Vlny

každý den vás potkávám

a kdo se na mě usmívá?

blesk s vědomím já sám
jen možná maska slušivá

jen sebe přesvědčujeme
že jsme součástí širokých
 z vod i země roztančené
až do výšek vysokých

osaměle bydlící si v těle
každý v nějakém jiném
to když pronikáš bděle
mým světem svým činem

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------
Jsme světem v našem těle, jenž nám bylo propůjčeno.
Na chvíli. Našeho života...

Lehký jako pírko (Light as a feather)

lehký jako pírko

si někdy připadám

že je život chvilkou

a věř jeho přísadám

byli jsme dva smělí

bylo jen jedno srdce

každý den jsme měli

osud slova ve vývrtce

kolikrát tíha skoupá

když noří život z vln

poslední nás houpá

tak se jen přání splň

a tak si nás láska

světem zase stočí

a jako bič zapráská

zbarvená je podle očí

Michal Zachar
.......................................................

Hoď kámen do rybníka a tento svět už nikdy nebude takový, jaký byl.

Vy nevíte, co je to láska (You Don't Know What Love Is)

vy nevíte, co je to láska?

když moře šumí pod oknem

když dřevo tiše praská

v krbu tím vykládaným snem

zatopím i pro ty další

jsi to dřevo, co do něj házím

když nepřihrávám falší

to kvůli času s tebou sázím

láska nejde na hodinu

ale ani na měsíců pár spát

biješ srdcem kovadlinu

do tvaru láskou bít a vytrvat

tak ty chceš umřít sám?

že zbude láska nespoutaná?

bez tebe jen si usychám

na druhý břeh už vidím z rána

tak nevíte, co je to láska?

žít životem toho, koho milujem

laská se mi samohláska

z vína slov, co si tady lisujem

Michal Zachar

--------------------------------------------------------

Okamžiky bývají malých rozměrů, ale duchovně nám vystačí možná na celý život. Jen je musíme prožívat s člověky a ne s lidmi. Lidí je spousta, člověka abys pohledal.

Sen jednoho muže (One man's dream)

tak si tak někdy říkám

jak to, že jsme ještě tady

když odnikud nikam

vstupujem zadními vrátky

do zahrady

snů života, co už je

budoucí o představách

jak se sen pozoruje?

to jsou křídla letu zpátky

jen splývavá

život je sen Mojžíše

co odbočil k hořícímu keři

nevěděl, kdo napíše

zve nás věčnost splátky

kdo neuvěří?

Michal Zachar

................................................................

Když muž miluje ženu II. (When a man loves a woman)

existuje místo

kam odchází

i světlo svíček?

tak, že je jisto

před zápražím

máš ten klíček?

tajné nanečisto

dnů s nesnází

a malý míček?

neznámé číslo

paměť neschází

do svých kliček

tak ty šachisto

žiješ ve fázích

hledání sklíček

příchuť čisto

věčnost extází

sousto hříček

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------------------

Láska je jídlo s příchutí věčnosti, ale taky je to sousto pořádného nic. 

Formovat (Yanni)

když mám tě učit o Bohu

vlasy tiše sténají prosbou

nemohu přijít na tu polohu

do které tvé ruce pozvou

hra skutečnosti s fantazii
když jsem tě začal milovat
naplněn, co jiní neprožijí
srdcem si lásku formovat


láska není jen milování
tvé tělo s duší hazardu
falešná očím nezaclání
může zemřít, na pravdu

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Jsou lidé, kteří sice milují své bližní, ale tak primitivním způsobem, že jim působí jen bolest. Ulpívající na svých představách falešných obrazů, do kterých se zahledělo naše ego. Kdo opravdu miloval a je pak zklamán, je ochoten spíše nežít než nenávidět. Láska ne, ale představa o lásce, ta sama o sobě může být mnohdy slepá. Proto ji doprovázejme vždy pravdou! Ale pravda může být někdy bezcitná. Proto ji čiňme prostřednictvím lásky přijatelnou.

Řeka (The river)

kdo ví, jak často přichází 

člověk během života k sobě

do řeky života po hrázích
topící se toužící po podobě


to ty, kdo přijdeš vodu pít
i ty, co někdy jen z řeky nabírat

ten smír v odrazu záře štít
nebude nikomu doušek odpírat


až najdeme kámen k pití
ten, co se říká, že byl mudrců
tak budeme na konci bytí

zase jen kojenci matce u prsů


řeka mlčí slovo tiše plyne
jedna slza sází jedno písmeno
sedím si a čtu si v zátočině
soucit bytí, i když je námi míjeno

Michal Zachar
.....................................................................................................
Prostřednictvím písmen slov nejsme nikdy jen v přítomném okamžiku.
Žijeme dávno ve věčnosti. Ale musíme se jí jen naučit znovu číst.

