Všechno, co potřebujete (All I Need)

obraz - autor Alice Vegrova

chci říkat slova

nejen bolavá

o radosti nová

co srdce vydává

vyplňující šrámy

jak na ochoze

mraky jdou sami

naproti po obloze

kamsi směřující

svou pozornost

já jsem vnímající

napořád a dost

chci si tady říkat

teď jdi a vytrvej

očima se zříkat

jako poprvé

Michal Zachar

...........................................................................................

Všichni, kdo stojí na obou stranách konfliktů, mají nějaké skryté pocity. Jestliže jsme ochotni zjistit, co vlastně skrýváme, co nechceme cítit, tvoříme pro sebe příležitost. A když projdeme ohně těchto pocitů, přirozeně se pohneme kupředu.

Zlomený (Broken)

na obzoru kouř zmlžený

do oblak stoupající

klečící zlomený

a dávající

jen tvá malá panenka

zbyla nám z válek

bez klik okénka

a taky šálek

poslední bitva vzplála

a jsem mezi kameny

přeživší jen z mála

že by znamení?

zlomeným zůstávám

a všeho do času

co dostávám

svou spásu

Michal Zachar

.................................................................................................................

Problém je jenom znamení, že je mezi námi přerušeno spojení. A protože všechny dobré věci jsou obtížné a vzácné je lehké jej ztratit a těžké jej nalézt. Srdce totiž vždy kráčí po cestě, z níž nás rozum zrazuje.

Celou tu dobu (All this time)

z rozmaru ponoříme se

do vod plovoucích

dobrý bůh uvidí tě

a že jsi žádoucí

z rozmaru bolesti víme

nám žít láskou nejde

a tak ve dne spíme

co na tom sejde

z rozmaru strachu sil

tady si pokouříme

a taky bych i pil

třeba zabavíme

z rozmaru rozumu své mysli

štětcem děj každodenní
celou dobu jen závislí
v srdci to tak není

Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Obětování se je skoro jako láska. Chybí v něm jen důležitý prvek. My sami. A protože obětovat se můžeme prostřednictvím role v níž nejsme my sami přítomni, platí že sice dáváme, ale nepřijímáme. Dáváme-li ve svém daru i sami sebe, je to dar z největších, neboť nám umožňuje také přijímat. Ale to tehdy, až když se dáš zcela beze zbytku.

Tajemství (Secrets)

touha je tajemství

co odkrývá i splín

bolest z panenství

že mi otevírá klín

někdy jsme objekty

na cestě svodu těla

v hloubi sebe vím

že jsem to chtěla

jak dávat se sama

a přitom bez obalu

co nás písmenama

píše nezpomaluj

sdělujem světu sex

facebookovou fotkou

kdo komu kam vlezl

a nedělám se krotkou

kouzelnou hůlkou

mávnu na pozdrav

jsem jednou půlkou

zralou bez poprav?

Michal Zachar

........................................................................................................

Sexuální touha je někdy jen zástěrkou naší bolesti. Když někoho přilákáme, aby s námi prožil sex, nemusíme se touto bolestí zabývat. Je dobré se podívat, co se skrývá za naší sexuální energií. Protože teprve když se osvobodíme od své bolesti, můžeme získat nazpět svou skutečnou přitažlivost.

Dobrý život (Good life)

krásný den nám přináší

úsměvy slunce s políbením

paprsků, co do té naší

návštěvy života přikořením

jsme zajatci spouští snů

o tom, jak žít s sebou

máme padací most k dnům

a úsměv jde samosebou

stačí jen okamžik radosti

a nehledat roznětky

výbušných směsí ne zralosti

postrádajících zápletky

možná, že úsměv stane se mou

záchranou jít na brzdu

bomba i roznětka, kde vždy jsou

 jen otisky našich prstů

Michal Zachar

............................................................................

Jestliže se obětujeme, jde o zátaras na naší cestě k vyšší rovině života jak ve vztahu, tak v profesi. Jsme-li ochotni sebe sami vložit do hry, vytvořit si svůj prostor, kde můžeme dýchat a žít, dá nám to více odvahy vykročit do budoucnosti a vstříc úspěchům života. 

