polož mi ruku na srdce
a říkej tiše tluč
zas lítá v prudké vývrtce
a obzor už je fuč
tak jsem, kdo jsem, i já
muži, co myslel, že se zná
rozdílný svět v jednom dva
prachbídný pohled do bezedna
zase jdeš dál i přes propast
a třeba i po visuté lávce
třešně k sousedům si krást
to abys dal je svojí lásce
Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------
Protože to, čeho jsme si vědomi, můžeme mít pod kontrolou, ale to, čeho si nejsme vědomi, má pod kontrolou nás. A my jsme vždycky jen otrokem toho, co si neuvědomujeme.
A možná je to, co je nejdůležitější a ještě důležitější nežli naše víra, je prostá pochybnost. Lidé od pradávna hledají co nebo koho by mohli uctívat, ale ve svých postojích nejsou jistí a přesvědčení. A pochybnost naše rozhodnutí a svobodnou vůli k němu tříbí jako brusič brousí nůžky.
Vím, že pravá bdělost života je prožívat každý okamžik tak jak je. Pravá bdělost znamená, že už není kam jít a není čeho dosahovat. Smrt není hrozná. Umírat je užasné. Protože umírat znamená žít náš život, naplno bez jakékoliv vzpomínky na minulost a tím se vystavovat jeho úplnosti.
Smrti se můžeme bát jen když se bojíme života. Jen mrtví lidé se bojí smrti.
