásných, jak sen

vytváříš dějiny

vytváříš splíny

v tvé kráse krajiny

najdu tě pro jediný

okamžik lásky

vytváří lásku

a všechny hlásky

života do obrázku

Komu teď zpívám?

komu teď zpívám?

o čem život píše do srdcí?

na co se dívám?

život s tempem zbrklým

komu tu zpívám?

o splývání tvé lásky v nás

hlasu, co hřímá?

a líbání vzal sebou čas

komu, teď zpívám

jsi sázka, co zraje hrou

na co se dívám?

že láska zahraje tu svou

Láska lásky

Láska jsou šaty ze sněhu a mlhy

Láska jsou víčka přivřená

Láska je díky pro něhu za návrhy

Láska jsou nahá ramena

Láska mě tiskne srdcem k hrudi

Láska je jablkem i hadem

Láska tě hřeje a taky někdy studí

Láska se sdílí volným pádem

Slzy (Tears)

výměnou za to ráno nadějí

vzýval jsem Boha z krás tebe

odměnou psáno neuspějí

bývalá touho, že ptám se sebe

výměnou za záře plamenů

prosil jsem krásu jednoho ducha

skloněnou do tváře pramenů

bosi jdem pro spásu a srdce hluchá

výměnou za lásky jednoho

dostávám klid úpění splavu a brzy

spadnu si z nebe pro nikoho

mám povzbudit zranění davu a slzy

pro všechny Jitřenky

Zekharija

zvedni se a vstaň

když čekáš na prince

v řece života hrou

mokrou máš dlaň

vytrhnout se z blázince

zůstáváš mi tmou

zvedni se a vstaň!

a podívej se do řeky!

na posvátno chvil!

že voda je i zbraň!

vnímáme svoje doteky!

láskou jsem tě křtil!

Michal Zachar

Povídej pro pár květů

pro pár květů z louky

voňavých možná jen chvíli

stačí být trochu hloupý

zas uvěřit na kvítkové víly

když křehká dostáváš

krásu, co je pár květů z louky

se skřítky květů povídáš

a nehledáš ve květech brouky

kam srdce květů jdou?

když trháme se plni své lásky

pro pár chvil být i tou

milující vše, i sedmikrásky

Michal Zachar

Hledačky štěstí

míváme okamžiky

kdy se v srdci zastavuje čas

stačíme si říct díky

 a pozdravit radost mrknutím řas

krátká je chvíle nebe

to když sestupuje v tobě na zem

jak vítr trávy kolébej

a já jdu dál, šťastný, jak ten blázen

bez větru a bez žen

ta loď nevypluje a nepohne se muž

zůstáváš a jdeš sem?

hledajíc venku štěstí, pokolikáté už?

Michal Zachar

Láska je šance (love is chance)

láska je šance na hod

kamenem, co nikdo nevyloví

po moři spěchá tvá loď

s otázkou, co nikdo neodpoví

srdce máš jako tu loď

kolik se vejde vody do džbánu

na všechno říkám pojď

nabírám do něj hlavně po ránu

s džbánem jak v moři

na lodi plovoucí lásky otazník

v pohodě anebo v bouři

naplnit, vytáhnout, pohladit a dík

Michal Zachar

Po obloze (Beyond the sky)

jsi cestou dlouhou

a nejsi od sebe ani daleko

vrátíš se na pouhou

vteřinu mezi alfou a omegou

ukazuješ cíl bez cesty

my jdeme sami i když v bázni

to za pochvaly i tresty

jdem tam, kam jdou jen blázni

vracíš se na chvíli zpět

vítr ženeš svým vzdušným bolem

a chceš se i srdcem chvět

zapomenout cesty a běžet polem

láska je cesta k člověku

a vede tě rovnou skrz tvou duši

za všechny cesty poděkuj

jdeš stejně jen tou, kterou tušíš

Michal Zachar

-----------------------------------------------------

Cesta dobrého člověka je skutečně poseta květy, ty však se objeví za šlépějemi, kterými kráčel, a nikoli před nimi.

