sobota 15. ledna 2011

Strach bez hudby

Už je to dlouho, co jsem nepsal v rytmech. Jelikož mám svůj vlastní rytmus teď trochu vychýlený, píšu jen tak bez rytmu. Co nás dokáže vlastně vychylovat z rytmu našeho srdce - o tom jsem přemýšlel nyní po několik nocí, když jsem se budil v nemocnici na kardiologii. Buď přivezli nového pacienta nebo se vedle začal někdo dusit kašlem, či se mu udělalo ještě více špatně ,atp. Nikdo se však pacienta neptal. V té chvíli všichni maximálně věřili tomu svému úsudku a konali podle něj. Nevím jestli je to správné a jestli má v téhle chvíli cenu mluvit o demokracii, ale toho pacienta se nikdo vlastně ani neptal.


Nemáme to ve zvyku, ptát se lidí kolem sebe a nejmíň těch lidí, které přeci tolik milujeme. U nich spíše předpokládáme. A to je to nejhorší, co můžete v lásce udělat, ale ne ještě něco, ještě horší pak je, když svého partnera neberete takového jaký je. To, že to jednoho může i zabít pak lehce zjistíte taky, ale to už je většinou pozdě. Krajiny srdce jsou nejistá měkká místa, která nesnášejí příliš silný tlak.
V tom fofru přemýšlení o tom, co je a co není dobré pro partnerství, vztahy a lásku mezi lidmi se mi stala zvláštní věc. Těžko se dá logicky uchopit, tak se o ní podělím jen jak prostě přišla. Poslední noc v nemocnici. Snad, nevěděl jsem zda-li mě druhý den pustí, ale docela jsem si to přál. Tmavá noc, přehlušovaná vrčením vrtulníků, které majíce naproti heliport, slétali se k nám jak sovy na kořist. Po čtvrtém dosednutí jsem je přestal počítat. A tehdy jsem si všimnul muže, jenž měl postel naproti u okna. Zadýchával se, pořád mu pouštěli kyslík. Ráno mu lékař říkal, že se musí rozhodnout, že ta jeho operace srdce se nedá odkládat.
V noci po tom čtvrtém přistání na mne kývnul. Myslel jsem, že chce čaj a automaticky jsem vzal konev. Ach ty naše lidské automatismy :) - nechtěl čaj, jen mi ukázal vedle sebe a sundal si masku. Vytřeštil jsem na něj oči, protože jsem nechápal co dělá. Zadýchaně mi řekl, že to nejdůležitější v životě je láska a nikdy není pozdě na to říkat miluju tě. Bylo mi v té chvíli jako když mne trefí konví plnou vody mezi oči. Vyhrkly mi slzy a chtěl jsem se ptát, co to má znamenat. To víte, my blíženci, co všechno potřebujeme mít sesumírované a všechny informace pohromadě. Pak mě poplácal, jako že abych šel a já šel zase do své postele. Jako ve snách. Otočil se k oknu a díval se na vzlétající vrtulník. Jen se držel stolku na jídlo a chrčel do svého kyslíku.
Ráno umřel. Nad stolkem, jen tak v sedě. Srdce mu dotlouklo zrovna, když jsem ho pokládal na postel. A já si uvědomil, jak moc se bojím smrti. Až tak, že jsem způsobil lidem moc bolesti ve snaze mít svůj názor jako ten hlavní. Protože to dělají ti, co se bojí své vlastní smrti. Jako jsem se bál já. Když jsem jí sám prošel (levostranné srdeční selhání dle NYHA II) zbylo mi teď a tady už jen jedno - MILUJI TĚ. To bude asi to, co mne už bude pronásledovat jako krédo a cíl do konce života. A jsem šťastný, že jsem to zjistil. Už pro ten pocit.

Michal Zachar
............................
Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.

