Kočka na zádech (space weawer)

hledáme v moři nejistot

místa, co jsou si jistá
že nezlomí se starý kód
že duše má být čistá


hledáme lásku dotykem
to až u samého dna
ta noha proplým kotníkem
šátrá, kam by ještě šla


hledáme v těle označení
kam ukládá se dech
takže než dojde k utopení
té kočky na zádech

hledáme sebe v osamění
odraz vln mysli své
odrazit se až k uvolnění
kočky, co k tobě lne

Michal Zachar
..............................................................................

Lásku si nelze vynutit ani vyloudit lichotkami, 

přichází sama, nehledaná, nečekaná, nežádaná...

Láska je štít (love is shield)

jak naplňují slova?

a jak zavoní smích?

to tvá bosa nova

vrůstá z přátelství

tím, co jsi řekla

a neznělo to hluše

ústy jsi lásku s pekla

v polibku do mé duše

Michal Zachar

--------------------------------------------------------

Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi,
než být milován pro to, co nejsi.

úvodní obrázek - www.kampe.cz

Breathe me (Dýchej mnou)

volám tě teď zpátky

svým dechem

posvátné jsou počátky

tvým nádechem

a tak volám dýchej

pěstí do slova

ty srdcem dmýchej

úder do lvova

trápení naslouchej

té dlani z vln

den uhání, dlouhej

jsi z lásky, vrň

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------------

Lidé se často bojí požádat o pomoc nebo ji i přijmout, neboť se domnívají, že tím nějak dávají najevo svoji neschopnost. Kdyby se nad tím chvilku zamysleli, uvědomili by si, že náš systém života je přímo koncipován pro prokazování a přijímání pomoci. Protože, kde je láska, tam je i pomoc.

Všechno, co dělám (Everything I Do)

Proti všem přesvědčením žiji. Dneska oslavuji další krok na cestě, jak dál ve svém životě.  Po prognóze, kterou byla rychlá  transplantace srdce, a která byla na spadnutí v únoru letošního roku 2011, jsem dnes poněkud oddálil tento výkon do budoucna.


I když dle diagnozy I420 - Dilatovaná kardiomyopatie - onemocnění srdečního svalu provázená poruchou srdeční funkce, (kdo chce více, je více zde) jde o pouze dočasnou záležitost a jednou mě ta mrška kudla asi potká, rozhodl jsem se, že v našem závodě s životem pro život budu pokračovat stále dále.


Za prvé je to sranda. Má skvělá lékařka z IKEMU byla dost silně "překvapená" když ji sestřička řekla výsledek měření krevního tlaku a to byla hodnota 110/80. To jsem měl dneska ráno po pěti letech. Tak se zvedla ze židle a šla si mě přeměřit sama. Kdy zažijete takovou legraci, že nadzvednete doktora?
Za druhé spotřeba léků na kvartál klesla cca jen na 1.400 korun. Takže pozitivní přínos v ušetření peněz, předtím to byla ta samá částka za měsíc. 
Za třetí je ještě větší legrace se dívat na lidi, kteří s vámi smutní a prožívají vaši nemoc a ztrátu a pak vás pošlou do prdele za to, že jste opravdu neumřel....protože to, že makáte a perete se o život a zatím vyhráváte jim přijde nefér, protože, když přeci doktoři řekli že mám umřít, tak mám přeci umřít...


Uvědomil jsem si to, když mi lékařka dneska ráno říkala, že pokud vydrží tlak dole a srdce se začne rovnat máme dobré šance to zvládnout v nějakém čase a režimu. A chci to tu nechat jako varování pro podobné blázny...


Pracoval jsem dostatečně silně, protože jsem si kompenzoval svou neschopnost být milujícím partnerem své ženě a pak dalším partnerkám. Nezbavil jsem se tehdy ještě následků minulosti a kompenzoval tvrdou prací špatné pocity, neřeším, že mě těmi špatnými pocity zásobovali hlavně ty partnerky, byl to můj problém, že jsem je takto přejímal. Někdy totiž, když tvrdě pracujeme máme pak pocit, že tím představujeme ostatním své nejlepší já, ale workholismus je spíše poukaz na cestu nazpět do minulosti, k něčemu čeho jsme se zcela nezbavili.


Existuje nějaký pocit, odsudek, konflikt a bolest a my se jej zuby nehty držíme. Až když se od něj oprostíme, začneme být v rovnováze. Když totiž ubereme na plynu v práci, budeme mít dost času vnímat své tělo, srdce a mysl v tom, co nám říkají a reagovat na to. Když máte tlak cca více jak 145, tak zde se odpojí přední mozek a přestanete slyšet a vnímat svými smysly veškeré podněty z vnějšku. Dostat se z tohoto kruhu smrti je dost těžké...


