letět si teď snem živým naplno na území nikoho nepíšeš, aby byl čtivým když jsi sama předlohou žít život je strach milovat o probuzení do okamžiku a není třeba se roubovat motýl a člověk, o průniku
Vzpomínky na prožitou rozkoš jsou delší a věrnější než přítomnost. A proto buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš. Protože pak kouzlo milování spočívá v odhodlání nezneužívat druhé jen k pouhé rozkoši v přítomnosti, ale milovat navždy.
nejsi opěrný bod klikám na myš, že jde mi pláč do našich vod říkám ti lásko, bojím se neuvěříš a tak jdu dokola slabikám tu hloubku neproměříš lásko jsi tombola
Michal Zachar
.................................................................... Zanechat zbytečných činností a věnovat se tomu jedinému, co má smysl. Životu. S láskou. A pokud je láskou celý život, tak celému životu.
Upřímný vztah sama k sobě, který nepřehlíží realitu smrti a pomíjivosti. Kvůli němu se necítíme ve své kůži a jsme úzkostliví. Když plně zakusíme beznaděj a přestaneme doufat v něco lepšího než je prostě přítomný okamžik, začne se v nás rozvíjet radostný vztah k vlastnímu životu. Spoléhajíc na sebe, v přátelství se sebou, neutíkající, navrátivší se k holým faktům.
hledal jsem jisté bezpečí přitahoval na chvíli smrt když v noci ze sna zaječím svěží vzduch, dýchavičný chrt
podstatou života je tíha sladká strnulá bez uvolnění a cestářovou rovina je pýcha to dál odděluješ svoje probuzení
jsem živý i když bez sedla chytám se stonku, mít to rád na území nikoho chuť dosedla žít znamená znovu a znovu umírat
Michal Zachar
------------------------------------------------------------------------
Každá připomínka smrti v nás probouzí úzkost. Nikdo nechce vidět, že díky ní naplníme svůj život vhledem a soucítěním. Naší snahou je si smrt nepřipouštět. Neustále se snažíme popírat, že proměnlivost je přirozenou vlastností všech jevů a že nám vše protéká prsty jako voda. Klidně spočinout v přítomném okamžiku, uvolnit se v beznaději a s vědomím smrti se nevzpírat tomu, že nic nemá trvalou podstatu. Kromě lásky. I takhle vypadá lidská láska.
Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------
Dávám ti prázdnotu a dávám ti plnost. Kamkoli půjdeš, půjdou s tebou a kdekoli budeš, budeš se usmívat a žasnout nad plností, k níž není co přidat, a nad prázdnotou, jež můžeš naplnit.
zavření v sobě sebeklamem na každý pád padáme do lenochů a než sfoukneš denní svíčku ovaneš hvězd noci prach i když slzy možná na krajíčku chci jen, aby tě nepřikrýval strach
Michal Zachar
------------------------------------------------------------------ Nevidíme věci a lidi kolem takové jaké jsou, ale takové jací jsme my.
to hledám cesty k jádru země sakra, kytky se sami nezalily já vím lásko vykvétáš tu ze mě většinou jsem odraz světel co vysílá vlasů temné rozhraní že by anděl na zem sletěl aby tě přede mnou zachránil většinou jsem rudým koněm a ty jsi stejná jako já, jen cestující ten příběh lásko není jen o něm zdroj všeho je jedno slovo - milující
Michal Zachar
----------------------------------------------------
Když na cestě od lpění k lásce využíváte svého vědomí jako meče odřezávajíc svou závislost na druhých, mějte na paměti tohle: NEPOSPÍCHEJTE, NEBUĎTE NETRPĚLIVÍ a NEBUĎTE K SOBĚ NENÁVISTNÍ. Mohla by snad z některého z těchto přístupů vyrůst vaše LÁSKA? Držte se raději soucitu a střízlivosti. A najednou najdete paradoxně sami sebe v situaci, kdy předmět lpění milujete a těšíte se z něj mnohem víc než dřív, avšak zároveň se stejně tak těšíte i ze všech ostatních věcí a bytostí. A to je lakmusová zkouška, kterou zjistíte, jak milujete. Zbaveni veškeré ho napětí, jenž vám dodávalo dříve ulpívání. A teď se těšíte ze všeho a z ničeho. To protože víte, že to, co vás těší, je ve vás. A i tomu se říká lidská láska. Jak říkávali: "Miluj bližního svého, jako sebe samého."
