Když jsem pryč II. (When I'm Gone)

my lidé zbožňujeme pohyb
všímáme si i malého zachvění
jak dopadá na břeh vln ohyb
slunce a louky podzim mámení
vše živé se pohybuje rádo
a my ten pohyb nazýváme růst
to srdce řekne jdi plejádo
posvátná touha Boha ukončit půst
a nerušit se při určení směru
plynulá křivka a vychýlení malé
člověk je nomádem záměru
a ten je bez plánu měněn stále
možná chcete taky změnit
cokoliv cítíte, co nechce už bič
co chcete dále směnit?
strach srdce klepe jsem pryč?

Michal Zachar
.................................................................................................................
link na autora fotografie ZDE

Nesmíme podléhat strachu.
Strach je psychická smrt.
Nechte strach projít jako bouři okolo Vás.
Bude pryč, zůstanete jen Vy.

Potřebuji tě lásko (Need You Now)

potřebuji tě lásko
zůstat kukuřičným polem
potřebuji tě lásko
se nezačít lámat větrem
potřebuji tě lásko
zůstat prostřeným stolem
potřebuji tě lásko
se nezačít měnit přes den
potřebuji tě lásko
když zafoukáš čelit tvé síle
potřebuji tě lásko
ty mi dáváš spojení života
potřebuji tě lásko
když pavouček tká bez cíle
potřebuji tě lásko
ty mi dáváš víc, jak jistota
potřebuji tě lásko
jak vlákna sítě pružné napětí
potřebuji tě lásko
k tomu vyladit se na působivou
potřebuji tě lásko
jak hudbu tebe slyším vzápětí
potřebuji tě lásko

k tomu nebýt srdci direktivou
potřebuji tě lásko

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------
Když napneme struny příliš, prasknou. Když je vyladíme tak akorát,
vydrží i silný nápor a vydají ze sebe i něžnou a působivou hudbu.

Duch podzimu (Fall spirit)

tak zase padá listí do Vltavy

kolem se toulají lidé

bolem zkoumají, kdo je pravý

a kdo si tu zbyde

jsem sám na cestě s láskou
za lidmi, listy v městě
a nevidím místy vycházkou
že stojím si v cestě
jen malý kousek popolétni
prosím list srdeční
kdo jsi rukou jist pohlédni
na ten rej taneční
představy listů si dopadají
tvoří svět vzápětí
hoří v nás hned v jinotajích
záleží kam až doletí

Michal Zachar
...............................................................................

autor kresby = GOLDEN WOOD STUDIO - Ruth Sanderson

Za strukturu a vývoj svých představ neseme částečnou odpovědnost;
plně zodpovědní jsme za způsob, jakým je používáme.

Konec (The end)

čekáme na konec

co zas nepřichází

každý je lakomec

když láska schází

provádíme činy

lidsky dobré i zlé 

a sníme bez viny

co žalem schne
vědomí je tělem
tělem mojí duše
ďábel s andělem
v ní dvojmo kluše
za okny své mysli
vidím dny míjející
z kříže stojí svislí
pohledy stavějící
čas je jenom síla
to ta je pomíjející
a vždycky jsi byla
věčnost kupující
vlna za vlnou plyne
času jde děsný let
a minuty stále jiné
věčně se řítí vpřed

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------

autorem fotky je Zdena Debelková - Fotokrystal

Jsme kvintesencí toho, co je ve zvířatech dobré a zlé.

A proto osel, naložený relikviemi,
se domnívá, že se lidé klanějí jemu.

Bůh vykouzlí úsměv na vaší tvář (God Put A Smile Upon Your Face)

tělo je zrozeno v mžiku
srdce je pořád na vahách
děláš ze zkušeností kliku
až tvá podstata jde do naha
křtíme se modlitbou
očekávajíce tvou ochranu
stvořením tváře ikonou
až čekám, že lásku dostanu
cílem života je srdce
se svojí tváří usměvavou
že odevzdáš se smrtce
až když Styx nepřeplavou
a možná že, ne luxusně

strhneš si svou svatozář
až Bůh vykouzlí úsměv
až tou tmou na tvou tvář

Michal Zachar
---------------------------------------------------

Kdož ví, zda není život umíráním a smrt životem?

