čtvrtek 5. ledna 2012

Chybíš mi každou chvíli můj bratře (I Miss You Every Moment My Brother)


narodit se je být vybrán
nikdo zde není náhodou
s tváří člověka se dívám
bolest a radost duší zvou

dostávám svobodu a víc
zase mám novou identitu
krev pluje žilou na měsíc
nádoba Boha v neurčitu

přicházím z hlubin všeho
tam, kde rozléhá se nic
jsem dobrý i trocha zlého
jsem člověk a nic víc

Michal Zachar
.........................................................................
Říká se, že si Bůh pamatuje. Snad si vzpomene, že ten, kdo je jako Bůh ví, kdo jsme my. Nezáleží na tom, zda to víme my. On to ví. My na to přijdeme. Časem. A když ne? No a co? Máme ho přeci oba celou věčnost.

Jsem prostý jako voda (I Am Simple Like Water)


byl druhý den světa
a vody se rozdělily
jen kapkami posetá
země, co jí posílily

vody jsou nahoře 
bez těch vod dole
nemajíce úhoře
točíce se v kole

smyslem je krůpěj
vířící do prostoru
kreslící se chlubě
bez kouska vzdoru

Michal Zachar
.............................................................................
Tak voda přicházívá z nebe. A tvoří kapkami písmena. Písmena pravdy vody, kterými nám nebe nad námi píše své poselství. Někdy mám pocit, že nevím, jestli nás naučili správně číst.

Pramen (Heru Katsir)


chválíme až znesvěcujem
ukázkou spojení v nás
boty, co sami nikdy neobujem
k hledání největší z krás

a vyslovováním všech slov
ve jménu pravdy
pojmenování toho, co je rov
sypaný tím, co je tady

nutkání chtít vše ukázat
to, i když se stydím
znamení svaté smlouvy brát
za pramen všech lidí

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------
Jsou věci, co jsou prý posvátné.
Víme však, že posvátné je v životě všechno?

úterý 3. ledna 2012

Průvod kapek (Corteo)


jsem krůpěj vody
vpadlá na zem
v podobě písmene M
jsem ten, co chodí
padlá s plazem
pro, to co neseženem

jsem malá kapka
z milosti boží
nesoucí vůli ke spojení
jsem mucholapka
z blbosti zboží
jak žába na prameni

jsem slovo naděje
znamení vody
a člověk jako loď pluje
že kormidlo uspěje
k sblížení schody
a další mě následuje

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------------
A jako kapka sjede z nebe na zem, tak i člověk uskutečňuje
svou pouť životem cestou z jednoho světa do druhého.

Hvězdy (Stars)


a prolétáš mým oknem
hvězda zářných pomocí
rozplétáš svým skokem
nevěsta strážných emocí

dívám se na ty okamžiky
kdy jen vzduchu chvění
to hřívám vzaty s díky
skryje si v duchu znění

probíhala za světlem
za druhou tváří života
a trvalá hra s větrem
to duhou září temnota

Michal Zachar
.......................................................................................
Každý může zářit. Jako hvězda. Přidej se.
Ani netušíš, jak je to důležité.
To neví ani hvězdy, když tvoří souhvězdí...

neděle 1. ledna 2012

Umírající svému srdci (dying of a broken heart)


hledávám ráno i večery?
a možná jsem paranoik?
hladívám boky jako litery?
který svět volím? bůhvíkolik

radosti dostala země má
co doteků pro kousek cti
předešla vzpomínka oplzlá
chceš se v něm projevit, snít

předcházím si onen svět?
co kdybych tam neměl klid?
vím, že teď je právě naposled?
kdy tebe mohu si za ženu vzít?

kreslím touhou do sgrafit
a ty jsi tam někde uprostřed
jen láskou srdce chci zaplavit
než si udeří naposled

Michal Zachar
........................................................................
Tóny života hrají rytmem tvé vlastní melodie. Tak hraj, hraj...