Nicméně jde to. Stojí to všechno, co máte, protože hrajete o život. A tam se nic méně než všechno nesází. Zatím mám možná vyhráno. Nevím na jak dlouho. Ale to nevíme nikdo. Já budu dělat všechno proto, aby to bylo co nejdéle. Aby jsem si co možná nejdéle užil život s láskou. A co budete dělat vy? Jaký život žijete a s kým?

Láska je úmyslné rozsvícení světla uvnitř sebe sama.

Světla vnímání, která osvítí i ty nejtmavší kouty mechanismů svých rolí, svého JÁ, svého individuálního krunýře falešné osobnosti, která není mnou.

A z toho co najdu, tady teď zkusím žít.

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------------

hudba ZDE

Přístav požehnání (Here without you)

když roztančíš zem

opadá ta vlna rozkoší

nad hlavou mi visí den

z nás dvou zas sousoší

tak zase ahoj a těla

rozlétla se do práce

jak bys žít asi chtěla?

splývat jemné vibrace?

kolikrát protkáváme když

vidíme ztrácejíc se z krás

tak tiše svým srdcem piš

na záda dopadá tvůj vlas

ať ti světlo dá vždy jas

tak jako já na mou hlavu

zapomenu, že dál jde čas

 dám ti své srdce do přístavu

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Svět redukovaný mužskou logikou potřebuje trochu ženské nevypočitatelnosti a tajemství. Ale také - svět decimovaný mužskou agresivitou potřebuje ženskou něhu. Co si však počít s chudinkami, které si nechaly vsugerovat, že něha je přežitek, že muž je vlastně soupeř nebo dokonce nepřítel, kterého je třeba deklasovat, a nejlépe mužskými metodami? Svět je sice zařízen spíš pro muže než pro ženy, ale sotva se zlepší tím, že místo mužů a žen budou jen muži různého pohlaví.

Odnést si do srdce (carry you home)

přicházím k sobě

branou vnímání

otevřenou v tobě

zábranou v hledání

slunečním vojem

mraky se rozhání

nejsem jen dojem

se srdcem poznání

říkám ti, co je

láska je zpívání

tělo je zdrojem

tohoto zlíbání

slovem teď tobě

za branou hledání

tvé krve v sobě

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------------------

Nevím, je-li láska štěstí.

V každém případě však

je to nejpůvabnější neštěstí, 

jež nás vůbec může potkat.

hudba k básni zde...

Co to má společnýho...

v očích je smutek, co bys nehledal
záblesky touhy zkroucené do kovů
když tavič dávný ohněm plál
a teď tu touhu hledáš znovu
když sebe stavíš v přední řadu
a voláš tiše všemu směry pochopení
váhavě natahuješ ruku, čekáš i zradu
dostávajíc čekané, nelidské utrpení

a tak si láskou říkáš o bolest

co všem světům rozprodáváš v utajení

a když jim vládne závist, lest

představy to nejsou stavy pro spojení

poslední věta určuje příští děj

jedno duše vyřčená s láskou i psaná

tak nemusíš být zrovna čaroděj

bys světlu smrti řekl s láskou ti zvoní hrana

jsi hledačem z nálezů a ztrát

a ty jsi tvorbou řádu ze všech svých světů

tak čeho se chceš vlastně bát?

dávajíc srdcem krásnou víru z očí - je tu

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------------------

QUIDQUID ERIT, SUPERANDA OMNIS FORTUNA FERENDO EST

Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním.

hudba k básni ZDE...

Potřebujeme vás (Besoin de vous)

potřebujeme vás

odpouštět naši sílu

s vašimi pocity krás

že myšky řádí v sýru

potřebujeme vás
při zkoumání světa
to pro váš štíhlý pas
hledaná stínu silueta
potřebujeme vás
už jen pro pomyšlení
bez vás není náš čas
na smrt ani na zrození
potřebujeme vás
pro to zastavit blázny
měnící sebe v jeden ráz
když stačí být už navždy

Michal Zachar
------------------------------------------------------------

Žádné množství pokusů nikdy nemůže dokázat, že jsem měl pravdu. Jediný pokus však kdykoliv může dokázat, že jsem se mýlil. A proto dovolte otázku? Je pro vás láska pokus nebo pravda?