Pošlete mi anděla (Send me an Angel)


když s hvězdou procitáš
a voláš: "pošlete mi anděla"
nepřiznáš, že míváš strach
z toho, cos nikdy nechtěla

nebije v správném rytmu
srdce těla, co ukazuje stav
pravdy mysli o tom, jak splynu
máváním perutí ruším mysl hlav

nemusíme vnímat svou mysl
jen tvé srdce je bušící světlo
vábnička andělů, abys jim uřízl
křídlo, co z tebe teď vzlétlo

moc nad druhými je slabost
a ještě převlečená za sílu
svému já učiňme zadost
láskou místo hledáním rozdílu

Michal Zachar
....................................................................
Člověk se nemůže vyrovnat s minulostí (ta byla) a ani s budoucností (ta bude).
Člověk se může vždycky vyrovnat s přítomností. 
Ale sám? A tak voláme své anděly...

pátek 14. ledna 2011

Proč dobří umírají mladí? (The Good die young)


odvahou každého já
je mít se prostě rád
zrození vesmíru ti dá
věčnou chuť se milovat


jak malá je ta odvaha
co ukazuje společné
asi protože, že namáhá
životem platíš dobré zlé


až uvidíš, že od břehu
už měsíc neodplouvá
odvahy dost na něhu
kterou ti nic neodsouvá


najednou se mi objevuje
před očima smrt ráje
když srdce zabubnuje
říct milovat, slova zná je?


pevně jsem objal prostor
ocitnul se i mimo tvé stíny
pohltil jevy naprosto
změříš hloubku té krajiny?

Michal Zachar
.............................................................................................................................
Vše, co stojí za to, aby bylo vykonáno, stojí za to, aby bylo vykonáno dobře.

neděle 9. ledna 2011

Not Me, Not I


když duše bloudí
a cesta neví kudy kam
jsem ten, co jen stojí
a zvolna umírám

kolikrát se vzdát?
pro přesvědčení
že život nejde hrát
jak zaslíbenou zemi

jak ukázat duši
že trendy světům
neměním, co ti sluší
jazykem sotva pletu

ještě než vydechnu
a hra skončí, kdo je král?
víš, žes byla všechno
o co jsem kdy stál?

Michal Zachar
.......................................................................................
Kdo je bez viny, hoď po ní kamenem.

Když zapomenu (If I Forget)


když zapomenu
co to znamená?
v mém rodokmenu
dvě malá písmena

TY nebo zase JÁ
vzpomínáme na to
když jsme dva
hledáme zlatou

žílu světa já
co neustále odnáší
změť myšlenek
co láska obnáší

Michal Zachar
----------------------------------------------
Všem, kdo hledají křídla! Nechte je vašim andělům! Potřebují je víc oni sami...

Zapomínat se ani nemá. Je to slabost, je to jakási lež.
Minulost má svá práva, je to fakt.
Je třeba se s ní vyrovnat a nikoli zapomenout.

Křehký (Fragile)


sůl se sama neosolí
i cukr si sám neosladíš
snést, že tě láska bolí
když si ji v srdci nahromadíš

tak mezi závislostí pout
těch, co si nasazujem
chci jen tak tiše plout
a křičet, že místo lásky onanujem?

spojením nás vzniká
život životem křehký
co dál láskou nezaniká
běh těžký a někdy zázračně lehký

vložit vhled pravdy
na svoje misky vah
to je chtít už navždy
milovat chce, kdo na ní srdcem sáhl

Michal Zachar
--------------------------------------------------
Láska jest všech velkých skutků zárodek, a kdo nemiloval,
nemůže ani znáti, co je vlast a národ.

Říkám ti srdcem (Who Am I To Say)


na duši i na slunci
najdou se skvrny
nesluší se mládenci
říct ženě, že vrní

kolikrát protože
hodíme příležitost
rovnou do koše
aniž řeknem dost

máváme křídly
k obejmutí ďábla
andělům zřídly
ta pírka slábla

k mávání srdce
není být učen
je už po záruce
ještě trochu tluče

Michal Zachar
..................................................................................
Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností dvou lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco lidsky pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře radosti ze života.

sobota 8. ledna 2011

Kam jdou zlomená srdce? (Where Do Broken Hearts Go)



kam odcházejí zlomená srdce?
když bijí jen větru napospas
a třepotají se tak prudce
jako když lámeš vlas

chceme věřit, že si jak fénix
vstávají zas někde z popela
ty stěny usilovných tření
pohánějí až bys šílela

a nevidíme, když nastala noc
oheň hoří v srdcích nečinně
slova zrcadlí svou moc
slzy na vodní hladině

Michal Zachar
.....................................................................
Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.