Lucifer (legenda o vítězství)


vyhráváš zápasy
o trůny panstva
knížecí grimasy
tvář Boha sňata

nevnímáš výkřiky
duše sní s tělem
nejsme jen lyriky
Bohu nepřítelem

bojovat za krále
rozkazů prost
ke cti a chvále
pro Boha host

tvoříme napětí
soudíme stín
vyhrává vzápětí
kdo Boha ctí

přinášet světlo
tak zkoušej být
padá, co smetlo
ten Boží klid

Michal Zachar
..............................................................................................
Lidé se tlačí k světlu ne proto, aby lépe viděli, ale aby mohli více zářit. Jeho odrazem. Kdy začnou sami hořet? A zapalovat sebe sama, aby jejich vlastní světlo mohlo zářit?

sobota 31. prosince 2011

Jen jsem zavřel oči (Just closed my eyes)


vydáváš v srdci nové příběhy
odchází to, co bylo bolestí
vzpomínám, všechny noclehy
těch očí, co přišli na scestí

zavírám oči před propastmi
z toho mála, co mi zbylo
i když vím, že se nezúčastní
víčky zavřenými tě ukrylo

výraz, co je znakem navždy
symboly toho střežíme
já, ty srdce v jménu pravdy
symboly víc než tušíme

Michal Zachar
....................................................................................
Pravda prožitá, tak základní a živá, že ji nelze zachytit
a sdělit pouhými slovy. 

To je můj život.

Život začíná dnes (Now Life Begins)


život začíná dnes
a zase vždy poprvé
když se kus vody vznes
a kra ledu praskla bez krve

životem kniha osudu
píše své verše na hrdiny
a každý ví, že až tady nebudu
vejdem se všichni v řádku na jediný

žijeme jakoby v ledu
zamrzlí v představách snů
toužící šťastní a ty srdce sleduj
přijímej osud než ti samo řekne stůj

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------------------
Kdo touží být šťastný, musí si obstarat to, co mu žádný osud nemůže ukrást. Sebe.

pátek 30. prosince 2011

Poslepu počítám


učíme se žít tak rychle
že ubývá i život sám
na poušti sedím ztichlé
sedím sama, počítám

po zrnku zrnko počítám
spálená v sluneční lázni
vzdálená z houfů vran
prosím všechny ať blázní

písek ze srdce krunýřem
a kde čísel už houšť
čeká, kdo bude rytířem
když přikrývám poušť

poslepu hrabu v písku
odkrývajíce vlastní sprint
stisknu bez zrnka zisku
duši svou, co je labyrint


Michal Zachar
................................................................................
Postupně si uvědomujeme vzorce vlastní slepoty. Učíme se rozeznávat své pudy a vášně, které jsou skutečnými motivy našeho jednání. Nevědomí je stále přítomno a jeho moc je velká. Jsme hliněné nádoby, v nichž je ukryt poklad. Určité aspekty tohoto pokladu jsou nebezpečnější než si uvědomujeme. Osvětlíme-li ho vědomím, přestáváme být vězni. Tím světlem je svoboda.

čtvrtek 29. prosince 2011

Porouchaný (Broken)


to když se prostíráš
je tvůj život krásný
bezduše vymíráš
viděním spásných

s lidmi si hraješ šach
pro srdce ostatním
přeříznutím šlach
toužící neztratím

co smysl tvé otázky
po smyslu života
sbírám ti oblázky
na pláži samota

a všechno malinkaté
vejde se do dlaně
to srdce hrbolaté
bije tak oddaně

Michal Zachar
......................................................................................
Každý, s kým se v životě potkám, mě v ledasčem předstihuje. Tak se od něho učím. Hlavně se však učím to, že člověk může milovat i ty, jež nechce už do konce života ani spatřit. A proto si neberte svůj život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živý...

středa 28. prosince 2011

Nejhezčí věc (The Prettiest Thing)


krvácet očima z přemíry něhy
zraněný uvidět srdce slov
řeky, co probouzí radostí břehy
opouštějící křídla tanců vdov

usínat v náručí očí nevidomých

tajemstvím cesty pokrytou
zbytky, co jsou jen od lakomých
k hudbě z lásky sněhem jdou


neprozradí nikdy své tajemství
oči lidi, jež byste milovali
úspěch života, co mají někteří
rozhodnutí, co by dokonali

žít, tak ať jsou si stále na očích
a z duše je nejhezčí věc
mlčení slzy zázrakem vyskočí
otevřít srdce, to mi věř

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------
Tajemství je tvým sluhou, držíš-li je, tvým pánem, sdělíš-li je.

Někdo jiný (Someone Else)


a život říká jsem někdo jiný
se smrtí spojen v tenkém kolotoči
když dva jsou teď jeden chrt
co běží kolem života, mé činy
co označují srdci ať se nerozskočí
když zkoumají lásku vidí smrt


co milovala poprvé svůj život
jsme jedno v pohledu očí za vzkazy
srdce nechme plynout a plout
odkud a kam jde lásky přívod
do míst, kde jsou tvé krásné obrazy
nech věci do sebe zapadnout

Michal Zachar
.....................................................................................
Je jedno, co jsem, když ty víš, kdo jsem.

pondělí 26. prosince 2011

Besame mucho


všechny polibky jsou variace
na jednu píseň stého osudu
a tak se k nám zase vracej
ty lásko čas štěstí prohlubuj

v písni zní přísaha z melodie
když si tichá v tobě zanotuje
jak voda z krve svět zalije
polibky lásky si pamatuješ

my navždy zůstaneme spolu
když tichá píseň hlavou zavrtí
znám píseň tvého srdce bolu
ty moje a já tvůj až do smrti

Michal Zachar
.........................................................................................
Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa, ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v nás.

