A já myslím na tebe (Y sigo pensando en ti)

pronikám, tam kde hlouběji

už prý dostat se nejde

zvědav, kdy k tomu dospěji

života strom je tím, co vzejde

uslyšet ticho, co nejde uchopit

jemnější každou vteřinou

čas nám sice nejde zastavit

dech a mysl v sobě spočinou

zářící světlo, co dáš dovnitř

a být přesto vše bdělí

polibek je šperk královnin

nedívat ven jsme zapomněli

naslouchám lásky hlasu sbor

ty člověka jsi křest

sedět na vrcholu tisíce hor

a neopustit křižovatky cest

hloubky vesmíru leží tu dál

před vstupem zaklepej

ptáš, kdo na míru lásky hrál

srdce já myslím na tebe

Michal Zachar

obraz - Marie Brožová - MAB

Skála (Black velvet)

a jsem zkoušen

jestli jsem jen tak

životem broušen

jemností na přetlak

kdokoliv přináší

smysl mým pocitům

černý samet vizáží

podobných sgrafitům

letíme strom a já

vesmírem nekonečna

až sem se utrhla

já skála nebezpečná

Malkuta

vlila jsi se do mně jak život

někdy říkáme, to víno má šťávu

že láska dělá cvoky na střízlivo

a plní naše touhy do pohárů

jak skrze sklo svítá naděje

vedu cesty do hlubin srdce lodí

hladina tmy duše se zasměje

zrcadlení záře noci vodí

myšlenka vody přijímání

a krev jablek Eviných si hraje

pěna a lenost harfy ve vnímání

v království být tvým rájem

Michal Zachar

Jednoduše padáme (Simply Falling)

stáváme se malými lidmi

když ve skalách zapraská

jsou víly s těžkými křídly?

smí létat po těch fiaskách?

kolikrát srdečně dáváme?

vidoucí jen své sny představ

křičíme otevři se Sezame!

zase jsme s láskou pod stav

chvěji se touhou po odrazu

srdce rozezní se chrámem

tvá duše touží po obrazu

a my jednoduše padáme

Michal Zachar

Modlím se

prosím tě pane o vteřinu

skrývajíc v dlaních svůj svět

dávám ti život ať nezahynu

modlitbou srdce se chvět

odkrývám se ti celá nahá

když barvy duhy šli už spát

jsem pořád ta, co přísahá

že života se nesmím bát

uprostřed malé dlaně jsem

když se ti dávám v sázku

a ty jsi nebe a já zas zem

modlím se za tvou lásku

Michal Zachar

Řekni mi OMEGA

řekni mi zrcadlo, kdo jsem já?

jedna nepravda zrodí tisíce

jsem alfou? chci být omega?

když zářím sluncem měsíce

láska je přelud, že se lišíme

že svět je z miliardy kostiček

jsem zde pro tebe si řešíme

v spletitém srdci chodbiček

a je člověk ještě člověkem?

jedna polovina světa se usměje

blázni jsou všichni s povděkem

ta druhá se s láskou zachvěje

jsem pevný útes v moři vln

tříštící, to čeho se nelekáš

a je mi jedno, kdo byl alfa

šťastný, že jsem tvá omega

Michal Zachar

----------------------------------------------

Na svete je jedna reč, ktorek všetci rozumejú.
Je to jazyk nadšenia, vecí urobených s láskou a chuťou,
túžbou dosiahnuť to, o čom snívame alebo čomu veríme.

Paul Coelho

Opustit své tělo? (Leave my body)

splýváš s mým sdělením

jazykem podstaty je ticho

slovo provedlo tvé zatčení

jak se díváš do bližního

polibek anděla křídlem
člověku, co slovo nehledá
srdce doutná a je vřídlem
slov, co pálí jako prokletá

já svými slovy hasím žár
tiším, ten oheň smíchem
abych sám nebyl upálen
když stávám se i tichem

Michal Zachar

Hraju ti

hraju ti světlem na řasách

když probouzí se očí klid

a kromě třpytu mám i strach

z toho, zda duše má kde být?

hrající v roli osudu hmat

tvořící chuť ráje na dosah

každá vteřina srdce je znát

hraju ti světlem na řasách

Michal Zachar

Řeky a potoky

řeky a potoky

sbíhají se na tvém těle

život na kroky

hledajíc srdci nepřítele

vstoupíme k osudu

co slévá tě veletokem

z ruzných přibudu

spojíme jedním krokem

tvář plná světla

tělo padá tmou spojeno

co voda nesmetla

z hoře do moře splaveno

a stejné říká buď 

patříme k těm, co prý vidí

tvou barvu a chuť

stejně je tomu u všech lidí

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------
Když vstoupíme do proudu Dharmy, existuje už jen jediná Dharma.

