pronikám, tam kde hlouběji
už prý dostat se nejde
zvědav, kdy k tomu dospěji
života strom je tím, co vzejde
uslyšet ticho, co nejde uchopit
jemnější každou vteřinou
čas nám sice nejde zastavit
dech a mysl v sobě spočinou
zářící světlo, co dáš dovnitř
a být přesto vše bdělí
polibek je šperk královnin
nedívat ven jsme zapomněli
naslouchám lásky hlasu sbor
ty člověka jsi křest
sedět na vrcholu tisíce hor
a neopustit křižovatky cest
hloubky vesmíru leží tu dál
před vstupem zaklepej
ptáš, kdo na míru lásky hrál
srdce já myslím na tebe
Michal Zachar