Probarvená

hledáme-li probarvená ústa

jen vyrýsovaná tužkou

měl jsem ti říci zůstaň

abys nebyla jen služkou

role do nichž se vybarvíme

se hrají prostě lépe

anebo si my jen tiše sníme

o tobě i po 100 letech

měl jsem ti tenkrát ještě říci

že nevadí mi tvá rtěnka

i když s barvou po pšenici

hrana byla dosti tenká

když barvíme si své tváře

zapomínáme na svět

bereme srdcem slabikáře

a pospícháme dospět

Michal Zachar

------------------------

Kdo si ustavičně obléká cizí životy, jeho vlastní mu sežerou moli.

O dívání se

o dívání se mluví

kdo, přeci náš zrak

tenhle typ samomluvy

umí vidět i naopak

za roztodivným

možná i milé pousmání

mohl by zůstat klidným

kdyby svět nebylo zdání

na co se dívám

rozhoduje v spleti sítí

někdy jen tak splývám

jindy jde o živobytí

někdy pousmání však

vytvoří zdání roztomilé

nasadíme si brýle tak

aby neviděna byla chvíle

Michal Zachar

....................................

Monice

Lidé, jejichž oko nikdy nesmočila slza, mají špinavý pohled.

Odpouštějí

jsme jako malé děti

co na dvorečku hodují

máme v rukou smetí

v očích ty, co nás milují

po čase, který zrádně

soudí zas zlotřile ty samé

my vzorem jsme na dně

dědovy mísy otloukané

jen zřídka, bůh ví zda-li

dáváme srdcem, co chtějí

a k čemu nás vychovali

jestli vůbec kdy, odpouštějí

Michal Zachar

...............................................

Takové manželství, to není nějaká betonová stráda.
A právě to je celej ten kumšt a celej ten vtip,
že v manželství, když si dva lidi rozumějí
a mají se rádi, dovedou si vodpustit a můžou se i přát.

Svoboda

všichni vyrůstáme a měníme se

všímáme si slabostí, které chceme napravit

a i když někdy pýchou dávíme se

stejně zase zkoušíme pokračovat dál a být

otevírej své srdce a naslouchej

všemu, co ti říká a následuj sny do ticha dáš

kde se nestydíš a život měj

pro odvážné hledání lásky i když nedoslýcháš

její volání, které po tobě touží

když tě miluje člověk, pak nás všichni milují

my žijeme v zajetí, co nás souží

a svobodu známe jen jako hry, co se slibují

Michal Zachar

-------------------------------

Život se skládá z prostých věcí
a my jsme často unaveni hledáním něčeho,
aniž přesně víme čeho...

Jen tak II.

a jen tak si šlapu životem

přemýšlím si o svých slastích

možná, že všichni stojíme

jednou nohou nad propastí

a jen tak nad chodníkem

co vlastně děláme s tou druhou?

kývá se mi nad patníkem

a v srdci kreslí si duha s duhou

a jen tak si zvolit z cest

zavrhnout ostatní a jít jedinou

smítko prachu jemně nést

jdeš po všech, žádnou neminout

a jen tak dojít až tam

záleží, jestli čekáš na znamení

bůh přišel až k nám

proč sem musel dojít po kamení?

a jen tak poznáváš

cestu svou, pro sebe jedinou

důležité, že ji prostě máš

a jen tak chtít ji vesmírnou...

Michal Zachar

---------------------------

Je-li jejich vzájemná láska ušlechtilá a svobodná,
může nalézt hrdinné vyjádření v tom,
že se oba dobrovolně stanou otroky.

Jarní dech... (spring breathe me...)

říkáš si, já teď zmizím

život čeká nádherný

až dojde ke krizím

pochopíš, že svět jsme my

není těžké zbudovat

si všechno znova

vědomě si hrát

odlíváš dobro a do slova

Michal Zachar

...................................

