neděle 17. července 2011

Září (September)


tak ve mně ve tmě záříš
myšlenka schovaná
ani nevím, zda se vrátíš
láskou očí utkaná

když vidíš duši oddělenou
schovávající si tvář
cos byla nezapomenou
to právě pro tu zář

s ní se dává sbohem tmám
když svítíš poznáním
milovat musíš každý sám
láska je tmy svítání

Michal Zachar
...........................................................................................................
autorem kresby je František Krčmář

Je věk, ve kterém žena musí být krásná, aby byla milována.
A pak přijde věk, kdy musí být milována, aby byla krásná.

sobota 16. července 2011

Hrající duhovými barvami (Iridescent)



pokřik racků ve větru
jsou to mí známí
žít zimou bez svetru
radost odevzdání

zvon čekající na odlet
už měsíc tmavne
krásný nejen za pohled
hledajíc to správné

otevřením srdce svého
dávajíc bez obětí
a tneš mrtvé do živého
barvou duhy posvětí

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Může být něco krásnějšího než dělat to, co máte rád a vědět, že to má význam?


čtvrtek 14. července 2011

Spartacus (No Life Without You)


když vyrovnávám svoje pocity
do řady, jak padlé bojovníky
a ze zbroje už dávno prožity
 si v hlavách stavím památníky


pro ztrátu samu šiješ kostým
aby do bitev šla zas a znova
pomocník nepravdivě prostý
co vstává mrtvým ze hřbitova


stále těm druhým pomáháme
s bolestí sami v sobě šťastní
role, co končívají epigramem
a skrýváme si jen svou vlastní


jak dítě vyrůstající z podstaty
Spartacus je i jméno v dějepise
bojovník znamenající návraty
setřást svou roli a uchopit se

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------------
To, že občas skrýváme svou bolest za pomoc ostatním, nám znemožňuje jít dál po své cestě. A nemůžeme se hnout z místa, když unikáme svým starým ztrátám. Zrodit se pod svou rolí je touha dovolit si postoupit kupředu a tím získat větší schopnost pomáhat ostatním. Protože naše role, s kterou se identifikujeme, je kostýmem pro neoplakanou ztrátu.

pondělí 11. července 2011

KSHANTI (Odpuštění)



na cestu k nebi požádal
jsem tebe srdcem o ruku
a dostal víc kdy kdo dal
byť slepý jdu tam po zvuku

ať už je nebe plné andělů
a nebo se v něm vaří olej
chci najít to slovo - rozděluj
až pak lásko domů volej

že umíráme v současnosti
si plni sebe nazdařbůh
ani mně ještě nic neoprostí
odpustit, žes plná půvabů?

a tak mysli říkám ztichni
že proč si vlastně lhát?
do nebe chceme všichni
jen nikdo nechce umírat

Michal Zachar
......................................................................................................

To, co chceme odpustit jiným, odpouštíme sobě.
Až potom se můžeme dostat
do stavu vědomí, radosti a lásky.


Kshanti ( . skt , Ksanti ) nebo khanti ( Pāli ) je trpělivost, shovívavost a odpuštění. Jedná se o jednu z praktik dokonalosti (skt / Pali:. páramita ) obouTheravāda a Mahāyāna buddhismus .

To je praxe výkonu trpělivost k chování nebo situace, které nemusí nutně si zaslouží, a je viděn jako vědomou volbu, aby se aktivně dát trpělivost, jako by dar, spíše než být ve stavu útlaku, ve kterém se člověk cítí povinen jednat jako způsobem.

neděle 10. července 2011

Pod palbou (Under fire)


když mi srdce láme žal
díky dávání se rodím
práskl v hlavě povel pal
k povstání se brodím

pocit, co mě prostupuje
pohladit ho v náručí
láska v nás vše rozšiřuje
i pevnou sílu obručí

proměňuje ochota dávat
i když srdce láme žal
život zachraňuje rabat
pod palbou jde se dál

