Hrající duhovými barvami (Iridescent)

pokřik racků ve větru

jsou to mí známí

žít zimou bez svetru

radost odevzdání

zvon čekající na odlet

už měsíc tmavne

krásný nejen za pohled

hledajíc to správné

otevřením srdce svého

dávajíc bez obětí

a tneš mrtvé do živého

barvou duhy posvětí

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------

Může být něco krásnějšího než dělat to, co máte rád a vědět, že to má význam?

Spartacus (No Life Without You)

když vyrovnávám svoje pocity
do řady, jak padlé bojovníky
a ze zbroje už dávno prožity
 si v hlavách stavím památníky


pro ztrátu samu šiješ kostým
aby do bitev šla zas a znova
pomocník nepravdivě prostý
co vstává mrtvým ze hřbitova


stále těm druhým pomáháme
s bolestí sami v sobě šťastní
role, co končívají epigramem
a skrýváme si jen svou vlastní


jak dítě vyrůstající z podstaty
Spartacus je i jméno v dějepise
bojovník znamenající návraty
setřást svou roli a uchopit se

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------------

To, že občas skrýváme svou bolest za pomoc ostatním, nám znemožňuje jít dál po své cestě. A nemůžeme se hnout z místa, když unikáme svým starým ztrátám. Zrodit se pod svou rolí je touha dovolit si postoupit kupředu a tím získat větší schopnost pomáhat ostatním. Protože naše role, s kterou se identifikujeme, je kostýmem pro neoplakanou ztrátu.

KSHANTI (Odpuštění)

na cestu k nebi požádal

jsem tebe srdcem o ruku

a dostal víc kdy kdo dal

byť slepý jdu tam po zvuku

ať už je nebe plné andělů

a nebo se v něm vaří olej

chci najít to slovo - rozděluj

až pak lásko domů volej

že umíráme v současnosti

si plni sebe nazdařbůh

ani mně ještě nic neoprostí

odpustit, žes plná půvabů?

a tak mysli říkám ztichni

že proč si vlastně lhát?

do nebe chceme všichni

jen nikdo nechce umírat

Michal Zachar

......................................................................................................

To, co chceme odpustit jiným, odpouštíme sobě.
Až potom se můžeme dostat
do stavu vědomí, radosti a lásky.

Kshanti ( . skt , Ksanti ) nebo khanti ( Pāli ) je trpělivost, shovívavost a odpuštění. Jedná se o jednu z praktik dokonalosti (skt / Pali:. páramita ) obouTheravāda a Mahāyāna buddhismus .

To je praxe výkonu trpělivost k chování nebo situace, které nemusí nutně si zaslouží, a je viděn jako vědomou volbu, aby se aktivně dát trpělivost, jako by dar, spíše než být ve stavu útlaku, ve kterém se člověk cítí povinen jednat jako způsobem.

Pod palbou (Under fire)

když mi srdce láme žal

díky dávání se rodím

práskl v hlavě povel pal

k povstání se brodím

pocit, co mě prostupuje

pohladit ho v náručí

láska v nás vše rozšiřuje

i pevnou sílu obručí

proměňuje ochota dávat

i když srdce láme žal

život zachraňuje rabat

pod palbou jde se dál

Michal Zachar

...............................................................................................
Františkovi

Buď připraven, že v každé situaci při níž ti hrozí bolest, strast, zoufalství, marnost, zbytečnost, osamění a prázdnota můžeš skrze své zranění i dávat. Pokud dáváme, jak nejvíc umíme. Pak zjistíme, že se pohybujeme vstříc novému.

Psáno ve hvězdách (Written In The Stars)

očekávání bez odpočinku

přivádí hvězdy k šílenství

na rtech mám tu zmínku

převracíš bolest do štěstí

když vybuchuješ perfekcí

nedokonalý tvůrce života

dostáváš jednu z erekcí

troskotáš v dechu godota

neodpočinutá tvář s vizí

snažící se jít po cestách

nikdy si nevšimne a zmizí

co je psáno ve hvězdách

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------

Dopřej si odpočinek, který dá vyšší perspektivu a oslavu co tě bude motivovat, aby ses posunul na další uroveň svého člověčenství. Nech plynout svá očekávání a najdeš pohodu, co tě ponese vpřed...

Nezřelé (Braveheart)

někdy jsou dny a noci nezřelé

pohádky se sami zavírají v knihách

hluboká bolest a ty jste přátelé

až paprsek svitu s tmou se sbíhá

snažíme se nezávisle živí být

s odstupem času stavu bez zranění

neochota dát se znovu polapit

do lásky dát, že mě nic nepromění


až obzorem uvidím svůj paprsek
a nebude v něm ani v dalších má zloba
i kdyby pravdy zbyl mi jen útržek
vím, že vstřícnost lásky vyléčí nás oba

Michal Zachar
......................................................................................................................

Buď vstřícný k tomu, kdo je v nouzi. Pomáháš totiž hlavně sám sobě.

