pondělí 9. srpna 2010

V srdci Jericho...


ani nevím, kde buší
tvé srdce, co mi pláče
kdo jemu slzy suší?
když kope a skáče?

jsem blázen vidoucí
já, co nechce být mimo
a tak vztah žádoucí
hledám vždy přímo

obcházím skřivánky
a tys šla dalekou zemí
tam pleteš copánky
míříš v ní do přízemí

hledajíc jména jmen
stoupáš v nich do hor
labutí srdce chcem
víra znamená mnoho

a tak jdeš dál krví
stopy se pýchou rozední
zatáhnul oponu prvý
otevře oči až poslední

stačí jen obnovit
sílu tvou i tvým vizím
tiše se v lidech skrýt
neříkat, pšt zmizím

jen bude-li tlukot
vyladěn láskou na ticho
smrt je řvoucí hukot
a v srdci mít Jericho

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------

Nesmím zatínat zuby, musím otevřít dlaně. Umlčet marné myšlenky.
Umlčet důvtipné úvahy, které oslabují vůli a znemožňují lásku...
Opřít se o hůl a jít dál. Stále dál. Za tebou lásko. S láskou.




Jericho (hebrejsky: zvuk יְרִיחוֹarabsky: أريحاkanaánskyYareahřecky: Ἱεριχώ) je malé blízkovýchodní město nacházející se na západním břehu řeky Jordán severovýchodně od Jeruzaléma. Jeho název je pravděpodobně odvozen z hebrejského výrazu pro měsíc, jelikož město bylo starým centrem uctívání lunárních božstev.
Jericho je považováno za jedno z nejstarších měst na světě s kontinuálním osídlením. Archeologické výzkumy zde odkryly přes 20 po sobě navazujících osad, z nichž nejstarší je datována do období kolem roku 9000 př. n. l.

neděle 8. srpna 2010

When a Man Love a Woman


když muž miluje ženu
hledá svou druhou část
jako je v životním menu
narodit se, žít a umřít zas

nezáleží, jak moc usiluje
o to vidět vědění a sílu dní
to jenom láska posiluje
zde dosáhnout splynutí

láska je akt víry z nalezení
tebe v sobě navzájem
když naše srdce v pozdvižení
dáváme sobě v podnájem

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------

Chceme-li porozumět nějaké osobě, musíme prožívat její pocity,
trpět jejími bolestmi a užívat si její radosti.

Vylívám si srdce



kdysi jsem se tě ptal
kdo drží hvězdy na nebi
a ty, který jsi všechno znal
jsi neměl, co říct, krom tmy

jsi hvězda, teď vzdálená
zas říkám, ruku mi dej
je pro mě smutná tma
a tys byl můj dobroděj

dál plujem, voda klokotá
na lodi citů, co je vratká
ať sjedem po řece života
ať dlouhá je či krátká

co mě teď drží v oblacích
je to, že tě v nebi hledáme
když láska se mi nevrací
jeden z nás vždycky přistane

a tak vylívám si srdce
možná jen zbytečný proud
říkejte si, co chcete
dál budu k hvězdám plout

Michal Zachar
..............................................................................

pro mého tátu, který dneska ráno zemřel

sobota 7. srpna 2010

Missing you



láska nepřináší štěstí
prý ani teď ani nikdy
úzkost sevřených pěstí
a bitevní pole trýzni

spousta nocí probdělých
otázek zda jednáme správně
láska je taky o znameních
léky, co shánějí se marně

napsali svá slova rukou
možná, že nejen na zdi
extáze v agonii tlukou
lodě svá moře brázdí

musíme o lásce psát
přemýšlet a pokaždé slova
řeknou jen, co už tisíckrát
řekly ti oči mé znova

Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život. 

pátek 6. srpna 2010

Stín lásky



otvírám srdce
na straně láska
bouchá tak prudce
že krev až praská

chtěl jsem se naučit
strachu čekání
smíření pochopit
že dáváme stoupání

písečné přesypy
poušť měnící
říkáš, co kdyby
vítr ustal vějící

vidím pouště
srdečních krajin
milovat zkoušet
měníc běh dějin

bojím se smrti
a nechci život ztratit 
bojím se do úmrtí
světla si krátit

světlo je nesmírné
a vypoví běsy
krásy vesmírné
stín lásky mě děsí

Michal Zachar
------------------------------------------------------

 Každý vyprávíme ostatním své příběhy.
Příběhy nás utvářejí. Znát někoho znamená znát jeho příběh.