Co mám na srdci (You Are Not Alone)


oči se naplnily obrazy
tisíce vrat a tisíce stromů
člověk se někdy zarazí
mít se rád, když jdeš domů

každý někomu patřil
všichni odešli, vše se rozpadlo
to navždy tvé oči spatři
zelené hory s nebem - divadlo

nakonec až zbude šach
všechny stromy shodily listy
tvé tělo je průzračný prach
a spojilo tě chutí světa s místy

cos viděla? vzestupy i pády
ty hory na konci nebe čekají
tak prý se duše vracívají rády
 vítr v borovicích jim šumí potají

Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.


pátek 7. ledna 2011

Srdce pozitronu (Suzanne)


hledáme si štěstí
ve tmách, co nezpívají
řemínek na zápěstí
utažen pláče v jinotaji

možná, že jméno
ocitne se na rtech tvých
co slouží nespatřeno
umí zastavit pláč i smích

krájíme si chvilky
místo, aby jsme dali směr
co halí nás snílky
jdoucích mrazem na sever

atomů kompasem
určujem srdce pozitronů
a někdy taky za pasem
dvě jádra potkají se v skonu

Michal Zachar
---------------------------------------------------
Milovat muž může jen jednu ženu z žen, pro víc jich v srdci nemá místo.


středa 5. ledna 2011

Cesta pro ticho


když poslouchám ticho
co mi všechno nese
až řev z břicha lvího
čekám kde, co hne se
připlouval jsem s mraky
vytrácel jak sněhy
prázdné hory, plné taky
větru, deště a tvé něhy
věčně odcházející tam
věčně přinášející sem
to, kde jsem je klam?
nohama si chladím zem
slunce zapadá, jde déšť
srdce poutníka tesknota
je osamělý, ale nešť
nikdo nehledá kus života
cesta nemá barvu slova
ani tvaru toho drápu
sametová hříva lvova
nevysvětluj, řekni chápu

Michal Zachar
.......................................................................
Co víme jeden o druhém? Nic!
Jediné, co můžeme učinit je podat svědectví každý sám o sobě.
Všechno ostatní je překročení naší pravomoci. Všechno ostatní je lež.

Všechno, co potřebuji (All I Need)


všechno, co potřebuji
je ve tvých rukách
všechno, co potřebuji
mám po zárukách
všechno, co potřebuji
pluje si řekou krve
všechno, co potřebuji
vědět, žes řekla trvej
všechno, co potřebuji
když noc se krátí
všechno, co potřebuji
je, že duše se vrátí
všechno, co potřebuji
do hloubek padající
všechno, co potřebuji
tvé srdce milující

Michal Zachar
-------------------------------------------------------
Přátelství a láska potřebují důvěru, tu nejhlubší a nejopravdovější.

pondělí 3. ledna 2011

Chci Tě slyšet říkat to (I wanna hear you say it)


Chci Tě slyšet říkat to
že jedna láska vládne nám
proč skrývat povahu svou
před sebou, když se znám?

Chci Tě slyšet říkat to
že jsem tvůj anděl rozkošný
který patří mezi tvůj top
nestane se nikdy nemožným

Chci Tě slyšet říkat to
k čemu svazuje tradice pout
hudba, co hraje jen polotón
místo toho svobodně plout

Chci Tě slyšet říkat to
až do omrzení času z věků
nikdo nevykládá láskou zlo
když vyhodíme okoralou veku

Michal Zachar
.........................................................................................
Pravda umožňuje pronikat do neznáma.