Kateřině

Odpadnout (Fall away)

zase padla clona

a objektiv mlčí

necvaká znova

a ticho si srší

máš chvíli klid

a promýšlíš život

kam vlastně jít

a bude to pivo

radost z nečekaných

okamžiků splynutí

na jazyku slaných

v duši bodnutí

dáváme sami sebe

do všeho kolem

odpadnout z nebe

seslaných uniforem

i my je oblékli si

závoje zahalující

objektiv umínil si

pravdu odhalující
a tak tu nazí
i když oblečení
blázníme až mrazí
radostí rozdivočení
umění je síla krás
když všeho dost
jen láskou v nás
vzniká skvost

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Když jsme s nějakým člověkem, ale neradujeme se z něj ani ze sebe, obětujeme se - jde o protiklad dávání. Pokud se z někoho neradujeme, důvodem je, že mu nedáváme sami sebe. Čím více lásky někomu dáváme, tím jasněji vidíme, jaký opravdu je. A více radosti nás obestírá.

poděkování celému teamu (Petrovi, Tereze a Aničce), který dnes do naší společné práce při focení vložil své srdce...

Nech mě být (Let Me Be Myself)

pomalu umírám

a s duší rozervanou

řekla si: "jdi sám"

já jdu svojí stranou

a tak jsem tu

a kráčím cestou

a je mi stále hůř

než paže klesnou

držím se zjizvený

tou naší láskou

až teď vzdálený

a omotaný páskou

zkouším ti doslat

své pozdravy snů

co tě už nebaví

a ve mě tvoří tmu

nech mě být ať jdu

i do neznáma smrti

jen sobě možná lžu

že láska nejsou chrti

vím, jak ti chutná

život a ve snění

ty buď si svůdná

já jde k zapomnění

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------

Odsouzení těch, kdo v minulosti nenaplnili naše potřeby nás vrhá do stavu, kdy se obětujeme. Když odsuzujeme, že naše potřeby nebyly v minulosti naplněny, buď v současné chvíli hledáme někoho, kdo by tyto potřeby naplnil, čímž vlastně jejich naplnění zabraňujeme, anebo se člověku, který našim potřebám nevyhověl snažíme ukázat, jak by se to dalo udělat. Hrajeme kompenzační roli, která je pravým opakem toho, jaký by ten člověk měl podle nás být. Ve skutečnosti se obětujeme protože neumíme přijímat. A pokud nepřijímáme, upadáme do stavu, kdy se obětujeme stále více a blížíme se vyhoření. Jakmile toto pochopíme a odpustíme lidem z minula, můžeme se pohnout dál na své cestě.

Čarodějův sen (The Magic of the Wizard's Dream)

v nocích, kdy měsíc spí

a tváře snů potkáváš

kdy nevíš je dobrý zlý

čas srdce nastává

dnem unavené svaly

uvolní naše napětí

to jsme i kouzla znaly

teď je čas podědí


mým kouzlem je život
když žiju, tak vím
že je jen jedno léčivo
zpívat snům svým


a tak někdy zpívám snům
čaroděj, co dělá děj
tou čárou přespočet dnům
a ty se jenom skvěj


cítím však lítost, jak se lidé
noří do snů ve dne
kde jsou představy sžité
a v nich i sen bledne


mezi srdcem a duší jde den
v mlhavém světla svítání
co sním si? čarodějův sen
když se láska nechrání

Michal Zachar
..................................................................................

Naše štěstí je to, co si dáváme sami sobě a co jsme ochotni si připustit. Často si nepřiznáme, jak jsme milováni a že dostáváme všechno, co jsme ochotni přijmout. Štěstí v každém našem vztahu vroste díky tomu, že se rozhodneme vpustit více štěstí do svého života. Třeba tím, že si půjdete zaplavat. Tak dobrou vodu všem SWIM...

Signální oheň (Signal fire)

toho, co chybí je dost

a možná jenom víra

skočit si jen pro radost

do středu všehomíra

ta tam je víra ve vidění

našich skutků vezdejších

jen černá díra k rozluštění

a popel nemá žhavější

srdce si řeklo tragika

a mé slzy city zkapalní

i když to nezná fyzika

zapálí váš oheň signální

Michal Zachar

--------------------------------------------------

Každý problém vztahů je nedostatkem víry. Naší víry. Vlastní víry. V sebe, v toho druhého. Pokaždé, když o problému uvažujeme a rozhodneme se ho vidět, cítit a slyšet jeho řešení, už jím nejsme posedlí. Naše odpovědnost vůči němu nám přinese i odpověď. Naší odpovědí by měla být víra. Třeba v signální oheň. 

věnováno člověku, který zapaluje...

