neděle 22. ledna 2012

V zámezí (Amadeus on the Nile)


neobjevujíc myšlenky
sedím si na měsíci
a srdce výklenky
zaplavující

nedávám možnosti
jen tak se houpá
slabost radosti
je skoupá

bdělosti zrozená
čirá pozornost
jsi bez jména
osobnost

nestavím protiklady
vody v nebesích
láska je tady
v zámezí

Michal Zachar
............................................................................................
Žádost vychází z předpokladu, že věci existují a z vlastnického postoje vůči nim. Tento vztah nikam nevede, protože činnost je vždy poznamenána vedlejším a skrytým motivem.

pátek 20. ledna 2012

Vedle mě (Next to me)


zase jsi vyloupnut ze tmy
a můj obraz jako klíč
čekala jsi zas až se setmí
než mě hodíš jako míč


dodávám ti kruté rámy snů
propadáš zálibou
koulíš se mnou před branku
tou rukou bohulibou


tak se mi koukej rovně do očí
jdeš ze sklepa zvíře
kdo z nás dvou si tam seskočí
sem vedle mě v díře


jsme dva tělem, myslí i duší
a někdy je nás dost
mám tě rád aniž kdo, tuší
že jsi má skutečnost

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Smyslem vlastního života je pochopit, že dvě spojené poloviny
v jednom člověku jsou více než jeden muž či žena sám v sobě.

úterý 17. ledna 2012

Proč? (Why)


proč je někdy jako příčina
nikdy si nenech 
zaslepit místo, kde začíná
srdce v třmenech

proč jsou slova zbytečná
která protečou
každým srdcem skutečná
ta slova nelžou

proč tvá duše bloudí mimo
zavátých stop
místo, aby šla jen přímo
tam je vchod

proč láska žije jak strom
láska jako taková
v tom, kdo miluje, ne v tom
kdo je milován

Michal Zachar
----------------------------------------------------------
autorem fotky je Radka Szabová

Tento sen (This dream)


opět začínám snít
možná je to náhoda
když není co mít
třeba mně vyhlodá

a dírou v hlavě
miluji sny pro ráno
možná ty právě
lásky mají přidáno

tento sen sám
milý polibek hmoty
strhává ten krám
vrhá mě do samoty

Michal Zachar
..................................................................
Kdo opravdu miloval a je zklamán,
je ochoten spíše nežít než nenávidět.

pondělí 16. ledna 2012

Létající vody (Flying Water)


ztracená slzou v moři
tvé létající vody
ve mně má bolest hoří
nevidíce schody

očistím duši kapkami
setu balzamik
tryskající, co podá mi
ruku a říká dík

mám možnost uvidět
tu rovnováhu
z které vystoupil svět
na naši dráhu

tím smiřuješ poznané
s nepoznaným
radosti skrz posbírané
slz jmenovaným

bolest omývaná slzou
létajících vod
soumraku magií drzou
jsem pevný bod

Michal Zachar
---------------------------------------------------------
věnováno Janu Mendělovi

Existuje špína, kterou očistí pouze slzy... Jana Matulová

neděle 15. ledna 2012

Tady v mém srdci (Right Here in My heart)



poznávám nepoznané
se spícíma očima
rozdávám pro neznámé
jen to, co spočítám

láska nám ubíhá v času
srdce jde kudy kam
v poušti života zažít krásu
je obrázkový hlavolam

s čímkoliv oslovíme den
zakřičíš to do noci
co dáváš, ten text je čten
tady v mém srdci

Michal Zachar
..........................................................................

Mír přináší bohatství, bohatství přináší zpupnost, zpupnost přináší válku, 
válka přináší chudobu, chudoba přináší pokoru, pokora přináší mír.

sobota 14. ledna 2012

Řekni mé jméno (Say my name)


řekni mé jméno
a prosím ještě jednou
jsi na zapřenou
láskou nedohlednou

řekni mé jméno
a já se vrátím ze tmy
duší neposednou
když dřív se setmí

řekni mé jméno
a kolikrát si jen chceš
zmínky nevyblednou
ani z toho, čím byla lež

řekni mé jméno
možná, že to nezabolí
víš, že zapřenou
hrajeme pro cokoliv

řekni mé jméno
ať ožiju tvým dechem
a v něm zachyceno
bylo, je a bude všechen

Michal Zachar
.....................................................................
Usměj se, lásko, třeba slzami, když jméno vepsali jsme ke jménu, 
my dnes to zlaté slunce nad námi vzali jsme do našich prstenů.