Michal Zachar
...............................................................................................
Františkovi

Buď připraven, že v každé situaci při níž ti hrozí bolest, strast, zoufalství, marnost, zbytečnost, osamění a prázdnota můžeš skrze své zranění i dávat. Pokud dáváme, jak nejvíc umíme. Pak zjistíme, že se pohybujeme vstříc novému.

pátek 8. července 2011

Psáno ve hvězdách (Written In The Stars)


očekávání bez odpočinku
přivádí hvězdy k šílenství
na rtech mám tu zmínku
převracíš bolest do štěstí

když vybuchuješ perfekcí
nedokonalý tvůrce života
dostáváš jednu z erekcí
troskotáš v dechu godota

neodpočinutá tvář s vizí
snažící se jít po cestách
nikdy si nevšimne a zmizí
co je psáno ve hvězdách

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------
Dopřej si odpočinek, který dá vyšší perspektivu a oslavu co tě bude motivovat, aby ses posunul na další uroveň svého člověčenství. Nech plynout svá očekávání a najdeš pohodu, co tě ponese vpřed...

úterý 5. července 2011

Nezřelé (Braveheart)


někdy jsou dny a noci nezřelé
pohádky se sami zavírají v knihách
hluboká bolest a ty jste přátelé
až paprsek svitu s tmou se sbíhá

snažíme se nezávisle živí být
s odstupem času stavu bez zranění
neochota dát se znovu polapit
do lásky dát, že mě nic nepromění


až obzorem uvidím svůj paprsek
a nebude v něm ani v dalších má zloba
i kdyby pravdy zbyl mi jen útržek
vím, že vstřícnost lásky vyléčí nás oba

Michal Zachar
......................................................................................................................

Buď vstřícný k tomu, kdo je v nouzi. Pomáháš totiž hlavně sám sobě.

sobota 2. července 2011

Křídla ke svobodě (wings to freedom)


stávám se tím, co miluji
už pomalu vnikám do středu
souzním, když srdcem slibuji
radost, že láskou být dovedu

zjišťuji, že láska je také v nás
dávat, přijímat, sdílet sblížení
osázíš tu zahradu všech krás
dávat všem květ místo zranění

dívej se koho teď miluješ!
malinký elf usnul na jahodě
to vše ti tady darem sděluje
láska jsou křídla ke svobodě

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------------

Láska, která miluje ze srdce, je ta nejbohatší, protože dává.
Ta, která hovoří o obětech, jen obírá kosti bez masa.


Každý tlukot mého srdce (Every beat of my heart)


každý tlukot svého srdce
co bych dal za trochu snění
dotkne se náhle prudce
být doma je víc než chvění

stále se vracím do duše
když dívám se tam nahoru
jen dva tři kroky od buše
nebo od řeckého mramoru

jsem v sobě sám hledající
co rukou mi dává zkušenost
a tak dál v mysli stoupající
křičíme svou ódu na radost

příběhem z mého života
je každý tlukot mého srdce
a ta nejkrásnější hodnota
je to, co mi do života vtrhne

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------------
Daně a všem, kdo si myslí, že nejsou doma.

Je mnoho věcí, které jsem ve svém životě neudržel.
V rukou, mysli nebo ve svém těle. 
Ale jednu vzpomínku nikdy neopustím.
A to na místo, kde jsem doma.
A doma jsem právě teď a tady.
A kdekoliv budu, budu vždy doma.
S láskou.

pátek 1. července 2011

Forrest Gump (Forrest Gump)


co tvoje oči nevidí
když běžíme svým životem
jen možná trochu složití
k tomu, co necháváme za plotem

když čteme řádky slov
co kolébají snad osud v duši
a větřík unáší zpět sklo
čistotou slz srdcem křišťálů buší

kam utíkají bolest strach
pocit, že zabalil´s na dlouhý tramp
možná i hloupější než prach
čistotu srdce jménem Forrest Gump

Michal Zachar
------------------------------------------------------------

Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít. A proto je mít rád lidi a milovat lidi to celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.