7 sekund (7 seconds)

zas vysévám tvá slova

a učím se je dávat do řádků

jdou směrem do rájova

kde se slaví, i když bez svátků

a větry bytí tančící mezi

v duši máš místa víc než dost

jinakost slova pro genezi

stačí i sedm sekund pro radost

když věčná radost bytí

zatančí mezi kapkami tvé krve

vyhlédli ti dosud skrytí

milováním říkám životu své trvej

Michal Zachar

----------------------------------------------------------------------

Duše je to nejintimnější místo. S duší druhých se setkáváme dříve než s jejich tělem. Setkáme-li s jejich duší a tělem jako s celkem, vstupujeme úplně do jejich světa. Kdyby si člověk uvědomoval hloubku a krásu takového setkání a přistupoval k němu citlivě a s láskou, mohl by poznat nové možnosti milování, jeho radosti a extáze. A takové milování může v partnerech otevřít pramen hluboké lásky. A znovu by se tak spojili i se světlem ducha, který je tím třetím mezi nimi a vstoupili tak do kruhu odvěké sounáležitosti, které v podstatě vděčí za svůj vztah.

Nerozhodný (Undecided)

vnímám své obrazy

vychován k tomu, který je vhodný

někdy mně zamrazí

to když jsem najednou nerozhodný

upouštím se do hlubin

mých daných paměťových sklípků

kde řadící se do skupin

zhodnotím, zabalím a řeknu v klídku

zahodím to, co nechci

a budu mít chvíli jen dovolené sny
jezdíte taky na slepci?

já barvu z obrazů jsem už dávno smyl

Michal Zachar
.................................................................
Život nám přináší všechno. Důležité je všechno.
Nerozdělovat jej sobě a ani jiným.

Kam patřím (Where I Belong)

dívám se na oblohu

a po cestách srázných

pomohu, když nemohu

vnímat věk krásných

let, co došli ke stromu

obepínajícího korunou

svět jdoucí k jednomu

objetí už asi nebudou

duše je tvůj vánek bytí
v úchvatném žije rytmu
kdo koho vlastně chytí
zrcadlem algoritmů?

Michal Zachar
............................................................................................

Až půjdeš krajinou, podívej se na zvířata. Jsou to tví starší bratři. Jsou tu již miliony let. Nevědí nic o Freudovi, Ježíši, Buddhovi. Ani o Wall Streetu, Pentagonu a Vatikánu. Nezajímají je naše intriky a záměry či potřeby. Ona už se zabydlela ve věčnosti. A mlčí. Mlčí?

Ze mě (Land anaka)

naslouchám tvým očím

když vyháníš mě z noci

do srdce jen si vkročím

kde mám tě v mé moci

ruka je schovaná dnem

logika posvátných míst

skrz srdce jde krev ven

do tváří, kam jdu tě číst

jako on proudí do světa

aby nám všem pohyb dal

člověka láska je rozseta

a srdce ze mě dává cval

Michal Zachar

.......................................................................................

Jednání člověka je plno tajemství. A přebývá v něm síla ráje.

Chybíš mi každou chvíli můj bratře (I Miss You Every Moment My Brother)

narodit se je být vybrán
nikdo zde není náhodou
s tváří člověka se dívám
bolest a radost duší zvou

dostávám svobodu a víc
zase mám novou identitu
krev pluje žilou na měsíc
nádoba Boha v neurčitu

přicházím z hlubin všeho
tam, kde rozléhá se nic
jsem dobrý i trocha zlého
jsem člověk a nic víc

Michal Zachar
.........................................................................

Říká se, že si Bůh pamatuje. Snad si vzpomene, že ten, kdo je jako Bůh ví, kdo jsme my. Nezáleží na tom, zda to víme my. On to ví. My na to přijdeme. Časem. A když ne? No a co? Máme ho přeci oba celou věčnost.