Křídla deště

prší, to když Bůh pláče

a po střechách stéká jeho klid

tak budí ze mě spáče

a nutí mě tak život pochopit

naslouchám letícímu snu

kapkám jdu vstříc, když tančí

dopadnu-vší na to, že lžu

když tvrdím, že už nezatančím

a tak jen prosím dávej

v kapkách vody směje se Bůh

člověče nepřestávej

otvírej láskou, jsi v duze duh

Michal Zachar

Shalom

jednou touhou po svatosti
je jedno, jak se Bůh nazve
ta nás spojuje bez nutnosti
otrhat všechny fíky z datle

hledajíc osvícení, co nejde
dáváme vinu zas jen sobě
netušíc, co z hledání vzejde
vnímajíc, že podléháme zlobě

bezvědomí toho, co hledáme
sami ve spěchu tlačící úsilí
technikou lásky málo získáme
nevyhrává se, jen hledá v obilí

Michal Zachar

Změny, ty skutečné změny ve své duši nemáme nikdy pod kontrolou. Nemůžeme si je rozplánovat, rozhodnout se jak a kdy se mají uskutečnit. Jdou naším životem sami o sobě. Hojí a mění a vedou k růstu právě, když je nehodnotíme. Ale svým vlastním způsobem a ve svém vlastním čase. A čeho si mám být vlastně vědomi? Svých reakcí. Pozorujte je. A s láskou. Bez hodnocení. A to je naše svatost.

Po tvém boku (By your side)

 tvá křídla jsou tvořená dráty

co natažené moc, prasknou

pokus vzlétnout popadesátý

obloha září než ji zhasnou

jít anebo letět po tvém boku
a je mi jedno, z které strany
neptej se kolik ještě kroků
každý chceme být milovaný

Michal Zachar

Vysoko (Visoko)

nevím, jak vysoko

jdu za tebou, kde záříš

můj život na oko

nevnímal, jak se tváříš

jsem jen malý hráč

když kráčím tam k vám

v nebi prý nezní pláč

a život na zemi už znám

jen láska mi brání

kdy spadne ta tíha ran?

mám jediné přání
už nikdy nebýt v noci sám

Michal Zachar

Roztrhané

tak jako slunce zapadlo

za hory žalu, jsi zbořen

srdce je lásky zdymadlo
vrací se s ránem na moře


vkládám ti do slov lásku
o které se mi jen zdává
hladím tvou malou vrásku
moře je žena tuze vrtkavá


klesá tvá hlava k modlitbě
a tak jdeme k sobě snít
to já vím vše o tvé nevině
roztrhané zas můžeme šít

Michal Zachar

Zpíváš, jak Siréna (Breathe me)

pokrýváš se barvou nesdělení

kterým dáš mi svou lásku

jako přežitek v moři slz utopený

v pozadí dechu na obrázku

a k nebi se díváš, zda-li může

Bůh dívat se na slzavou

ty zadýcháš se i stavem kůže 

zčernáš stou představou

kam až sahá si zloba do duší

když svádí bitvu jistot dna

váháš, můžeš znít ani to netušíš

zpěvem, co vábí jak Siréna

Michal Zachar

Osamělý (Lonely)

chceš jen tiše spát

když se duše bouří

že život dostal spád

až z toho oči mhouří

chceš jen tiše spát

a nad dopisy srdcem

ohněm plamene plát

když mysl ti je chrtem

chceš jen tiše spát

proklínám Boha zač?

Jákob jde se zas prát

aby zastavil svůj pláč

Michal Zachar

Osamělý je jen stínem člověka. Proto se ti, kdo jsou osamělí mohou podívat Bohu do tváře. Podívat se tam, kam se všichni podívat chtěli. Aby uviděli tvář toho, kdo je osamělý a zároveň plný lásky nás všech.

Dávám (Te regalo)

nevím jestli se láska objevuje

ve snu nebo v rozechvění

ale vím, že otevřená přepluje

práh, co vydělí ji ze snění

hledám ji pořád ve snu života

a teď probouzím se znova

jsem jen ve vesmíru šlápota

za to však ta opravdová

bez minulosti a bez budoucna

si tady a teď vstávám

života v míru se chápe mocná

láska, kterou si dávám

Michal Zachar

‎"Dávat znamená dostávat." (František z Assisi)

Motýlí křídla

láska přikrývá oči křídly motýlů

protože bývá zřídly denních snů

když vzlétnou, vějířem odehnání

buď mnou, s kacířem k zulíbání

být milován i nenáviděn životem

co je ti dán, viděný jsi za plotem

lásky máš plné oči, kterými znám

motýlí křídla, slzy lásce odevzdám

Michal Zachar