čtvrtek 30. června 2011

Vlna (The Approaching Night)


hledáme lásku v horizontu
doufajíce, že je trvalá
co dělá z písmen čára fontu
když svoje znaky šeptala
že na obzoru jen chvějící
je schopna milovat
tu čáru hor, co drží dělící
schopnost ti diktovat
milovat můžeš i prchající
vlny, co klepou břehy
moře se na zem sápající
to vše z lásky a něhy
nežádající záruky a jistotu
vrhá se celá do objetí
tou láskou dáváš životu
velikost bytí bez prokletí

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Až se dáš úplně celý. Pak už nebudeš mít nikdy nic pod kontrolou....

úterý 28. června 2011

Věci půjdou podle mě (Things Will Go My Way)


čím více bereme
sebe na křídla nevědomí
prázdnější modleme
nejistotou svou nevidomí

čím více bereme
tím méně jsme spokojení
přijímat nechceme
strachem svým poražení

čím více bereme
bez srdečních kontaktů
ztrácíme, co chceme
asketové hledící do aktů

čím více dáváme
přijímáme nazpět branou
než ztvrdnem na kámen
vždycky máš na vybranou

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------

Zasloužíme si přijímat. To, co si bereme nám většinou brání radovat se z toho. Ta malá provinilost z toho pocitu blokující radost a udržující tě v pocitu, že jsi míň než jsi. A tak, když se přistihneš při braní, udělej co musíš, aby ses mohl přistihnout při dávání.

Život je život (Life Is Life)


život jsem i já
a není to mé ego
jsme prostě dva
v jednotě tebou

ego bolest působí 
ale taky ji i léčí
láska se znásobí
až když je něčí

soutěžíme v já
zbytečnými úkoly
soupeřící svár
kdo komu dovolí

to, kým jsi ty
to je podstatné
ego nech lžím
láska žít zůstane

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------------

Z lásky se vám může chtít umřít,
ale taky můžete pro lásku žít.

A také můžete láskou žít.
Kolika lidem jsi dnes řekl, miluji tě?


Signatura (Love The Way You Lie)


vyléčím cokoliv
když láska spí
vlastně nic nebolí
když jsi sama lží

oceňuji tvé dlaně
jak vztáhla jsi
když popel na ně
padal počasím

oceňuji proud sítí
které otevíráš
jak tvé srdce svítí
lásce neubíráš

oceňuji svět kolem
smysly ti dané
jsi jak úrodné pole
pluhem usmýkané

oceňuji tvůj dech
co stoupá vzhůru
něco mi tu nech
na lásky signaturu

Michal Zachar
.............................................................................................

Člověk může dosáhnout dokonalosti jen tehdy, 
když nechá rozpustit svou krásu v lásce.


neděle 26. června 2011

Podivný svět (Strange World)


pustošíme si splavy dne
a láska umírá nám za noci
to každý vidí jen to své
bez těla, duše pomoci

a kolikrát zakřičíme tmou
co obklopila naše kořeny
ať na děje hledíme si stou
tváří, co sedí mezi rameny

a radost s bolestí se střídá
tak jako mraky stíní den
bez lásky milovat je bída
a prázdno vchází Bohu do oken

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------
Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý. Přestaňme být dalšími z Božích zmrzlíků, co si nedovolují pociťovat lásku. Dovolme si sami v sobě cítit lásku, radost a štěstí. Pokud nic necítíme, pak celý život jen tiše umíráme.


úterý 21. června 2011

Ztracená vesnička (Lost village)


tak ti zas odeznívá čas
a vítr vanoucí se bál
najít se můžeme v nás
o co by každý stál?

požadavky slov a pocitů
kdy naše srdce kráčí
slýcháš u svých rozkmitů
že by i hlasy ptačí?

iluze domněnek čekající
na kdyby potřebných
a do duše voláme si věřící
se zas snáší tichý sníh

po schodech pyramid jdem
ztracenou vesničku spás
bojíme se, že sobě naleznem?
když stopy k ní odnesl čas?