sobota 1. ledna 2011

Imagine (Imagine)



vystřelilas plamen
co mírně stoupající
zabalilo tvé ámen
smírně mezi klesající

představy vypuštěné
odhalených do ruda
jsou stavy stále znělé
a jsou i srdce dotknutá

není chamtivosti hlad
to mi dáváme podněty
proč chceš pořád brát?
dál z láhví padaj viněty

srdce strach zkušenost jen
zahodím minulost a rád
i nejstrašnější lidský sen
že samota je horší než hlad

Michal Zachar
.................................................................................................................
Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.


pátek 31. prosince 2010

Hallelujah (Hallelujah)


stavíme chrámy z rozumu
monstrózní díla větší času
bavíme sami sebe bez umu
hrozní, jak splátka po inkasu

a tak se postupně zbavujeme
toho, co lidské je stále v nás
aniž někomu to málo darujeme
skoro pláču a chvěje se mi hlas

a tak jen volám a křičím
že tady s tebou a pro tebe
bez květin lásky nejsme ničím
ani to srdce mi správně neklepe

halejujah prý potěšilo boha
a kdy už potěší i něco v nás?
láska je kvítek jeden z mnoha
jediný důkaz, že mě ještě máš

když všichni uděláme málo
možná, že stačí jenom polibek
a že život vidět za to stálo
bez toho, že bys čekal vděk

Michal Zachar
..............................................................................
přání všeho všem, kdo za to stojí jim přát...

čtvrtek 30. prosince 2010

Díky za to, žes při mě stál...(Stand by me)



někdy se modlívám
a říkávám, stůj při mně
někdy tančím, zazpívám
rozhlížím se zda hledají mě

pořád jdu za snem
tím, co si letí pořád dál
Galileo si zatočil se sluncem
planety naše stojící nezaspal

každý máme planetu
svou zemi, kde je každý král
kde každý den hudba hraje tu
díky za to, že jsi při mě stál...

Michal Zachar

...............................................................................
všem františkům a františkánům

pátek 24. prosince 2010

Štědrý večer (Christmas Eve)


vzpomínáme rádi
na chvíle zšeřelé
kdy tví kamarádi
tě štípli v kostele

a při půlnoční mši
co odvádí ducha
kam se nenosí
smrt, co je hluchá

tu máme své milé
vždy vedle sebe
je to tvá chvíle
už se nepovede

nejen o hojnosti
vánoce 92-95
dobro ve zlosti
poskvrnilo svět

zpíváme sami sobě
koledy o míru
válka není v hrobě
sázíme na víru?

srdce se mi sevřelo
nikdo už neuvidí?
že tehdy zemřelo
na 200 000 lidí

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------
Věnováno padlým ve válkách v Bosně, na které si můžeme i my vzpomenout.
Nebylo to tak dlouho a ani tak daleko.

středa 22. prosince 2010

Kdo jsem? (Who Am I To Say)


někdy si tak říkám
jestli to slovo existuje
to, na počátku věků

když spánek slýchám
nežli mě tma opanuje
tak vklouzne pod deku

předchůdce člověka
byl strážce prahu světa
drak vnitřních pravd

to, co dnes už neleká
není ani věta prokletá
kterou by květ zvadl

dobýt tu tlamu draka
tím, že vyslovím jméno
a jdu do svobody s ním

pořád mě ještě láká
když vím, že nalezeno
bude, když ho vyslovím

Michal Zachar
-------------------------------------------------
Poezie podstupuje boj, aby svedla dohromady lidi.
Básník si chce zasloužit jméno člověk.

úterý 21. prosince 2010

Každý dech si vzít (Every breath you take)


zas říkám ti dál
jdu spát do snů
abych se ti zdál
žhnu sluncem dnů

všechno pro sebe
my chceme si dát
kousek od nebe
jdeme tam spát

snad, že hvězdy
vyšly dnes později
někdy se ani nesní
když je zatmění

tak zase do peřin
dech platí pronájem
štěstí lásky být mým
dáváme si navzájem

Michal Zachar
----------------------------------------------------
V den, kdy přestaneš hořet láskou, mnozí zemřou chladem.

sestře