Úlet

někdy si tak rapuji,

ani nevím,že si zpívám

ale pořád se vnímám

a jen tak si pobrukuji

a říkám si, že to dobré

a zmrzlina tam patří taky

je vlastně nejprve špatné

jak slunce nad mraky

jsi schopný říct, na to máš

a jdeš pořád kolem dokola

sprayem zeď postříkáš

a nakonec, jóó kofola

a tak si říkám, to je cool

budou tady pořád-ny baby

nevím, jestli patří sem pool

já vím, jen ice, ice baby

Michal Zachar

...............................................................................

jestli v tomhle někdo hledáte nějaký smysl, tak jste úplně mimo...

video je zde...


 a stejně praštěný video je i zde

Vězni mysli

jako jednotlivé schody

které přístup znamenají

přemýšlím, jak to chodí

hledám směr, kterým utíkají

vídáváme často tak i sebe

strach nás drží, ne víra

chci vidět taky kousek tebe

než se nám brána uzavírá

vězni mysli, tak si žijeme

a někteří to nechávají tak

a tak si i taky zemřeme

vzbouřence nemá nikdo rád

když přijdeš na to, kde jsi

obklopen stěnami strachu

tak jediné, co lze je přej si

pozorovat systém krachu

tvých manýrismů a názorů

co vznešeně si sami hájíme

sám sebe vidět jako potvoru

to přeci nejsme, to vidíme :)

a tak nakonec poznávám

že žiji mimo svět své mysli

tu tvojí bourat nehodlám

kam by jsme to vlastně přišli ?

Michal Zachar

..............................................................................................................

Mysl otřesená pochybnostmi se bojí. A protože se chceme cokoliv, jen ne bát se, děláme vše proto, aby naše vlastní mysl nebyla náhodou znejistěna pochybnostmi okolního světa. Co kdyby to všechno kolem nás náhodou byla pravda? No a co?

Jako kdyby jste nic neřekl... As If You Said Nothing...

budete-li hledat v srdci

najdete, co umožňuje být

možná nebýt jako krtci

co si rýpou letní byt

jiskřičku rozčarování

co zažehuje další ohně

požár, co spálí v dlaních

i držák od pochodně

celý ten svět iluzorní

ve kterém skvěle žijem

byly jsme tak nepozorní

k tomu, co dýcháme i pijem

bezmocné čerpání z lpění

na útěku před strachem

až do ranního kuropění

letíme k zavislosti 1 machem

a naplnit si život věcmi

které naši radost neužijí

chuť zakřičet: kde jsi?

je to, co se nepromíjí

Michal Zachar

---------------------------------------------------

Simoně

Rozdíl mezi klidem a jistotou mysli - jistotu poskytuje jen pravda,
klid skýtá upřímné hledání pravdy.

Vzájemnosti

láska zrozená z citu

sebere formy díků

neodpovídá v skrytu

hotovým okamžikům

v prvé chvíli je to zlé

zažít citlivost jádra

sdělení, že skutečné

vidíš a zeď spadla

ochranná zeď boří

se tvou laskavostí

tak ať tvé srdce hoří

když vidíš vzájemnosti

Michal Zachar

-------------------------------------------------

Vlaďce

Láska je spojení muže a ženy a spoluúčast v celém životě, sdílení božského i lidského zákona.

Sen

prostě vyplouváš

z běžných měřítek

na hladinu myšlenek

jak je ostatní nechápou

z dnešních věcí máš

možná i trochu užitek

jsi sama sobě dovětek

prachem slunce prosátou

jak tvoříš ty dny

všem kolem i v nás

působíš rázy svědomí

toho, že máš tolik, co dát

svět je nekonečný

a hledáš spousty krás

možná, že když zdáš se mi

je sen láskou na stotisíckrát

Michal Zachar

----------------------------------------------------

Nesni svůj život, ale žij svůj sen.

Zaklínač - witcher

kolik věcí a lidí

vstoupilo do života

který si nezávidí

co sbíráš na godota

každá z nich

vzbudila jen trápení

ať žiješ jako mnich

či podléháš mámení

najít jen radost

co by netrápila 

a neztratit mladost

aby tě nezabila

žebravou miskou

klepeme na dveře

chceme uznání tou

mocí árie v opeře

nad tvým tělem

zaklínám, abys živá

pochopila, co seberem

v tom štěstí nespočívá

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------

Dobro v tomto životě je nadějí pro život věčný.

Sometimes cockle - někdy koukol...

někdy mám chuť si zavzpomínat

 na ty dny, co tenkrát kvetly květy

které voněly až z dob těch vlád

kdy hrály v rukách kastaněty

někdy mám chuť se dál podívat

na ruce, co dali tvar mé duši

jen láskou se zalykat a plát

to je to, co ženám sluší

někdy mám chuť nadechnout

to, co životem mi voní v lese

a smůla, že jen malý bloud

v pohádkách strach třese

někdy mám chuť se rozpovídat

o tom, co znali všichni kolem

a stačí jenom zavzpomínat

na louky s koukolem

Michal Zachar

....................................................................................

Příroda dovede stejně jako básník vytvořit největší efekty s nejmenším počtem prostředků.