Křídla ke svobodě (wings to freedom)

stávám se tím, co miluji

už pomalu vnikám do středu

souzním, když srdcem slibuji

radost, že láskou být dovedu

zjišťuji, že láska je také v nás

dávat, přijímat, sdílet sblížení

osázíš tu zahradu všech krás

dávat všem květ místo zranění

dívej se koho teď miluješ!

malinký elf usnul na jahodě

to vše ti tady darem sděluje

láska jsou křídla ke svobodě

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------------

Láska, která miluje ze srdce, je ta nejbohatší, protože dává.
Ta, která hovoří o obětech, jen obírá kosti bez masa.

Každý tlukot mého srdce (Every beat of my heart)

každý tlukot svého srdce
co bych dal za trochu snění
dotkne se náhle prudce
být doma je víc než chvění

stále se vracím do duše

když dívám se tam nahoru

jen dva tři kroky od buše

nebo od řeckého mramoru

jsem v sobě sám hledající

co rukou mi dává zkušenost

a tak dál v mysli stoupající

křičíme svou ódu na radost

příběhem z mého života

je každý tlukot mého srdce

a ta nejkrásnější hodnota

je to, co mi do života vtrhne

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------------

Daně a všem, kdo si myslí, že nejsou doma.

Je mnoho věcí, které jsem ve svém životě neudržel.
V rukou, mysli nebo ve svém těle. 

Ale jednu vzpomínku nikdy neopustím.

A to na místo, kde jsem doma.

A doma jsem právě teď a tady.

A kdekoliv budu, budu vždy doma.

S láskou.

Forrest Gump (Forrest Gump)

co tvoje oči nevidí

když běžíme svým životem

jen možná trochu složití

k tomu, co necháváme za plotem

když čteme řádky slov

co kolébají snad osud v duši

a větřík unáší zpět sklo

čistotou slz srdcem křišťálů buší

kam utíkají bolest strach

pocit, že zabalil´s na dlouhý tramp

možná i hloupější než prach

čistotu srdce jménem Forrest Gump

Michal Zachar

------------------------------------------------------------

Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít. A proto je mít rád lidi a milovat lidi to celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

Vlna (The Approaching Night)

hledáme lásku v horizontu

doufajíce, že je trvalá

co dělá z písmen čára fontu

když svoje znaky šeptala
že na obzoru jen chvějící
je schopna milovat
tu čáru hor, co drží dělící
schopnost ti diktovat
milovat můžeš i prchající
vlny, co klepou břehy
moře se na zem sápající
to vše z lásky a něhy
nežádající záruky a jistotu
vrhá se celá do objetí
tou láskou dáváš životu

velikost bytí bez prokletí

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Až se dáš úplně celý. Pak už nebudeš mít nikdy nic pod kontrolou....

Věci půjdou podle mě (Things Will Go My Way)

čím více bereme

sebe na křídla nevědomí

prázdnější modleme

nejistotou svou nevidomí

čím více bereme

tím méně jsme spokojení

přijímat nechceme

strachem svým poražení

čím více bereme

bez srdečních kontaktů

ztrácíme, co chceme

asketové hledící do aktů

čím více dáváme

přijímáme nazpět branou

než ztvrdnem na kámen

vždycky máš na vybranou

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------

Zasloužíme si přijímat. To, co si bereme nám většinou brání radovat se z toho. Ta malá provinilost z toho pocitu blokující radost a udržující tě v pocitu, že jsi míň než jsi. A tak, když se přistihneš při braní, udělej co musíš, aby ses mohl přistihnout při dávání.

Život je život (Life Is Life)

život jsem i já

a není to mé ego

jsme prostě dva

v jednotě tebou

ego bolest působí 

ale taky ji i léčí

láska se znásobí

až když je něčí

soutěžíme v já

zbytečnými úkoly

soupeřící svár

kdo komu dovolí

to, kým jsi ty

to je podstatné

ego nech lžím

láska žít zůstane

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------------------

Z lásky se vám může chtít umřít,
ale taky můžete pro lásku žít.
A také můžete láskou žít.
Kolika lidem jsi dnes řekl, miluji tě?

Signatura (Love The Way You Lie)

vyléčím cokoliv

když láska spí

vlastně nic nebolí

když jsi sama lží

oceňuji tvé dlaně

jak vztáhla jsi

když popel na ně

padal počasím

oceňuji proud sítí

které otevíráš

jak tvé srdce svítí

lásce neubíráš

oceňuji svět kolem

smysly ti dané

jsi jak úrodné pole

pluhem usmýkané

oceňuji tvůj dech

co stoupá vzhůru

něco mi tu nech

na lásky signaturu

Michal Zachar

.............................................................................................

Člověk může dosáhnout dokonalosti jen tehdy, 

když nechá rozpustit svou krásu v lásce.

Podivný svět (Strange World)

pustošíme si splavy dne

a láska umírá nám za noci

to každý vidí jen to své

bez těla, duše pomoci

a kolikrát zakřičíme tmou

co obklopila naše kořeny

ať na děje hledíme si stou

tváří, co sedí mezi rameny

a radost s bolestí se střídá

tak jako mraky stíní den

bez lásky milovat je bída

a prázdno vchází Bohu do oken

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------

Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý. Přestaňme být dalšími z Božích zmrzlíků, co si nedovolují pociťovat lásku. Dovolme si sami v sobě cítit lásku, radost a štěstí. Pokud nic necítíme, pak celý život jen tiše umíráme.