Léto pro zábavu, zima pro práci a jaro pro lásku.

Armagedon

kroky jenž vedou do malých zátočin

říkáme nashledanou odstínům starých vin

nasednout, vyletět se svým strachem

objevit nový svět nezašpiněný prachem

máme své nádoby kam stáčíme med

tváříc se rádoby utrhnout z lásky květ

kroužíme si kolem hlavního srdce toku

jsme pracující polem krajinou bez potoků

a taj vše rovné jsme bezchybná linie

člověk je skromné zvíře, co možná přežije

upoutáni k země zemi lítáme v tom

říct dobře je mi než přijde armagedon

Michal Zachar

...........................................

Jediná spása je pro přemožené: již nedoufat v spásu.
(UNA SALUS VICTIS: NULLAM SPERARE SALUTE)

Čtvrtá brána

někdy je těžké zastavit

svítí zelená na přejezdu dní

před očima běží touha mít

víc a než si řekneš být s ní

nasedneš a jedeš po trati

vlakem, co usnadňuje poznání

a snad podléháš i závrati

z té rychlosti zvané vnímání

dorostem sami k vystoupení

z vlaku i sami nazpět do sebe

za čtvrtou branou už nic není

odtud se jde rovnou do nebe

Michal Zachar

--------------------------------

Láskou člověka k člověku se otvírá brána nebeská dokořán.

Fly II.

díky za krásné květy

i když kamenné

pronikající světy

záblesk plamene

návraty z výšek

k zdrojům zrození

mlčící smíšek

nad svým stvořením

spojit sílu nebe

zasadit do země

člověka pálí i zebe

tebe vedle mně

Michal Zachar

----------------------

Monice a Míše

Opravdová láska ukáže svou sílu tehdy, 
podaří-li se jí z dvou lidí, 
udělat tvora nebojícího se ani změn, ani neštěstí, 
ani rozloučení, ani nemoci, ani života a smrti.

Otázky X.

kladu své otázky

to do náručí vran

a odlétají do dálky

jako vše, co mám

i věc nepodstatná

smítko v oku hraje

změní krásu v úzko

že si nevidíme ráje

a hejno vran odlétá

s otázkou po potravě

možná jsem popleta

co nemá jasno právě

když nejsi schopná

uvidět za sebou sebe

je přeci vada drobná

že nevšimneš si nebe

Michal Zachar

...............................................

Až bude všechno vysloveno a nesčíslněkrát opakováno,

až se místa, která jsem navštívil, události, které jsem prožil 

a kroky, které jsem ušel, přetaví se ve vzdálené vzpomínky, 

pak nezůstane nic než čistá láska.

Volba

říkám si, jestli je potřeba

odvaha k tomu se ztratit

neměl by se bát nezbeda

mít chuť se zase vrátit

ztráty a zoufalství jsou

nástroje Boha pro nás

tak jako nám dny jdou

a odebírají nám náš čas

to, co je třeba se naučit

máme před sebou vše

jen dávat pozor, kam jít

aby nebylo zbytečně zle

nikdy se nestyď přijímat

vše, co život nabízí ti

všechny vína ochutnat

kdo poznal trpké, ten cítí

a to, že chce zas milovat

poznal, když se ráno holil

životu smysl ten chci dát

jen ten, jaký jsem si zvolil

Michal Zachar

..............................................

Smysl lásky je shoda duše a těla, nikoliv jejich stejnost.

ODEMYKÁM

umění je smát, když se ti chce brečet

nevím, jak lkát bohu, i když neumím klečet

jak vyzpívat, co trápí srdce, když stojí

jen tak se usmívat, přijímáš přeci pod obojí

láska je vždy tvá nová zkušenost

nezáleží milujem-li jednou, nebo 10x  a dost

při tom procesu života a umírání

musíme vždy čelit novým situacím a jít za ní

energie z níž je stvořena je surovina

a z ní je celý vesmír, je to smysluplná psina

nedá se ovlivňovat a vede vše v nás

klíč k tajemství je v miluji tě, odemykám zas

Michal Zachar

.......................................................