Trošku hluboko (In too deep)

vlažně se pohybující

odpoutáváš své srdce od mysli

a skrytě sám pochybující

kam vstoupí a s jakými úmysly

neočekávej nic a to málo
cos měla zmizí s představou snů
útěkem říkáš, co by se stalo

darem pro zajíce je příliš mnoho psů

ochotně vzdávám obrany

postavené generací blízkých potřeb
předáváme si klíče od brány

hluboko sepětím těch dvou protřep

vstupními testy rozehrán

prstoklady pohybů svádějí k vypětí

souboj řecko-římských bran

silou tvé touhy chrám sladce vysvětí

Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Neočekávej nic, a něco ti bude připadat jako všechno. Pokud něco očekáváš, bude ti všechno připadat jako nic. - Sam Hazo

To musí být láska (Il faut se faire l'amour)

kde jsi, ptáváš se rozechvěle

vládnoucí dne, máš se skvěle?

odkud a kam vyprávím ti srdcem

ukrývám tě s láskou před úprkem

kráčíš-li stejnou cestou do nikam
a já lhostejnou šestou pronikám

ptám se tě, kolikrát mě odvedeš

dám pečetě za touhou, že jdeš

obklopen korunou paprsků síly

světla, kde i černý pocit je bílý

otevřený ke všemu, co přichází

tebou místo zázraků svých extází
nevinně spoléhajíc, že dobro snů

zapadáš v Boha, tak na svou tmu
a ptám se místo toho tebe z krás
kterou vybereme ze všech tras?
co k nám přijde dnes? co se stane?
říkám žijte, láska je pro pozvané

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------

Skutečná hrdost mlčí. Pýcha říká, že je velice hrdá.

Co když (What if)

a zbyli jenom kapesníčky

do očí slz se vyplakali

stopy slov od písničky

co si jeden druhým ukázali

stopa, co nikdy nezhasíná

po lásce toužící tma

to vezmeš ruku syna

pocit vidoucí tři a ne dva

objevit se, ponořit a vyhrát

pocitům najdeš skrýš

tak si tam jdeme vystát

to své nepokradeš, co když?

Michal Zachar

......................................................................................

Rodinné konstelace jsou metoda rozvoje osobnosti, sebepoznávání a psychoterapie. Umožňují názorně ukázat a pocítit souvislosti a vztahy mezi členy rodiny, případně členy širších systémů.  Metoda je používána v terapii a poradenství.

pro Filipa a celou dnešní konstelaci...

Píštalka

protože jsi nevinná

a protože jsi svíčkou

co obestírá rovina

když srdce nakratičko

zabolí, kdo nevnímá

a jsi jen chviličkou

víš, čí je má vina

když zpíváš píštaličko

Michal Zachar

.........................................................................

Duch (Ghost)

bereš mi dech

dotýkáním svých řas

a vůbec nepřeháním

že zastavil se čas

to, aby viděl, jak září

přichází sem k nám

a duši s nahou tváří

teď vedle sebe mám
a nevím, které věřící
pokládáš hlavu do noci
to, co je láskou zářící

kdo chce žít v nemoci?
možná, že ztrácím
křídla ze svých přání
srdečním polem hracím
dát dar znenadání
hvězda laskavá a milá
k tomu dopomáhej Bůh
láska, že není jen bílá
jako já nejsem duch

Michal Zachar
.......................................................................................

Milovat znamená jednat tak, aby druhý pochopil,
že je krásný a jedinečný.

Pod palbou II. (Under fire)

hledáme rozdílné propasti

namísto sjednocení

za účast svou soustrastí

hrávajíc představení

a vlastní tělo, co dopadá

stát se jednou ženou

myšlenka, co tě napadá

ji chrti nedoženou

místo vnímání rozdílu ras

s laděním frekvencí

a v důsledku strachu zhas

plamen s tvou esencí

špinavá krví z draků po boji

přizpůsobivá představa

ten, kdo se ega vůbec nebojí

je tvá láska bezhlavá

Michal Zachar

--------------------------------------------------

Každý, kdo si svou odpovědnost dává stranou na "lepší" časy bude jednou překvapen až opravdu přijdou. Láska je také v tom, že dokážeme poskytnout sebe druhým včas.

Odpusť mi (Forgiven)

všichni máme radost

když srdce pohladíme láskou

je jedno na čí žádost

a stojíme všichni před otázkou

pro koho oddávám se?

že pro smrt nevědomí pláču?

pouštím podstatu žaláře

a do reality kvantit snů skáču

bez zásluh srovnávání

a pocitem výlučnosti jsi osobnost

tu srdce nikdy nepohání

a brání mi poděkovat za drobnost

odpusť mi, že jsem byl

nelidskou nadějí ega zaslepený

podat ti ruku pro pár chvil

znovuzrozený dostižený odsouzený

víš, že pro všechny je dost

krásy prožívání a na nás je se rozhodnout

stavím ti proto lásko most

a kam půjdeš, je tvou vůlí svobodnou

MZ

---------------------------------------------------------------------------

Pravda je vůbec to nejobtížnější, co lze lidem předložit k věření.

Toulavá zeď (Wonderwall)

jak přilne maska?

toulavá zeď jediná?

proč srdce praská?

když láska nezpívá?

do pekla představ

si hořkost zavírám

osamělí těch sestav

bolestí zapírám

kolem zdi běžím

a do nebe jen krok

láska chutná s věží

tak teď vpravo v bok!