Michal Zachar
...............................................................................................

Zavři oči a jdi do sebe. Za hranici toho vnějšího života, do své ztracené vesničky, kde je tvá duše doma. Na místo, kde jsi celistvým člověkem a kde neexistují tvé potřeby. To je místo, kde máš všechno. To je základní skutečnost tvé mysli. A teď oči otevři. A uvidíš tu svou ztracenou vesničku...

neděle 19. června 2011

Stará cihlová zeď (Old brick wall)


jak se teď cítíš?
u staré cihlové zdi
sám na svět hledíš
a duše ti skládá mši

kde cihla je tónem
zdi v srdci zvonící
a říká jdi honem
jsi láskou věřící

ruka se dotkla
drsného povrchu
hledáš svůj poklad
blesk svitu paprsku

a tak rozebereš zeď
tu starou cihlovou
začneš hned teď
stavět nanovo?

Michal Zachar
------------------------------------------------------

věnováno TRADJAIG

Příliš často dovolujeme věcem v životě přerůst ty lepší stránky povahy, a proto je třeba, aspoň jednou denně číst pár veršů, zazpívat si nebo se podívat na krásný obraz. Příliš často stavíme zdi názorů mezi sebe a svět domnívajíce se, že se tím uchráníme zklamání. Protože jsme-li vzdáleni od toho, co milujeme za zdí, ovládáme se, a zdá se nám, že, čím mocnější je naše zeď, tím více sílu vášně, která se dříve vybíjela navenek, obracíme do svých niter. Zbouráme.li zdi, opět se objeví to, o čem jsme se domnívali, že se toho dovedeme zříci. I to je láska. Bourat s-vědomím své staré cihlové zdi...

sobota 18. června 2011

Padat (Falling Down)


uchopila s do zubů smršť
z toho, co říká si tvůj život
a že to byla tvá náhlá smrt
zapomněla jsi tu i to pivo

padat zpátky mnohdy chcem
za branou mysli života jsme
kam kdo z nás teďka jdem?
zapomínáš jedno sto jmen

napravit chyby náleží času
tomu, co odplaví proudy dnů
segregací smyslu pro rasu
šlechtěným z bojových psů

veselou dáváš rozkazem
srdci, co už tě nikdy neuvidí
tys byla lásky důkazem
obsáhnout bolest všech lidí

Michal Zachar
.........................................................................................................

Blance a její babičce

Je třeba milovat život, abychom jej mohli žít,
a je třeba život žít, abychom jej mohli milovat.


čtvrtek 16. června 2011

Pochod proti mně (March against me)


skvoucí se tiše v dějinách
prohlédl jsem a řekl ách
čemu, že říkáme naděje?
láska, že jemně zahřeje?

svit kalným ránem prosekl
tmu slasti až bol utekl
a mračnou chmuru ve tváři
odlesky meče jenom ozáří

tak směle kráčím k rovinám
když dáváme si lásku hrám
co šikmě ční mi do života?
třpyt z úsměvů nanobota

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
Rozum se na delší dobu zastaví v životě mnohokrát.
Srdce jen jednou.


úterý 31. května 2011

Má vášeň (My passion)


láska je hra s vášní
je to tak, protože vím
sama vášeň je zvláštní
bez lásky jen utrpením

vášeň není náš hřích
tím je srdeční chlad
ledově bijící v lžích
když přepadl tě hlad

tak, že smysly ohluší
nakrm pýchu z vášně

přijdeš o srdce i o duši
masky shazujeme vážně?



Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
Aby se z dámy stala děvka, k tomu stačí vášeň.
K opačnému postupu je nutná láska.