Jsem tu (Here for you)

chvěješ se tak, že rozletím se
a kdyby jen na tisíc střípků

stojící na úzké římse
za zády skřítků


díváš se na můj svět teď tady
a možná se jen usmíváš
přemýšlej nad obřady
to tys pohádkář


miluješ život svobodnými dary
a jsi nevinný zázraky krásy
požehnáním pro lazary
jsme jedné rasy

Michal Zachar
--------------------------------------------------------

Je jenom jedna cesta za štěstím 

a to přestat se trápit nad tím, co je mimo naši moc.

Duch podzimu (Spirit Fall)

když jsem připraven přijímat

ty dary svého podzimu

láskou být a ne se jen bát

co dám tomu prvnímu

nesem si náš svět v dlaních

tajemstvím spadlých listů

slet mnoha křídel vraních

šeptá mi ránem při mě stůj

překonat strach vedlejším

účinkem té ranní rosy

tak tvou duši v mé konejším

zas na svět přijdem bosí

Michal Zachar

........................................................................

autorka obrázku

Připrav se na to, abys mohl přijímat. Dělej to, co ti říká intuice, abys dovolil sám sobě přijmout dary, po kterých toužíš. Pokud víme, že si dar zasloužíme a žádáme o milost překonat vlastní strach můžeme se otevřít a přijímat vše, co přijímat chceme.

Lady in the Water (Lady in the Water)

Když klopíš oči

skromná, mlčící,

i slunce skončí,

cesty všech trpících.

Přinášíš jaro,

do světa tmy,

vzácný to nárok,

dnů bezesných.

Po noci dlouhé,

otevřeš skály,

mrknutí pouhé,

plamenem vzplály.

Lásky, co neseš,

si sama v sobě,

smrt přepereš,

navzdory době.

Jsi sama skálou,

i srdcem a plamenem,

co tvoří hru stálou,

tu, co nezapomenem.

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------

Pověz mi a zapomenu; ukaž mi a já si vzpomenu; 

ale nech mne se zúčastnit a já pochopím. 

A proto kamkoli se vydáte, jděte s celým srdcem.

Láska je (Black is the colour)

láska je srdce zpívání

láska je rukou podanou

láska je tvé skrývání

láska je za bezbrannou

láska je úsměv tmy

láska je krásné pohlazení

láska je den bezedný

láska je bytí každodenní

láska je krůpěj rosy

láska je smrt i život sám

láska je chodit bosý

láskou je život dokonán

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------

Všichni hledáme.
Všichni ulpíváme.
Všichni spojujeme.
Všichni očekáváme.

A kdo z nás miluje?

Slzy v zrcadle (Tears In the Mirror)

tak se zas dívám do zrcadla

ty slzy tvořící most do tranzitu
a noc stmívám, jak propadla
srdcem bořící zlostí použitu

uchopit si sám svou vnitřní sílu
stávat se vlastní autoritou
autorem mých činů bez rozdílů
soucitu s bytostí jednolitou
než nasadím si masku moci
jak a co s ní vlastně smíme?
že láska spočívá v pravomoci
naděje způsobit, že uvěříme

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------------------------------------

Jenom pár lidí nic nedluží své reputaci, když se k nim dostanete blíž.

Důkaz (Proof)

obrazy dne jsou důkazy snů
rozkazy tvé hrou oázy, lžu
vidíme slunce letící rychlostí
střežíme unce věřící oprostí
blýskavá světla sálají do očí
houpavá smetla prodají ji kočí
jen jízdenku srdečních cest
čten sázenku tanečních gest
opatřen razítky poskytnou třpyt
nespatřen skřítky, výhybkou být

Michal Zachar

.............................................................................

Velká láska může trvat celý život, ale přitom celý život nevyplní. Doživotní spojení dvou lidí se nesmí stát vzájemnými okovy, jež se ani čas od času neuvolní. Je třeba, aby každý, místo aby žárlil na svobodu svého druha, byl šťasten, může-li mu k ní pomoci.

Chemie (Rolling In The Deep)

hledáš klíč ke štěstí
životem plným existence
spousty čar sevřených do pěstí
na tváři výraz zasvěcence
možná se ho zeptám

smyslem je to, co udělá?
a že už dokonalí jsme, šeptám
odkrývaná chemie dospělá

odkrývám se rozvoji
toho, co si sami chceme
štěstí nachází ten, co se nebojí

výbuchu po extrémech
dávám do celého nitra
možnost výbuchů a difúzí
aby tvá duše láskou procitla
naplněna štěstím infuzí

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------

Jak má člověk vědět co očekává od budoucnosti,
když ani neví to, co chce od přítomnosti.