Bezcitný (Heartless)

rozpustil jsem lásku

a potichu ji spláchl

nasazuji novou masku

abych ze světa pláchl

děsí mě komunikace

s lidmi, kteří mě nutí

potkat já ve zkratce

a sami jsou nesehnutí

a když odchází radost

pod maskou se dusila

možná, že máš zadost

nad tím, jak jsi zkusila

čím se řídí svět s námi?

jako číšník spropitným

a že slovem lhal mi

srdcem jsem bezcitný

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Podvědomá komunikace nemá nikdy šanci na úspěch v celé šíři. Někdy je to způsob, jak říct ostatním - pomoc... Negativní věci jež se nám občas stávají někdy představují metodu, jímž druhým sdělujeme, jak je milujeme. Jenomže to čisté obětování se nám v životě vlastně škodí. Když to, co máme pod maskou vyneseme na světlo, můžeme se vyléčit. Kdy jste si naposled sundali své masky? A nebo nejsme náhodou už jenom své masky?

Nikdy neříkej nikdy (Never say never)

nikdy neříkej nikdy

lásce, co není doma

zbytečný je klidný

vítr do soukroma

připlouvající mraky

s bílo šedě natřenými

pruhy hledám taky

nikdy neporaženými

věčně odcházející

kde ses nakonec ocitl?

lásce nepřekážející

jsi z možných procitl

nikdy neříkej nikdy

a nebo řekni dost

recitujíc ústa vtiskly

báseň pro radost

Michal Zachar

...........................................................................

Když dospějeme, budeme schopni čelit konfliktům v rovinách
o jejichž hloubce jsme na počátku ani nevěděli.

Strach

míváme pocit strachu

nevnímáme sami sebe

síla pak leží v prachu

a ty sám si jí hledej

chceme-li naslouchat

svému tělu, co říká

ani nemusíš se rouhat

že pryč láska utíká

vytrácí se nám chvíle

a potěšení z průniku
když život utrácíme

dávajíce mu logiku

platíme vzruchy kdesi

lítáme mezi nebem

a šlapeme po pomezí

našich her s chlebem

možná se stačí podívat

na to, co nás děsí

každý, kdo má se rád

než strach zvítězí

Michal Zachar

--------------------------------------------------------

Strach je sila, před kterou nemůže utéct. Dar, někdy těžší než může unést. Na křídlech krásna často vyplouvá, ze střevíců samoty se tak rad vyzouvá. Sem tam se kolem míhá mnoho duší, jen některým z nich však jeho světlo sluší. Dobře pozná, kdo je posel světla a kdo stín. Kéž i sobě daruje lásku, tak jako bližním svým.

Jeden (One)

většinou jsme dva

co jsou jen jeden

pravda není svá

každý jsme sveden

oponující představy

nás dva ohrožují

než hodíme za hlavy

tu slabost individuí

když si dáme dva

své názory v jeden

víš, máme srdce svá

jsi rozpory veden


a tak jen vím lásko
že milovat je skvost
když máme náskok
jeden je víc než dost

Michal Zachar

---------------------------------------

Ačkoliv se někdy partner chová jinak než já, pro váš růst a životní energii je důležité, abys byl ochoten něco změnit a přijmout to, co ti partner dává. Važ si ho pro svou rozdílnost. Jinak ji začne ukazovat jiným a jinak. Pokud byste rostli spolu, tato rozdílnost by vám mohla přinést pro váš život více pružnosti, širší perspektivu a větší úspěchy vašeho vztahu.

Hudba - další link na live zde: https://youtu.be/sjcJUi__YoY

Když se zaháníme (City Of Angels)

padáme si do pasti přesvědčení

že na hřbitově je tráva zelenější

zapomínáme na to, že vyvolení

jsme my a štěstí není nejvlídnější

po dobách, kdy hledáme jen málo

v tom, co máme my ve svém srdci

hledáme v novém, co by za to stálo

přesvědčeni, že bez něj jsme mrtví

kdo bere, co se dá lehce utrhnout?

kreslíme osudy si rukou do dlaně

cítím, že rozumem jsi odezněla plout

zasadil jsem do srdce, ale rostla planě

myslíme, že štěstí je na jiném místě

než právě tam, kde se nacházíme

to nás jen já polapilo a tváříc se jistě

nevidíš, jak lidi pláčou, když se zaháníme

Michal Zachar

.......................................................................................................

Naučme se ocenit si situaci, ve které se právě nalézáme. Skutečně oceňme partnera a všechno, co souvisí s naším životem. Jako celistvá osobnost se můžeme radovat ze spojení se všemi přitažlivými lidmi, kteří nás obklopují aniž ztrácíme své současné štěstí. Dávejte si pozor, abyste nespadli do pasti, jež spočívá v názoru, že jinde bude tráva zelenější. Tak jděte a skočte do sebe.