Magie slov (Strangely Beautiful)


magie slov zná ztráty nekonečna
kroužící vírem chvil současnosti
ta krása je myslím nebezpečná
když vidíš všechny souvislosti

člověk v minulosti nemá stopu
ta podstata stvoření je navždy
pevná část hrází, co nevykopu
a jiskry nekonečna má každý

skutečnost žije ve světlo Boha

po té, co se slovo stalo tělem
jediná jsi byla ze všech mnoha
než jsi se lásko stala nepřítelem

Michal Zachar
..................................................................................................
Většinu toho, co se děje, my lidé vnímáme jako činnost. Jako pohyb. Jako výkon. A naše JÁ předpokládá, že právě to znamená být plodný a tvořivý. Teprve, když se JÁ projeví jako úplné nic, jako stín neschopný uzvednout i nepatrnou částečku prachu, teprve tehdy v nás rázem a v jediném okamžiku ožije člověk.

Plynoucí jako voda (Flow Like Water)


možná jsem tě měl na dosah
možná jsem tě i chvíli spatřil
jak se láme slunce na řasách
a v paprscích jsem nevyjádřil

to, co vnímám srdcem spolu
to s naším dechem tónů slov
stavíme nohy u jednoho stolu
když láska k životu už není lov

možná jsem jen nepochopil
modlitbu v zárodku nesmělou
a srdcem jsem tě neuchopil
i když rozum znal tě dospělou

Michal Zachar
.......................................................................
Nebe a země. Dech a hmota. Síla a moc našeho ducha jsou odvozovány právě z tohoto napětí mezi nimi. A celý svět naší duše touží po viditelné formě. Jako ty, jako já.

Vlny



každý den vás potkávám
a kdo se na mě usmívá?
blesk s vědomím já sám
jen možná maska slušivá

jen sebe přesvědčujeme
že jsme součástí širokých
 z vod i země roztančené
až do výšek vysokých

osaměle bydlící si v těle
každý v nějakém jiném
to když pronikáš bděle
mým světem svým činem

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------
Jsme světem v našem těle, jenž nám bylo propůjčeno.
Na chvíli. Našeho života...


čtvrtek 12. ledna 2012

Lehký jako pírko (Light as a feather)


lehký jako pírko
si někdy připadám
že je život chvilkou
a věř jeho přísadám
byli jsme dva smělí
bylo jen jedno srdce
každý den jsme měli
osud slova ve vývrtce
kolikrát tíha skoupá
když noří život z vln
poslední nás houpá
tak se jen přání splň
a tak si nás láska
světem zase stočí
a jako bič zapráská
zbarvená je podle očí

Michal Zachar
.......................................................
Hoď kámen do rybníka a tento svět už nikdy nebude takový, jaký byl.

Vy nevíte, co je to láska (You Don't Know What Love Is)


vy nevíte, co je to láska?
když moře šumí pod oknem
když dřevo tiše praská
v krbu tím vykládaným snem

zatopím i pro ty další
jsi to dřevo, co do něj házím
když nepřihrávám falší
to kvůli času s tebou sázím

láska nejde na hodinu
ale ani na měsíců pár spát
biješ srdcem kovadlinu
do tvaru láskou bít a vytrvat

tak ty chceš umřít sám?
že zbude láska nespoutaná?
bez tebe jen si usychám
na druhý břeh už vidím z rána

tak nevíte, co je to láska?
žít životem toho, koho milujem
laská se mi samohláska
z vína slov, co si tady lisujem

Michal Zachar
--------------------------------------------------------
Okamžiky bývají malých rozměrů, ale duchovně nám vystačí možná na celý život. Jen je musíme prožívat s člověky a ne s lidmi. Lidí je spousta, člověka abys pohledal.

středa 11. ledna 2012

Sen jednoho muže (One man's dream)


tak si tak někdy říkám
jak to, že jsme ještě tady
když odnikud nikam
vstupujem zadními vrátky
do zahrady
snů života, co už je
budoucí o představách
jak se sen pozoruje?
to jsou křídla letu zpátky
jen splývavá
život je sen Mojžíše
co odbočil k hořícímu keři
nevěděl, kdo napíše
zve nás věčnost splátky
kdo neuvěří?

Michal Zachar
................................................................

Když muž miluje ženu II. (When a man loves a woman)


existuje místo
kam odchází
i světlo svíček?
tak, že je jisto
před zápražím
máš ten klíček?
tajné nanečisto
dnů s nesnází
a malý míček?
neznámé číslo
paměť neschází
do svých kliček
tak ty šachisto
žiješ ve fázích
hledání sklíček
příchuť čisto
věčnost extází
sousto hříček

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------------------
Láska je jídlo s příchutí věčnosti, ale taky je to sousto pořádného nic. 