Kráčíme (Walk)

kráčíme světem oblečení

a při tom vlastně nazí

nápisy čtené z přesvědčení

v hloubce, co až mrazí

kráčíme ničíc mlčení snů

nápisy z obrazů dostav

píšící o nás vše světlo i tmu

na každou z našich postav

kráčíme spolu i sami hrát

hru, co tvoří lež světa

chce se mi brečet i smát

princezno, čím jsi zakletá

Michal Zachar

...................................................................................

Jaký má náš vzhled vlastně význam? Proč se každý den s takovou péčí oblékáme? Odkrývání tajemství výrazů obličeje, líčení, tvarů účesů a také toho, jak se oblékáme - prozrazuje make-up něco o ženách? Když se podíváme na oblíbené oblečení toho či onoho člověka, co o něm můžeme říct? Co na sebe vlastně všechno prozrazujeme svým oděvem? Co znamená, když náš postoj, gesta, způsob sezení, chůze a make-up či oblečení říká něco jiného než se snažíme vyjádřit slovy?

TO VŠE ŘEŠÍME V PEI 3 AXIS VISUAL LANGUAGE

Modelka: Lucie Hrubá

Foto: Martin Večeřa

Vizáž: Tom Yanny Polívka

Lidské hry (The Human Game)

dotknout se tak těch míst

co jsou nám tolik svatá

a že v srdcích nejde číst?

říkává mysl zaujatá

křičící radost pronikavá

zas hledá místo v nás

a že se láska nerozdává

a teď tu babu máš!

krásu těch míst si najdeš

dotyky, co uděláš si sám

a miluj ať nepokradeš

i chuť k lidským hrám

Michal Zachar

..................................................................................

Nejobyčejnější pozemské věci jsou protkány společnými nitkami, které nás vážou k sobě. A proto žádný vztah nezačíná v nebi. Ale měl by k němu směřovat...

Letadla (Airplanes)

vkládáš své srdce lásko

do rukou mých

krájím tě prudce krásnou

dnů vezdejších

vkládáš mi ústa úsměvů

do srdce svalu

poháníš láskou ke zpěvu

dny do Heimdalu

vkládáš jen jednu otázku

do očí svých

mám taky právo na lásku?

dnů nekonečných

vkládáš mi taky odpověď

do mě dopadla

samota má, má výpověď

dny letí jako letadla

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------------

Láska, jakožto dar nebes, objevuje v každém okamžiku a ve všem zázrak.

Zloba, jakožto záležitost lidských vášní, vynalézá vždy jen na zemi peklo.


modelka: Lucie Hrubá
fotograf: Martin Večeřa
vizáž: Tom Yanny Polívka

Heimdall je jedním z nejpodivuhodnějších severských bohů. Je synem Ódina a pravděpodobně všech devíti dcer boha moře Aegira. Je nazýván bílým Ásem a též jmény Hallinskidi („ohlý roh“), Gullintanni („zlaté zuby“), Vindhlér („větrný ochránce“), Ríg a Mardall. Vlastní koně Gulltoppa.

Jeho hlavním úkolem je strážit sídlo bohů v Ásgardu. Sídlí v pevnosti Himinbjörg („nebeský hrad“) u duhového mostu do Ásgardu Bifröstu. Je statný, silný a vytrvalý, téměř nepotřebuje spát. V noci vidí úplně stejně dobře jako ve dne a to na celé míle daleko. Má sluch tak dobrý, že slyší růst trávu, a dokonce i vlnu na hřbetech ovcí. Jeho zuby jsou z ryzího zlata. Je věčně na stráži a sám zaduje na roh Gjallarhorn („zvučící roh“) v den poslední bitvy. Jeho zvuk bude tak výrazný, že zaletí do všech koutů země. Sám potom zůstane při Ragnaröku jako poslední z bohů a bude bojovat s odvěkým nepřítelem, lstivým Lokim, kde Loki ztělesňuje oheň a Heimdall déšť. V bitvě se navzájem zabijí.

