Očekávání a požadavky se rodí z pocitu nedostatku, kterým se v skryté rovině bráníme budoucnosti. Do budoucnosti se ženeme plni očekávání, ale přijímat jsme schopni jen málo, sice něco žádáme, ale neumíme ani přijímat, ani se z daru radovat. Každé očekávání je strachem z budoucnosti.
Význam jde s citem ruku v ruce. Dává nám směr a smysl. Když naplňujeme smysl své existence, když žijeme v souladu se svým pravým významem, žijeme pro lidi a ne pro ty zbytečné drobnosti, kterými myslíme jen a jen na sebe. Je důležité cítit co nejvíce, abychom mohli rozšiřovat vlastní osobnost, protože pokud nic necítíme, umíráme.
Existují dva důvody, proč v nás vzniká drama vztahů. Buď s partnerem vedeme boj o moc, v němž jeden z nás či oba hledáme stále dramatičtější způsoby, jak vyjádřit svůj názor, anebo nám pak vztah přijde nudný, takže stvoříme drama, abysme unikli chladu. Ale každý zápas a chlad v nás bohužel znamená jen to, že se vyhýbáme vlastní kreativitě. Ta by v nás našla řešení. Ale chceme ho najít v sobě? My skutečně milující?
Michal Zachar -------------------------------------
Vize znamená, že přeskočíme přes propast k lásce a necháme stát most, po němž nás budou následovat ostatní. Když sami sebe dáváme tak intenzivně, beze zbytku, že se obrátíme naruby, dovolíme, aby se na zemi znovu zrodila láska. Umožňuje nám přeskočit bezednou propast nevědomé mysli a překonat nicotu. Vize nám umožnuje dostat se na nové území lásky, kde nacházíme i nové odpovědi. Potom jsme schopni vybudovat most, po němž mohou následovat ostatní i objevit jazyk, kterým lze vyjádřit nevýslovné. Máme-li vizi, žijeme pro smysl své existence. Dáváme dar sebe sama tak opravdu tvořivým způsobem, že cesta je bezpečná i pro ty, kteří jdou za námi.
"Pojď dál", řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "můj čas je věčnost, a proto je ho dost a na všechno. A co se mne vlastně chceš zeptat?"
"Co tě na lidech nejvíce překvapuje?"
Bůh odpověděl:
"Překvapuje mě, že žijí, jakoby neměli nikdy umřít, a že umírají, jakoby nikdy nežili..."
Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli.
Pak jsem se zeptal:
"Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"
Bůh se usmál a odpověděl:
"Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.
Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne v nějaké skupině lidí.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, avšak odpouštět skutkem.
Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit mnoho kromě lásky a štěstí.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět."
Chvíli jsem tam seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mě dělá. A Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu 24 hodin denně. Jen se zeptej a já Ti odpovím."
Pravda není zbraň, kterou bychom měli mlátit po hlavách lidi kolem sebe. Pravda dovoluje zvítězit každému z nás. Pravda je sjednocením všech názorů na současnou situaci. A vždy škodí, že si lidé neříkají pravdu do té míry, aby mohli DOSPĚT k plnému porozumění a k řešení. Dokud nezvítězí všichni kolem nás, není to ještě celá pravda.
Všichni, kdo stojí na obou stranách konfliktů, mají nějaké skryté pocity. Jestliže jsme ochotni zjistit, co vlastně skrýváme, co nechceme cítit, tvoříme pro sebe příležitost. A když projdeme ohně těchto pocitů, přirozeně se pohneme kupředu.
Problém je jenom znamení, že je mezi námi přerušeno spojení. A protože všechny dobré věci jsou obtížné a vzácné je lehké jej ztratit a těžké jej nalézt. Srdce totiž vždy kráčí po cestě, z níž nás rozum zrazuje.
štětcem děj každodenní celou dobu jen závislí v srdci to tak není
Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Obětování se je skoro jako láska. Chybí v něm jen důležitý prvek. My sami. A protože obětovat se můžeme prostřednictvím role v níž nejsme my sami přítomni, platí že sice dáváme, ale nepřijímáme. Dáváme-li ve svém daru i sami sebe, je to dar z největších, neboť nám umožňuje také přijímat. Ale to tehdy, až když se dáš zcela beze zbytku.
