Luna Isis (Alisamadim)

zas slýchávám tvé boky

šelestit v ránech nad řekou

vracívám se a rána jsou mi soky

když pohnou se sochou sotva stoletou

a taky na tobě ulpíváš

říkám si sobě oči mžourající

to sválo listí v lese, kam chodíváš

čekajíc jen další zbytečné noční cestující

milovat duši nejednou

tělem dávajícím do srdcí klid

zase mě boky, jak listy pozvednou

láskou jsi jen pro ty, co vidí v očích svit

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------

Photograph: Alexander Merricks + Model: Luna Isis

Láska je tanec, který se dá tančit kdykoli a na cokoli.

Panna a netvor

a tehdy takhle hrál

to bylo v nočním tichu

ten, kdo tvář ti vytesal

dávajíc svému hříchu

jak já jsem se jen ptal

když naše duše bolí

že láska spustí cval

a letí všude po okolí

bez toho, že by vítr vál

ti vlasy hrají větrem

když všude plno skal

a ty jsi jenom světlem

kolikrát taky jsem si přál

skoro netroufám si říct

to, aby život byl jen bál

kde v očích ti chci číst

a já jsi v nich ten král

co snímá kletbu zlou

já možná hledám grál

když tvoje oči žhnou

ve sněhu, co už tál

jsem vody našel dost

zas srdce táhnu dál

deváté srdce pro radost

Michal Zachar

.......................................................................................................

Žít jenom proto, aby člověk žil, to je dost málo. 

Život musí obsahovat hodnoty, pro které stojí za to žít.

Možná...(I Miss You Every Moment)

možná, že ze závisti...

možná, že hrnek s čajem...

možná, že šustí listí...

možná, že jen si hrajem...

možná, že jsou i jiní...

možná jde o velbloudy...

možná jsem srdcem líný...

možná jde o silné proudy...

možná se spoléháme...

možná že napodruhé...

možná, že zaléváme...

možná, že co je suché...

možná jsou diamanty...

možná, že za dar nebe...

možná, že s exulanty...

možná, že srdce tepe...

Michal Zachar

------------------------------------------------------------

Svět se ničeho tak nebojí jako nové zkušenosti,

protože ta nahradí tolik starých zkušeností.

I miss you

když zrnka času utíkající hodinám

a za pět minut dvanáct píšeš čas

kdo rozeběhnul ten stroj, já se ptám

 a marně hledám ve tmě jas

kam šli ty kroky a co vše se děje?

otázky dávajíc očím pozornost

utrousilo srdce kousek beznaděje

a řeklo, že dál už nejde, dost

co zkoušíme otočit svým časem?

slova? smrt? lásku, co zbývá?

své kroky volající pevným hlasem

miluji tě - to je, co ve mně splývá

Michal Zachar

..................................................................................

Přízraky (Chop suey)

láska je mistr

co nebere žáky

učí být kanystr

nás za hořáky

zahání překážky

u naší povahy

účinky vyrážky

sypeme z výstrahy

zkoušíme naplno

rozpálit do běla

jatečnou skvrnou

nábojem do děla

bystříme o duši

hladíme zázraky

trháme si růži

z Jericha přízraky

Michal Zachar

..............................................................................

Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...

Eso (Shadow on the wall)

jsem výtah do nebe

a sjíždím do pekla

zamilován do tebe

ano tys mě vypekla

přecházím překážky

říkám mám tě rád!

drtím tě do podrážky

píšu si tě do ztrát

jdu na divnou kartu

ústa se dotkla ničeho

do praskliny na rtu
vdal jsem svatého

sex bez lásky je pryč

a ty jsi tady sama

zlomil´s zámku klíč?

aby bylo drama?

sazím se, že stačíš

možná na to, co máš

než srdcem stlačíš

krev, kterou mi dáš

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------

Láska je slepá a láska taky otevírá oči. A tím, co je uvnitř našich hlav, se navzájem lišíme stejně jako se lišíme tím, co máme zvenčí.

Můj anděli (Mon ange)

nikdo nás nezachrání

to před samotou vran

a že křídly bez přestání

mávej do všech stran

můj anděli, kdes stál?

když rozloučení mává

v žilách ženeš krev dál

pláče i tvá hlava plavá?

samota nesluší nikomu

a i když to říkáš znova

nic netíží jádro atomu

víc než prázdná slova

Michal Zachar

-----------------------------------------------

Více významu, méně slov.

Stojící v zimě (In The Cold I'm Standing)

jsem hmota bez formy

a tu mi dává čas

co dávám za normy

a pouštím si je v nás?

jsem láskou beznaděj

a jsem já celá role?

mám vliv na každý děj

nahoře tak i dole

jsem kdosi v prostoru

kdo chápe jiné?

a kráčejíc v mramoru

zářící do jediné

jsem jen chvíle dotyků

a mých pozorností

než zmrzneš v návyku

už jsem se dlouho postil

Michal Zachar

.............................................................................................

