jsem bez tebe
jsem zášti plný
jsem bez nebe
otvíráš mi lásko
co sám neumím
odmykáš krásou
ať nejsem zlým
dáváš polena
do krbu život
dýmem hořelá
ty jsi lodivod
jak přiznat si
že dáváš víc
i psí počasí
šiškou z borovic
jak žena snů
žiješ svádivá
rozpouštíš tmu
lásko hřejivá
Michal Zachar
-----------------------------------------------
Vezmi lásce iluzi a vezmeš jí všechnu potravu. Každý obdiv pomáhá lásku pěstovat, ať je to obdiv tělesný nebo duševní. Ostatně ženě se nikdy nemá říkat nic, co nemůže dobře pochopit. Hloubá nad tím, a často nesprávně. A když hloubá nad něčím, co je nejasné a záhadné, skončí to obyčejně špatně. Uklouzne jedno slůvko a jeho postupné odrazy rozloučí to, co k sobě lnulo. Kolikrát se stane, aniž se ví jak, že srdce se nepozorovaně vyprázdní jen proto, že je zasáhlo slovo nazdařbůh pohozené. Milující najednou pozoruje, jak jeho štěstí mizí. Nic není hroznějšího jak puklá nádoba, jejíž obsah pozvolna, ale nezadržitelně uniká.