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------
foto Martin Císař + make-up Jana Sováková

Je nebe stav vědomí? Plný radosti, lásky a extáze? Součástí těchto věcí je pospolitost. Do nebe vede mnoho cest. Zkus se zamyslet nad tím, kdo tebe přivádí do nebe. A možná je to stejně ten, koho miluješ ze všech nejvíc, ale taky ten s kým zažíváš ty nejhorší časy. Nech je vejít do své mysli. A změň to, co ti přinášejí, v radost sdílení. Protože, pak už je jen to jedno. Pak už je to jedno - pro ty, co se v tom nechtějí šťourat...

Chlad předpokladů (What The Water Gave Me)

zas hledám cestu k staré lodi

ležící na setkání dvou břehů

vlevo i vpravo se sbíhá a zplodí

jen jednu energii, lásku, něhu

roztavit ty své směry a ochladit

život pronikáním skrz naskrz

a jen ze dvou teď jedno sesadit

říct rukám plným světla - zadrž

nemačkej, nechytíš si ani gram

sjednocením svých protikladů

to tobě vše do rukou vzdám

vesmír stvoříme si z prstokladů

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------

Každý z nás si tímto prošel, láskou či zklamáním. A všichni víme, jaké je to když ztratíme to jediné, na čem nám nejvíce záleží. Ta bolest se nedá popsat slovy. Nikdy nás to nepřestane bolet, tak abychom na to úplně zapomněli. Lepší je se nesnažit zapomenout. Ale poučit se z chyb, které jsme asi udělali a neopakovat je. Jednou přijde náš čas a my pochopíme, že je tu někdo lepší. Kdo bude opětovat naše city a nebude si s námi jen hrát. Přijde někdo, kdo by Vám ukázal cestu. A vrátil naději, že láska není jen pět písmen. Protože to slovo má pro někoho velký význam. A za to mužeme být vděční.

Strpení (Patience)

někdy si říkám strpení
ale ukážeš mi záda
a čím jsi? vzrušením
se těžko jen tak střádá


bezpečí ze všech stran
otevírající si blízkost
a to, že ti taky dám
pohlazením tu vstřícnost


strpení není tvá důvěrnost
na polích mého šachu
poznáním za věrnost
je milovat beze strachu

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------------
foto Lenka Chalupská

Každý z nás má nějaký pradávný strach, že když mě ti ostatní dobře poznají, nebudou mě mít rádi. Protože mi sami se nemáme rádi a nechceme to umožnit ani těm ostatním. Na počátku vztahu často bez strpení vbíháme do cílové rovinky, abysme za pár kol toho závodu zvaného život vběhli raději na jinou dráhu. S někým jiným, nepoznaným a namlouváme si, že až..., ale v duši bez kouska strpení a skutečné důvěrnosti nemáme nic. Slovo důvěrnost čili intimita pochází z latinských výrazů in a timere a společně znamenají beze strachu.

Mrtvá srdce (The Dead Heart)

štěstí je dar, co dávám světu

možná, že převážit by se měl

náhodou se ani trochu nepletu

když říkám, že by ses taky měl

pokusit nečekat si na proroky

a tak, když se my postaráme

že dávat láskou nejsou záskoky

a swarovski není drahokamem

je štěstí tvůj dar vnitřního života
infekčním projevem naděje svitu
šířící se do okolí tekoucí dobrota
ze srdcí mrtvých a slz přichází tu

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------

Být jen tak, bez jakéhokoliv důvodu naprosto šťastný. Pak jsi se stal ty tím hybatelem a rozdávej štěstí bezdůvodně a pro všechny důvody, co na světě jsou.

Večerní choroby (Evening Disease)

každým problémem mi zjevuješ

signálem mysli, je ve mě strach

a mé tvrdé srdce si změkčuješ

na šachovnice žití vtáhneš šach

odvahu pro přijetí si hledám cizí

dar, talent, příležitost umožnila

jen prosadit, že rozptýlení zmizí

jiné světlo a soucit jsi poradila

tak dar si dávám pokaždé s tím
a objevuji nemožné v nitru sebe
vtělujíce láskou, řeknu jen smím?
cítím, jak se mi stále srdce klepe 

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------

Když se jiní domáhají pozornosti, zaměřte svoji pozornost do svého nitra. Když všichni ječí: „Podívejte se na mě!“, mlčte. Když se ostatní chlubí svým úspěchem, vy ponechejte svoji chválu na ostatních. Když ostatní chamtivě lpí na autorských právech, dejte svoji práci volně k dispozici. Když si jiní vytyčují cíle jako motivaci k dalšímu růstu, naučte se být se sebou spokojeni, a lidé se vás budou ptát, jen aby poznali vaše tajemství.