Celý svůj život jsem prožil mezi mudrci a nenašel jsem pro člověka nic lepšího, než je mlčení. A uvědomil jsem si, že s jednou láskou člověk v životě nevystačí, ale dostane se s ní nejdále.

Jeruzalém (Jerusalem)

když opouštíš se navždy

a tvá duše volá navěky

to, jak děkujeme každý

v divadle život za štěky

kolem nás poletuje život

se svými křídly motýla

jak zedník klade zdivo

domu, co tvaru nabývá

a když  postavíme chrám

zavěste zvony na zvonici

je to ten, co nám byl přán

na naše srdce čekající

Michal Zachar

.......................................................................................

foto DANTE ART PHOTO

Podstatou vztahu nejsou jizvy, minulost, budoucnost ani přítomnost, ale dary, jež v sobě nacházíme v důsledku toho, že ve snaze nalézt pravdu překročíme hranice vlastní rozmazlenosti a stavu, kdy se obětujeme v kolotoči všemožných rolí a pravidel.

Dotýkání (Blessing)

zas jdeme spát

děti nedospělé

k dotýkání ztrát

jsme osamělé

kdo otvíráš brány

těch snů, co spí?

komu jsou přány

když jsme tví?

dotýkám se tě

Bože uvnitř sebe

a ty na parketě

srdcem třepeš

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------

V den, kdy se žena vzdává tobě, dělá, jako by ti prokazovala kdoví jakou milost. Avšak vytkneš-li jí, že se vzdala jinému, odpoví ti, že onen dotyk je příhodou bez jakéhokoliv významu. Neznajíce významy svých dotyků a jejich sdílení s ostatními jsme takto v ruletě zvané život jen placatou otáčivou plochou poskytující prostor kuličce.

Potřeby (Nine gate)

jako když zapaluješ lampu

se rozhořela duše má

jako když na startu trampu

shoří chvíle vítězná

jako když tvoje láska bodá

a nerozumíš ničemu

jako když tě lov jen hlodá

chceš patřit prvému


jako když potřebou bolesti
vytváříš zase znova
jako když odpor pro štěstí
hledá tvá bosanova


jako když nenaplníš potřeby
a zůstaneš sám stát
jako když ti srdce poklepy
říkají ať jdeš psát

Michal Zachar
-------------------------------------------------------

A´t už jsme se zastavili kdekoliv, vždy můžeme jít dále. Utrpení znamená, že tomu právě teď jen nerozumíme. Ale to není důvod pro to nejít dál...

Jsi (Nine gate)

a pěšáci znavení jdou

jak s větrem plným deště

a prázdné hory lžou

to, že nejsi hvězdou ještě

zářivá bez výhrad

a oslnivá pro oko je dar

možná tě nemá rád

každý z nás, kdo vidí dal

opravdu poznat sebe

je být hvězdou s deštěm

a nepřevýšíš nebe

je čas to uchopit už pevně

uznávám ducha v nitru

ve vlastním já, které je darem

spáči k vlastnímu jitru

když stáváš se svým jarem

a pro ty všechny pěší

co hledají ve hvězdách my

jsi ta, co lampu věší

ten zázrak lásky do naší tmy

Michal Zachar

----------------------------------------------------------------

Uznej, že jsi hvězda a dovol, ať se ztratí všechno, co ti brání zářit. Rozhodni se, že nikoho a nic nebudeš využívat k tomu, aby ses držel zpátky. Rozhodni se naprosto a bezvýhradně milovat. Protože nic jiného tě už není hodno. A nebylo a nebude.

Když umíráš (Lower your eyelid to die the sun)

 

miluj bez příkras

miluj bez ptaní

miluj ať jiskra

miluj ať nezraní

miluj se životem

miluj se dál a víc

miluj za plotem

miluj si sníc

miluj pořádně

miluj bez dechu

miluj posvátně

miluj i útěchu

miluj nastokrát

miluj srdce své

miluj za mokra

miluj se a chvěj

miluj lásko má

miluj pro Boha

miluj a jediná

miluj nebohá

miluj světlem

miluj i tmou

miluj během

miluj jak jdou

miluj v ústraní

miluj velice

miluj bez ptaní

miluj za tisíce

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------------------

Markétě

Člověk miluje, protože miluje. Není k tomu žádný důvod.

