Pekli spolu lásku...

říkám si hned

otevřít chci

ďábelskou pěst

andělské sny

kolikrát chtěl

a každý z nás

vrátit se směl

do smyslů krás

jsme možná psi

hledající pána

a v nás tiše spí

síla tvá dávná

pookřát pohledem

i barvou světla

a získat svou zem

aby jsi vzhlédla

poprosit o milost

nikdy už neříkej

své lásce dost

své lásky dej

--------------------------------------------

Cesta do nebe je úzká, s Bohem ale není kluzká.
Ve dvou pak jde se lépe, ale musíte se pevně držet, 

jste teď jen jedno kuře slepé, ale s Bohem je to med.
Jeden za druhého zodpovědnost nesou, kdo samoty se zřekli,
za druhého duši neposednou, kdo spolu lásku pekli.

Děkuji

možná, že neumím jít

pořád rovně

možná, že nejsem žid

neřád a skromně

možná, že jsem hloupý

zrovna dle doby

možná i teď skoupý

být zle dobrý

možná, že zapomínám

to podle sil

možná si nevzpomínám

kdy jsem, kde byl

možná, že tím slovem

radši miluji

možná, že než sbohem

stačí děkuji

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Děkuji bohu za to, že mne neudělal schopným experimentátorem.
Mé největší objevy mi napověděly nezdařené pokusy.

Než nastala tma

radostí na dohled

pozvedám naději

dívám se vpřed

a mám tě raději

protože přicházíš

v sobě a sním

vydělit mě smíš

jménem tvým

odplouváme dál

k tomu, že dva

v jeden se stal

než nastala tma

Michal Zachar

......................................................................

Chceš-li být šťasten hodinu, tak se opij.
Chceš-li být šťasten tři dny, tak se ožeň.
Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem.
Pro lidi...

Někdy je slovo klíč

kdo s láskou neví

kudy sem a kam

tomu ať se zjeví

i konec našich bran

ať se třeba zamiluje

jen ne do člověka

láska taky vysiluje

když nevíš, co tě čeká

kdo vezme do srdce

si svého krále, kluk?

královnou hneš prudce

a vystrašil nás ten zvuk

ten srdce lámající 

ta navždy bdělá

myšlenka nelkajících

neopouštějící naše čela

co nezmizí pryč

když je zapotřebí

když tomu nedáš klíč

hledat si můžeš i v nebi

Michal Zachar

----------------------------------------------

 věnováno té, co těžce snáší, že jednou možná bude i tou naší...lásce

Květ z roku 1975

dívals ses někdy do nebe?

a poslouchal zvony?

copak stačí myslet na tebe

a přát si to, co shůry voní?

ta vůně připomíná tebe

když něžně kvetla jsi

jsi tvarem srdce, co nebe

poslalo mi dělat počasí

tak ležím na trávě a vidím

jak jaro prchá pryč

závoj květů nenávidím

ze smutku upletl bych bič

teď zbývá svěřit se sobě

a i když se podobám

krev mele něco o hrobě

a buben srdce zadýchán

až když zastavil se dech

slyším zaklepání na sklo

to zas mi vítr a větev

poslal květ až to prásklo

dívám se okem na květ

co dál letí pod oknem

tak měním hole a na svět

vytáhnu křídla a letím ven

i když mi to jaro pořád zní
a nechci by vrátilo se zpět
nebyl to můj krok poslední
v tom roce sedmdesát pět

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------

Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.

Tvarující srdce

mezi dvěma okamžiky

zastavil se mi život

jak hlavy leští kliky

těm, co platívají pivo

viděl jsem upadnout

hlavu ze sloupku

kutálejíc i zapadnout

mezi vědry na dvorku

hlava sochy s očima

vidoucí nad věky

dívá se na svět jinak

teď ze země bezděky

sloup s anděly zabíjí

křičeli chceme jinou

ztratíme-li svou Marii

tak i tváře pod gilotinou

Michal Zachar

...............................................................................

Nevěřím v osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv.
Věřím však v osud, který ho ovládne, když neudělá nic.

Vůbec nic...

žijeme teď a tady

a nevíme, co bude

hledáme klíče od zahrady

i když nevíme, co ještě zbude

ovoce jsme už otrhali

i po hostinách dávných

Evu s Adamem jsme zaprodali

kdo z nás věří ještě na smích ?

kam jdeme bez něhy?

copak lidství neunese víc?

ptám se pořád, od alfy do omegy

zatím je skóre skoro vůbec nic...

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Tím nejvznešenějším, co člověk může zažít je přijmout Tajemství.

