Představy (Imaginary)

ukazujeme pocity

na stránkách časopisů

tvoříme z já si ty

splátkou citových dluhopisů

ukazujeme cestou

své nápady sny míjející

srdce sněžnou

bránou tmu otevírající

ukazujeme životem

na hry našich světel v stínu

Eva, co trhá za plotem

Adam, co shodil svoji hlínu

ukazujeme s maskou

ty všechny nálezy a ztráty

ukazujeme se láskou?

i se všemi životními zkraty?

Michal Zachar

........................................................................

Štěstí nám nedávají věci samotné, ale naše představy o nich.

Nejvznešenější představy o lásce mají ti, kteří ji nikdy nepoznali.

Nezaniknou (Don't Fade Away)

výměnou za oslavy

bereme slunce

sklouznout do zástavy

a cejchovat puncem

tváříc se milostivě

chceme si svoje

záře tvář jdoucí křivě

schystáme zdroje

dokončit zrcadlení

přání svých snů

jsme tu my zdivočení

přejíc si TY stůj
a tak nás zaháním
když víš, že nezaniknou

že se tělu ubráním

dokud se nerozkřiknou

a mocí všech světel

myšlenky neutichnou

to dobro ze všech pekel

ty víš, že nezaniknou

Michal Zachar

.............................................................................

Láska je bezvýhradná touha být bezvýhradně milován.

Touha se nejlépe překoná tím, že se uspokojí.

Říkají, že je to báječný (They Say It's Wonderful)

říkají, že je to báječný

možná, že jen dotyk

těch tvých srdečních
očí, co dáš mi do noty
kolikrát posloucháš
zasněná lehce z krás
stačí říct, kráso pouhá

zůstávej Bože v nás
pohledem přebírající
s holuby popel a hrách
a my jsme takříkajíc
popelkou na řasách
říkají, že je to báječný
pohled, co dává svět
co až snem skutečný
tvé lásce vrátíš zpět?

Michal Zachar
....................................................................

Čím víc jí dávám, tím víc jí mám.

Taneční vlna (Man in the mirror)

tančíme v rytmech vln

nikdo nepřišel nepozván

když jsi tu hudby pln

a spolčován

máme svá trápení

každý se chvílí zapomněl

to srdcem zmámení

tak abys šel

tančit si sóla diska

o tom, kdo je nyní král

vidět se zblízka

bych vám přál

radost je slz prokletí

co neupadnou nazbyt

až když si baletí

lásky blankyt

Michal Zachar

.............................................................................

Poděkování patří všem cca 150 účastníkům za dnešní (10.9.2011) půlnoční akci na facebooku, kterou spustilo několik známých, kteří mne požádali o klipy s disko hudbou  a skoro 2,5 hodiny jsme pak všichni tančili v různých místech ČR i světa doma v obývácích na improvizovaných párty (asi 15 míst v ČR, Londýn a Itálie).

Díky vám všem za úžasnou vlnu...

Přípitek před válkou (Drink Before The War)

jsem tvá voda snivá
toužící varem žil
ty jsi, kdo se nepodívá

abys pochopil
syčící si tlakem páry
hanějíc úmysly

přípitek jen láry fáry

jsi, co přečíslí

jen najít svou odvahu 

pryč s morálkou

přišels k mému prahu

přípitku před válkou

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------

Příčinou každé války je touha krást.

Věčnost (My Immortal)

vyprávíš svoje příběhy

když srdce mlčí

a rukou od něhy

držíš i zuby vlčí

zkoušíš nás velikou

touhou propadnout

rovnou s oklikou

smíš posednout

omlouvám tvou milost

co vyráží si dál

než končí povinnost

a kde jsem hrál

Michal Zachar

........................................................................

Cesty nás v životě dovedou vždy jen tam, kam chceme.

Dovolte mi věřit (Laisse-moi y croire)

jsi jedna z mnoha
jsi ta, co ční mezi tisíci

a možná jen dohad
odpouštějící
šeptám ti z řas
odkoukávám pohyby
jsou milující v nás
pochyby
vedu boj o moc
držící zpátky bolesti
je to tvá pomoc
s neřestí
dovolte mi věřit
že svět získáváme zpět
miluji tě zpronevěřit
ne naposled

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------------

Neexistuje obchod, v němž by prodávali laskavost, musíme si ji vypěstovat sami v... sobě. Můžeme transplantovat srdce, ale laskavé srdce transplantovat nelze.