úterý 10. ledna 2012

Formovat (Yanni)


když mám tě učit o Bohu
vlasy tiše sténají prosbou
nemohu přijít na tu polohu
do které tvé ruce pozvou


hra skutečnosti s fantazii
když jsem tě začal milovat
naplněn, co jiní neprožijí
srdcem si lásku formovat


láska není jen milování
tvé tělo s duší hazardu
falešná očím nezaclání
může zemřít, na pravdu

Michal Zachar
---------------------------------------------------------

Jsou lidé, kteří sice milují své bližní, ale tak primitivním způsobem, že jim působí jen bolest. Ulpívající na svých představách falešných obrazů, do kterých se zahledělo naše ego. Kdo opravdu miloval a je pak zklamán, je ochoten spíše nežít než nenávidět. Láska ne, ale představa o lásce, ta sama o sobě může být mnohdy slepá. Proto ji doprovázejme vždy pravdou! Ale pravda může být někdy bezcitná. Proto ji čiňme prostřednictvím lásky přijatelnou.

neděle 8. ledna 2012

Řeka (The river)


kdo ví, jak často přichází 
člověk během života k sobě
do řeky života po hrázích
topící se toužící po podobě


to ty, kdo přijdeš vodu pít
i ty, co někdy jen z řeky nabírat
ten smír v odrazu záře štít
nebude nikomu doušek odpírat


až najdeme kámen k pití
ten, co se říká, že byl mudrců
tak budeme na konci bytí
zase jen kojenci matce u prsů


řeka mlčí slovo tiše plyne
jedna slza sází jedno písmeno
sedím si a čtu si v zátočině
soucit bytí, i když je námi míjeno

Michal Zachar
.....................................................................................................
Prostřednictvím písmen slov nejsme nikdy jen v přítomném okamžiku.
Žijeme dávno ve věčnosti. Ale musíme se jí jen naučit znovu číst.

7 sekund (7 seconds)


zas vysévám tvá slova
a učím se je dávat do řádků
jdou směrem do rájova
kde se slaví, i když bez svátků

a větry bytí tančící mezi
v duši máš místa víc než dost
jinakost slova pro genezi
stačí i sedm sekund pro radost

když věčná radost bytí
zatančí mezi kapkami tvé krve
vyhlédli ti dosud skrytí
milováním říkám životu své trvej

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------------
Duše je to nejintimnější místo. S duší druhých se setkáváme dříve než s jejich tělem. Setkáme-li s jejich duší a tělem jako s celkem, vstupujeme úplně do jejich světa. Kdyby si člověk uvědomoval hloubku a krásu takového setkání a přistupoval k němu citlivě a s láskou, mohl by poznat nové možnosti milování, jeho radosti a extáze. A takové milování může v partnerech otevřít pramen hluboké lásky. A znovu by se tak spojili i se světlem ducha, který je tím třetím mezi nimi a vstoupili tak do kruhu odvěké sounáležitosti, které v podstatě vděčí za svůj vztah.

Nerozhodný (Undecided)


vnímám své obrazy
vychován k tomu, který je vhodný
někdy mně zamrazí
to když jsem najednou nerozhodný

upouštím se do hlubin
mých daných paměťových sklípků
kde řadící se do skupin
zhodnotím, zabalím a řeknu v klídku

zahodím to, co nechci
a budu mít chvíli jen dovolené sny
jezdíte taky na slepci?
já barvu z obrazů jsem už dávno smyl

Michal Zachar
.................................................................
Život nám přináší všechno. Důležité je všechno.
Nerozdělovat jej sobě a ani jiným.


sobota 7. ledna 2012

Kam patřím (Where I Belong)


dívám se na oblohu
a po cestách srázných
pomohu, když nemohu
vnímat věk krásných

let, co došli ke stromu
obepínajícího korunou
svět jdoucí k jednomu
objetí už asi nebudou

duše je tvůj vánek bytí
v úchvatném žije rytmu
kdo koho vlastně chytí
zrcadlem algoritmů?

Michal Zachar
............................................................................................
Až půjdeš krajinou, podívej se na zvířata. Jsou to tví starší bratři. Jsou tu již miliony let. Nevědí nic o Freudovi, Ježíši, Buddhovi. Ani o Wall Streetu, Pentagonu a Vatikánu. Nezajímají je naše intriky a záměry či potřeby. Ona už se zabydlela ve věčnosti. A mlčí. Mlčí?

pátek 6. ledna 2012

Ze mě (Land anaka)


naslouchám tvým očím
když vyháníš mě z noci
do srdce jen si vkročím
kde mám tě v mé moci

ruka je schovaná dnem
logika posvátných míst
skrz srdce jde krev ven
do tváří, kam jdu tě číst

jako on proudí do světa
aby nám všem pohyb dal
člověka láska je rozseta
a srdce ze mě dává cval

Michal Zachar

.......................................................................................
Jednání člověka je plno tajemství. A přebývá v něm síla ráje.