V objetí asfaltu

a co ty, máš taky problém,

zastavení na moři změn

v té síti nových net domén

hledáš život vedle, ne v něm

co přinášíme sobě sami

někdy, když pozoruji měny

cosi nazýváme hrami

říkám, kdo platí tyhle změny

měníme prostě vše

způsobem trest, disciplína autorit

a kázáním viny zlé

své pýchy nad tím všechno mít

vytržen z kořenů přírody

spočívám v objetí asfaltu dnů

co dokázali do vody

jen dostat z očí mých mou sůl

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------

Příroda není nic jiného, než Bůh ve věcech.

Krása a duch

jsme pouhá slova

dělají existenci skutečnější?

tak tedy znova

pokusit se být statečnější

duch trvá déle

nežli krása vyprchá do bublin

a v hlavě v kostele

stříkáme šťávu z rudých jeřabin

v zuřivém boji o bytí

pouhé chceme mít, to co nepomíjí

v hlavě veteš do sítí

a bláhově doufáme, že se to nepromíjí

krása je jen podoba

ducha, co nepotřebuje vysvětlení

jen odraz toho, co doba

odráží v temných vodách zastínění

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------

Nově jmenovaný velitel v Alžíru jel automobilem z letiště do své rezidence. Ihned vydal příkaz vysadit kolem cesty alej stromů. Pobočník oponoval: "Ale pane, stromy rostou přes sto let než poskytnou stín". Velitel odvětil: "Právě proto je musíme zasadit již dnes!"

Halo

všechno čemu, kdy žehnáš

není-li přijato mění se v zápětí

slýcháváš často, ty se máš

nevidouce to prokletí

a tím, co nikdy nevidíš, 

když všem sbíhají se sliny

přijmout tajemství, že víš

že každý z nás je jiný

a jako není jedna hora

tak není ani jedna rovina

příležitost tady a teď volá

a neboj není jediná

Michal Zachar

...............................................................

Zapomenou na to, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili.

Dotýkání

někdy mám z usínání strach

až když zalehnou i oči spáči

že vzdušný zámek na řasách

nos rozněžnělý k pláči

říkám si pro sebe přilnuly

k stulené ruce dávám svou

ozvěny mého srdce přitulím

snad i tak zůstanou

je ruka to, co berem do dlaní?

a jsou nohy to, co nás dovede?

k pochopení našeho svítání

že zázrak jsi i bez nebe

Michal Zachar

-------------------------------------------------------

Rád bych vás seznámil s člověkem, o kterém by se dalo říci, že se k němu Bůh otočil zády ..... Představte si, že se narodíte bez rukou a bez nohou. Nemůžete nikoho obejmout, ani se dotknout a nebo vzít za ruku. Nemůžete tančit, chodit, běhat, dokonce ani stát. Co byste dělali? Jak by to ovlivnilo váš každodenní život?

Seznamte se s Nickem Vujičičem, kterého taková nepřízeň osudu potkala, a přesto se nepoddal beznaději a nezařadil se mezi škarohlídy a naříkače. Vzal život do svých rukou a vykročil do světa bez hranic.

Nenechte si uniknout jedinečnou přednášku Nicka Vujičiče o třech klíčích, které mu ze života bez končetin umožnily žít život bez hranic. Tyto tři klíče změní naprosto i váš život.

Více informací najdete zde www.cintamani.cz/nick

Vrchol

stavíme mystéria
vršíme je přes kopec
je to taková hystéria
čekám už na konec


ať už se na něj dívám
a to z jakéhokoliv úhlu
pořád je to tvář boha
co před ní raději uhnu


třeba se něco změní
kámen, co spadl z chyby?
zůstane kámen na kameni?

energii lásky bez pochyby

Michal Zachar
.........................................................................................

Smrt je peříčko, služba je hora.

Už

naděje vložené rukou

obsahují stopy DNA

jsou pro nás zárukou

že nedotknem se dna

stopy toho, co jsme

a toho, že nejsme jiní

než oblaka toho dne

co dal nám dobrodiní

a neexistuje účelným

být jenom prostředky

jak kamenem uhelným

a dobýváme sousedky

vedeme své stopy dál

kousek do neznáma

a ten, co tady teď stál

je teď směřující s náma

lidé jsou pány osudů

co stalo by se kdyby

i když už dávno nebudu

mám právo dělat chyby

uprchnout nejde před vším

prchají zas jako nálada

i když tady dávno nebudu

před životem, co předkládá

Michal Zachar

-------------------------------------------------------

Lze využít lásku stejně snadno a rychle jako vypít džbán vína a po kocovině začít znova, je to zajímavé, ale stesk srdce to neutiší. Vytvářet lásku jako sousoší něžné a inteligentní hmoty subtilního přátelství je mnohem těžší, ale jedině hodné zralého srdce.

Vlastnictví - possession

zkusil hlavu tvou
odseknout a zahodit
nejde žít s představou
tady bez tebe být


a jsi mou medúzou
mátou, šípkovým čajem
je spolu dávno na druhou
když si tak hrajem


i když víc než jiní
možná dostal´s darem
vydat nejlepší dobrodiní
jít jen dál, s jarem


zahodit hlavu tvou
meč zablýskl mi dán
nejsi už nikdy ženou tou
já přesto připoután

Michal Zachar
...........................................................................................

Pro lásku lidé netrpí. Trpí pro pocit vlastnictví, který je opakem lásky.