Pojď se mnou (Come away with me)

své city nebudem už skrývat

bez obvinění z podvodu

v duši se srdcem si splývat

až lásko lehnem na vodu

soudíme ostatní utočením

na sebe ti nemyslící psi

vinu si dáváš podezřením

s následným slovem chci

tak plavem životem si sami

a kolikrát ještě spatříme

tu chuť dávat sílu, co hladí 

jak vlny na tvojí hladině

Michal Zachar

----------------------------------------------------------------------------

Přestanu obviňovat ostatní a budu jim dávat. Ne nadávat! Dávat. Když se naučíme dávat místo obviňování, osvobodí nás to ze situace s níž si mnohdy nevíme rady. Uduste dnes všechny svou láskou. Zaslouží si to...

hudba k básni ZDE

Prostor mezi námi (The space between us)

bojím se připoutat

a při tom toužím po dotyku

váhám, co mohu dát?

když tělo mizí v okamžiku

svým srdcem naslouchám

učím ho vést kroky, ať neulpějí

a oč víc hloupě vypadám
ptám se tak, co je za nadějí?

vlastním víc než očí jas
pronikající tvou nocí dnem
a hlavou se mi žene hlas
že milovat nemusí být snem

nemohu dát víc než kousek místa
budoucnost bez jistot v okolí
a i když vím, co mi osud chystá
láska se smrti nikdy nebojí

Michal Zachar
..............................................................................

Tajná řeč andělů (The Secret Language Of Angels)

otevíráš se jako růže

co slyší hlasy andělů

kdo z nás koho zmůže

za posledním z předělů?

pomalu květ otevíráš

sluncem a vodou života

jak Petr se nezapíráš

před tím, co je Golgota

lístkem jsi na usušení

vzpomínkou trnů zraň

láska než v srdci zakoření

tak krvavou máš dlaň

Michal Zachar

...............................................................................................

Vše, co se v životě člověka odehrává bez lásky, je nudné,
unavuje člověka a vyvolává v něm deziluzi nad smyslem života.

Kočka na zádech (space weawer)

hledáme v moři nejistot

místa, co jsou si jistá
že nezlomí se starý kód
že duše má být čistá


hledáme lásku dotykem
to až u samého dna
ta noha proplým kotníkem
šátrá, kam by ještě šla


hledáme v těle označení
kam ukládá se dech
takže než dojde k utopení
té kočky na zádech

hledáme sebe v osamění
odraz vln mysli své
odrazit se až k uvolnění
kočky, co k tobě lne

Michal Zachar
..............................................................................

Lásku si nelze vynutit ani vyloudit lichotkami, 

přichází sama, nehledaná, nečekaná, nežádaná...

Láska je štít (love is shield)

jak naplňují slova?

a jak zavoní smích?

to tvá bosa nova

vrůstá z přátelství

tím, co jsi řekla

a neznělo to hluše

ústy jsi lásku s pekla

v polibku do mé duše

Michal Zachar

--------------------------------------------------------

Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi,
než být milován pro to, co nejsi.

úvodní obrázek - www.kampe.cz

Breathe me (Dýchej mnou)

volám tě teď zpátky

svým dechem

posvátné jsou počátky

tvým nádechem

a tak volám dýchej

pěstí do slova

ty srdcem dmýchej

úder do lvova

trápení naslouchej

té dlani z vln

den uhání, dlouhej

jsi z lásky, vrň

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------------

Lidé se často bojí požádat o pomoc nebo ji i přijmout, neboť se domnívají, že tím nějak dávají najevo svoji neschopnost. Kdyby se nad tím chvilku zamysleli, uvědomili by si, že náš systém života je přímo koncipován pro prokazování a přijímání pomoci. Protože, kde je láska, tam je i pomoc.

Všechno, co dělám (Everything I Do)

Proti všem přesvědčením žiji. Dneska oslavuji další krok na cestě, jak dál ve svém životě.  Po prognóze, kterou byla rychlá  transplantace srdce, a která byla na spadnutí v únoru letošního roku 2011, jsem dnes poněkud oddálil tento výkon do budoucna.