Večerní modlitba (Vespers)

jsme lodi, co se potápí

na moři plném změn

jako smrt vyhlíží zpod kápí

život námi není ctěn

noříme se do hloubek

a co je nám to platné?

že snad poletí holoubek?

to je víc přání vratné

nevoláme své anděly?

a čekáme až zmizí?

snad aby trouby zazněly?

je srdce ještě ryzím?

jsi-li černá nebo světlá

teď nezáleží na vině

saraf sviť světlem vzlétla

vstříc k duše hladině

Michal Zachar

...................................................................

Do člunu lásky vždycky teče.

hudba k básni zde = http://youtu.be/JgvKMnrig74

Láskou (To já se vracím)

probíháš mnou v mlhách

toho, co vyjadřuješ city

a i když nevíš, co máš

stále jsme to my dva, já i ty

dáváme sebe bez srdce

a přístup do něj je jen v nás

a klidně se i celí shrbte

a nebo jemně zlíbejte vlas

všechno jsou naše rozměry

to, jak číhá kočka na myš

láska je nad naše poměry

nevíš, co je to sametová plyš

v kterém jsem tě potkal století

jsi poslední má láska, co mám

a než naše světlo tmou proletí

že tvých vlasů v ní se dotýkám

Michal Zachar

................................................................................................

Láska je pojmenování pro silnou emoci či vztah vyjadřující hluboké osobní zaujetí a náklonnost k subjektu lásky. V českém jazyce však toto slovo může nabývat mnoha významů. Označuje se jím především důležitý osobní vztah dvou lidí, ale také například patriotismus (láska k vlasti), nebo, v náboženském pojetí, samotná podstata veškerého bytí („Bůh je láska“). Také se jím může označovat pohlavní styk („milovat se“, „prodejná láska“), nebo spokojenost nad chvílí zábavy („miluji ten film“). Z filozofického hlediska může být láska lidskou ctností („jedná se všemi s láskou“).

Jen chci abys věděl (I Just Want You)

když jsme se rozdělily

od počátku, jenž jeden

to zase hlavy blábolily

až´s hadím srdcem veden

každého z nás jsi složil

a to ze dvou jiných osob

a v misce osudu množil

až´s nabyl těchto podob

Bůh a člověk v pasti těla

v prostorech nad mraky

a tam, když nejsi bdělá

až´slastně děláš zázraky

a tak abych odpověděl

už nikdy žádnou slzou jdi!

jen chci, abys to věděl

až´s zbudeš Bože poslední

Michal Zachar

..........................................................................

Být člověkem znamená, být vždy věřícím. Být vždy věřícím znamená, nebýt nikdy lhostejným. Nebýt nikdy lhostejným znamená, všímat si pozorně. Všímat si pozorně znamená, posvětit posvátnost bytím.

Comeback

díváš se do hloubky

skrz srdce, co si kluše

utahujíc si za šroubky

s nápisem jedno duše

žijeme životem lidí

ale nemáme své duše

co si z nás Bůh sklidí?

vidoucí bez výztuže?

bojíme se samoty tam
kde zář probouzí přívod
co je to za roli být sám?
jednání, image, život?

Michal Zachar
------------------------------------------------------

Dej každému dni příležitost, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života.

Cestou k sobě (Fallen)

o smrti se člověk nedozví nikdy všechno
i když mnoho lidí ji má dávno za sebou

nikdo se z ní nevrátil, aby nám řekl, je to peklo
ti kdo zemřeli zůstávají tam, kam odešli cestou
a my tady neuvidíme druhou polovinu kruhu 

smrt není zkušenost, protože je koncem života
a zkušenosti získáváme v životě svého druhu
a viděno jen z jedné strany, oko je despota
to vše mít na dosah svého vnitřního světa
to být zde znamená mít na dosah i svět vnější
a to je láskyplný zázrak a ne jen jedna věta
okamžikem svobody opustit není nejmódnější
věčnost není místo, jen odlišný stav bytí

duše nikam neodchází, protože žádné jinde není

jediný rozdíl mezi námi a mrtvými je v skrytí

v tom, že my nevidíme jejich bytí každodenní

máte-li však jemnou duši víte, že tu jsou

to protože není prázdné místo ani vzdech

a všechen prostor je vyplněn přítomností

nás všech...

Michal Zachar

....................................................................................
všem těm, kdo jsou s námi a my s nimi...