Co všechno popírám (Negue)


co všechno můžem říct?
podoba světa tvoříc stíny
a světlem život smíst
rvoucí si k dlaním hrst hlíny

co všechno můžem být?
když se slovo stane tělem
bereme vavřínový list
jsoucí si k sobě nepřítelem

co všechno můžem mít?
když nic, co je za příčinnou
nám říká s láskou klid
jdoucí si k smrti nezahynou

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------
památce Cesaria Evora

sobota 24. prosince 2011

Buď svou touhou

Je úplně normální, že se život člověka odehrává ve vlnách. Stejně tak se nachýlil náš život. Po dlouhém strmém stoupání nahoru následuje mnohdy sešup dolů. Pozoruješ-li moře víš, že vlna jde nahoru a se stejnou razancí i dolů. Opakuji se stejnou. Člověk musí být jenom připraven tomu čelit.

Mnoho kultur lidstva strávilo čas na tom, že se chtělo dostat do stavu NIRVANA, samadhata, jing-jang, božského vytržení a já nevím, jak ještě se ty věci jmenují. Jde však pořád o stále jednu a tutéž věc. Hledání stavu klidu mysli, protože v něm neexistují vlny. Ale ani rozkoše, ale ani bolesti. Dosáhnout tohoto stavu v bdělém vědomí je v podstatě nemožné, proto se lidé uchylují do samoty, kde daleko od vnějšího světa jsou jakoby spící, v polotransu. Nic je tam netrápí, protože mít bolest oni nechtějí.

Může to být a určitě je to krásné. Je to však jedna z cest. Stejně důležitá je i cesta BYTÍ. Prostě normálního světského života. Její hodnota oproti té meditativní a božské cestě odříkání je stejně svatá jako mše v kostele. Chrámem je celý člověk, a věřícím je taky celý ON. A jsme u jádra pudla. Věřící. Člověk, aby mohl činit cokoliv, i strašné věci, musí věřit. Proto je víra v sebe sama tou nejvíce odmítanou disciplínou na světě. Protože, když zjistíš, že si můžeš věřit, pak můžeš dokázat cokoliv. A to je právě to co na tom člověka děsí. Proto si radši nevěří a hledá tu víru jinde, mimo sebe. Víru v rodiče, víru v přítele, víru v kostele, v rodinu atd. ... Ta jediná a nejdůležitější, která je - je VÍRA v SEBE SAMA!

Bez ní totiž ty ostatní opravdu nemohou fungovat. Jak toho dosáhnout? Jít cestou zvanou život a jít hodně daleko sám do sebe! Protože, jak daleko do sebe ujdeš, tolik ujdeš i na cestě naproti ostatním. To je stejná rovnice. Jednou ze základních potřeb člověka je potřeba sounáležitosti. Každý chce někam nebo někomu patřit. Chceme být součástí nějaké skupiny, být členem rodiny a mít také pevný osobní vztah, i vztah k místu, kde pracujeme. Mnoho lidí nespojuje svět domova a práce, dělíme je až příliš často a neuvažujeme o jejich vzájemných vazbách. Mnoho lidí má naivní vztah k systému, jehož jsou součástí. Když se pak systém zhroutí (a to může i sám, nikoliv jejich příčinou) připadají si zlomení, opuštění, zranění a ponížení. Se samozřejmostí bral jejich energii, ale nebral ohled na jejich duši. Jádro je zde = nikdy nenáležej NIČEMU, co je VNĚ tebe. Je dobré, aby tvoje vztahy byly s okolím vyvážené. Nikdy by se člověk neměl cele oddat jenom hnutí, systému či jedinci! Lidé hledají vazby mimo sebe proto, že se totiž bojí náležet sami sobě a svému životu.