I když dle diagnozy I420 - Dilatovaná kardiomyopatie - onemocnění srdečního svalu provázená poruchou srdeční funkce, (kdo chce více, je více zde) jde o pouze dočasnou záležitost a jednou mě ta mrška kudla asi potká, rozhodl jsem se, že v našem závodě s životem pro život budu pokračovat stále dále.


Za prvé je to sranda. Má skvělá lékařka z IKEMU byla dost silně "překvapená" když ji sestřička řekla výsledek měření krevního tlaku a to byla hodnota 110/80. To jsem měl dneska ráno po pěti letech. Tak se zvedla ze židle a šla si mě přeměřit sama. Kdy zažijete takovou legraci, že nadzvednete doktora?
Za druhé spotřeba léků na kvartál klesla cca jen na 1.400 korun. Takže pozitivní přínos v ušetření peněz, předtím to byla ta samá částka za měsíc. 
Za třetí je ještě větší legrace se dívat na lidi, kteří s vámi smutní a prožívají vaši nemoc a ztrátu a pak vás pošlou do prdele za to, že jste opravdu neumřel....protože to, že makáte a perete se o život a zatím vyhráváte jim přijde nefér, protože, když přeci doktoři řekli že mám umřít, tak mám přeci umřít...


Uvědomil jsem si to, když mi lékařka dneska ráno říkala, že pokud vydrží tlak dole a srdce se začne rovnat máme dobré šance to zvládnout v nějakém čase a režimu. A chci to tu nechat jako varování pro podobné blázny...


Pracoval jsem dostatečně silně, protože jsem si kompenzoval svou neschopnost být milujícím partnerem své ženě a pak dalším partnerkám. Nezbavil jsem se tehdy ještě následků minulosti a kompenzoval tvrdou prací špatné pocity, neřeším, že mě těmi špatnými pocity zásobovali hlavně ty partnerky, byl to můj problém, že jsem je takto přejímal. Někdy totiž, když tvrdě pracujeme máme pak pocit, že tím představujeme ostatním své nejlepší já, ale workholismus je spíše poukaz na cestu nazpět do minulosti, k něčemu čeho jsme se zcela nezbavili.


Existuje nějaký pocit, odsudek, konflikt a bolest a my se jej zuby nehty držíme. Až když se od něj oprostíme, začneme být v rovnováze. Když totiž ubereme na plynu v práci, budeme mít dost času vnímat své tělo, srdce a mysl v tom, co nám říkají a reagovat na to. Když máte tlak cca více jak 145, tak zde se odpojí přední mozek a přestanete slyšet a vnímat svými smysly veškeré podněty z vnějšku. Dostat se z tohoto kruhu smrti je dost těžké...


Nicméně jde to. Stojí to všechno, co máte, protože hrajete o život. A tam se nic méně než všechno nesází. Zatím mám možná vyhráno. Nevím na jak dlouho. Ale to nevíme nikdo. Já budu dělat všechno proto, aby to bylo co nejdéle. Aby jsem si co možná nejdéle užil život s láskou. A co budete dělat vy? Jaký život žijete a s kým?

Láska je úmyslné rozsvícení světla uvnitř sebe sama.

Světla vnímání, která osvítí i ty nejtmavší kouty mechanismů svých rolí, svého JÁ, svého individuálního krunýře falešné osobnosti, která není mnou.

A z toho co najdu, tady teď zkusím žít.

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------------

hudba ZDE

Přístav požehnání (Here without you)

když roztančíš zem

opadá ta vlna rozkoší

nad hlavou mi visí den

z nás dvou zas sousoší

tak zase ahoj a těla

rozlétla se do práce

jak bys žít asi chtěla?

splývat jemné vibrace?

kolikrát protkáváme když

vidíme ztrácejíc se z krás

tak tiše svým srdcem piš

na záda dopadá tvůj vlas

ať ti světlo dá vždy jas

tak jako já na mou hlavu

zapomenu, že dál jde čas

 dám ti své srdce do přístavu

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Svět redukovaný mužskou logikou potřebuje trochu ženské nevypočitatelnosti a tajemství. Ale také - svět decimovaný mužskou agresivitou potřebuje ženskou něhu. Co si však počít s chudinkami, které si nechaly vsugerovat, že něha je přežitek, že muž je vlastně soupeř nebo dokonce nepřítel, kterého je třeba deklasovat, a nejlépe mužskými metodami? Svět je sice zařízen spíš pro muže než pro ženy, ale sotva se zlepší tím, že místo mužů a žen budou jen muži různého pohlaví.