Láska znamená obyčejně sdílet svět s někým dalším. S partnerem.
S tím, kdo je blízko vaší duše i vašeho těla.

Vztahy

když vkládáš do očí smích
svým dětem jako náhradu
nevíš, jak udržet ho v nich
když rytíř ujel od hradu


po mostě, co váš žal udržel
přes příkop lásky vzbouřené
každý je takový, jaký chtěl
kdo přečte dílo plamenné?


popel uklizen a možná, že
zase někdo bude dobývat
srdce pláče, když neví, že
zas někdo řekne mám tě rád


hledání štěstí je důležitější
možná, že potřebujem lásku
když smysly bolestí plnější
dávají znovu náš život v sázku

Michal Zachar
...................................................

Srdce je zakletý anděl v těle.
Snad hledá zase jen anděla v jiném,
který by je vysvobodil.

Umýt si nohy...

nejasná a nezřetelná prázdnotu naplňuje

ostrý štít a srázy se v mlze ztrácí

tam, kde tvar i stín prostý neexistuje

na úpatí všech hor zázraků se vracím

klamem je vysvětlovat tajemství forem

a mluvit o jejich podstatě v nás

nevíme, kde začíná jeden svět norem

a kam druhý míří, spatřím ho zas ?

já sejdu z hor k potoku a umyju si nohy

vzhlédnu k nim a projasním si zrak

už nesním o světě slávy, jsa bez předlohy

co víc si ještě mohu Bože přát ?

Michal Zachar

..........................................................

To, co milujeme, je předmětem našeho nejhlubšího poznání.

The hunter (lovec)

proudící vody opouští moře bez něžných citů

i tyhle bíle mraky se vrací do údolí bezděky

jedno tělo přichází jako mraky a voda, jsi tu

jen oči se stále dívají - jak poprvé, tak navěky

Michal Zachar

.............................................

Naděje je loveckým psem beze stopy.

Fata morgána

objetí sevřených ran

tvá duše se točí

možnosti nových bran

jak dítě na kolotoči

a každý pohyb na pouti

života ubírá chvíli

a všem chybí dotknouti

člověku docházejí síly

umírá se dobře s dotykem

že vědomí neopouští

svá těla, která našla zem

vodu, co dávám pouštím

nic nedělám a proto dosahuji

zavírám dveře s dřímotem

na poušti písek s vodou plují

a já jsem zde zasazen

Michal Zachar

-------------------------------------

foto Jaroslav Zika

Nikoli tomu odpouštíme, 
koho milujeme, 
ale toho milujeme, 
komu odpouštíme.

Pohled

naše přátelství a jeho svět
je stvořen kvůli cestě a bude
nejen k osobním setkáním spět
pěstujeme jej vždy a všude


zítra ráno třeba opustíme dům
a dáme se každý jiným směrem
tak náš duch ční až k nebesům
mezi nosem a naším čelem

Michal Zachar
..........................................................
autor fotky

Lze se ubránit opilství ? Ano, pohledem na opilce.
Lze se ubránit lásce, pouhým pohledem na ni ?

Death club

nikdy, nikdy nepolevit

i když daleko dojdeme 

zkoušky toho, co chtít

sny, co asi nechceme

během života si odpustit

třeba větru, že si fičí

můžeme mít řady chyb

nikdy tu, co nás zničí

prožívání je tvrdá hra

riziko chtít vše pochopit

vystoupat na vrchol z dna

stát se člověkem a být

žádné srdce, ale netrpělo

když se vydáš hledat sny

okamžik hledání a tvé čelo

je setkání s bohem prý...

Michal Zachar

............................................

Každé hledání začíná štěstím začátečníka.
A vždy končí zkouškou bojovníka.