Ztracená vesnička (Lost village)

tak ti zas odeznívá čas

a vítr vanoucí se bál

najít se můžeme v nás

o co by každý stál?

požadavky slov a pocitů

kdy naše srdce kráčí

slýcháš u svých rozkmitů

že by i hlasy ptačí?

iluze domněnek čekající

na kdyby potřebných

a do duše voláme si věřící

se zas snáší tichý sníh

po schodech pyramid jdem

ztracenou vesničku spás

bojíme se, že sobě naleznem?

když stopy k ní odnesl čas?

Michal Zachar

...............................................................................................

Zavři oči a jdi do sebe. Za hranici toho vnějšího života, do své ztracené vesničky, kde je tvá duše doma. Na místo, kde jsi celistvým člověkem a kde neexistují tvé potřeby. To je místo, kde máš všechno. To je základní skutečnost tvé mysli. A teď oči otevři. A uvidíš tu svou ztracenou vesničku...

hudba: Jirka Mucha
foto: Lenka Chalupská

Stará cihlová zeď (Old brick wall)

jak se teď cítíš?

u staré cihlové zdi

sám na svět hledíš

a duše ti skládá mši

kde cihla je tónem

zdi v srdci zvonící

a říká jdi honem

jsi láskou věřící

ruka se dotkla

drsného povrchu

hledáš svůj poklad

blesk svitu paprsku

a tak rozebereš zeď

tu starou cihlovou

začneš hned teď

stavět nanovo?

Michal Zachar

------------------------------------------------------

věnováno TRADJAIG

Příliš často dovolujeme věcem v životě přerůst ty lepší stránky povahy, a proto je třeba, aspoň jednou denně číst pár veršů, zazpívat si nebo se podívat na krásný obraz. Příliš často stavíme zdi názorů mezi sebe a svět domnívajíce se, že se tím uchráníme zklamání. Protože jsme-li vzdáleni od toho, co milujeme za zdí, ovládáme se, a zdá se nám, že, čím mocnější je naše zeď, tím více sílu vášně, která se dříve vybíjela navenek, obracíme do svých niter. Zbouráme.li zdi, opět se objeví to, o čem jsme se domnívali, že se toho dovedeme zříci. I to je láska. Bourat s-vědomím své staré cihlové zdi...

Padat (Falling Down)

uchopila s do zubů smršť

z toho, co říká si tvůj život

a že to byla tvá náhlá smrt

zapomněla jsi tu i to pivo

padat zpátky mnohdy chcem

za branou mysli života jsme

kam kdo z nás teďka jdem?

zapomínáš jedno sto jmen

napravit chyby náleží času

tomu, co odplaví proudy dnů

segregací smyslu pro rasu

šlechtěným z bojových psů

veselou dáváš rozkazem

srdci, co už tě nikdy neuvidí

tys byla lásky důkazem

obsáhnout bolest všech lidí

Michal Zachar

.........................................................................................................

Blance a její babičce

Je třeba milovat život, abychom jej mohli žít,
a je třeba život žít, abychom jej mohli milovat.

Pochod proti mně (March against me)

skvoucí se tiše v dějinách

prohlédl jsem a řekl ách

čemu, že říkáme naděje?

láska, že jemně zahřeje?

svit kalným ránem prosekl

tmu slasti až bol utekl

a mračnou chmuru ve tváři

odlesky meče jenom ozáří

tak směle kráčím k rovinám

když dáváme si lásku hrám

co šikmě ční mi do života?

třpyt z úsměvů nanobota

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------

Rozum se na delší dobu zastaví v životě mnohokrát.
Srdce jen jednou.

Má vášeň (My passion)

láska je hra s vášní
je to tak, protože vím
sama vášeň je zvláštní
bez lásky jen utrpením

vášeň není náš hřích
tím je srdeční chlad
ledově bijící v lžích
když přepadl tě hlad

tak, že smysly ohluší
nakrm pýchu z vášně
přijdeš o srdce i o duši
masky shazujeme vážně?

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------

Aby se z dámy stala děvka, k tomu stačí vášeň.
K opačnému postupu je nutná láska.

Lepší dny (Better days)

jsou lepší dny?

jsou krásnější?

sníš hezčí sny?

jdeš zdravější?

jsou skvosty z lidí?

jen tiky srdečními?

snad ti nezávidím

jsme kupujícími

jak smrt dá život?

jsi ty s poznáním?

než stát nakřivo

lásce nebráním

Michal Zachar

...................................................................

Kdykoliv se člověk probudí, probouzí se z chybného předpokladu, že vždy byl přece vzhůru a tudíž vždy byl pánem svých myšlenek, pocitů a činů. V tu chvíli si uvědomí, a to je tou stinnou stránkou poznání - jak hluboká je jeho neznalost sebe sama, jak úzce je on sám závislý na síti vztahů, skrze které existuje, jak bezmocně je vydán na pospas jakémukoli podnětu, který na něj náhodně v každou chvíli působí.