Dotknout se nebe (Touched)

do nebe můžeš vstoupit pouze nyní

a i když nevím jestli jsem to já

díky ti za všechno dobrodiní

když mě tvá dlaň hladila

to naše mysl vábí do dob minula

k návratům šťastných časů

kdy nám doba splynula

s dotyky našich vlasů

pomyslné návraty jak šidítko

dostávají děti ke žmoulání

a taky možná chrastítko

aby nezbylo na ptaní

nebe je stav vědomí kam můžeš

kam vstoupit lze jen nyní

nahraď si idylu, co je lež

to nikdo jiný neučiní

Michal Zachar

.....................................................................................

Teď máš v sobě nebe. Nenech se vyrušovat žádnou představou o vlastní osobě, která by vyžadovala určitou činnost, a tím pádem vyvolávala stress zda bude naplněna. Představa o vlastní osobě je součástí tvé snahy naplnit potřebu či dokázat si cosi, co vlastně není nutné. V hloubce tebe sama vládne pouze jednota - a to je jediné nebe, které můžeš prožít právě nyní.

Kus srdce mého (Piece Of My Heart)

někdy jsem ti nechal

jen kus svého srdce

ale nikdy jsem nelhal

tak proč ti teď tvrdne?

jsi teď hvězda za cokoli

a i když jsem i soupeřil

a tys hrála vedlejší roli

kdo dobrý a špatný byl?

kdo je hrdina zachraňuje

kdo špatný, ten je obětí

a tak naše role úřaduje

vybírá si mizérie i odměny

ochota oddat se tomu

učinit partnera hrdinou

vzdát se role boha hromů

na Olymp vést ruku tvou

Michal Zachar

.................................................................................

Jsme-li ochotni vzdát se jakékoliv role a znovu navázat kontakt s vlastními pocity, získáváme intenzivnější schopnost přijímat. Dokážeme postupovat kupředu ruku v ruce s partnerem. A právě to z nás činí opravdového hrdinu, člověka, který úlohu hrdiny nehraje, ale který jím je.

Otevření (Too Much Love Will Kill You)

obrany vyvolají útok

a čím víc, tím víc znám

že lásky zmenším průtok

když postaví se proti nám

obrany ochraňují bolest

co vlévá skrytý jed do žil

neprocítíš, ani za 100 let

nevidíš, že už jsi dávno byl

a minulost se pousměje

jen útok na světlo vědomí

vynesl tvé uschované děje

abysme v nich mohli číst i MY

pravdu nemusíme bránit

to jenomže ego potřebuje

když se nechce samo zranit

to před láskou se JÁ zavrhuje

příliš mnoho obran zabíjí
tvou lásku, co lidskou není
až se tě dotkne pnutí na šíji
hláskuj si - žijem OTEVŘENÍ

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------

Obranu potřebuje naše ego, jež ukrývá veškerou bolest a je samo podstatou odloučenosti. Jádrem komunikace je otevřenost. Je to schopnost dávat a být sám sebou bez jakýchkoliv výmluv.

Ona je můj hřích (She Is My Sin)

nabízím duši, zn. zdarma

přidávám tíhu růstu vedle sebe

asi tak jako se přehřívá karma

po chvíli srdce půstu nechci nebe

pálím i ničím své kostely vizí

modlit se můžeme každý sám

kdo chce být je sám sobě cizí

objevovat se chci a přijímám

stojím si jak strom a šumí splav

Vltava si hučí, když se rozvaluje

já házím do ní zbytky z těch hlav

u kterých vím, že mě jed omamuje

Michal Zachar

...................................................

Podstatou vztahu nejsou jizvy, minulost ani přítomnost, ale dary, jež v sobě nacházíme v důsledku toho, že v pokusu uvidět pravdu překročíme hranice vlastní rozmazlenosti a stavu, kdy se obětujeme kolotoči všemožných rolí a pravidel.

Kamenná (Euphoria)

když nemyslíme srdcem

opouštíme rozum do slabin

jsme jezdcem či hřebcem?

o sedlání dlaní do planin

a ruka z krve sedřená

svírá si hřívy rozevláté

když uháníš to znamená

přijdeš pro to, co je svaté

na počátku byla otázka

co bysme vlastně chtěli

odešla přišla láska neláska

a co jsme se dozvěděli?

že hora bude horou

a že řeka řekou poteče

že láska smeká před pokorou

těch našich duší, člověče

Michal Zachar

--------------------------------------------------------

Většinou lidé věří, že uspokojivá budoucnost
vyžaduje návrat k zidealizované minulosti,
která skutečně neexistovala.