Jsem prostý jako voda (I Am Simple Like Water)

byl druhý den světa

a vody se rozdělily

jen kapkami posetá

země, co jí posílily

vody jsou nahoře 
bez těch vod dole

nemajíce úhoře
točíce se v kole

smyslem je krůpěj
vířící do prostoru
kreslící se chlubě
bez kouska vzdoru

Michal Zachar
.............................................................................

Tak voda přicházívá z nebe. A tvoří kapkami písmena. Písmena pravdy vody, kterými nám nebe nad námi píše své poselství. Někdy mám pocit, že nevím, jestli nás naučili správně číst.

Pramen (Heru Katsir)

chválíme až znesvěcujem

ukázkou spojení v nás

boty, co sami nikdy neobujem

k hledání největší z krás

a vyslovováním všech slov

ve jménu pravdy

pojmenování toho, co je rov

sypaný tím, co je tady

nutkání chtít vše ukázat

to, i když se stydím

znamení svaté smlouvy brát

za pramen všech lidí

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------
Jsou věci, co jsou prý posvátné.
Víme však, že posvátné je v životě všechno?

Průvod kapek (Corteo)

jsem krůpěj vody

vpadlá na zem

v podobě písmene M

jsem ten, co chodí

padlá s plazem

pro, to co neseženem

jsem malá kapka

z milosti boží

nesoucí vůli ke spojení

jsem mucholapka

z blbosti zboží
jak žába na prameni

jsem slovo naděje

znamení vody

a člověk jako loď pluje

že kormidlo uspěje

k sblížení schody
a další mě následuje

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------------

A jako kapka sjede z nebe na zem, tak i člověk uskutečňuje
svou pouť životem cestou z jednoho světa do druhého.

Hvězdy (Stars)

a prolétáš mým oknem

hvězda zářných pomocí

rozplétáš svým skokem

nevěsta strážných emocí

dívám se na ty okamžiky

kdy jen vzduchu chvění

to hřívám vzaty s díky

skryje si v duchu znění

probíhala za světlem
za druhou tváří života
a trvalá hra s větrem
to duhou září temnota

Michal Zachar
.......................................................................................

Každý může zářit. Jako hvězda. Přidej se.
Ani netušíš, jak je to důležité.
To neví ani hvězdy, když tvoří souhvězdí...

NOVÉ BOHATSTVÍ: Impossible is nothing

NOVÉ BOHATSTVÍ: Impossible is nothing

Umírající svému srdci (dying of a broken heart)

hledávám ráno i večery?

a možná jsem paranoik?

hladívám boky jako litery?

který svět volím? bůhvíkolik

radosti dostala země má

co doteků pro kousek cti

předešla vzpomínka oplzlá

chceš se v něm projevit, snít

předcházím si onen svět?

co kdybych tam neměl klid?

vím, že teď je právě naposled?

kdy tebe mohu si za ženu vzít?

kreslím touhou do sgrafit

a ty jsi tam někde uprostřed

jen láskou srdce chci zaplavit

než si udeří naposled

Michal Zachar

........................................................................

Tóny života hrají rytmem tvé vlastní melodie. Tak hraj, hraj...

Lucifer (legenda o vítězství)

vyhráváš zápasy

o trůny panstva

knížecí grimasy

tvář Boha sňata

nevnímáš výkřiky

duše sní s tělem

nejsme jen lyriky

Bohu nepřítelem

bojovat za krále

rozkazů prost

ke cti a chvále

pro Boha host

tvoříme napětí

soudíme stín

vyhrává vzápětí

kdo Boha ctí

přinášet světlo

tak zkoušej být

padá, co smetlo

ten Boží klid

Michal Zachar

..............................................................................................

Lidé se tlačí k světlu ne proto, aby lépe viděli, ale aby mohli více zářit. Jeho odrazem. Kdy začnou sami hořet? A zapalovat sebe sama, aby jejich vlastní světlo mohlo zářit?

Jen jsem zavřel oči (Just closed my eyes)

vydáváš v srdci nové příběhy

odchází to, co bylo bolestí

vzpomínám, všechny noclehy

těch očí, co přišli na scestí

zavírám oči před propastmi

z toho mála, co mi zbylo

i když vím, že se nezúčastní

víčky zavřenými tě ukrylo

výraz, co je znakem navždy

symboly toho střežíme

já, ty srdce v jménu pravdy

symboly víc než tušíme

Michal Zachar

....................................................................................

Pravda prožitá, tak základní a živá, že ji nelze zachytit
a sdělit pouhými slovy. 
To je můj život.