Když duše procitne, uvědomíš si souznění sounáležitosti s ostatním světem. Nyní už tvoji touhu nemůže NIC ohrozit. Anglické slovo BELONGING = sounáležitost, je příbuzné se slovem LONGING = TOUHA. Jestliže slovo belonging rozdělíš, vznikne krásný výraz duchovního růstu. BE-YOUR-LONGING = BUĎ SVOU TOUHOU. Touha je cenným instinktem. To k čemu se vztahuje by mělo být hodno tvé vlastní důstojnosti. Především bys měl/a náležet své vlastní niternosti. Pokud náležíš svému nitru, žiješ v souladu se svým vnitřním rytmem a jsi spojen/a s jedinečným pramenem energie v hlubině svojí duše, pak tě nebudou moci zranit změny, kterými logicky prochází naše vnější vztahy - jejich vyhasínání, relativizace a zánik. Stále budeš moci přebývat na svém vlastním území, kde nejsi nájemcem, ale kde jsi DOMA. Tvoje nitro je území, z něhož tě NIKDO nemůže vyhostit, vyhodit, či vyhnat. Je to tvůj POKLAD. A jak říká jedna moudrá stará kniha: "..... a kde je tvůj poklad, tam bude i tvé SRDCE."

Ag borradh...a život se už chvěje touhou po zrození…
A tohle je moje modlitba, ať pomůže i tobě:
-----------------------------------------------------

Kéž tě vede světlo tvé duše.
Kéž světlo tvé duše požehná tvou práci srdečnou láskou a vroucností.
Kéž v tom, co děláš, vidíš krásu své vlastní duše.
Kéž posvěcení, kterého se dostává tvé práci, osvítí, obnoví a uzdraví ty, kdo s tebou pracují, i ty komu jsou určeny výsledky tvé práce.
Kéž tě tvá práce nikdy neunaví.
Kéž v tobě otevře pramen svěžesti, inspirace a nadšení.
Kéž jsi přítomen/na v tom co děláš.
Kéž tvá duše neutone v roztržitosti.
Kéž pro tebe den neznamená břemeno, které musíš nést.
Kéž tě jitro nalezne bdělého, svěžího, plného snů a otevřeného možnostem a příslibům nového dne.
Kéž tě večer zastihne v dobré pohodě, vyrovnaného a naplněného.
Kéž je tvá noc pokojná, bezpečná a klidná.
Kéž tě tvá duše uspokojí, utěší a obnoví.


zdroj: Kniha keltské moudrosti
-------------------------------------------------------------------------

pátek 23. prosince 2011

Opravdově, šíleně, hluboce (Truly Madly Deeply)


kruh hrnčíře, co uhnětl
naše těla podobá se
stromu, co teď rozkvetl
tam, kde toulám se

tak kruh ročních dob
uzavírá se jak zima
a přes díry vidíš plot
srdce je zmrzlá hlína

když je ti v životě zima
a vše jde opravdově
vnímám šíleně to klima
na hluboce a hotově

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------

Každý kruh života, co se nyní uzavírá je naším poznáním, které přinášíme sobě. A my jej uzavíráme v sobě a dáváme jej ven drobnými střípky a to ve dnech vysokých teplot, které umožní kouskům ledu, jenž takto uvízli v našich srdcích, aspoň na chvíli vyplout ven, nazpět do života...

středa 21. prosince 2011

Horník (Moon river)


měsíc jde klást
svou hlavu níž
tvůj dotyk krást
to když jsi blíž
už vnímám tělo
seté světlem
co by se smělo
a ty hned vedle
hebkou má srst
to měsíční svit
podaný ruky prst
vlkem ti chci být
krásná sebrání
odnesou už pryč
překážky a přání
života jsi můj klíč

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------
Jednu polovinu života jsem kolem sebe nastavěl samé zdi a navalil na ně tuny hlušiny ze skal doporučení těch druhých. Tu druhou mám na to, abych, i když postupuji za rok o milimetry, se zkrvavenými nehty, odřenými lokty a tupými zuby prorazil cestu skálou tam na druhou stranu, kde je slunce, voda a čerstvý vzduch. Stále jen budu odklízet překážky, které jsem si v první polovině života postavil mezi sebe a život.

pondělí 19. prosince 2011

Třpytivé hvězdy (Shimmering Star)


po milování říkáš
trvej věčně, jsi tak krásný
životu čas odříkáš
stárnutí je ztráta navždy
nejsi jen zánik
tvá duše se vzpírá smrti
kruh kam zváni
jsou ti, co časem tělo drtí
sklizeň tvé duše
podzimní sklizeň posvátna
tichá radost kluše
pochopení ruka bezvládná
a okamžik je místo
kam dveřmi duše putují
nic není nanečisto
v čase se tajemství nulují

Michal Zachar
.......................................................................................
Paul Murray = Sedím za oknem své mysli a bedlivě pozoruji, míjející dny, ty cizince, kteří nemají žádný důvod, aby se u mne zastavili...