Ztratil jsem sám sebe (I've lost myself)

čím více milujeme, tím víc roste láska v nás

láska je sice požehnání, ale taky nebezpečí

nepředvídatelná síla svobody, když roste čas

každý, kdo chce milovat otevírá ho ve výsečích

čím více milujeme tím blíž jsme k tomu růst

když někdo milujeme stáváme se tím vším

a nemusíme rozumět třeba dotyku tvých úst

v ten moment se začne dít to, o čem sním
ve chvíli, kdy se dáme cestou hledání lásky
i láska nám vychází vstříc a zve náš hlas
mlčící k hrám, boříce světy bez masky
přichází slova okamžik a zachrání nás

Michal Zachar

Melodrama mysli (Melodramma)

co je to, co přijímá?
kdo je to, co vnímá?
mám rád, že pojímá

kříž rozumu se snímá

jsi stále mojí melodií

hlasem z mého nitra

smysl, co druzí využijí

aby i jim duše špitla

nemáš tu žádný tvar

ty, co přijímáš to vše

sedící u domu jak car

bereš dobré nebo zlé

a návštěvníci chodící

na mši tvých vjemů

ty poslední z věřících

vnímáš cit ke všemu

Michal Zachar
...........................................................................................
foto: Lucie Van Koten

Když přijdete na návštěvu, přijme vás majitel domu. On je ten, kdo přijímá návštěvníky. Když vašimi smysly vstoupí smyslové vjemy, kdo přijímá je? Co je to, co vnímá? Opravdu si myslíte, že je to mozek? A je tedy mozek majitelem vašeho domu? Nebo je to melodie duše? Drama vztahů mezi ní a myslí. Melodramma...

Nejtemnější hodina (Darkest Hour)

dnes ráno přišel mráz

přišel až do morku kostí

proměnit se můžeš v ráz

já křehké srdce hostím

k čemu ho jen přirovnat

zářící podstatu nekonečna

stačíš si větu urovnat

láska, že je i nebezpečná

a mluvit o té podstatě

klam je tajemství forem

kde jedno končí klikatě
a druhá začíná chorem
na všechny strany světa
trčící prázdnota, co zbývá?
a zpívám si dál popleta

můj zvon se ještě kývá

Michal Zachar

.............................................................................

Jednoho dne, až světla pohasnou, jen víra zůstane, víra že se světlo vrátí. Jednou, až temnota zavládne, jen naděje zůstane. Naděje, že znovu přijde den.

Do slávy (To Glory)

odešla i poslední myšlenka

přede mnou chvěje se celek

svit měsíce je má vstupenka

do prázdna srdečních délek

zrcadlo mé duše oproštěné

svět pronikající vodní lázní

jsou zázraky stále neviděné

oči mého domu, co blázní

mám-li hlad, najím se nyní

pohledem samoty naplnění

co vnáší až sem do jeskyní

neklid z toho, co je vyústění

přes hlavu hážu své roucho

a najednou se ztiší ten svět

do slávy mnicha z hor dlouho

bude mé srdce se chvět

Michal Zachar

.......................................................................................

Největším uměním je ve štěstí neztratit rozvahu a v neštěstí klid.

Srdce (Heart)

stojím mezi nebem a zemí

do modré dálky odplouvá loď

usmívající se a dobře je mi

v srdci mém letí vzducholoď

rudými listy javory pláčou

a podzimní rosu vloček v okolí

závratně tančí, když skáčou

odvezla´s píseň, mé city nikoli

zafoukal vzhůru do kopců

vítr a měsíční svit ve tmě studí
poutník jde k horám ledovců
v srdci mám smutek po vyplutí
zlato na tělech soch obrůstá
mechem a z prachu slz proletí
že já jsem tebou přerůstán
to padají z hor mé slzy dojetí

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------

Moudrý si zajisté sám utváří šťastný osud.

Černý den (Black day)

jsem tulákem po hvězdách

smějící se světu z mostu

kontinent odkud jsem plách

mě škrtnul ze svých hostů

proud vody probuzení zpívá

a listy na stromech tančí

jsi chtivá, mstivá, lživá, čtivá

nosíš sebou touhy samčí

k tomu skrývanému v dešti

dosud nepronikly svatí

tisíce křídel andělů, co leští

jsoucí a předpojatí

dnes nocí zní výkřik zvonů
bloudím tě i dosahuji
nevím, co nevím až z tónů

černý den si zabarvuji

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------

Vše, co považujeme za barvu je odrazem naší vlastní duše. 

A jak si my zbarvíme svůj svět, tak takovým i bude.

Černá díra (Black Hole)

básním za jasné noci

až přilézá ke mně i mráz

vítr skučí bez pomoci
rostou si husté lesy v nás


noční vzduch rozpaluje
až děsivý cinkot nespavců
k branám snů doputuje
nelidský řev těch všežravců


osaměle zívající vírou
hledám tě ještě doutnající
prázdnou a taky čirou
jsem černou dírou cestující

Michal Zachar
--------------------------------------

Je tu cosi beztvaré a úplné, co se zrodilo mezi nebem a zemí, jak podivné a nehmotné! Stojí to samo neměnné, působí všude a na vše a není ohrožováno ničím. A tak mu říkáme TAO.