Těšit se můžeš


tak mi teď řekni
co jsi mi to vlastně chtěl
možná, budeš už za chvíli letní
andělem zbaveným per

když jsi teď unavený
nesníš o vzdálených světech
vyhledáš toho, kdo nevzdálený
teď stojí tam vedle tebe

sdílíš svou bolest
a nebo i potřebu lásky
bez viny podávám protest
a taky bez otázky

láska i pro jednoho
nemá se pokoušet tu ani zdá-li
napravovat druhé, těšit se z toho
že vše je lepší než očekávali

Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Otec dává synovi a jsou samý smích. Dává-li otci syn, pláče každý z nich.

Nebe zastav déšť



Říkám si někdy
kdo, kdy vymyslel
to všechno kolem
a proč vlastně?
Možná, že jsme byli
jen zbytkem pokusu,
který se právě dotahuje
do své poslední hodiny.
Jen tak, si moci chodit
a hýbat květinami, lidmi
a nebem a každého přinutit
aby skočil na tenký led.
Možná nás naplňuje i strachem,
ale dává všemu kolem smysl.
To je podstatou života,
že jsme schopni milovat.

Michal Zachar
............................................................................................

Člověk miluje proto, že miluje.
Není k tomu žádný důvod.


čtvrtek 5. srpna 2010

Láska


láska je akt víry
v druhou tvář
když v oblaku síry
mizí svatozář

láska je chuť 
okamžiku člověka
prostě tu buď
ze zvyku nečeká

láska je okno
světla pro člověka
jen se protklo
dej ať se nepoleká

Michal Zachar
----------------------------------------------------

Láska je síla, která proměňuje a zlepšuje Duši světa.

úterý 3. srpna 2010

Pohled do dálky



když ti zbývá
jenom vydechnout
naposled se díváš
na ten světa kout

opouštíš lásky
ztracené i zjevné
kdy hrazené sázky
byly samozřejmé

načítáš úplňky
pocity svých dnů
a srdeční doplňky
věříš, já zůstanu

rozhodnutí života
je náš počátek
stejně konec klokotá
proudem pozlátek

unášen na místa
kam jsi se bál
pohlédnout do jista
a teď jdeš dál

Michal Zachar
----------------------------------------------

Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. 
O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte se s nimi.

pondělí 2. srpna 2010

Tvé stopy


zas zkoumám tvé stopy
ve sněhu mých závitů
což nikdo nepochopí
že i v mozku sněží tu

sněhem se tu nešetřilo
pravda skoro nikdy
někdy i zamrazilo
že ztrácím se místy

ale tvé stopy jsou tím
co mne obnovuje
možná teď jen vím
že v nich provokuješ

moje vědomí k tomu
být zas tím, co jsi chtěla
králem tvým, u sta hromů!
copak jsi zapomněla?

Michal Zachar
-----------------------------------------------------


Lence a všem přátelům, co nechávají své stopy v našich myslích...
Nemůžeme změnit minulost, ale můžeme vnímat její stopy a akceptovat ji.

sobota 31. července 2010

Je daleko?


zas jedna střela vylétla
a jak se ruka uvolnila
tak slza z oka vyhlédla
a tiše se sama uronila

vracíme svou energii
střelám tiše mizejícím
za obzor běžíš za legií
smrt něžně přinášející

od počátků dne byla
teď jen vyšla najevo
ptal jsem se a nevěřila
smrti, jak jsi daleko ?

Michal Zachar
--------------------------------------------------------
na památku Vjačeslava Tichonova - + 4.12.2009

Válka je iracionálním následkem pýchy, nudy a chamtivosti.

Buď připraven


jestli věřím na zázrak
zeptala se dcera
přeběhl čelem mrak
když zabrečela

povídám, že možná
a co potřebuje
že trápí ji věc hrozná
srdce zastavuje

jestli se v nebi zlobí
když přijdou
lidé, co trochu drobí
kampak jdou?

pohladil jsem úsměvem
tu malou hlavu
srdcem buď připraven
na lásky zprávu

Michal Zachar
........................................................................................

Abychom lidi získali, musíme v nich vzbudit víru, že je milujeme,
a nejlepší cesta k tomu je, milovat je opravdu
.

pátek 30. července 2010

Cesta do nikam


učili nás dosahovat cílů
v cestě do nikam
pot, co se ze mně řinul
pořád polykám

cesta, co bys jí neprošel
v světe není
sycená pachem lidských těl
kámen po kameni

to, co má prý každý rád
prapodivně jiný
když přestaneš cestovat
dorazil jsi k cíli

Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Láska je nejkratší cesta k bližnímu.