Ledový muž

bez hranic žiju

ledovým dechem

ohňovou vodu piju

obrůstám mechem

odrůstám věku

co dává jistotu

propadám vděku

chválící temnotu

dávám i záruky

za tebe, za mně

a z ruky do ruky

slunce prodá mě

kupujíc byl už

tak trochu jiný

ledový muž

bez masa a hlíny

krouceným dnem

dívám se dál

hrnek se snem

prasklinou hřál

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Where is my mind?

den přešel kolem

kolikátý už?

byls bohem

aspoň chvíli muž?

tvořivá honba

kočky s myší

voda stoupá

plameny slyším

z očí víček stěna

mrknou si?

bylas žena

ne jen padnoucí?

kamkoliv došels

jak ostře se mihotá

cesta je posel

v tvém smyslu života

Michal Zachar

......................................................................................

věnováno všem, co ho pořád ještě hledají i těm, co už ho mají...

Running up that Hill

každý den mi nese

novou zkušenost

kdo z nás se vznese?

a kdo bude mít dost?

jak chromozómu X

připadá krásný Y

a někdy slyším zmiz

až po okraj plný tón

každý den si tlukot

svalů klepajících krev

srážející čekání v hukot

kdy láska odvalí se zpět

a i když bude jeden

který bude milovat

k životu jsi sveden

a už každý má tě rád

zapálit lásku stačí

a přijmout světlo tou

rukou, co není kratší

než, ta co drží s temnotou

Michal Zachar

-----------------------------------------------------

Svět je každým dnem lepší. A k večeru zase horší.

Ráno

tys byla moje ráno

to když jsem vstával

všechno šlo stranou

když jsem tě brával

zamíchat, vychladnout

možná i bránou dne

nevidět, prominout

že tady ještě jsme

vzít ráno do rukou

bylo by teplé, jak čaj

ten byl mou zárukou

volával, se mnou hraj

kostka cukru spadla

už je zas rozestláno

až noc na mě padla

kdy bude další ráno?

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Každé ráno máme po zazvonění budíku úplně novou příležitost udělat
v čase, který nám byl darován, to, co chceme.
A po celý zbytek života budeme tento dar dostávat znovu a znovu.

No Way Out

není žádná cesta ven

kam si šlápneš dál?

pod tebou leží sen

hmota větru, co tu vál

pří zkouškách dne

pořádám výprodej tíhy

co leží v srdci mém

spleť touhy a pýchy

chci to, co potřebuji

k životu ve větru

vnímat kůži svoji

a nepodléhat svetru

láska není zvyk či dluh

láska JE - nic víc

zaboř do hlavy pluh

neptej se do definic

Michal Zachar

..................................................................

Láska není přání, není to poznání, není to obdiv.

Je to výzva, oheň, jenž plane neviděn...

Doma

jsme plynoucí lekníny

na květu je kapka vody

malým skokem z hladiny

svírá ji žabák do pohody

a taky půda plná sena

létem vonělo až k bohu

 i teď cítím z pod kolena

že tady skákat mohu

a zahradou letí jestřáb

plný malých úskoků

myšku zbloudilou hledá

pár drápů do skoku

a taky chalupa, co měla

příchuť bramboračky

ne vždy, to cos chtěla

můžeš nemít plačky

a tak vše dohromady

ti dává pocit, co má

chuť opustit tě tady

to je pořád tvoje doma

Michal Zachar

---------------------------------

Domov - vždycky to budu opakovat - není prostor, ale proces. Tady se schovávám před deštěm a zimou, tady žiju, tady trávím svůj volný čas, tady se rodí moje rodina, tady ji tvořím léty trpělivostí a tolerancí. Domov je bytost.

Hodiny

každý má v sobě hodiny

jsou k milování třeba

to nemá jenom jediný

ručiček pár taky hledáš

a ručičky mlčky ukazují

vždy v každém z nás

jen tak nám odhalují

že dobré je mít stejný čas

malá i velká utíkají vpřed

budoucnost neznáme

nechceme vidět hned

že minulost stále čeká, ne?

přijímat, i co je nesprávné

radostně přijímat z nás

že život takhle děláme

za to může si náš hodinář

v pohybu dnů a chvil jsou

ty tvoje zázrak jediný

tak ať nám stále jdou

ty naše láskyplné hodiny

Michal Zachar

...........................................................................................

Když je touha ryzí, zamilují se muž a žena do života, váží si každičkého okamžiku,
prožívají ho naplno a jen čekají, kdy přijde další požehnání.