někdy s pomalou činností srdce
zastavujeme výdechy plic
až když život křičí v dlani prudce
otevři se tajemství víc a víc
odkládám vazbu kožených tkání
stvoření plazící se, jak had
a po veškerém stále mám přání
nasytit láskou srdce hlad
pouštím se starého světa jak kůže
a nový obal právě vyrůstá
skrývané být a zjevit se teď může
uprostřed všeho smysl má
a všechno, co tě potká otevřenou
co směr života a smrti protne
nejdůležitější, i když na zapřenou
bude to, co se tě dotkne
Michal Zachar