Odnést si do srdce (carry you home)

přicházím k sobě

branou vnímání

otevřenou v tobě

zábranou v hledání

slunečním vojem

mraky se rozhání

nejsem jen dojem

se srdcem poznání

říkám ti, co je

láska je zpívání

tělo je zdrojem

tohoto zlíbání

slovem teď tobě

za branou hledání

tvé krve v sobě

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------------------

Nevím, je-li láska štěstí.

V každém případě však

je to nejpůvabnější neštěstí, 

jež nás vůbec může potkat.

hudba k básni zde...

Co to má společnýho...

v očích je smutek, co bys nehledal
záblesky touhy zkroucené do kovů
když tavič dávný ohněm plál
a teď tu touhu hledáš znovu
když sebe stavíš v přední řadu
a voláš tiše všemu směry pochopení
váhavě natahuješ ruku, čekáš i zradu
dostávajíc čekané, nelidské utrpení

a tak si láskou říkáš o bolest

co všem světům rozprodáváš v utajení

a když jim vládne závist, lest

představy to nejsou stavy pro spojení

poslední věta určuje příští děj

jedno duše vyřčená s láskou i psaná

tak nemusíš být zrovna čaroděj

bys světlu smrti řekl s láskou ti zvoní hrana

jsi hledačem z nálezů a ztrát

a ty jsi tvorbou řádu ze všech svých světů

tak čeho se chceš vlastně bát?

dávajíc srdcem krásnou víru z očí - je tu

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------------------

QUIDQUID ERIT, SUPERANDA OMNIS FORTUNA FERENDO EST

Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním.

hudba k básni ZDE...

Potřebujeme vás (Besoin de vous)

potřebujeme vás

odpouštět naši sílu

s vašimi pocity krás

že myšky řádí v sýru

potřebujeme vás
při zkoumání světa
to pro váš štíhlý pas
hledaná stínu silueta
potřebujeme vás
už jen pro pomyšlení
bez vás není náš čas
na smrt ani na zrození
potřebujeme vás
pro to zastavit blázny
měnící sebe v jeden ráz
když stačí být už navždy

Michal Zachar
------------------------------------------------------------

Žádné množství pokusů nikdy nemůže dokázat, že jsem měl pravdu. Jediný pokus však kdykoliv může dokázat, že jsem se mýlil. A proto dovolte otázku? Je pro vás láska pokus nebo pravda?

Trošku hluboko (In too deep)

vlažně se pohybující

odpoutáváš své srdce od mysli

a skrytě sám pochybující

kam vstoupí a s jakými úmysly

neočekávej nic a to málo
cos měla zmizí s představou snů
útěkem říkáš, co by se stalo

darem pro zajíce je příliš mnoho psů

ochotně vzdávám obrany

postavené generací blízkých potřeb
předáváme si klíče od brány

hluboko sepětím těch dvou protřep

vstupními testy rozehrán

prstoklady pohybů svádějí k vypětí

souboj řecko-římských bran

silou tvé touhy chrám sladce vysvětí

Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Neočekávej nic, a něco ti bude připadat jako všechno. Pokud něco očekáváš, bude ti všechno připadat jako nic. - Sam Hazo

To musí být láska (Il faut se faire l'amour)

kde jsi, ptáváš se rozechvěle

vládnoucí dne, máš se skvěle?

odkud a kam vyprávím ti srdcem

ukrývám tě s láskou před úprkem

kráčíš-li stejnou cestou do nikam
a já lhostejnou šestou pronikám

ptám se tě, kolikrát mě odvedeš

dám pečetě za touhou, že jdeš

obklopen korunou paprsků síly

světla, kde i černý pocit je bílý

otevřený ke všemu, co přichází

tebou místo zázraků svých extází
nevinně spoléhajíc, že dobro snů

zapadáš v Boha, tak na svou tmu
a ptám se místo toho tebe z krás
kterou vybereme ze všech tras?
co k nám přijde dnes? co se stane?
říkám žijte, láska je pro pozvané

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------

Skutečná hrdost mlčí. Pýcha říká, že je velice hrdá.