Sexuální touha je někdy jen zástěrkou naší bolesti. Když někoho přilákáme, aby s námi prožil sex, nemusíme se touto bolestí zabývat. Je dobré se podívat, co se skrývá za naší sexuální energií. Protože teprve když se osvobodíme od své bolesti, můžeme získat nazpět svou skutečnou přitažlivost.
Jestliže se obětujeme, jde o zátaras na naší cestě k vyšší rovině života jak ve vztahu, tak v profesi. Jsme-li ochotni sebe sami vložit do hry, vytvořit si svůj prostor, kde můžeme dýchat a žít, dá nám to více odvahy vykročit do budoucnosti a vstříc úspěchům života.
pravdu odhalující a tak tu nazí i když oblečení blázníme až mrazí radostí rozdivočení umění je síla krás když všeho dost jen láskou v nás vzniká skvost
Když jsme s nějakým člověkem, ale neradujeme se z něj ani ze sebe, obětujeme se - jde o protiklad dávání. Pokud se z někoho neradujeme, důvodem je, že mu nedáváme sami sebe. Čím více lásky někomu dáváme, tím jasněji vidíme, jaký opravdu je. A více radosti nás obestírá.
poděkování celému teamu (Petrovi, Tereze a Aničce), který dnes do naší společné práce při focení vložil své srdce...
Odsouzení těch, kdo v minulosti nenaplnili naše potřeby nás vrhá do stavu, kdy se obětujeme. Když odsuzujeme, že naše potřeby nebyly v minulosti naplněny, buď v současné chvíli hledáme někoho, kdo by tyto potřeby naplnil, čímž vlastně jejich naplnění zabraňujeme, anebo se člověku, který našim potřebám nevyhověl snažíme ukázat, jak by se to dalo udělat. Hrajeme kompenzační roli, která je pravým opakem toho, jaký by ten člověk měl podle nás být. Ve skutečnosti se obětujeme protože neumíme přijímat. A pokud nepřijímáme, upadáme do stavu, kdy se obětujeme stále více a blížíme se vyhoření. Jakmile toto pochopíme a odpustíme lidem z minula, můžeme se pohnout dál na své cestě.
mým kouzlem je život když žiju, tak vím že je jen jedno léčivo zpívat snům svým
a tak někdy zpívám snům čaroděj, co dělá děj tou čárou přespočet dnům a ty se jenom skvěj
cítím však lítost, jak se lidé noří do snů ve dne kde jsou představy sžité a v nich i sen bledne
mezi srdcem a duší jde den v mlhavém světla svítání co sním si? čarodějův sen když se láska nechrání
Michal Zachar
..................................................................................
Naše štěstí je to, co si dáváme sami sobě a co jsme ochotni si připustit. Často si nepřiznáme, jak jsme milováni a že dostáváme všechno, co jsme ochotni přijmout. Štěstí v každém našem vztahu vroste díky tomu, že se rozhodneme vpustit více štěstí do svého života. Třeba tím, že si půjdete zaplavat. Tak dobrou vodu všem SWIM...
Každý problém vztahů je nedostatkem víry. Naší víry. Vlastní víry. V sebe, v toho druhého. Pokaždé, když o problému uvažujeme a rozhodneme se ho vidět, cítit a slyšet jeho řešení, už jím nejsme posedlí. Naše odpovědnost vůči němu nám přinese i odpověď. Naší odpovědí by měla být víra. Třeba v signální oheň.
Podvědomá komunikace nemá nikdy šanci na úspěch v celé šíři. Někdy je to způsob, jak říct ostatním - pomoc... Negativní věci jež se nám občas stávají někdy představují metodu, jímž druhým sdělujeme, jak je milujeme. Jenomže to čisté obětování se nám v životě vlastně škodí. Když to, co máme pod maskou vyneseme na světlo, můžeme se vyléčit. Kdy jste si naposled sundali své masky? A nebo nejsme náhodou už jenom své masky?
Strach je sila, před kterou nemůže utéct. Dar, někdy těžší než může unést. Na křídlech krásna často vyplouvá, ze střevíců samoty se tak rad vyzouvá. Sem tam se kolem míhá mnoho duší, jen některým z nich však jeho světlo sluší. Dobře pozná, kdo je posel světla a kdo stín. Kéž i sobě daruje lásku, tak jako bližním svým.