Bůh zpívá

vnímám dotyky a vím

do ozvěn kapek toho deště

božích slz a slin

když nám Bůh zpívá ještě

s láskou prodaná víra

do srdcí písmem očí věřících

ptáme se, co zbývá

když zem pokrývá lidský sníh

co nás vede ke kdyby

rouhání? věštba? smrti? splín?

k odevzdání mé modlitby

stačí říct člověčím zvonem zním

Michal Zachar a Blanka Bernadetta

Vím

smyslem svým vnímáš jít

kolikrát touhou srdce zavolá

chceme jen sobě snít?

když život jde v mrtvolách?

jsme dárci, kteří se svíjí

nad soudy svých vin

jen kontakt v autobateriích

zkratovat, ať život beží vím

kam kráčíš člověče ?

do očí se dívám Bohu

světlo i tma nás připeče

než pochopíme slovo MOHU

Michal Zachar

HUDBA

I Want to know what love is

chci vědět, co je to láska

když jsem nehledal

lstmi v sedě, ruleto kráska

to myš lvem zatřepá

kousky ledu, tak i to je láska

je i to, co já nedovedu

fousky svedu, výboje práská

vypito má bez ohledu

štít za masku a stačí slova

třesk propletou bližší

vypít lásku a začít si znova

stesk srdce to neutiší

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------

Lze využít lásku stejně snadno a rychle jako vypít džbán vína a po kocovině začít znova. Vytvářet lásku jako sousoší něžné a inteligentní hmoty tvé subtilní melodie života je mnohem těžší, ale jedině hodné zralého srdce.

I grieve

vzpomínám dotyky

a doufám, že ten další

už nás nezabolí, když já i ty

jsme ten svět nadějí a ne falší

vytvářím realitu snu

co spolu s námi shoří

kráčíme si k dalšímu dnu

dvě duše krásné i po příkořích

přivádím a zaklínám

k tomu, co v srdci třeba

tak jen ať s láskou není sám

když nám ona dává nůž i chleba

Michal Zachar

Pálí

tak zase srdce vstává

připraveno vyrazit

zář ohně je tak zdravá

chce jen odrazit

tak plujem v barvě rudé

v lodích slz bílých

a kam kdo kolik půjde

hodin nezletilých

branou člověka je cesta

zkoumá jak stálí

jdeme skrz srdce ohně

milovat totiž i pálí

Michal Zachar

Ukotvení

jsem připravená vyrazit?

někdy jsou otázky palčivější

než může srdce souhlasit

a ticho není z nejstřídmějších

napětí těla střídá klid duše

chvějící touhou lásku uplatnit

ještě pořád správně kluše

k tomu, co dává mi teď znít

jsem věřící svým odhalením

ta z lásky tvoří mě tou silnější

díky tvým něžným ukotvením

já jsem člověk, k Bohu sdílnější

Michal Zachar

Prožívám

když osud zvedá klapky od slabin

když splývá duše s duší směr

jen utrhnout si trochu jeřabin

jen pro tu, co jsem miloval si směl

vytváříme si svoje živé obrazy snů

co tvoří náš život, když žijem?

to když slunce upadne až k dnu

a my vesele v něm smích svůj pijem

a kolikrát ti šance přišla na zázrak?

to byla možná ta poslední chvíle

tak plachty na stožár a ostrý zrak

prožívám vše a ne jen to, co je milé

Michal Zachar

Be careful of my heart

buďte opatrní u mého srdce

to životě už skoro nic nečeká

chvíli odpočívá a dýchá prudce

pořád jen hledá srdce člověka

buďte opatrní u mého srdce

dalo srdcím vše, aby milovalo

taky bralo, když slyšelo trpme

a všechno si to dalo na trvalo

buďte opatrní u mého srdce

potřebuje už teď spoustu něhy

jen srdce si srdcem stvrďme

otevřu ho, i když budou sněhy

buďte opatrní u mého srdce

nebije si jen v barvách duhy

až přijde, tak řeknu ji smrtce

být lze i srdcem těch druhých

Michal Zachar

Klaun

každý den svítá nová naděje

tma ukládá smutky vzpomínek

záleží na tom, zda se usměješ

od koutků teče jako pramínek

dává tolik světla, že rozsvítí

i zbytek světa srdcí k úsměvu

namísto toho, jak jsme hlasití

jen tiše svádí mé rty ke zpěvu

dveře do nikam, co má láska

a k nim vede ta zkratka hravá

a kdyby slza v oku jen vázla

úsměv je to, co se jen dává

Michal Zachar

Slib (Promise)

slib říkávám pokaždé

když kočím je srdcem

které říká jen si uvažte

vykročíte za paprskem

jak si odrážíme vzduch

dovnitř nebo z plic ven

říkáš mi lásko teď mluv

tím, co svítá přijde den

popelavá křídla a jsem

ten, kdo jsem s úlevou

mým dnem mocí snem

mou cestou slibu tebou

Michal Zachar

Sladké trápení (sweet trouble)

míchám čokoládu na vaření

a přemýšlím, kde tě máznu

na kolik polí si tě rozčlením

než pomyslíš si u sta bláznů

jsi tím osudovým lektvarem

místo, kde upoutávám lásku

tys kráska, já čokobarbarem

oči, sladké trápení, ty maskuj

kolikrát v životě je snění iluze?
co odlišuje klíče bran božích?
že sníme čokoládu za chůze?
a v myšlenkách o rozkoších?

Michal Zachar