co vaše duše zpívá?
ta má je v ráji!
jsem dobročinná a milá?
a nebo taky v háji?
děláme světu zázraky
hledajíce zapomnění
do duší vedu soumraky
odpočinutí si od myšlení
cokoliv dělám sám
i kdyby kůrku chleba
napřed ji trochu rozžvýkám
až potom, co je třeba
někdy si pomáháme jen
ach pro ten špatný pocit!
za viny své si nemůžem?
anděla nepřekročit!
Michal Zachar
..............................................................................
Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece ještě něco jiného. Něco, pro co lze žít. Jen pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!